Ludmila Vaňková

Její knihy jsem četla vždy v prvním vydání. Co četla, hltala! Včetně těch co jsou historickou fantasy. A dodnes je čtu opakovaně. Je mi líto, ale zatím nikdo tak skvělý, jako ona ,se u nás neobjevil. Já vím, Vlastimil Vondruška a František Niedl jsou důstojnými následovníky, ale na paní Vaňkovou pořád ještě nemají. Možná jednou Jiří Dobrylovský, nebo Slovák Juraj Červenák. Ale je to jen možná! Ještě jsem si vzpomněla na Ivanu Špičkovou, ta má velké rezervy a Jitku Svobodovou. Její Přemyslova krev je velmi dobrá. Pro mě ale bude Ludmila Vaňková vždycky královnou historických románů.

Podle mě nejlepší autorka historických knih u nás. Přečetla jsem celou serií od Přemyslovců k Lucemburkům. Historické postavy jsou zde úžasně vylíčeny ,jako by je všechny do jednoho znala. Navíc obdivuji i znalost dějin evropských, protože tak jak vylíčila zejména Francii a její panovníky ve středověku, to tedy kloubouk dolů.

Paní Vaňková píše famózně. Historii mám ráda odjakživa, ale ona mě tu tam upozorní a já si pak pátrám i hlouběji. Vlastně její romány jsou takovou mnemotechnickou pomůckou. Navštěvuji místa, která mě v knihách zaujmou. A že jsou to úžasná místa nepochybujte! Moje první kniha byl Cval rytířských koní a od té doby se vrhám na vše co vyšlo.
Díky ní : -je mým oblíbeným českým králem Jan Lucemburský
-nevěřím, že by Václava III zabili čeští pánové
-vím kdy vznikala Dalimilova kronika
-čtu a mám po ruce mapu ať vím kde se nacházíme
-vím která královna patří ke kterému králi
-rozlišuji některé menší (dřív mě splývající) regiony i po Evropě
-nikdy se nenudím, protože její romány mohu číst stále dokola a vždy pochopím nebo najdu novou souvislost
Paní Vaňkové děkuji, má můj obdiv.

Ke knihám L. Vaňkové jsem se dostala takto. Jela jsem z Prahy na redakční radu do Brna; ráno před šestou jsem usedla na sedadlo v autobuse, stačila jsem zaregistrovat, že vedle mne sedí pohledný třicátník a otevírá knihu, evidentně beletrii. Potom jsem usnula, když jsem se probrala, pán stále četl. Já opět zalomila, kousek před Brnem jsem procitla a on nepřestal hledět do knihy. To už jsem nevydržela - mužský, který takhle čte, není běžný jev! Nakoukla jsem mu přes rameno, posléze i pod ruku, a našla jsem jméno autorky.
Zbytek už byla hračka, ale vyklubala se z toho láska na celý život. Začala jsem přemyslovskou trilogií a postupně jsem přelouskala všechno, včetně ságy z Afriky i neobvyklé scifi. Můj táta je historik, takže jsem se u něj ujišťovala o pravdivosti některých neuvěřitelných tvrzení. Nikdy jsem autorku "nepřistihla" při lži, základní historická fakta vždy sedí. Ale všechno okolo je její neuvěřitelná představivost, před kterou smekám a kterou nepřestanu obdivovat, ale hlavně číst.

Další autorka od které jsem přečetla všechno,co mi přišlo pod ruku. Díky možnosti e-knih mi toho "přišlo pod ruku" ještě trochu,takže doufám v další krásné výlety do historie a fantazie

Knihy Ludmily Vaňkové mě provázely celé mé dospívání. Nejenže jsem se při četbě výborně bavila, ale byla zažehnuta má láska k našich dějinám. Po maturitě jsem šla studovat historii. Základ mého zájmu položila právě tato spisovatelka. Za to má můj vřelý dík!

Rozhovor s paní Vaňkovou: http://www.knihcentrum.cz/ludmila-vankova-stredovek-je-desivy-ale-srozumitelny