Václav Pinkava
Jake Rolands, Jan Křesadlo, J. K. Klement, Ferdinand Lučovický z Lučovic, Kamil Troud · pseudonymy
česká, 1926 - 1995
Související novinky
Klub vrahů, Oheň v kapradí a dalších 25 nově přidaných eknih zdarma
Listopad se nám překlopil do druhé poloviny a my pro vás máme další várku nově přidaných eknih zdarma.
Čtete eknih p... celý text
Populární knihy
/ všech 26 knih
Nové komentáře u knih Václava Pinkavy
„Text stále oscilující mezi tragédií a absurdním humorem. Oceníte gejzír ulítlých nápadů (rosomák, muchomůrky, Sport Hort mord hord, bačovská mafie, podomek v bordelu jménem Masarik), ale smích vás brzy přejde, když vše domyslíte do důsledků. Křesadlo zřejmě v exilu poznal, že na tu naši Bohemii stejně jako na románovou Urogalii každý kašle, že nikomu ve světě nestojí za to, aby ji chránil před zabráním silnějšími sousedy, ba ani za to, aby se trochu seznámil s jejími reáliemi...“... celý text
— GinoNeutrino
„Mrchopěvci jsou bizarní zjev české literatury. Děj se odehrává v obludných 50. letech. Na malém prostoru je mistrně vykreslena shnilost revoluční doby, která se nezajímá o hřbitovy. Zderad, bývalý intelektuál a současný mrchopěvec, je ukryt před zraky režimu, který ho sem odklidil. Žije si poklidně svůj zpackaný život až do chvíle, kdy potkává vysoce postaveného muže s vodovýma očima ...
Kniha je trochu nechutná, odpornost ale není samoúčelná. Bizarnost příběhu odhaluje šílenost doby a absurditu lidské existence v podmínkách tuhého stalinismu. Autor využívá svých zkušeností psychologa specializovaného na sexuální deviace; kniha je autentická. Kniha je psána velmi elegantně; zrůdnost je vykreslena s pečlivostí a půvabem renesančního umělce. Démonický obsah kontrastuje s delikátním provedením. Spisovatel se vyžívá v každém zvoleném slově, zůstává však věcný a stručný, čtenáře nechce zdržovat ani nudit. Autor poskytuje svéráznou, ale pronikavou analýzu mrazivých let u nás. S pobaveností a ironií rozpitvává obludný režim, který dal vykvést obludným charakterům.
Kniha je výjimečná a rozhodně se nezalíbí každému. Chvíli trvá, než se do ní začtete, ale je útlá, takže jste brzy u konce. Je to svého druhu unikát. Kdo se toho nebojí, ať do toho jde. Když už nic, alespoň otrnete“... celý text
— Long
„Knihu lze asi považovat za kuriozitu, neboť jde o spojení moderního obsahu a starodávné literární formy. Odhaduju, že popudem jejího vzniku byla chuť autora stvořit vlastní výtvor v antických verších, což je něco, co občas postihne i jiné studenty antických jazyků (zejména latiny). V knize se střídají vždy stránka "originálního" starořeckého textu se stránkou jeho českého "překladu". Starověkou řečtinou samozřejmě není možné psát sci-fi jen tak, chybějící slovní zásoba je tedy doplněna především slovy převzatými z moderní řečtiny (např. "hypologistés" za počítač), některá slova jsou převzata z angličtiny ("feisros" = fejzr, případně samo "sai-fai" (sci-fi)). Starořecky psanou polovinu knihy nicméně už dnes ocení málokdo, protože míra znalosti antické řečtiny oproti minulosti velmi výrazně poklesla.
Po obsahové stránce je inspirace Homérovou Odysseou nepochybná, nejen v podobě samotného putování, kdo Odysseu četl, pozná v některých příhodách "hvězdoplavců" známé motivy z antického eposu. Odyssea však není převedena úplně, některé známé motivy z ní mi nic v této novodobé básni nepřipomínalo, spousta motivů je naopak vzata z moderní sci-fi literatury, případně dokonce z jiných žánrů (motiv princezny, která musí být obětována drakovi, třebaže to má předobraz v příběhu o Mínótaurovi). Celkově je tedy kniha spojením obou zdrojů inspirace, což se příznačně odráží ve jméně hlavního hrdiny nazvaného "kapitán Nemo", případně "kapitán Údeis" (némó = latinsky nikdo, údeis = starořecky nikdo), narážce jednak na hrdinu sci-fi příběhů Julese Verna, jednak na přezdívku, kterou si lstivě dal Odysseus, aby oklamal Kyklópa Polyféma. Příhody posádky kapitána Nikoho jsou nicméně u Křesadla ještě neuvěřitelnější a divočejší než u Homéra (dovedu si živě představit, jak nejeden čtenář kroutí hlavou, co si to ten spisovatel vymyslel) a nejednou mi přišlo, že si Křesadlo ze své antické předlohy poněkud dělal legraci (např. když hlavního hrdinu nutili vzít si královskou dceru jménem Grgla, jejíž fyzický vzhled tomu jménu plně odpovídal). A ještě poznámku k předchozímu komentáři: Ano, sexu je v básni hodně (často opisovaného frází "konat erótů díla"). To sice není kopírování přímo Homéra, ale jinak je to v souladu se starořeckou (i starořímskou) literaturou, v níž sex má téměř tak hojné zastoupení jako jezení a pití. Křesadlo leccos popisuje docela názorně (a jakoby samo sebou), což některým dnešním čtenářům může připadat jako útok na hranici pornografie, jenže starověcí Řekové, kteří nezažili staletí křesťanského popírání sexu, by v tom nic zvláštního neviděli. I v tomto je třeba v Hvězdoplavbě vidět ducha starověkých básní a nikoli výstřednost autora.
Po stránce jazykové je kniha jednoznačně určena náročnějším a znalejším čtenářům. Styl českého textu odpovídá typické podobě překladů antické poezie (Křesadlo uvádí inspiraci stylem překladů Otmara Vaňorného), takže její (nečetní) čtenáři u této knihy budou "jako doma" a ničemu se nebudou divit, ostatním nenavyklým nicméně může připadat obtížný. Jeho nápadným znakem je jednak nepřirozený slovosled vynucený vzorovou básnickou formou daktylského hexametru (ovšem myslím, že v tomto se Křesadlo držel ještě dost při zemi), jednak časté používání vycpávkových slov, zejména ukazovacích zájmen a obdobných příslovcí. Co také neznalým antické epiky může připadat otravné (co ale mně naopak přijde půvabné), je stálé opakování určitých přívlastků (např. loď hlavních hrdinů je vždy dobrá, fejzry jsou vždy zhoubné, srdce je velmi často milé (často opakovaná fráze "nám milé se zlomilo srdce"), nebo rovnou opakování celých frází (přímo z Homéra je převzato vícekrát opakované spojení "Zora růžových prstů", skoro každý zpěv (kapitola) je zakončen dvojverším "Odtud poté jsme pluli dál propastmi prázdného kosmu / Mandyse hledajíce a ovci, jež sleduje vesmír." a tak by se dalo ve výčtu často opakovaných frází pokračovat).
Knihu bych doporučil (samozřejmě jako kuriozitu) zejména studentům latiny a staré řečtiny, neboť ti nejspíš ocení vedle obsahu i její jazykovou formu. I ostatní se nicméně nad ní můžou pobavit, pokud budou trpěliví ve zdolávání zvoleného jazykového stylu.“... celý text
— nmek
„Je to taková veřejná onanie, která, jak už to v těchto případech bývá, slouží hlavně k uspokojení toho, kdo ji provádí. Zápletka je zajímavá a mohla být i dobře vypointovaná, ale před koncem se na to autor vykašlal (možná už byl uspokojen). Moralizování mi evokuje zapšklé dědky, kteří tlučou hůlkou do země a k tomu křičí: "Když vám říkám, že je všechno špatně a lepší už to nebude, tak to tak je!!!" Na knize je vidět, že i žánr sci-fi podléhá módě, u starších autorů jsem se několikrát setkala s planetami s vázanou rotací, a pak toto téma zase vyšumělo.“... celý text
— micmic75
„s-reader to napsal přesně.
Skvělé nápady, ale dohromady to působí hodně neučesaně a roztěkaně. Na druhou stranu bych byl i ochotný věřit, že to byl autorův úmysl, protože tu lehce kabaretní atmosféru satiry, kdy ti, kteří vědí, na sebe mohou spiklenecky pomrkávat, držel konzistentně až do výborného konce.“... celý text
— vlkcz
Vypněte si reklamy na Databázi
Za 99 Kč vám vypneme všechny reklamní bannery na CELÝ ROK:
Nebo se staňte členem DK Premium a využijte Databázi naplno - více o DK Premium
Knihy Václava Pinkavy
| 2023 |
Zasvěcené svátky |
| 1984 | Mrchopěvci |
| 1999 | Mrchopěvci / GraveLarks |
| 1990 | Fuga trium |
| 1995 | La calle Neruda |
| 1995 | Hvězdoplavba / Astronautilía |
| 1994 | Obětina |
| 1992 | Girgal |
| 2006 | Slepá bohyně a jiné příběhy |
| 1992 | Zámecký pán aneb Antikuro |
Štítky z knih
česká literatura české sci-fi totalita povídky sexuální úchylky, deviace satira absurdní humor české romány totalitní stát psychiatrické léčebny
Pinkava je 47x v oblíbených.
Osobní web autora

