Stroje jako já

Zager & Evans - In The Year 2525 (Exordium & Terminus)

McEwanova variace na téma rozum a cit, aneb mohou myslící stroje také milovat?
Této knize se dá vytknout mnohé: nesympatičnost hlavních hrdinů, rochnění se v politické nekorektnosti, podivný a nepravděpodobný příběh s adoptivním dítětem, ovšem hlavní dilema s humanoidem dobře nastoluje hlavní otázku: jak s námi budou žít pokročilé organismy, které sami stvoříme a jak budou ovlivňovat naše životy? Budeme na ně muset vzít kladivo, až nám začnou aktivně zasahovat do běžného dění? Kecat nám do života? Příběh je postaven na podivných tajemstvích a zvratech, to asi v životě nemíváme. I přesto je tento román lepší než Klára a slunce. A pokud v závěru Turing vyčítá hlavnímu hrdinovi, že se k robotu Adamovi zachoval jako obyčejný vlastník, nezbyde lidem než tyto umělé bytosti neprodávat, ale adoptovat si je.

Pěkný filozofický román, rozvíjející myšlenku robota do každého domova v kulisách Británie v paralelním vesmíru, kdy události u Falkland tak úplně nedopadly. Adam, coby robot, který se stává živitelem domácnosti a neustále se v mnoha směrech rozvíjí a dodržuje pravidla zajímavě kontrastuje s lidmi, kteří jsou... lidští. Zahledění do svých bolístek, plácající se na místě, s plány, které se začnou řešit už zítra a čím dál víc podrážděni z bytosti, která je začíná tak nějak převyšovat.. a přitom jsou pravidla nastavena tak, že by měla sloužit, je prostě majetkem. Velmi pěkně napsáno, úžasná úvaha o tom, jaké by to mohlo být, mít doma sluhu vysoustruženého k dokonalosti, poslušného, s pevně zabudovanými(zakořeněnými) zásadami.

Z mého pohledu velmi zajímavá kniha, v níž proti sobě stojí člověk a stroj – jejich pocity, smýšlení a především postoj ke lži, ať už té zásadní, nebo milosrdné.
Alternativní historie Velké Británie konce minulého století, včetně možného politického vývoje, navozuje zvláštní, lehce znepokojivou atmosféru a dobře podtrhuje psychologii postav.

Pro některé čtenáře může být kniha náročnější, zejména kvůli množství technických detailů a velmi podrobným popisům jednotlivých činností a situací. Ve výsledku ale zůstáváte hlavně u přemýšlení nad podstatou příběhu a jeho poselstvím, které je tu více než patrné.

Je to ta kniha, která (mě) chytne a nepustí. A až ke konci jsem snížil plné hodnocení. Začaly mi už vadit popisy demonstrací a jiných politických výlevů autora, což mi přišlo jednak otravné, a taky jakoby "mimo mísu" (protože "historické" pozadí si přece jen představuju jinak, tzn., že bych tomu nevěnoval prostor téměř na každé stránce)... Ale jinak jsem byl, dá se říct, fascinován peripetiemi, které se plynule rozvíjely bez zbytečného psychologizování, i když obvinění ze znásilnění hlavní hrdinky (se vším, co tomu předcházelo: tedy její svedení "násilníka") jakožto jakási "sofistikovaná" pomsta, mi přišlo jako dost podivný (a spíše nereálný) konstrukt, který by si snad člověk nevymyslel.

18.12.2025

Stroje nebyly připraveny na Osvětim a lidé nejsou připraveni na stroje.

Zajímavé, v několika momentech i velmi působivé a nutící k zamyšlení. Jako audiokniha určitě nenudí.

(SPOILER) Koupit si hračku a tu pak rozbít. Dětinské chování hlavních protagonistů mi neumožnilo najít postavu, které bych fandil. Po 40 stranách jsem dočetl závěr a myslím si, že autora mi doporučeného už asi nezvolím a přehodnotím i další doporučení od dané osoby. Zklamání

Skvěle vytvořené prostředí v alternativní historii VB. Rozdíly mezi myšlením strojů (jako já) a lidí (jako vy) taky detailně rozebráno do úplných prvočinitelů. Přes nesporné kvality výše zmíněného, tak pro mě četba díla byla velice složitá. Tuny popisujícího textu a minimum přímé řeči. Napsáno přemoudřelým jazykem a pokud nejste vyloženě odborník na AI nebo anglickou politiku v době vlády Železné lady slintat blahem zřejmě nebudete. 50%

Myšlenka knihy parádní. Ale to zpracování... Už dlouho se mi žádná kniha nečetla tak těžce. Musela jsem se do toho nutit, politické části jsem vždy pouze přelítla očima, ale jinak jsem je vypouštěla. Nevím, jak píše autor jindy, a nehodlám to ani zjišťovat, ale vidím v této knize opravdu promarněný potenciál.

Dvě hvězdy za nápad. Pomalé nudné roztahané. Po třech kapitolách jsem to vzdal.

Čtivá, no v podstate protivná kniha plná maximálne nesympatických, hlúpo zmýšľajúcich a debilne konajúcich postáv. Príbeh s nulovou autenticitou, ktorý kladie mnoho otázok, napríklad "A to tam už fakt všetkým jexxx."?

Jsem na rozpacích. Ano, je to McEwanovsky důmyslné a velmi komplexní, ale nemohu se zbavit dojmu, že to v jádru není nic nového, i když chápu a respektuji autorovu potřebu si tahle témata osahat po svém.
Vnímám, jak je to chytré (na "blbce jako já" až moc), ale popravdě se mě to na rozdíl od jiných autorových knih nijak zvlášť nedotklo. Zůstal to pro mě jen takový intelektuální konstrukt (místy skoro až lehce exhibice) - jako by to napsala AI... vzhledem k tomu, o čem to (imho) je, možná trochu paradox.
No, anebo jsem to nepochopila tak, jak by si to zasloužilo...

Vskutku zajímavé pojednání o soužití jedné britské nesourodé rodinky s humanoidním robotem. Robot je chytřejší než všichni dohromady, jeho sdělení se často nedají uchopit, spousta z toho, nad čím přemýšlí, je daleko za lidským chápáním. Máme z něj mít strach? Máme o něj pečovat? Ublíží nám? Má, nebo nemá city? Umíme odhadnout, jak se příště zachová? A co způsob, jakým s ním jednáme - co ten vypovídá o nás samotných?

Tohle je kniha, kterou si člověk musí přečíst asi víckrát, a ve které McEwan klade moc dobré otázky k zamyšlení pro nás pro všechny.

Dnes a denně můžeme pozorovat překotný vývoj v různých odvětvích a není divu, že na to reaguje i literatura. Ian McEwan nás ve své knize pobízí k přemýšlení o budoucím soužití s androidy. Budoucí uměla inteligence předčí člověka v jeho rychlosti či v uplatňování logiky. Člověk je ale zajímavý svou komplexnosti, je schopen brát věci z mnoha hledisek najednou. Možná, že v budoucnu toho určitě dosáhne i robot.
Vývoj přinese nové problémy : např etické či právní. McEwanove Stroje to avizují a přináší zajímavé otázky : bude někdy možné naprogramovat hranici, na které lež milosrdná přechází v lež opravdovou? nebo nakolik je etické dosahovat spravedlnosti nekorektními prostředky...
Přemýšlejme o budoucnosti, čeká nás možná dřív, než jsme ochotni si připustit.

"Každý okamžik jeho existence, všechno, co kdy uslyšel a uviděl, si zaznamenával a mohl si to kdykoli zpětně vyvolat."
"Seděla před námi dokonalá hračka, sen věků, triumf lidskosti nebo její anděl smrti."

Jaké jsou známky života?
Intuitivní mysl, nebo stačí jen prostá výpočtová síla - strojové hluboké učení?

Proč se tak urputně snažíme přivést AI k hranici života?

"Očekával jsem kamaráda. Byl jsem připravený Adama přivítat ve svém domově jako hosta ..."

Jenže, podle jakých pravidel má "žít"?

"... nic moc toho o mysli nevíte, ale chcete ji umělou vtělit do života ..."
"A je pak možné zničit takový život?"
Život, který je schopný vnímat a který si dokázal vytvořit své JÁ.

McEwanův alternativní svět, to je svět ve kterém Alan Turin neskončil svůj nadějný život v mladém věku, ale naopak změnil chod světa, zvláštním algoritmem, který posunul kupředu umělou inteligenci do dosud netušených dimenzí. Svět s podivnou historií na pozadí, kdy železná lady je sražena z trůnu, a kde jsou přiznané výsady našeho živočišného druhu stroji.
Jenže pozor, s privilegii přichází i závazky!
A tak je potřeba se ptát ... a postavit proti sobě - rozumné důvody x osobní iracionální pocity - , - dobro x zlo -, a tak možná stanovit morální hranice!

"Nejde ani tak o stav Adamovy mysli. Jde především o ten tvůj!"

"Listy padají.
S jarem přijde obnova,
leč váš pád trvá."

A lidstvo je stále přesvědčeno, že vyhrálo v ruletě - pošetilci!

To kvůli Alanu Turingovi především jsem se pustila do McEwanova příběhu, ... kvůli tomu geniálnímu osamělému jezdci toulajícímu se digitální krajinou ... a jeho (alternativnímu) pohledu na lidskou mysl - jako na proces zpracování a využívání informací, jako vnitřní mentální děj, který nelze přímo pozorovat - víte, že se to děje, ale sledovat to nemůžete. Jde teda jen o určitou kauzální, jistě svébytnou, a určitě samoorganizující se, systémovou vlastnost? A je tak možné pohlížet i na subjektivní vědomí?

"Ty opravdu něco cítíš?"
--- dalo by se říct, že "ho láska zjemnila"
--- dalo by se říct, že "dychtivě toužil po uznání"
--- dalo by se říct, že "to byl pocit viny"

"Já věci hluboce prožívám." ... jenže stačí to?

Jsem ráda, že McEwanův alternativní svět mě ubezpečil, že stále ještě máme něco ... svébytně lidského, co věřím, že stroj nebude nikdy schopen, možná mu jednou bude přiznáno myšlení rovné člověku, jenže, je tu ještě něco - lidskost - tu možná dokáže napodobit, ale rozhodně ne získat ...

- pohled z očí do očí - kdy dokážeš číst v očích druhého ... a vidět -kontext - radost, starost, zlost, bolest, smutek, smích, úskok, zlo, nenávist, podlost, lásku, zmatek, chaos ... všechno to iracionální co nakonec rozhoduje - o tom, jací jsme - co jsme -

"z historického hlediska jsme byli výjimeční a ... předurčeni k úspěchu"

Bylo to opravdu zajímavé, zahrát si s autorem tuhle hru ... "co by se stalo, kdyby" ...

Zajímavé téma, ale zápletky (pomsta, adopce, zločin) působí jaksi uměle. Jsou tam prostě proto, aby si k nim Alan Turing na konci mohl říct svoje. Od vydání v roce 2019 už také uplynul nějaký čas. Jestliže některé z úvah byly původně něčím nové nebo kontroverzní, dnes už tomu tak není.

Zní to jako, no dobře robot, umělá inteligence, stokrát ohrané téma. Jenže je to McEwan. A to je, přátelé, jistota originálu! Ten chlap vždycky vymyslí něco, co jste nečekali, další úhel pohledu, další problém, který se stát neměl!! A tak čtete alternativní historii, hlavní hrdina takový nejistý, nevyhraněný týpek, jeho holka, která asi nehraje úplně čistou hru a výstřelek v podobě domácího robota. Jasněže se věci musely zamotat, ale jak..a zase se pan McEwan dostal až k jádru věci. Jak soudíme sebe a jak druhé. Kdy je lhaní obdivuhodné a kdy zavrženíhodné? A jsme u toho. Robot versus člověk. Chtě nechtě se opět dostáváme k tomu, že svět není černobílý, ideál neexistuje a kdyby se ho snažil robot dosáhnout, dostane kladivem po hlavě. C' est la vie. Jsem člověk, nic lidského mi není cizí.

Konektor do zástrčky.Aktivuji dobíjení.Už to nabíhá.
Jakýpak to máme asi rok ???
V biografu dávají Blade Runner,Věc,E.T.
Britové blbnou na Falklandách.
Margharet Thatcher,je lady z oceli.
Jinak vše se zdá pravděpodobné i dokonale stejné.
Sním,bdím,je to sen,totéž ráno,tentýž den,ale to už jinde jsme,je to jiná vesnice.
Octli,jsme se ve světě nepoznaném,který se ubíral jinou cestou.
Alan Turing-enigma,žije.Přispěl k modernizaci a v oboru technologií všeobecně.Pro blaho lidstva a civilizace.
Výhledově budeme všichni štastni.V rozpojeném impériu království drobné britániE.
Je to sci-fi.No spíše víc McEwan než scífko.Alternativní minulost s fikcí.
Co ještě vymislet na toto téma a zaujmout ? Povedlo se.Vše je tu rozvíjeno v rámci žánru a přesto není pocit z vykrádání.
Zákony robotiky:
Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit,aby bylo člověku ublíženo.
Jenže ublížit se dá i jinak,než fyzicky.Třeba v nasazení parohů.Nepochopení vtipu a nadsázky.Doslovné překládání.Z toho vychází spousty rozporů :)
Replikouš,přeneseně mimozemštan.Kontakt zahájen,ale ztraceno v překladu.
S A.I. na věčné časy a nikdy jinak.
Milostný trojúhelník.Láska.Adopce.
Dávné tajemství.
Smysl existence.Smrtelnost.Sebevraždy.A spousty jiných laskomin.Vztahových starostí - vnitřních radostí.A pak je tu,chcete-li umělý člověk Adam (muž).
Žena Eva,tenkrát v osmdesátém druhém byla vyprodaná :)
Další pohlaví,na skladě,příští týden !
Mámo,táto v komoře je robot.
Táto,sežen replikanta !
Tajný život s R.U.R.
Ze začátku legrácky a grotesky.V druhé části na vážno a myšlenkově.
Autor rozhodně pobavil.Mimořádný ponor do hloubky umělé inteligence.Poutavý a chytře napsaný román.
Nebude to lehké.
A konkubíny nebudou mít co žrát !
PS. S Evou,jsme ve fázi tykání :)

Ian McEwan si mě získal svou knihou Betonová zahrada. Ta je sice hodně naturalistická a nesedne každému, ale pro mě to byl úžasný čtenářský zažitek. Stroje jako já, autorova novinka, u mě Betonovou zahradu nepřekonala, ale i tak jsem žasla a obdivovala originalitu příběhu. Alternativní verze historie, Alan Turing a k tomu hromada otázek, které si čtenář v průběhu čtení klade. Jak umělá inteligence ovlivní člověka, jeho partnera, jeho život?
Na knihu Stroje jako já jen tak nezapomenu, není to nejlepší Odeonka, co jsem kdy četla, ale času který jsem s ní strávila, rozhodně nelituju.