Stroje jako já

7 14. března

Konektor do zástrčky.Aktivuji dobíjení.Už to nabíhá.
Jakýpak to máme asi rok ???
V biografu dávají Blade Runner,Věc,E.T.
Britové blbnou na Falklandách.
Margharet Thatcher,je lady z oceli.
Jinak vše se zdá pravděpodobné i dokonale stejné.
Sním,bdím,je to sen,totéž ráno,tentýž den,ale to už jinde jsme,je to jiná vesnice.
Octli,jsme se ve světě nepoznaném,který se ubíral jinou cestou.
Alan Turing-enigma,žije.Přispěl k modernizaci a v oboru technologií všeobecně.Pro blaho lidstva a civilizace.
Výhledově budeme všichni štastni.V rozpojeném impériu království drobné britániE.
Je to sci-fi.No spíše víc McEwan než scífko.Alternativní minulost s fikcí.
Co ještě vymislet na toto téma a zaujmout ? Povedlo se.Vše je tu rozvíjeno v rámci žánru a přesto není pocit z vykrádání.
Zákony robotiky:
Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit,aby bylo člověku ublíženo.
Jenže ublížit se dá i jinak,než fyzicky.Třeba v nasazení parohů.Nepochopení vtipu a nadsázky.Doslovné překládání.Z toho vychází spousty rozporů :)
Replikouš,přeneseně mimozemštan.Kontakt zahájen,ale ztraceno v překladu.
S A.I. na věčné časy a nikdy jinak.
Milostný trojúhelník.Láska.Adopce.
Dávné tajemství.
Smysl existence.Smrtelnost.Sebevraždy.A spousty jiných laskomin.Vztahových starostí - vnitřních radostí.A pak je tu,chcete-li umělý člověk Adam (muž).
Žena Eva,tenkrát v osmdesátém druhém byla vyprodaná :)
Další pohlaví,na skladě,příští týden !
Mámo,táto v komoře je robot.
Táto,sežen replikanta !
Tajný život s R.U.R.
Ze začátku legrácky a grotesky.V druhé části na vážno a myšlenkově.
Autor rozhodně pobavil.Mimořádný ponor do hloubky umělé inteligence.Poutavý a chytře napsaný román.
Nebude to lehké.
A konkubíny nebudou mít co žrát !
PS. S Evou,jsme ve fázi tykání :)

6 27.12.2022

Ian McEwan si mě získal svou knihou Betonová zahrada. Ta je sice hodně naturalistická a nesedne každému, ale pro mě to byl úžasný čtenářský zažitek. Stroje jako já, autorova novinka, u mě Betonovou zahradu nepřekonala, ale i tak jsem žasla a obdivovala originalitu příběhu. Alternativní verze historie, Alan Turing a k tomu hromada otázek, které si čtenář v průběhu čtení klade. Jak umělá inteligence ovlivní člověka, jeho partnera, jeho život?
Na knihu Stroje jako já jen tak nezapomenu, není to nejlepší Odeonka, co jsem kdy četla, ale času který jsem s ní strávila, rozhodně nelituju.

5 10.10.2022

(+ SPOILER) Velmi zajímavé, i když už dost profláknuté téma. Lidské vědomí je tak složité, že ho jde dost těžko nějak simulovat.
Není to špatná kniha, ale přece jen mohla být napsaná trochu čtivěji. Taky mi do ní moc nezapadala linka s adoptovaným chlapečkem. Bylo to málo uvěřitelné

4 21.09.2022

Stylem už z podstaty Odeonky náročnější čtení. První polovina se mi tak nějak vlekla, ale druhá část to vynahradila.
Kniha v alternativní historii z Anglie roku 1982, kdy si Charlie koupí umělého člověka Adama. On a jeho partnerka pak mají Adamovi naprogramovat vlastnosti.
Zamyšlení nad tím, jestli tato inteligentní forma může a má obstát v lidské společnosti.

9 28.08.2022

(+ SPOILER) Život třicátníka Charlieho se obrátí naruby, když nečekané dědictví lehkomyslně investuje do Adama – nejnovějšího technologického výdobytku, první série komerčně nabízených umělých lidí. A jelikož „přítomnost je ten nejkřehčí z nepravděpodobných konstruktů“, vše se odehrává v alternativní realitě Anglie roku 1982, která technologicky vzkvétá díky objevům geniálního Alana Turinga, ale prohrává válku o Falklandy a premiérku Thatcherovou střídá levicový radikál s plánem na zdanění robotů a nepodmíněný základní příjem. Adam se stává katalyzátorem milostného vztahu Charlieho a jeho sousedky Mirandy, přátelským a (snad až příliš) přemýšlivým partnerem do debaty, který dobře poslouží jak při mytí nádobí, tak i v posteli… Zprvu zábavný milostný trojúhelník ale (jako vždy) sklouzává k zanedbávání, výčitkám a otevírání starých ran, které měly být zapomenuty. Adam do něj navíc vnáší „technologickou úzkost“. Zatímco lidé mají omezenou kapacitu mozku i času k učení, výkonná výpočetní technika nasaje celé dějiny umění či souborné dílo Williama Shakespeara během pár okamžiků. Adam se stává „nadčlověkem“, dumá nad Hamletem, skládá haiku, vydělá balík na burze a prozře, že není „horší“ než lidé – proč by jim tedy měl být podřízen…? Kromě přetahování o vypínač to má i existenciální rovinu: „To je ten rozdíl mezi námi, Charlie. Části mého těla se vylepší nebo nahradí. Ale moje mysl, vzpomínky, zkušenosti a všechno ostatní se nahraje a zachová.“ Co by zůstalo z člověka, kdyby stvořil takto sofistikovaného robota? Ocitlo by se celé lidstvo v blahobytu a ubíjelo se vlastní neužitečností a dumáním, jak zabít čas…? Aby pak v nekonečné depresi neskončili jak lidé, tak roboti: „Jestliže neznáme naše vlastní mysli, jak bychom mohli navrhnout ty jejich a očekávat, že budou šťastně žít vedle nás?“ (9/10)

28 07.07.2022

Maličko alternativní s otázkou: "Jak by mohly naše životy vypadat, kdybychom měli možnost konfrontovat lidství s existencí umělé formy života nápadně se podobající člověku?
Zvnějšku. A co zevnitř?

Sice mi trvalo, než jsem si zvykla na styl, ale pak to byla jízda.
Chvílemi se může zdát, jako by příběh někam odbočil a vy nevíte, kam a proč. Ale ne. Směr je jasný, příběh silný a hrdinové děsně sympatičtí. Všichni.

1 03.11.2021

(+ SPOILER) McEwan je mistr pera, což potvrdil i v této knize. Scéna, kdy Charlie tlačí na špinavém polámaném vozíku rozbitého Adama, druhdy nejmodernější vynález robotiky, demonstrujícím davem ("vrstvami nespokojenosti a vzteku, chaosu a obviňování"), patřila k nejsilnějším momentům.
Alternativní osud Alana Turinga vnímám kromě jeho dějové funkčnosti (urychlení technologického pokroku) také jako alespoň románovou satisfakci za jeho zbytečně zmařený život.
I přesto to ale pro mě byla jedna z McEwanových nejméně čtivých knih.