Žena pro třetího krále

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Královna Richenza Hlavní postavou románu je královna Richenza, jedna z nejzajímavějších ženských postav českých dějin na počátku 14. století. Dvakrát usedla Richenza na trůn, moc a koruna ji však nikdy nezaslepily. Jen její hladové srdce hledalo lásku. Proto si troufla být svobodnou ženou a vzdorovat předsudkům, kterým může být vystavena i královna, jež nepřestala milovat kdysi prvního muže království, pana Jindřicha z Lipé....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/67_/67939/zena-pro-tretiho-krale-Jrd-67939.png 4.5181
Nahrávám...

Komentáře (33)

Kniha Žena pro třetího krále

Jaruš7
07.10.2021

Finta v názvu nedá zvědavosti usnout, a tak jsem toho "třetího" googlila do zbláznění. No, je lepší si počkat na konec, to se to pak autorce skládá poklona.
Celý příběh se zakládá na nálezu dobového zápisu od jednoho pravověrného mnicha :
Citace :" Týž Jindřich z Lipé vášnivě miloval na pohoršení druhých macechu české královny." (Elišky Přemyslovny).
Musela být úžasná, když vášeň dovedla jednoho z předních šlechticů země, podmanit jeho city natolik, aby to i sluha boží jako zpovědní tajemství zašifrovaně vyzradil.
Ve víru historických dějin se mladičká, osiřelá, polská princezna Richenza ocitá v Čechách, jako nevěsta a záruka spojenectví, pro Václava II. a jako macecha pro jeho skoro stejně staré děti.
Její příběh je poutavý a plný změn láskyplných radostí i láskybolných strastí.
Autorka milostným nadhledem popisuje příběh citového zrání z princezny do majestátu královny.

Citace:" První muž království opouští svou královskou moc, aby se vrátil do náruče své lásky."

Její osud je hoden historického zápisu alespoň jako beletrie.
Audiokniha zdařilá v romantickodramatickém hávu.

rebciatko
17.04.2021

táto kniha sa mi páčila a bavila ma.. zistila som pri nej, že moje vedomosti o českej histórií sú veľmi biedne a mala by som si ich rozšíriť..
každopádne, po nejakej knihe od tejto autorky ešte siahnem a dúfam, že ma tiež bude baviť minimálne tak, ako táto... :)


avokado4
20.12.2020

Tak nevím... před mnoha lety jsem četla od paní Vaňkové několik knih a považovala je za kvalitní historické romány. Tato knížka mě zklamala. Některé situace a použitá slova se hodí spíš do naší doby a ne do středověku... a někdy mně to až zavánělo červenou knihovnou.
Prostě necítila jsem atmosféru 14. století. Dočetla jsem jen proto, abych si oživila českou historii.

DuncanIdaho
19.08.2020

Opět jde o dobře napsanou a čtivou knihu. Je tam více emocí, citu, lásky. Když je ale hlavní hrdinka, ne hrdina, tak se ani snad není co divit. Byl tam i kus historie. Prostě čtení, které se mi líbilo.

Luigi1
25.05.2020

Zde jsem se opět přesvědčil jaká je paní Vaňková výborná spisovatelka,jak dobře podala život Elišky-Rejčky Richezy,Richenza zde bojovala o život své dcery Přemyslovny,kterou jí chtěli odebrat kvůli jejímu rodu,ale i svůj.Po boji a nenávisti konečně našla náruč která ji nejen objímala ale i chránila v podobě pana Jindřicha z Lipé.Moc pěkné

JancaMia
20.10.2019

Krásná knížka o životě Elišky Rejčky .. paní Vaňková uměla a vždycky mi zadrnká příjemnou notou na duši ..

soupik2012
08.09.2019

Chtěla jsem změnu a tak jsem sáhla po knize, které běžně neposlouchám. Začátek příběhu mě strhnul a s napětím jsem sledovala osudy Elišky Rejčky. Až do smrti krále Václava mě kniha opravdu strašně moc bavila. Ale s postupem času jsem zjistila, že se děj nikam neposouvá. Až závěr příběhu, byl trochu jiný. Ale jinak je to stále dokola jenom o vztahovačnosti, ješitnosti a vzájemné urážlivosti. Musím uznat, že paní Vaňková psát umí, ale i když mám historické romány moc ráda, tak tady je historie pouze pozadím pro červenou knihovnu. Obrovskou poklonu musím vyseknout paní Renatě Volfové. Knihu čte nesmírně procítěně a jestli někdo uvažuje o tom, že by zkusil místo četby audioknihu, tak tady dostane díky procítěnému přednesu obrovský bonus.

tatjana1737
26.04.2020

Knížku mi dala kamarádka, aniž by tušila, že Jindřich z Lipé je jedním z mých osobních horkých favoritů českých dějin již od dob střední školy. Po přečtení této knihy jsem získala podezření, že obdiv k němu, který jsem převzala od naší vyučující, získala paní profesorka právě od Vaňkové. Elišku Rejčku vnímám z české historiografie jako silnou ženskou osobnost, nejsem ovlivněna "kultem Elišky Přemyslovny", ani jsem ho nikdy nepociťovala při výuce (snad jen na SŠ v souvislosti s jejím synem, který matčin odkaz velmi ctil). Proto jsem do knihy šla poměrně natěšená. Výsledek, a za to se omlouvám všem milovníkům Vaňkové, mne ovšem poněkud zklamal. Richenza na mne působila podobně jako mediální obraz Angeliky: krásná, smyslná, zprvu si ani neuvědomující, jak na muže působí, později lehkovážně i cíleně využívající své ženské zbraně, mnohokrát aniž by si uvědomila důsledky... Po přečtení téhle knihy docela chápu, proč ji Přemyslovny nesnášely (a muži milovali), ale mé vysoké sympatie si díky tomu nijak zvlášť nezískala. Kdyby byla jako postava rozpracovaná hlouběji, tak bych se s ní nakonec třeba ztotožnila, ale zkrátka... bohužel. Stejně tak Jindřich na mne zde působil jako docela flamendr, jeho zásluhy o království zde stály v pozadí oproti jeho milostným dobrodružstvím a touhám... Řekla bych, že na knížce je hodně znát, kdy byla psána. Což není kritika, ale pouze konstatování. Ba naopak, třeba u scén milostných mi to vůbec nevadilo, protože ty byly psány tak hezky jinotajně, že fantazie čtenáře mohla pracovat. (Plně chápu spolužačku, že jestli toto četla na nižším stupni víceletého gymnázia, musela z toho mít divoké spaní :-).)
Aby to ale vůči Vaňkové nevyznívalo nějak nehezky: Dějinnou dobu, o níž píše, mám v oblibě, a proto mne docela překvapilo, kolik jsem toho zapomněla nebo nevěděla. Znalost historických postav, včetně těch, které zde vystupují jako vedlejší, není vůbec na škodu. Propracování pozadí příběhu je na výbornou, muselo za ním stát nejen hluboké studium pramenů či sekundárních zdrojů, ale i promýšlení motivů chování postav, propojení autorovy vize s realitou. Což rozhodně není málo. (V tomto kontextu mi to ovšem nedá, abych si postěžovala, že zrovna Elišku Přemyslovnu Vaňková asi nesnášela. Ta mi z knihy vyšla nejen jako šeredka, ale i jako nevychovaný a neukázněný žárlivý spratek... Což značně nekoresponduje s tím, jaký obraz si o ní nesu z hodin dějepisu.) I styl psaní autorky se mi vcelku zamlouval, takže jsem pak mamince koupila bazarovou tetralogii "o Závišovi" a hodlám si ji přečíst taky. Kniha obsahovala několik opravdu krásných momentů, myšlenek či slovních obratů a velmi se mi líbila celá paralela s příběhem o Třech králích. Některá nedorozumění a přešlapy hlavních postav byly čtenáři k vzteku, ale v životě to tak chodí. Tehdy to ovšem měli mnohem těžší, a to nejen z hlediska prostoru a vůle k vysvětlování, ale už jen samotné možnosti být spolu. O to víc považuji příběh historické Richenzy a Jindřicha za výjimečný a naprosto chápu, že láká k literárnímu zpracování a převyprávění. V tomto případě bych jen osobně ústřední postavy jinak uchopila, rozvedla a rozepsala, aby nepůsobily tak zjednodušeně a nesváděly k rychlým odsudkům. Možná, že budu ještě mluvit jinak, až si přečtu ostatní knihy autorky z tohoto období, za mne to je ale nyní za 3,5 * (zaokrouhleno nahoru).

1