alekis přečtené 610

Jen 27 dnů 2018, Alison Gervais

Anotace napovídá, příběh samotný je potřeba si přečíst a zjistit, o co kráčí. Konstatuji, že jsem, jako už víckrát, šlápla vedle. Nejde o to, že nejsem cílová skupina, že kniha je podle mého určena pro velmi mladé dívky... Námět není veskrze špatný, i když ne premiérový. Představa, že je možné změnit věc, která je tak definitivní, tak nezvratná, jako je smrt, k lidem patří odjakživa. To mě zaujalo, to rozhodlo o přečtení. Očekávání se ale nesplnilo. Přesto příběh úplně nezavrhuji. Už mnohokrát mě kniha přivedla k zamyšlení, tentokrát o tom, proč někteří lidé, všech věkových skupin, volí dobrovolný odchod ze života. Proč? Pravděpodobně, kdyby mohli vysvětlit, co je vedlo k sebevraždě, poznali bychom desítky nejrůznějších příčin. Jenže oni už nic nevysvětlí. Neomluví se svým blízkým za bolest... A možná je jim nakonec i jedno, že do morku kostí zranili své rodiče, sourozence, partnery, děti, přátele... Oni by svá rozhodnutí sami před sebou dokázali obhájit... ale já se domnívám, že všechno by bylo jinak, kdyby... Kdyby měli možnost vrátit se z nebytí a znovu se rozhlédnout po světě, jak by se rozhodli tentokrát? Je těžké někoho soudit a nemožné někomu radit. V té chvíli je prostě člověk rozhodnutý ke krajnímu řešení, které definitivně smaže všechny jeho problémy, ať jsou to dluhy, deprese, nešťastná láska, nesnesitelné stáří, krutá nemoc, která tělu nedá spočinout... Snažím se chápat, že někdy je víc než zle. Ale častokrát je na výběr víc než jen ten poslední krok...... celý text

Nemusí být vždycky kaviár 1992, Johannes Mario Simmel

Náhoda či osud občas přihraje bezradné, mezi spoustou knih tápající čtenářce, nádherně vtipnou knihu, která jí na několik dní přinese výbornou zábavičku... A ani nemusí pokaždé být ke svačině kaviár :-). Od autora jsem znala až doteď pouze dramatický román Láska je jen slovo. Spoiler není žádoucí a tak mohu jen konstatovat, že Kaviár je z úplně jiného soudku a až na to, že se odehrává převážně v pochmurné době 2WW, je to v podstatě komedie, někdy plná omylů :-). Thomas Lieven, hlavní hrdina knihy, prochází svým životem díky svým parádním schopnostem, ale tak trochu též se štěstím. Jiný člověk by pravděpodobně neobstál v situacích, ze kterých Thomas dokázal bravurně vybruslit... Byl vězněn a bit a týrán. Stokrát zbohatl a stokrát o všechno přišel. Byl mnohokrát milován krásnými ženami, ale tu, kterou prý miloval doopravdy, ztratil. Pomáhal lidem v nouzi, byl ale nemilosrdný k četným padouchům, ovšem, vždycky hledal cestičky, po kterých chodí spravedlnost a pomstu nikdy nebral do svých rukou... No, prostě takový mnoha věcí znalý Robin Hood, křížený s Jamesem Bondem a v neposlední řadě s postelovým supermanem... V knize jsou zabudovány odkazy na historické události a místy zřejmě i reálné postavy. V závěru se dozvídáme, že Thomas Lieven, mistr vynikající kuchyně, skutečně existoval... Nebo že by to celé byla mystifikace??! Co vy na to, vážený autore? Jak to tedy je? Střílíte si z nás, nebo ten Pan dokonalý opravdu nakonec našel svou lásku, rozvinul svoje kuchařské umění do nebetyčných výšin... a navždy se dokázal vyvléct z osidel tajných služeb několika zemí, které by ho tak rády i v době míru využívaly jako svého agenta? Nevím... T. L. prý žije nenápadným mírumilovným životem kdesi za velkou louží a žádná další dobrodružství nečekají ani jeho, ani zvědavé čtenáře... Naštěstí autor ale vkomponoval do knihy i množství jeho receptů, které lze vyzkoušet a aspoň takto je možné přiblížit se mistru mnoha zvláštních umění... P. S. Musela jsem se vrátit na začátek, abych si osvěžila, jak se vlastně T. L. stal tím, čím se stal, aniž by si to přál, protože kniha je hodně dlouhá a hodně propletená a pestrá, se spoustou jmen a událostí. Skvělé čtení, fakt jsem se pobavila! :-)... celý text

Umění francouzské kuchyně 2 2015, Julia Child

Dnes mi přibyla k první části francouzské kuchařky její mladší sestřička. Už to není 900 stran, jen necelých 800 :-). Po prolistování jsem kladně ohodnotila velké zlepšení. Podrobné návody doprovázejí skvěle provedené ilustrace. Samozřejmě, že jsem tuto další obří kuchařskou knihu ani omylem nepřečetla, ba ani nečetla, když pominu úvod. Prolistovala jsem ji a hodlám v ní listovat dál! Kuchařky se prostě nečtou slovo od slova jako napínavé romány... I když vaření bývá činnost velice často napínavá... První pokus, hovězí po Burgundsku (zdroj - 1. díl) nebyl vůbec tak složitý, jak se zdálo na první pohled při čtení receptu. A když jsem do kastrolu lila červené víno z láhve, připadala jsem si úplně jako Julie z filmu Julie a Julia a cítila jsem se... přímo skvěle! Člověk se učí, dokud je živ! Doufám, že zvládnu a využiju alespoň některé recepty z mnohých, které nám Julia Child v obou knihách nabízí. Protože ale nejsme na stránce o vaření, tak dosti již o tom. Pouze konstatuji, že maximálně záleží na kvalitě použitých surovin, to je základ všeho. Pokud člověk není analfabet a dokáže dodržet recept, dílo se musí podařit. Takže i když u mě tentokrát nefiguruje kvalitní burgundské víno, nýbrž chuť Francie měl dodat laciný patok, který má bohužel jen hezkou etiketu, ale nic víc, ani jsem neměla 12 až 16 malých cibulek, tak jsem je vynechala, doufám, že na první pokus... to bude k jídlu :-). Bon apetit! :-)... celý text

Umění francouzské kuchyně 2014, Julia Child

Nešlo to jinak, po drobném zápolení se sebou samotnou, neboť kupování knih jsem velmi omezila, jsem si pořídila francouzskou kuchařku! A do neuspořádané sbírky knih receptů, kterých mám možná i víc než třicet, a bezpočtu sešitových vydání a kuchařských časopisů... přibyla nová, rozkošně baculatá - téměř 900 stran! - přítelkyně :-). V popisu knihy je uvedeno stran 720, ale to, co držím v ruce jich má bezmála opravdu 900! Jak jsem se k této parádě vůbec dobádala? Jakou cestou? Přítelem z DK (díky, kámo!) mi byl vřele doporučen životopisný seriál Julia (2022-23) o autorce této oblíbené, proslavené a mnohokrát vydávané kuchařské knihy. Naštěstí, vydané i u nás! Seriál se mi moc líbil, hlavně díky skvělé hlavní představitelce, ale též četným dalším postavám - přestože jsem si téměř jistá, že si autoři popisovaný úsek Juliina života trochu upravili. Budiž! Samozřejmě nešlo vynechat ani film Julie & Julia (2009), ovšem ani seriál, ani film tady nemám v úmyslu popisovat. Díky tomu jsem se ale rozhodla, že musím... Musím ji mít! Co tedy říci ke kuchařské knize, ke které doufám brzy přicestuje i druhý díl. Je hodně objemná, bez dnes využívaných fotografií jídel, jsou to prostě strany plné textu... Plné receptů, které asi všechny nevyzkouším. Rozhodně vynechám humra a vůbec mořské plody, ale jinak zkusím, co to jen půjde. Už teď, když v ní jenom listuji a čtu, mám pocit... že začínám nasávat atmosféru... Mám pocit, že když ne úplně, tak aspoň zčásti odhaluji a věřím, že po čase odhalím to úžasné nádherné umění... Umění francouzské kuchyně! :-) Bohužel mi k naprosté radosti a spokojenosti schází její životopisná kniha Můj život ve Francii, ale doufám, že ji také časem získám. P. S. Na you tube jsou k vidění originální černobílé filmečky, které Julia natáčela pro TV. Většina je starších, něco málo novější... Má svérázný styl, podle mě si vůbec nehraje na nějakou celebritu. Jednoduše řečeno, učí americké hospodyňky vařit francouzské dobroty. Bon apetit! :-)... celý text

Malevil 1974, Robert Merle

Tuto knihu jsem četla kdysi v dávném 20. století... Nastal čas si ji připomenout, nelituji ani omylem. Myslím, že teprve teď jsem si ji opravdu užila. Kdysi jsem viděla film podle ní natočený a ten nedoporučuji. Začátek, než dojde na den D, je trochu zdlouhavý, potom zjistíme, že z obyčejného každodenního života nás autor hodil do víru nečekaně tragických a nebezpečných událostí. Některé věci, není jich mnoho, si poněkud přizpůsobil, tak už to ale bývá. Budiž mu odpuštěno. Nebudu uvádět příklady, při čtení si jich doufám každý povšimne a věřím, že pro většinu čtenářů jsou to víceméně prkotiny. Nějak jsem ještě stále plná dojmů ze čtení.... To, že zanikla civilizace, je už vícekrát literárně i ve filmu zpracované téma, dá se říct, že žádná novinka. Ovšem, který dospělý člověk není úplně naivní, dokáže si připustit, že se případná zkáza - z nejrůznějších příčin - může přihodit i v realitě. Podstatná otázka je, jak by to vypadalo potom, jak by se s nastalou situací poprali přeživší. Autor Malevilu si s tím poradil, podle mě, velice dobře a předhodil nám množství napínavých a dramatických dějů a samozřejmě přehlídku nejrůznějších charakterů... Někdo, pod vlivem okolností, ze sebe dostane to nejlepší. Někdo zas naopak, to nejhorší. Tak to prostě je, protože takoví jsou lidé. Kdybychom jako jeden ze základních kamenů postapo literatury umístili na nejvyšší příčku Den trifidů, tak Malevil (a ještě pár dalších) by tam měl rozhodně také svoje právoplatné místo. Skvělá kniha! :-)... celý text

Ve zlomku vteřiny 2007, David Baldacci

To tedy byla opravdu bída! Aspoň podle mého názoru. Nesmyslný, nemožný, vykonstruovaný, z prstu vycucaný motiv. Nemožné situace, jako kdyby padouch a jeho pomocníci byli téměř všemocní... Nezábavné... Nezaujalo... Ztráta času! Čekala jsem něco a vyšlo z toho houby, zlatá rybko. Pochybuji, že se s touto dvojkou ještě někdy budu chtít potkat.... celý text

Divoženka 2006, Mary Jo Putney

Už nevím, co ještě více bych napsala na obranu knih "pro ženy"... Či snad, nebylo by lepší a přitažlivější nazývat je "rozkošnými romancemi"? :-) Divoženku, z potřeby zase se na chvíli vrátit k příběhu s dobrým koncem, jsem přečetla na jeden zátah... Takže snad mě nikdo neobviní, že tady píšu spoiler, když zkonstatuji: dopadlo to, jak mělo. Konkrétně tato autorka si vybírá zajímavá témata, která mají souvislost s dalekými kraji na východě. U Divoženky je to Indie, ačkoliv jinak se příběh samozřejmě odehrává ve staré dobré Anglii. A máme tady i jednoho padoucha, o jéje! Naštěstí jen jednoho, zato pořádného. Tušila jsem, že se něco takového vyvrbí a přesně tak se i stalo téměř v úplném závěru románu. Můžeme počítat s tím, že alespoň v romancích je zlo nakonec vždycky potrestáno! Chcípni, padouchu, dostals, co sis zasloužil! :-)... celý text

Travič z Ptahova chrámu 2008, Paul Doherty

Hodně zajímavá kniha, četla se mi velmi dobře. Vůbec není na závadu, že je už šestá v sérii a že jsem prozatím o kriminálních případech starověkého soudce neměla pojem. Příběh je uzavřený, bez odkazů na dobu minulou. Prostředí se vším všudy je popsané dokonale, kriminální příběh je až do konce spletitý a závěr překvapí. Tak jak je tato kniha barvitá, je můj dnešní komentář k ní nemastný a neslaný, a bez chuti a bez zápachu. Soudce Amerotke a všichni a všechno kolem si to nezaslouží, ale někdy prostě... není sil dát komentáři ten správný náboj, použít správná slova a věty, aby jasně vyplynulo: ten, kdo má rád historické detektivky si toto čtení určitě užije! :-)... celý text

Vyhlídka na věčnost 2011, Jiří Kulhánek

V amerických zábavních parcích (znám pouze zprostředkovaně obrazem) mají asi nejšílenější horské dráhy na světě. Do toho vozíčku, co se řítí nahoru a dolů a chvílemi vzhůru nohama, bych nevstoupila, protože vím, že ven by mě museli vynést... Proč o tom ale tady píšu, mám přece psát o Vyhlídce na věčnost! Jo, Vyhlídka... tak tohle byla přesně ta šílená horská dráha! Autor má nejen neskutečnou představivost, on ji dokáže navíc tak mistrně přiodít do slov, vět, do stránek... a díky tomu stvořit knihu, která, přiznám se, mě fakt hodně pobavila, ale taky mi dala zabrat! Nelze napsat než: kdo jsi nečetl, jdi do toho! Nemá to chybu! Ovšem: děj je dosti spletitý, s přeskoky v čase, což mě trochu mátlo. A slabší povahy - pozor! Exkurze do pekla je drsně naturalistická... Tuším, že bych se měla nad sebou zamyslet, prozkoumat svoje hříchy a pokusit se je ještě na tomto světě odčinit... Ne, tam dolů opravdu nechci! Další trefa, další skvělá kniha.... celý text

Mezi koly 2007, Dick Francis (p)

Mezi koly je příběh o bývalém žokejovi, nyní majiteli zavedené a vyhledávané transportní firmy, která se specializuje na převoz koní... Už toto samotné bylo zajímavé. A pak se do všední pracovní každodennosti zaplete kriminální linka... Padouchové bývají různí, jak ve skutečnosti, tak v literatuře... Tady je padouchů povícero, ale jeden je fakt echt! Knihy Dicka Francise nemám načtené, jak bych si přála, protože je toho ke čtení opravdu přehršle... Po čem má člověk sáhnout dřív, čemu dát přednost? Přiznám, že jsem nechala plavat povinnosti, zvolila jsem zábavu a nelituji. Bylo to dobré čtení, spletité a hodně napínavé. Snad mohu prozradit, že v úplném závěru, na pár řádcích, se nám rýsuje šťastná romance - a nyní očekávám, že mi bude nahlášen... SPOILER :-))).... celý text

Potkat Vás znovu 2006, Marc Levy

Potkáno neúmyslně. Ve čtečce mám sem tam nasáčkované i nějaké knihy pro strýčka Příhodu, o kterých mnoho nevím. Občas něco otevřu... přečtu... nepřečtu... Až když jsem přečetla Potkat vás znovu a konečně jsem nahlédla do DK, o co vlastně kráčí, zjistila jsem, že jde vlastně o druhou část, a před dvěma lety jsem už četla tu první - dnes úplně zapomenutou. Proto jsem netušila, která bije... haha! Proto byl pro mě příběh dosti zmatený. Těch nesmyslných náznaků a spousty peripetií kolem a kolem... Kniha se ale skvěle četla a když přihlédnu k faktu, že některé souvislosti mi unikaly, jinak mě zaujala a pobavila. Dva hlavní hrdinové, ona a on, nemají chybu a také ostatní postavy, především kamarád Paul, jsou fajn. Každopádně, když porovnám,, kolik rozečtených knih jsem opustila, tuto jsem dočetla :-).... celý text

Zimní hrob 2024, Peter May

Kriminální část je hodně napínavá! Padouch vraždí jako na běžícím pásu... a další padouchové, mnohem větší a nebezpečnější, si zatím mnou svoje zdánlivě čisté ruce... Takže mohu doporučit. Kniha opravdu stojí za přečtení. Třešinka na dortu: jako obvykle musím zdůraznit autorův dar popsat prostředí, roční období, krajinu, počasí... Tohle dává jeho příběhům neskutečný rozměr. Neskutečně živý. Skotsko, napůl zaplavené mořem, prudké deště, ještě prudší sněhové bouře, vichřice, zima, zasněžené horské svahy, laviny, rozbouřené řeky... Úžasné! Stálo to za to. Jsem moc ráda, že do mojí sbírky, kterou tvoří díla Petera Maye, přibyl i Zimní hrob... Dárek od přítele z DK. Díky, kámo! :-)... celý text

Příchod noci 1993, Isaac Asimov

SPOILER!! Tento příběh jsem kdysi četla v překladu do jiného jazyka, podrobnosti odvál čas. Lidská paměť je krátká. Přesto mám pocit, že to byla buď povídka, ze které pak následně mohla vzniknout tato kniha, nebo šlo jen o část knihy - protože pokud se nepletu, závěr byl, že s příchodem Tmy se objevily Hvězdy a poděšení lidé spálili co se dalo a tím zničili všechno, co jejich společnost do té doby vybudovala... Bylo by žádoucí prokousat se košatým dílem autora a ověřit si svoje dojmy... Snad jindy... :-) (Nalezeno! Povídka Soumrak - to je ono!) Nyní tedy k tomu, co jsem včera konečně dočetla. Málokdy se snažím za každou cenu číst něco, co mě skoro nebaví. Tady mě k tomu donutila zvědavost, co z toho nakonec bude... Nápad je podle mě geniální. Vymyslet svět ozářený střídavě až šesti slunci, kde nikdy není tma, takže šok nastávající při periodickém zatmění po víc jak 2000 letech způsobí rozvrat civilizace - která se těch 2000 let rozvíjela... Dokonce tomu dát i solidní vědecký rámec, srozumitelný a hodně vysvětlující. Měla jsem pocit, že "toto je fakt možné". Ovšem, to zpracování! Renomovaní autoři, klasikové žánru sci-fi! I polovina by podle mého stačila! Je to strašně zdlouhavé a poněkud nudné, jinak se k obsahu nic víc říct nedá. A ti lidé... působili na mě jako figurky, nemastní a neslaní, bez výrazně popsaných pocitů a citů. A přitom se z toho dalo vytěžit opravdu hodně. Vyhrát si se slovy, přiblížit strach, panickou hrůzu, dát lidem barvitější obrysy, vyhrát si se vším... Je to suché, je to mrtvé, je mi to hrozně cizí... Přemýšlela jsem, zda opravdu může zatmění způsobit katastrofu popsaných rozměrů. Ale vida, asi může! Víme, že naši předkové prožívali s hrůzou zatmění Slunce, když se den nakrátko změnil v noc, a považovali to za trest bohů a podobně. Takže jak by mohli vnímat obyvatelé Kalgaše situaci, se kterou se nikdy dosud nesetkali a drtivá většina o ní neměla žádné informace? Svět, kde vždy bylo světlo, silnější, nebo slabší, podle toho jak se šest sluncí střídalo na nebi. Ano, existovalo něco jako stmívání, když svítil jenom malý narudlý Dovin... Ovšem Tma... Ani já se necítím dobře v úplné tmě, natožpak kdyby po nikdy nekončícím denním světle měla trvat více hodin. A Hvězdy... tak to je ještě něco úplně jiného! Něco mnohem silnějšího! Černé nebe, dosud nikdy nespatřené, a na něm miliony zářících bodů! Studený svit, který děsí! Takže připouštím, že slabším jedincům z toho "ruplo v bedně". Chápu, že zapálili co jen našli, aby vrátili zpět aspoň jakés takés světlo, nevěda většinou, že kdyby vydrželi, tak po krátkém čase vyjde největší a nejzářivější Onos a všechno bude jako dřív... Snad při příštím zatmění... Snad nebude těch 2000 let tak dlouhá doba, aby se na noc hrůzy a děsu zapomnělo, jako tomu bývalo dosud... O konci světa bylo (zatím naštěstí) napsáno hodně knih. Nastává z mnoha příčin. Jaderná válka, bakterie, viry, houby, útok mimozemšťanů, zničení lidstva umělou inteligencí... Zde je použitá jiná myšlenka, jiná příčina a je to, podle mě, opravdu originální. A ještě je tu nadstavba: situace, kdy se po návratu do normálu, aspoň co se sluncí týče, začínají vytvářet organizované skupiny. Některé za účelem dalšího ničení, zotročování či vraždění, jiné ale s úmyslem nastolit v rozvrácené společnosti řád a vrátit se do civilizace. Něco mi v příběhu ale dost nesedí. Představme si tu situaci, to nesmírné zděšení, hrůzu, šok, představme si Tmu a drtivou zář Hvězd, útočící na smysly obyvatel Kalgaše. Všechno je popsáno, všechno je jasné... až na to, že nevíme nic o dětech! Na stránkách figurují jen dospělí, zmíněno je jen pár odrostlých spratků, kteří se snaží přežít, když vše bylo zničeno - protože i s nástupem světla mnozí lidé, z různých příčin, pálí a ničí všechno, co v noci hrůzy zničeno nebylo. Kde jsou ale děti? Děti od novorozených, přes batolata, školkový věk, děti, které jsou ještě plně závislé na rodičích a pro rodiče znamenají vůbec to nejdůležitější v jejich životech? O těch není v knize jediná zmínka! Podle mého jakákoliv hrůza a zděšení by nemělo aspoň většině rodičů dovolit zbláznit se... Měli by se za každou cenu snažit přežít, zachránit sebe a svoje zázemí - proto, aby se mohli postarat svoje děti! Tam je, zdá se mi, ta hlavní chyba knihy. Nedostatek empatie, základních lidských vazeb, téměř žádné city... Přes zničené ulice, hořící domy, všechno takové suché a strašně studené. Stejně, jako světlo Hvězd. P. S. Musím připodotknout, že žádná z postav nevzpomněla, nezmínila ani svoje rodiče, sourozence či jiné příbuzné, nikdo nevyjádřil starost, zda žijí nebo ne. Napadlo mi, že Asimov byl odborník přes roboty. Ano, tak mi ti lidé také připadali - jako roboti :-). Knihu v žádném případě nezavrhuji, možná někoho dokonce i nadchne. Pro mě, bohužel, zklamání.... celý text

Dámska majstrovská hra 2010, Tilly Bagshawe

Kniha plná magorů... kteří se až po krk topí v penězích :-). Ale pobavila jsem se a podle mého, ačkoliv první část byla o něco málo lepší, i toto stálo za přečtení :-). (zobrazuje se mi komentář u anotace ve slovenštině, ale četla jsem to česky, je tu na DK asi vskutku nějaké zmatení, což je ale v tomto případě celkem nedůležité)... celý text

Senátorova žena 2002, Karen Robards

Anotace vypovídá, o co kráčí, takže čtenářka sází na jistotu a není zklamána... Krimi linka je upozaděná, zatímco erotika a milostná vášeň (myslím, že nejde o stejnou věc, v erotice nemusí jít o nic milostného přece) hrají v určitých částech knihy naprostý prim... Není co řešit - milé spolučtenářky, je jasné, že pokud sáhnete tímto směrem, pobavíte se :-).... celý text

Hugo Story III: 1968–1969 1996, Isaac Asimov

Když čtenářka sáhne po knize ověnčené cenou, přečte povídky autorů zvučných jmen... měla by tleskat a volat sláva! Nevolám, netleskám. Přestože pár věcí bylo jakž takž k přečtení a přestože nerada do někoho kopu, toto v podstatě byla naprostá ztráta času.... celý text

Tři bábiny kobyly 2017, Věra Mertlíková

Začátek se trochu vleče, kniha se sice dobře čte, ale že bych se nemohla odtrhnout, tak to tedy ne. Později je děj trochu zajímavější a napínavější, zůstává jenom zodpovědět otázku: o co tady kráčí..? Co jenom to může být..? A kde vůbec jsou ty tři kobyly nějaké báby..? Všechno se nakonec vysvětlí, i ty nesouvisející vsuvky kurzívou, z úplně jiného soudku, o dívce unesené divokým nájezdníkem. Váhala jsem mezi 4* či 5*. Jenže autorka stvořila příběh docela neobvyklý, s použitím staroslovanského bájesloví a navíc, což hraje velikou roli, je to "naše gore list". Bratři Srbové tak říkají "našincům" - list z našeho lesa. Číst podruhé už téměř jistě nebudu, ale další knihy z téhož pera... z téže klávesnice bych si docela ráda přečetla... Takže nakonec není co řešit! :-)... celý text

Mistrovská hra 1996, Sidney Sheldon

Kdybych měla ohodnotit tuto knihu jediným slovem, bylo by to: zábavná. Moje čtecí krize snad odezněla. Konečně jsem si s potěšením, místy s napětím, přečetla zajímavý a též poučný román. Je to dárek od přítele z DK. Díky, kámo :-)! Drobná výtka: autor mohl svůj příběh podstatně rozšířit, mnoho záležitostí je popsáno velice zkratkovitě. Škoda! Úvodní část o hledání diamantů a dramatických prožitcích postav by si širší rozsah určitě zasloužila. Z jiného soudku pak byla přibližně poslední čtvrtina. Jako kdyby pokročilé 20. století smazalo veškerou "divočinu". Pokryl ji nános civilizace. Události se z Afriky přesunuly do USA... ale díky tomu se nám při čtení dostává sice jiné drama, rovněž ale velmi napínavé. Ano, mohlo to být delší, podrobnější, více informativní. Dalo by se připsat ještě spousta a spousta událostí. Ale i tak je to skvělá kniha... Zima ještě nekončí, večery jsou dlouhé... a Mistrovská hra je výborné čtení :-).... celý text

Platanová alej 2015, John Grisham

V mojí čtecí krizi, která už by mohla skončit, (ráda bych se vrátila k rozečteným a odloženým), jsem sáhla po této knize. Přes dobré hodnocení jsem myslela, že dostanu málo a ejhle, dostala jsem docela dost! Jak se píše níže pode mnou, je to trochu roztahané. To je fakt. Ale čtivost příběhu a především zvědavost, jak to nakonec dopadne a kdo shrábne ty dolary, mě nutila číst dál... Nechci se tu kasat, obvykle u detektivek - a že to byla trochu i detektivka - nevím, která bije, ale tentokrát se po delším čtení pomalu objevovaly indicie a vskutku - tušení mě nezklamalo... Bylo to dobré čtení, ale pro tentokrát mám soudů a právnických kliček dost :-).... celý text

Žena mého života 2019, Tim Weaver

Čtecí krize u mě na svém vrcholu! Snaha byla, ale nic, co jsem pokusně otevřela, mě nezaujalo. Neveselo, truchlivo... Nakonec ale, anotace k této knize mě nalákala, zkusila jsem a ejhle! Přečteno v jednom zátahu! Moje první setkání s autorem i se sérií o Davidu Rakerovi. Nevyhledávám výhradně krimi příběhy, ale odskok z jiných žánrů byl vítaný. Čekala jsem něco úplně jiného. A jako obvykle mi ani na mysl nepřišlo, kdo je konkrétně ten, co za vším stojí. Příběh jako takový, tak jak je vymyšlený, není vůbec špatný. Jenže.... V knihách tohoto druhu, tedy aspoň zdánlivě s reálným příběhem, čekám, že si řeknu: jo, tohle je samozřejmě možné. Tentokrát, vlastně už asi několikrát, když byl hlavní záporák magor na kvadrát a vymýšlel a vyváděl neskutečné taškařice, říkala jsem si, že toto přece možné není! Ale asi je. Magoři, kteří mají ve svých pokřivených mozečcích silnou utkvělou myšlenku, jsou schopní všeho. U nich žádná logika nefunguje. Takže je docela možné, že i magor z této knihy by - doufám, že pouze teoreticky - mohl existovat. Moc mě zaujalo, jak lze změnit osobnost člověka. Zde popsáno spíše okrajově, ale pokud vím, takové pokusy s vymýváním mozků se prováděly... nechci si to ani představovat! Ano, možné je opravdu všechno. Ke knize se asi už nevrátím, ale je to zajímavý a napínavý příběh, který stojí za přečtení.... celý text