alef přečtené 1211

Jak zvládat stres 2002, Loretta La Roche

Našla jsem zastrčenou doma v knihovně, připomněla mi jedno ne moc příjemné pracovní období už hodně let zpátky v bývalém zaměstnání – byla to zkušenost, zjistila jsem v té době o sobě, že dokážu zvládnout nejen vysokou stresovou zátěž, ale i že se jí dokážu aktivně vzepřít a postavit se proti – poznala jsem, že si dokážu říct „tohle už mi za to nestojí, nejsem tam ráda“ – a jít dál (bylo to jedno z mých šťastných rozhodnutí). Nicméně tuto knížku jsem tehdy zakoupila a přečetla. Není to žádná hluboká psychologická studie, je krátká a stručná, s jednoznačným poselstvím ... - neberte se příliš vážně! - a zkuste životem procházet s větší mírou empatie a humorem! Tahle knížka mi prostě jen připomněla to, co praktikuji celý svůj život (a na co jsem na malinkou chvíli v té době zapomněla – smysl pro humor mi v tu dobu trochu docházel, ale jen na chvíli) – být na té pozitivní vlně – vidět sklenici z poloviny plnou – co změnit můžeš změň! A to jsem udělala a bylo to správné rozhodnutí. Mimochodem, občas neuškodí se na problém (potenciální stresovou situaci) podívat očima někoho jiného (změna perspektivy možná změní i tu vaši vlastní – dá vám větší rozhled a taky nové možnosti, jak problém vyřešit) – rozhodně to stojí za zvážení, i tuto ve své podstatě jednoduchou radu si v této knížce připomenete, nebo, že přílišný perfekcionismus může nadělat víc škody než užitku. Tahle knížka není návod, jak žít spokojený život bez stresu, spíš jen pár takových užitečných postřehů – připomenutí, na která právě ve stresové situaci občas zapomínáme a která by nám rozhodně z takové situace mohla dopomoci, nebo alespoň pomohla situaci zklidnit. Abych to shrnula, nejspíš se nedozvíte nic nového, ale možná si připomenete něco z toho co sami moc dobře víte a na co jste třeba na chviličku zapomněli, a takové připomenutí, navíc psané lehkým vtipným perem, se může hodit. Takže, vážení, dávejte si realistické cíle, počítejte s tím, že se může stát něco neočekávaného a některé věci prostě berte takové, jaké jsou :-).... celý text

Vypravěč 2022, Anna Bolavá (p)

"Nevypravím líp, vyprávím jinak." Nad Běstvinami visí temný stín, málokdo se tam cítí dobře, přesto vás vypravěč pošle právě tam. Na první pohled to je náhoda, ale ve skutečnosti spíš rozmařilost a zloba, která v něm dřímá a generuje čisté zlo. Ničit se musí! Proto každý návrat do Běstvin bolí, v břiše vás sevře křeč a musíte si vsugerovat, že o nic nejde. Je čas z Běstvin odjet ... Čeká vás fantaskní dobrodružství, hrůza, děs a běs, když si nedáte pozor, něco totiž vklouzlo mezi řádky... Vypravěč prožívá každou vteřinu svého výmyslu, šeptá do ucha pohádku - O spletitých cestách v podzemí - kolem létají hejna much, bzučí kolem hlavy, bzučí v hlavě, jak překrucuje text, ohýbá slova. Tenhle text není pro líný, musíš pomáhat, je to ohavné a nekonečné, lítost ale není na místě, tenhle příběh tě potřebuje celého! Vypravěč totiž chrlí divná slova o divném světě. V noci tam straší a všechno je absurdně dokonale připravené, tak, jak jsem u Anny Bolavé zvyklá. Navštívila jsem další z jejích pečlivě připravených magických míst, které bylo skoro až něžně důvěrně a přitom drsně věrně popsané, přečetla jsem příběh plný pečlivě zakopaných metafor (trochu se mi z nich zatočila hlava, opět jsem zírala do tmy, opět jsem klesala ke dnu), a trochou jsem se bála, geniálně šíleného vypravěče ... ... trochu se bojím, co si přečtu příště, přesto vím jistě, že i příště si to přečtu... Důvěrně vám ale povím, že jsem už ráda, že ten zlý sen skončil, i když ... "úprkem bez výsledku, bez nápravy" ... ještě budu možná několik minut zírat do tmy a přemýšlet, co to bylo?, co se to událo?, proč se to stalo?, co se to stalo? ... a pak si oddechnu... byl to jen sen! ... byl?... celý text

Mrchopěvci 1984, Jan Křesadlo (p)

„Čas oponou trhnul a změněn svět!“ Jan Neruda Křesadlův svět sice za moc nestojí, ale určitě to není nejhorší ze všech myslitelných světů. Totiž, abyste tomu rozuměli, ten pulsující život „radostného budování socialismu“ (o kterém vám pan Křesadlo ve svém příběhu svým typicky cynickým způsobem vypráví) pulsuje rozhodně mimo hřbitovy a vše, co s tím souvisí, a právě sem vás zavede tento příběh, na místo, „kde lze co nejlépe a nejbezpečněji ignorovat radostný dnešek“ S panem Křesadlem a jeho groteskním, parodickým, ironickým, a ve své podstatě (svou mnohovrstevností) hodně složitým, textem jsem se už potkala, takže jsem se nelekla aktuálního stavu reality, tak, jak ji příběh popisuje, tedy reality deformované hodně pokřiveným zrcadlem ... Je to svět, který vážně za moc nestojí ... hořkost se v něm mísí s kyselostí, jako dochucovadlo téhle směsi nevalné chuti slouží jen a pouze čistý cynismus! Páni, takhle, když si to po sobě čtu, skoro to vypadá na prostor, kam se nechcete ani mrknout, možná to dost odrazuje, ale to by byla vážně škoda! Jen zkuste nahlédnout do toho zrcadla, možná se leccos právě skrze to deformované zrcadlo, které si může leccos dovolit, dozvíte o minulosti téhle země ... Třeba skrze Zderada a jeho ... „současnou životní situaci: "Podivné, nevýnosné zaměstnání ve Městě, unavená, mrzutá a nijak přepychová manželka, obytná rakev ve slamové čtvrti a zejména synek, o kterého se nemohli dost starat, a proto ho museli nechat napospas socialistické výchově." Dozvíte se to ale jazykem až podivně poetickým, jakoby navzdory všemu výše vyřčenému :-) ... a to se mi na textech od pana Křesadla líbí nejvíc. Hutně temné prázdno ... „Vůně mokré zeleně z pohřebišť a rumišť zaléhala až sem.“ ... „Večer po šichtě, až se rybník naplní hvězdami, Zderad do něj vklouzne a poplave napříč. Po teplém letním dni je tou dobou voda nejlahodnější “ Ne vážně to není nejhorší z možných světů :-) ... ale i tak zjistíte, jak křehký je lidský život a jak bezvýznamný ... PS: ... a taky, že ve vypjatých skutečně vážných situacích mají ženské pravidelně lepší nervy než chlapi :-).... celý text

To nejlepší z večerníčků 2 2005, Kateřina Závadová

Milé děti, byl jednou jeden ČLOVÍČEK, a ten měl pro strach uděláno, vlastně ani ne, on se nejdřív všeho moc bál, když ten svět kolem sebe ještě neznal, ale pak se mu podařilo díky dětské zvídavosti (té co máte vy děti všichni, a kterou vám my dospělí občas závidíme), takže právě díky ní se mu podařilo vykřesat první jiskřičku a pak už to šlo ráz na ráz, přestal se tolik bát a pustil se do zkoumání toho zvláštního světa. Pustil se na cestu plnou dobrodružství a jsem si jistá, že vás všechny bude bavit taky, ještě si to trochu pamatuju, když jsem byla malá. A víte, na co jsem nikdy až do dneška a to už je hodně dlouho nezapomněla? Na všechny ty pohádkové bytosti, co mě, jako malou holčičku provázely. Věřím, že si je taky oblíbíte a dovolíte jim, aby šly kousek cesty s vámi, ráda vám o nich budu číst, než se to naučíte samy :-). - a tak - Bylo nebylo, za lesem v malém domku bydlela malá holčička, jmenovala se Ája, a ta jednoho dne dostala štěňátko a z něho pak vyrostl Maxipes Fík, se kterým ta malá holčička zažila spoustu dobrodružství, ... a až si je všechny poslechnete, zajděte se podívat taky do Hrusic, tam totiž mají zase moc šikovného kocourka, jmenuje se Mikeš, je celý černý a moc chytrý a taky, po všech čertech mazaný, dokonce se naučil mluvit! takže se vám s ním bude dobře povídat, ... jedno takové mluvící zvířátko má taky malá čarodějka, co bydlí v tom hlubokém lese, kam nesmíte chodit samy, a aby se tam nebála, než vyroste ve velkou čarodějku, bydlí tam s ní mluvící havran, který na ni dává pozor, aby nevyváděla moc velké vylomeniny, ale někdy se mu to moc nepovede, tu malou nezbednici uhlídat, ... a když se v tom lese ještě trochu porozhlédnete, tam vzadu u té mýtiny v kapradí a mechu tam uvidíte malou pařezovou chaloupku, bydlí v ní dva popletové Křemílek a Vochomůrka, a to bude koukat, co všechno dokážou poplést, ale nebojte, vždycky nakonec vše dobře dopadne, jak to tak v pohádkách bývá, a vám se určitě pak bude krásně usínat a budou se vám zdát krásné sny! Takže dobrou noc, děti, a sladké, pohádkové sny! Některé pohádky, jak my dospělí víme, nebývají tak úplně přívětivé, jsou plné až hororových příběhů, i když nakonec dobře dopadnou, ale tyhle, večerníčkové, ty to tak nemají, ty jsou opravdu jen a jen čistě přívětivé! Vyprávěné s laskavým humorem, takže ani strašidlo Barbucha, není zas až takové strašidlo, a to je přeci super, zasmát se takovému Barbuchovi :-). Večerníčkové pohádky se nezapomínají, v žádném věku, a jsem moc ráda, že je můžu předat dál ... Malé nostalgické zastavení v dětském světě, do kterého se strašně ráda a pravidelně vracím!... celý text

Smrtelné stroje 2018, Philip Reeve

Darwinovská evoluce uplatněná v postapokalyptickém světě, silnější žere toho slabšího, slabší dodává tomu zdatnějšímu energii, aby se mohl vyvíjet dál. ... tak to je svět Smrtelných strojů ... Svět budoucnosti, kde jsou hlavními hybateli evoluce města - jako jednotky, jako evoluční entity - pohybují se, mají své „fyziologické“ projevy, bez kterých by nepřežily, jsou mezi nimi predátoři i slabší jedinci ... a lidská rasa je tu jen něco jako paraziti :-). Zajímavá myšlenka, hned jsem věděla, že tuhle sci-fi „pohádku“ si chci přečíst (a taky jsem zjistila, že k ní existuje i film, takže posléze i shlédnout, zvlášť, když se v něm výtvarně projevovali ti, co tvořili Pána prstenů), ale zpět k prvotnímu příběhu. Nebylo to špatné, vlastně jsem se docela bavila, jen se musím přiklonit k názoru v komentářích níže, že tu bylo dáno daleko víc prostoru právě těm „lidským parazitům“ namísto evolucí posílených predátorů v podobě samohybných měst, a to je vážně škoda! Takhle se Smrtelné stroje nakonec ukázaly jako taková příjemná, vcelku zajímavá dobrodružná honička, ve které akční teenageři zachraňují ... no hlavně sami sebe (a samozřejmě „hodnoty“ skrze které se budou dívat na budoucí svět). Příběh jsem přijala takový, jaký opravdu je, a pak se docela bavila (a zvědavost mi nedala, mrkla jsem i na film ... výtvarně 5*, příběh ... hollywoodská akční pohádka, takže pokud tohle očekáváte, tak to i dostanete) ...... celý text

Když spadne maska 2022, Samantha Shannon

Černá můra se zmáčenými křídly se rozhlíží po Paříži, v měsíčním svitu se rýsuje impozantní silueta Versailles. Hrozba visí ve vzduchu, je jak oblak páry, jak zlověstná mlha, která vyvěrá ze skrýší pařížského podsvětí. A vzpomínky na tu noc! Jsou stále živé. jsou jako střepy zaryté hluboko pod kůži. Paříž je v područí Kotvy! A Bledý snílek tu pátrá po snových krajinách ... má úkol a taky má svůj vlastní cíl. Paige Mahoneyová je totiž jedna z mála, komu se může povést obojí, komu byste svěřili úkol, který je nad lidské síly! ... zvlášť, když s každým krokem bolí celý člověk! S dalším dílem můj respekt k autorce ještě vzrostl, ona totiž ve své fantazii nestvořila „jen“ Scionský Londýn, ale celý, do zajímavých detailů promyšlený svět - kde existují jen 2 alternativy, země pod Scionskou kotvou a svobodný svět ... a jen na jedné straně, je moc, podpořená silou, které je těžké nepodlehnout, a tak padají, jak domečky z karet, další země, jedna za druhou. Možná je opravdu londýnská Kmotryně jediná, kdo dokáže Scionu šlápnout na krk a zastavit ho v jeho záměrech, má na to totiž všechny předpoklady - zvlášť - je mladá! Je mladičká! ... a to se ukazuje, jako strategická výhoda - totiž, jen emotivní mládí, entuziasmus a vize ovlivněné už prožitou zkušeností, která nutí bouřit se, rebelovat a nikdy nic za žádných okolností nevzdat, jednat impulzivně, bez rozmyslu dřív mluvit než myslet, mít hlavu v oblacích i pevně na zemi - může zaručit úspěch takové mise! A ona přesně taková je! A mně se to líbí, fandím jí pro její nezkrotnou povahu, nezlomnou vůli a vytrvalost s níž se pouští za svým cílem a beru jí i se všemi jejími nedostatky (taky jich pár má, jako třeba zbrklost a netrpělivost, které nejenom jí přivádějí do dost nebezpečných situací a občas ohrožují na životě). To vše k ní patří, a posouvá ji dál, jako každá zkušenost. Paige je hrdinka, která je svá a je jiná! A pro mě tak zajímavá! Takže Paige, vydrž, těším se na další setkání ... „Nikdy jsem si nepomyslela, že se z téhle kukly vylíhnu jako Černá můra a nikdy bych nevěřila, že zrovna já Londýnu strhnu masku z tváře “ „ jaké tváře budu muset ještě nasadit? Kým se budu muset ještě stát? “ Tahle noční můra totiž, zdá se, nikdy neskončí!... celý text

Ostrov 2023, Rudolf Havlík

Realita udeří plnou silou hned na začátku ... a 20 let života se válí na zemi - života, který se sesypal, jak domeček z karet ... _a pak už je jenom předtím a potom_ ... navzdory modré obloze, bílému písku a šumění moře ... "s nimi to vypadá dost blbě". Vtipně romantická vztahová robinzonáda může začít. Provázet vás budou, kromě Alice a Richarda, kteří si nastalou situaci, zdá se, moc neužívají, fotografie z natáčení filmu, s Jirkou Langmajerem a Janou Plodkovou v hlavních rolích. Film jsem zkoukla hned po přečtení a musím říct, že tohle je ten vzácný případ, kdy film knížku posouvá o level výš, na rozdíl od knížky totiž je! ... vtipně romantický, hlavně zásluhou dobrého výběru hereckého obsazení. Shrnuto a podtrženo, knížku jsem vzala k vodě a přečetla ji v žáru letního slunce, a těšila se na večer na film, který jsem si užila skutečně daleko víc. Film si za lehkou svěží romanci ode mne vysloužil letně lehkomyslné 4*, knížka polovinu, 2* za nenáročné letní plážové rozptýlení. "Hmmm," zamumlala Alice a žvýkala další kus banánu. "Co hmmm?" "Nic. Říkám hm, to je celý," "Ne, říkáš to svoje divný Hmm. Pořád hmmmuješ." "To nedělám." "Ale děláš." "No tak to dělám, no." Richard odložil vejce, přešla ho chuť..."... celý text

Hvězdné deníky 1999, Stanisław Lem

Dostat se na oběžnou dráhu Betelgeuze, nasednout na astrobus, řešit meziplanetární incidenty, mít k dispozici bankovky s ležatou osmičkou, a taky nekonečné mnoho možností, jak se poprat s nepřeberným množstvím bizarních situací, jež mohou v nekonečném vesmírném prostoru nastat, to je přesně to, co musí mít vesmírný cestovatel v malíku... s humorem a grácií pak může dorazit třeba k vstupní stanici planety Enteropie a s úsměvem odpovědět na otázku: "Jste obratlovec?" "Ano." "A obojdechý?" "Ne, pouze vzduch." "Smíšená strava?" "Ano." "A smím se zeptat z které planety?" "Ze Země." "Tak to přejděte k vedlejšímu okénku, prosím." A jestli mi nevěříte, zeptejte se kteréhokoliv známého fyzika ... že některé částice mohou být z našeho lidského pohledu dost nevyzpytatelné, a porušit zákonitosti svého chování, zvlášť pokud jsme si ty zákonitosti ustanovili sami ... to, co je fyzikálními zákony zakázáno,se pak může bleskurychle udát:-). "Kosmos /totiž právě teď, jak se můžete dočíst v Lemových denících/ představuje chvilkovou výtržnost ... momentální odchylku od správného chování..." --- "Kosmos totiž existuje na úvěr. Se všemi svými hvězdokupami a galaxiemi představuje strašlivé zadlužení, je jakousi stvrzenkou ze zastavárny, směnkou, která nakonec musí být splacena." Takže, vážení, mějte na paměti, že "každou vteřinu může všechno i s ním vzít čert!"... celý text

Solar 2019, Ian McEwan

Sebeklam ... jako životní postoj. Vyhneš se tak konfrontaci, se skutečností? ... s pravdou o sobě samém? Sebeklam ... jako hluboce lidská vlastnost. Vytvoříš si jen ospravedlnitelnou iluzi! ... o sobě a světě kolem. "... opravdu je ta divná realita popsaná kvantovou mechanikou popisem skutečného světa, nebo je to prostě jen systém, který náhodně funguje?" Zná tajemství elegantních vzorců jež poodhalují pravdu o realitě života, jenže ... ... neatraktivní (vnějším vzhledem), inteligentní a dost sebestředný (uvnitř) satelit jménem Michael Beard, jenž díky jedné zvláštní náhodě (ale taky vášni, která v něm zamlada hořela) nahlédl do vesmírné kuchyně a podíval se pod pokličku, má všechny předpoklady (už téměř 5x rozvedený) být nesympatickým hrdinou. K výčtu jeho nepěkných vlastností přidejte ještě nabubřelost a falešné představy o své důležitosti (i když on moc dobře ví, jak to s ní vlastně je, takže ji spíš jen důmyslně využívá ve svůj prospěch po celý svůj život) a v neposlední řadě připojte sebelítost (když si jeho 5tá žena dovolí luxus toho, co on bez skrupulí využíval celý svůj život, ... řada jeho milenek je vzhledem k výše uvedenému pozoruhodně dlouhá a rozmanitá) --- "Jak by se mohl udržet tak krásnou mladou ženu, jako byla ona? ... že ji Nobelova cena udrží v jeho posteli? Nahý byl ostudou, idiotem, slabochem. Dokonce i osm po sobě jdoucích kliků bylo nad jeho síly." ... jenže Michael není zrovna nastavený na sebereflexi ... ta totiž všechno boří! ... a na to není rozhodně připravený ... "Ano, ano, byl to prolhaný sukničkář, měl to za sebou, ale co měl teď, když to přišlo, dělat, kromě toho, že měl přijmout svůj trest? bohu se měl omluvit? Měl toho dost. " Musím říct, že jsem si Iana McEwana oblíbila, a jen a jen skrze jeho styl psaní nakonec i Michaela :-). Fakticky je tohle příběh, který se mi hodně dobře četl. _ volné vyprávění hlavního hrdiny pomocí více méně nepřímé řeči, navíc se kromě samotného životního příběhu Michael s námi dělí v proudu myšlení a úvah o své nejniternější myšlenky a pocity, _ použitá hořká ironie ... "s překvapením zjistil, jak je to složité, být paroháčem. Mizérie nebyla jednoduchá. Ať nikdo neříká, že takhle pozdě v životě byl imunní vůči čerstvým zkušenostem." (zajímavá byla i jeho zkušenost s přimrzlým penisem ... a úvahy o životě bez něj :-), _ a v neposlední řadě spousta zajímavých informací (o fyzice obecně, o sluneční energii, o životním prostředí). A to mě opravdu bavilo! Na Michaela a jeho životní postoje jsem si nakonec zvykla ... hlavně proto, že příběhy vystavěné na (ironicko-komických) jazykových hříčkách mám ráda :-). "The situation was grave, indeed gravid."... celý text

Beznaděj 1998, Stephen King

Tohle prostě není tvoje teritorium! To si zapiš za uši a mazej pryč z Beznaděje! ... "ukázala ven z okna. Byla tam cedule a na ní jen slovo BEZNADĚJ." Co kdyby? ... otázka, která stojí na počátku většiny Kingových příběhů, on sám říká, že ty skutečně nejzajímavější situace se dají vyjádřit právě touto otázkou. Takže, jestli máte dost odvahy, zeptejte se: Co by se stalo, kdyby? ... kdyby v jednom městečku uprostřed pouštní krajiny Nevady náhle zešílel místní policajt? "... použila slovo svéráz. Střední Nevada je plná svérázných lidí." --- "No, je to nejspíš jen jiným pásmem vnímání, řekl opatrně." Myslím, že jste dobře nerozuměli, že jste to úplně správně nepochopili, tady vážně přestávají všechny žerty! Takže naposledy ---- Běž pryč! Utíkej, jak to jde nejrychleji ... utíkej Beznaději! Vidím ovšem, že jste neposlechli, a tak si (stejně jako já) musíte projít tím tajemným místem, které nejvýstižněji lze nazvat plným právem peklem na zemi, a kterým vás, vykresleným do těch nejmenších, nejniternějších a nejbolestivějších detailů, autor provede. Jenže i každé "peklo" má svůj protipól, je sice těžké tomu uvěřit, ale možná, že i k Beznaději se někdy může stočit "dobrotivý zrak" ... Koho? ... Boha? ... Jakého? ... "V Beznaději, že není Bůh? Uvidíme." --- "Ocitl se v temnotě, slepý, ale nikoli hluchý, ... a tak naslouchal ..." Prostě ne vždycky lze exaktně přesně a přísně rozumově vysvětlit běh událostí, které sviští kolem nás, zvlášť, když se vám zdá, že na ně nemáte žádný vliv, nemůžete nic udělat, ony se prostě dějí, ... a přesto může být jejich vysvětlení až průzračně /logicky/ čisté ... Jestli se o některém spisovateli dá hovořit jako o fenoménu, určitě je na pořadu dne vzpomenout si právě na Stephena Kinga - profesionálního vypravěče, který svou práci velmi dobře ovládá, jeho líčení událostí (můžete si být jistí) tak bude velmi, opravdu velmi sugestivní, budete se bát, bude vás mrazit v zádech a budete se ohlížet přes rameno, i když víte, že Beznaděj ve skutečnosti "žije" jen v autorově bezbřehé, zdá se nevyčerpatelné, fantazii. Jenže popisy aktérů příběhu budou natolik autentické, že budou všichni zúčastnění tak plní skutečného života (i když by si v tu děsivou chvíli, kterou díky autorovi všichni právě prožívají, jistě přáli být jen slovy na papíře), že vše (i když to úplně nechcete) autenticky prožíváte s nimi. A mě s každou další přečtenou knihou stále víc nepřestávají udivovat všechny ty geniální postřehy (situací, chování) odpozorované životem, a uplatněné s děsivou přesností. ... a to je asi to nejděsivější na Kingových příbězích ... ta děsivá podobnost se skutečným životem ...... celý text

Obydlený ostrov 2009, Arkadij Strugackij

Svět na křižovatce neznámých mezihvězdných tras ..."pokusil se všechny náhody a prapodivné střípky tohoto světa skloubit v něco logicky nekonfliktního" ... jenže "obraz, který z takových úvah vznikal nebyl reálný, ale pohádkový" ... Alegorická "pohádka" o svérázné a ve své pra podstatě velmi lidské civilizaci začíná. Planeta totiž právě získala nového obyvatele, který velmi brzo zjistil, jak rozdílné můžou být představy o sociokulturním životě :-). _jiná planeta _stejní "lidé" (i když tak spíš nevypadají, i když se tak na první pohled vůbec nechovají) _jiné představy _stejný soubor pravidel (i když tuhle civilizaci definuje "To se musí!"). Příběh vás vrhne do stavu vesmíru, kdy mimoplanetární návštěvy jsou něco, nad čím se nikdo nepozastaví... zvlášť, když zjistíte, že světy ... se od sebe zas tak moc neliší, máte tak jedinečnou příležitost sledovat skoro dokonalou parodii... úřednické byrokracie, která, zdá se, nevládne jen naší planetě, ale i mnoha dalším možným stavům vesmíru... Víte, co mi tento příběh svou dobře mířenou ironií a sarkasmem ze všeho nejvíc připomínal? Upozorňuji, že v dobrém slova smyslu ... u nás dobře známé výlety Ládínka Smolíka a jeho věrného Zora, za vesmírnými dobrodružstvími, a trochu taky malého prince navštěvujícího cizí planety, kde žijí naše ironické obrazy našich slabostí a neřestí :-). A mně se to líbilo - sci-fi - co pevně sedí na Zemi, mezi našimi špatnými vlastnostmi, a "vyváží" je na jinou planetu :-) ... bylo by fajn, kdyby tam i zůstaly, ale to bysme všem těm objeveným mimozemským entitám snad ani nemohli udělat :-). A tak sledujte pozorně, svět, který se podobá gigantickému hodinovému mechanismu, není v něm ale stejná ani jedna součástka... ... "a všechny se pohybují, otáčejí, scházejí a rozcházejí v pravidelně se opakujícím, ... věčném rytmu, jehož změna může znamenat jediné... jeho zástavu"! Maximovi a Zemi (v podobě, jak ji zná on) jsem musela přijít na chuť, z počátku to tak úplně nevypadlo, ocitla jsem se totiž na horizontu událostí, zachytil mě jejích už nekontrolovatelný vír, který nebyli schopní kontrolovat ani právoplatní obyvatelé planety Sarakaš. Na stránkách téhle knížky vlastně není pod kontrolou vůbec nic, jako by navzdory tomu, že vše, co se děje, je svázáno pravidly a zákony, i když bizarními, absurdními, nesmyslnými až ulítlými, nebo možná právě proto, protože se díváte jen a jenom do zrcadla! Na Maxima jsem si zvykla, takže je velmi pravděpodobné, že se za čas zase na nějakou výpravu s ním vydám :-). Maxim si totiž (no úplně podobné, jako Ládínek Smolík) umí za všech okolností poradit, navíc s humorem a mladistvým až dětsky naivním entuziasmem. Našla jsem tak způsob, jak číst military sci-fi, kterou až tak příliš nemusím, v této podobě mi ovšem úplně vyhovuje :-).... celý text

Tichošlap 2012, Sylva Lauerová

Jen lehké mrazení v zádech dává tušit - stín v pozadí. Zařizuje letmé okamžiky, které ovšem pohnou soukolím - příčin a následků. On totiž ví! A neznalí se nestačí divit! Prázdným prostorem zní šouravé kroky... odměřují čas, který zbývá... do bodu nula... Svědomí dostává zabrat, nastaly mu těžké časy - trpí těžkou podvýživou a dál hladoví! Jen jediný cit má tu moc - nasytit, dát druhou šanci... Sylva Lauerová píše o lásce, najdete ji ve všech jejích knihách, bere na sebe různé podoby a vždy jde až na dřeň - situace, pohybuje se v mezní roli, a někdy stojí až na samotném jejím okraji, až úplně cítíte jak se vám drolí kamínky pod nohama a okraj ujíždí, do propasti... tam někde najdete Tichošlapa! To on "vypráví" ... příběh plný indicií , které odhalit, bolí ... Po skvělém Jumaroro napsala autorka další tajuplný příběh, jehož nitky se svíjí do klubka jedovatých zmijí, které hrozí uštknutím... takže si dejte pozor! A věřte, že nic nemusí být tak, jak to vypadá! Vydali jste se totiž po dost nebezpečné cestě! Svůj spisovatelský um tak Sylva Lauerová posunula tímto důmyslným příběhem o level výš ! Baví mě sledovat její práci - ať už píše o lásce na jakýkoli způsob, protože ona to umí :-).... celý text

Šeptuchy 2021, Alena Sabuchová

Zajímavý kraj, voní tu kaštany, jsou tu hluboké borovicové lesy, šumí břízy, zubři tu klidně žvýkají trávu na pastvinách. Je to místo, které má spoustu osobitých podivností, je tady patrná všudepřítomná liturgie, ikony, pověry, předsudky vás provází skoro na každém kroku, ji se tu pirohy na všemožný způsob, za živými občas chodí jejich mrtví, a věří se tu na zázraky, a taky tu žijí šeptuchy ... ... lidé jsou tu vychováváni ve víře, střetává se tu silná katolická víra s pravoslavnou tradicí, tady vyhrává ta pravoslavná, a přitom je tu všichni navštěvují, všichni, bez rozdílu, i ti, co to nepřiznají, projevují jim úctu, ale dodržují si odstup ... "vyvarujte se zlého a čekejte na to dobré" ... proto tu šeptuchy stále jsou! A tohle bylo vážně dobré! Také polsko-běloruské pomezí se tak ukázalo jako další z řady zajímavých regionů, poslední dobou, je to vděčné téma - osobitě zpracovaná historicko regionální zvláštnost - skoro bych řekla novodobý trend, který dobře funguje! Získal si své čtenáře, a i já mezi ně patřím, baví mě všechny tyto pozapomenuté historie míst, která mají bezesporu svůj génius loci a fandím těm, kdo je pro nás vyhledávají a umí je zajímavě literárně zpracovat! Alena Sabuchová a její romanticky poetické, ale taky romanticky rozervané vyprávění o dospívání a životě tak vůbec v kraji plném magie, kterou tu cítíte na každém kroku, k nim za mě rozhodně patří! Díky za magicky tajemné příjemně romanticky snové a chvílemi i drsně přímé chvíle strávené v mlhami opředeném kraji!... celý text

Zpěv vzdálené Země 1993, Arthur Charles Clarke

Volně se pohybovat vesmírem, otevřít si mezihvězdný prostor, a cestovat ke vzdáleným hvězdám. Díky jedné z největších dějinných ironií získalo lidstvo klíč k vesmíru teprve ve chvíli, kdy mu zbývá už jen jedno století, aby ho dokázalo využít ... "jeden starý filozof kdysi poznamenal, že lidské mysli se báječně uleví, když se člověk dozví, že ho ráno pověsí" ... "cosi na tenhle způsob se stalo s celým lidským plemenem" ... Lidé se konečně postavili pravdě tváří v tvář - pak přišlo odhodlání -příliš pozdě - a tak následovala rezignace - a po ní poslední vzepětí sil - splnit úkol - přežít! Lidstvu nastal věk paradoxů - žádný důvod brát ohledy, zoufalství se střídá horečným rozjařením, kdy se ... "vládci posledních dnů stávali svědky události konce dní" ... skončilo poslední dějství tragédie Země a nezbývá už nic, než se pohybovat vesmírem! Hodně štěstí! Někteří ho měli ... a tak se setkala minulá a budoucí naděje lidstva! Clarke je vlastně optimista, co se týče lidstva, a to se mi líbí :-) ... naservíroval nám velmi uvěřitelný mimozemský svět s jeho veskrze lidskými obyvateli v poeticky vyprávěném příběhu, a takové sci-fi mám ráda. Příběhem vás budou provázet vzpomínky na Zemi a její poslední chvíle - a musím říct, že jde o velmi naturalistické popisy - tak realistické, až vás zároveň mrazí. Taky romantika a láska se v příběhu objeví (a to mě skoro překvapilo, v pozitivním slova smyslu) a v neposlední řadě dobrodružství, protože, co jiného je cesta do neznáma, když v hlavě vám ještě doznívá ... vzdálený zpěv Země? Co ale hlavně oceňuji je "filozofie" - Clarke si vytvořil svůj vlastní soubor představ o vesmíru (podložený vědeckými poznatky), který obsahuje podrobně promyšlené způsoby možností vesmírného cestování, možnou evoluci lidstva (i vesmíru) - kam směřuje a jak se bude vyvíjet, evoluci technologií a umělé inteligence (vč. oprávněných obav z jejího rozvoje) ... a nejzajímavější (pro mě) na tom všem je, sledovat, porovnávat (možná i posuzovat, i když to si povětšinou netroufám) jak moc se odráží v realitě - kde je to místo, kde se střetává s fantazií? Člověk - lidský druh - je tak v podstatě konfrontovaný s autorovými představami možných světů, dimenzí a jejich hranic, a to skrze otázky o podstatě člověka a lidskosti (setkáte se tak se zajímavými emocemi - se vzrušením i strachem z neznámého i z možného, a to jak v alternativní minulosti, současnosti tak i budoucnosti) ... Clarke je ve světě sci-fi sázka na jistotu :-).... celý text

Jatka č. 5 2008, Kurt Vonnegut Jr.

Okamžik, zrak zahleděný směrem na nekonečno, otázky, které nedávají smysl. Žádné otázky, když je řeč o válce, nedávají smysl. Tak to je! Knížka je plná raněných, na těle i na duši. Knížka je plná mrtvol, z prohraných i vyhraných bitev. I šampaňské je mrtvé! Ve vzduchu se vznáší zvláštní zvuk hudebně nadané sovy a nad hlavou přitom manévruje talíř z Tralfamadoru, manévrující současně prostorem i časem. Ochromená vůle mlčí, přestože mozek pracuje naplno... "Proč já?" "A to je věru pozemšťanská otázka, pane Pilgrime." "A proč my, když se to tak vezme? A proč vůbec něco?" "Prostě proto..." Pokud se dostanete až sem, vaše situace je beznadějná. Vzdejte se! Šílenství davů vyhrává! Vyhrává válka která nedává žádný smysl! Tahle knížka je jí plná, proto je tak zmatená a celá jako by rozvrzaná... "k masakru se totiž nic inteligentního říct nedá". Proto ten drsný, až na hranici snesitelnosti, cynický humor. Proto tak absurdní, až na hranici rozpoznatelnosti, logicky nesmyslné situace. Kurta Vonneguta musíš buď přijmout přesně takového, nebo běž dál! Tak to chodí! "Billy nemohl změnit minulost, přítomnost ani budoucnost. Tak to chodí!"... celý text

Můj barevný atlas zvířat 1993, Ernst W. Bauer

Čas voní dálkou - Naprsquaw I. 2001, Ludmila Vaňková

... "fantazie na holou skutečnost nestačí" ... (Ludmila Vaňková) A tak se začíná středoevropská "commedie dell´arte " ... kulisy jsou připravené. Zázraky techniky (no jen si to představte, vlakové spojení mezi Prahou a Vídní!) jsou na vzestupu, zvláštní nálady ve společnosti sílí a čeština se hlásí o slovo! Všude kam se podíváte se mluví o slovanské vzájemnosti, která nabývá na významu, dost se totiž v jistých společenských kruzích začíná mluvit česky, čeština je tak slyšet všude kolem, nejvíc možná ve Vídni (možná dokonce i víc než v Praze), a tak monarchie je na tom právě naopak, proto se taky zuby nehty brání, píše se r. 1848 a vzduch se chvěje - předzvěstí ... dějiny ožívají ... "K zemi!, vykřikl. Přes řeku střílejí z kanonů!" "... sám se rozběhl do Klementina. Vytáhli prapor na astronomickou věž a obsadili barikádu. ... Nálada zvolna stoupala, jak se ukázalo, že děla nejsou tak nebezpečná. Nezkušeným nedošlo, že to je jenom laškování. Skutečná kanonáda vlastně ještě nezačala." Na scéně se objevují tolik známá jména jako Jungmann, Dobrovský, Palacký, Frič, Rieger, Tyl, Štúr, a nesmí chybět ani známý buřič K. H. Borovský (kdo jiný by měl varovat v době, kdy se mluví o slovanské sounáležitosti před slovanským mrazem z východu, dost aktuální téma, že, možná paní Vaňková ani netušila, jak aktuální její příběh ještě bude) ... a v neposlední řadě, hlavní hrdina student Vojta Náprstek a svobodomyslná, po čertech chytrá a podnikavá Katinka Krákorová. Na pozadí národně-obrozeneckých dějin se tak začíná odvíjet jejich životní příběh, který je hodně o idejích a o svobodě ... k sebeurčení národa, ale hlavně životní cesty jednotlivce. Jenže účast na těchto velkých událostech se jen tak neodpouští, tak proto čas voní dálkou a svobodomyslným světem ... tam za velkou louží! Jejich osobní příběhy paní Vaňková svým osobitým způsobem propojila s historickými událostmi ... ty se pak samozřejmě promítají do všedního života všech zúčastněných, a umět zachytit dobovou atmosféru, to je její "know-how" ... respektovat historicky doložená fakta a vylíčit je v poutavém dobrodružně-romantickém historickém příběhu, tohle paní Vaňková prostě umí :-). A tak příběhem proplouvají další jména ... - žen, které měnily svou dobu - Božena Němcová, Bohumila Rajská (manželka Čelakovského), které spolu s Tinkou nastavují ženám nový směr! "Tinko! Nastavila jsi tu laťku moc vysoko! " - a samozřejmě taky všech ostatních slovanských národů ... které prožívají to samé co Češi? "Slované! Co to je? Mytický folklor: Mám ho rád, ale budoucnost?" "Nemyslím, že český národ nějakou má." "A Chorvati ano?" "Chorvati mají Jelačiče a s nimi se šťastně svezou Slováci. Maďaři mají jiné starosti než dupat po ponížených ... sami si podrážejí nohy, když proti sobě popudí slovanské národy." "A koho máme my? Windischgratze a Thuna! Pěkně děkuju." "Máme taky Havla, Palackého, Riegra" , řekl Vojta vážně. "Ty si potrpíš na aristokraty?" "Oni si na ně potrpí. ... demokraty nikdo z mocných v Rakousku vážně nebere. To není Francie. Jako by nějaká česká šlechta byla. Ani jeden z nich se nepřidal k povstání." "Snad ne, ale v jeho jménu se dali zavírat. Nezřekli se ho před úřady pro vlastní bezpečí. Já byl na barikádách i v Praze a lituju, že nejsem Francouz." "Ani tam nedopadli líp." "Ne. Ale duch je jiný." ... "Monarchie není k životu. ... Panebože, Tinko! Pryč! Tady nic nezmůžeme! ... Možná se vydám do Ameriky." ... Druhý díl Naprsqaw (Náprstkové) tak čeká ...... celý text

Osud tažných ptáků 2019, Maarten Hart

Okamžik, ranní stíny, vítr ve vlasech, - ani minulost - - ani budoucnost - jen právě teď! Asi poprvé mám v ruce knížku, mezi jejímiž řádky se prolíná TICHO! Vážně, tohle je příběh, který mlčí! Kdybyste chtěli JEN poslouchat, neuslyšíte nic! I když, vlastně tak úplně pravda to není, uslyšíte toho spoustu, šumění rákosí, šplouchání vody, zpěv ptáků, lidské hlasy, uslyšíte všemožné zvuky přírody, kterou Maarten nadevše miluje, navíc, je ten nejlepší pozorovatel, jakého jste mohli potkat, je přímo přeborník v pozorování přítomného okamžiku - tady a teď - v jeho podání, to je láska, k přírodě skloubená s dokonalými pozorovacími schopnostmi, Maarten má totiž jednu speciální schopnost, dokáže polapit okamžik - vteřinu časoprostoru - a pak ji téměř dokonale popsat! Přesto je tato knížka plná ticha a téměř vše se odehraje jen v Maartenově mysli - a tak, vše, co je "řečeno" není "vysloveno" - jste pozorovatelé Maartenova příběhu, který vypráví spíš sám sobě ... je to takový opatrný rozhovor sám se sebou ... "Nemám páru, co je být šťastný. Vím jen, že pro mě je důležité, abych co nejvíc slyšel, viděl a cítil." ... takové trochu neohrabané filozofování o podstatě existence a o funkci smyslů ... ... o podstatě štěstí, která mu uniká ... Maarten není vůbec dobrý v sociálních interakcích (přes všechny jeho běsy, a že jich není málo, se k němu prostě štěstí nějako nedostalo), a tak mu příliš nepřeje, zdá se totiž, že je jen pro ty, kteří se baví, vypráví si, hrají si a milují se bez ostychu. "Polapené léto" v Maartenově melancholicky a poeticky laděném podání, ruku v ruce s "všudypřítémnými běsy" v Maartenově až pateticky chmurném rozpoložení ... překvapivě vytvořily krásný a zajímavý příběh, a pro mě letní překvapení!... celý text

Kutálí se ze dvora 2012, neznámý - neuveden

Vtipná interaktivní říkanková knížka pro nejmenší děti. Říkadla jsou krátká, dobře zapamatovatelná, jednoduše navádějící k úplně jednoduchým přirozeným pohybovým aktivitám. S 1,5 letou vnučkou opakujeme stále dokola a dokola a stále nás to baví ;-) ... zejména splašená "brambora" ... ta jednoznačně vede :-))).... celý text

Stroje jako já 2021, Ian McEwan

"Každý okamžik jeho existence, všechno, co kdy uslyšel a uviděl, si zaznamenával a mohl si to kdykoli zpětně vyvolat." "Seděla před námi dokonalá hračka, sen věků, triumf lidskosti nebo její anděl smrti." Jaké jsou známky života? Intuitivní mysl, nebo stačí jen prostá výpočtová síla - strojové hluboké učení? Proč se tak urputně snažíme přivést AI k hranici života? "Očekával jsem kamaráda. Byl jsem připravený Adama přivítat ve svém domově jako hosta ..." Jenže, podle jakých pravidel má "žít"? "... nic moc toho o mysli nevíte, ale chcete ji umělou vtělit do života ..." "A je pak možné zničit takový život?" Život, který je schopný vnímat a který si dokázal vytvořit své JÁ. McEwanův alternativní svět, to je svět ve kterém Alan Turin neskončil svůj nadějný život v mladém věku, ale naopak změnil chod světa, zvláštním algoritmem, který posunul kupředu umělou inteligenci do dosud netušených dimenzí. Svět s podivnou historií na pozadí, kdy železná lady je sražena z trůnu, a kde jsou přiznané výsady našeho živočišného druhu stroji. Jenže pozor, s privilegii přichází i závazky! A tak je potřeba se ptát ... a postavit proti sobě - rozumné důvody x osobní iracionální pocity - , - dobro x zlo -, a tak možná stanovit morální hranice! "Nejde ani tak o stav Adamovy mysli. Jde především o ten tvůj!" "Listy padají. S jarem přijde obnova, leč váš pád trvá." A lidstvo je stále přesvědčeno, že vyhrálo v ruletě - pošetilci! To kvůli Alanu Turingovi především jsem se pustila do McEwanova příběhu, ... kvůli tomu geniálnímu osamělému jezdci toulajícímu se digitální krajinou ... a jeho (alternativnímu) pohledu na lidskou mysl - jako na proces zpracování a využívání informací, jako vnitřní mentální děj, který nelze přímo pozorovat - víte, že se to děje, ale sledovat to nemůžete. Jde teda jen o určitou kauzální, jistě svébytnou, a určitě samoorganizující se, systémovou vlastnost? A je tak možné pohlížet i na subjektivní vědomí? "Ty opravdu něco cítíš?" --- dalo by se říct, že "ho láska zjemnila" --- dalo by se říct, že "dychtivě toužil po uznání" --- dalo by se říct, že "to byl pocit viny" "Já věci hluboce prožívám." ... jenže stačí to? Jsem ráda, že McEwanův alternativní svět mě ubezpečil, že stále ještě máme něco ... svébytně lidského, co věřím, že stroj nebude nikdy schopen, možná mu jednou bude přiznáno myšlení rovné člověku, jenže, je tu ještě něco - lidskost - tu možná dokáže napodobit, ale rozhodně ne získat ... - pohled z očí do očí - kdy dokážeš číst v očích druhého ... a vidět -kontext - radost, starost, zlost, bolest, smutek, smích, úskok, zlo, nenávist, podlost, lásku, zmatek, chaos ... všechno to iracionální co nakonec rozhoduje - o tom, jací jsme - co jsme - "z historického hlediska jsme byli výjimeční a ... předurčeni k úspěchu" Bylo to opravdu zajímavé, zahrát si s autorem tuhle hru ... "co by se stalo, kdyby" ...... celý text