Jatka č. 5

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Jedno z nejoriginálnějších protiválečných literárních děl všech dob vypráví příběh mladého Američana s německými kořeny, který se za druhé světové války dostal do německého zajetí a přežil fatální bombardování Drážďan, aby se v pozdějším věku dožil situace, kdy přestne být vázán současností a dokáže se přesouvat v čase, což mu není až tak moc platné, neboť ho unesou mimozemšťané......celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/1792/big_jatka-c-5-UjF-1792.jpg 4.1870
Žánr:
Literatura světová, Romány, Válečné

Vydáno: , Argo
Originální název:

Slaughterhouse-Five, or The Children's Crusade: A Duty-Dance with Death, 1969


více info...
Nahrávám...

Komentáře (110)

Kniha Jatka č. 5

Natynebul
13. září

Hm, nechápu, jak může tato kniha někomu přijít zmatená. Pohybujeme se po životní linii jednoho člověka, který je až zázračně flegmatický. Čtenář by měl být taky. A to je také téma: Co je lidský život tváří v tvář válečnému krveprolití? Jen zbytečná úsečka. Vonnegutovi se povedlo napsat jednoduchou, upřímnou metaforu něčeho hrůzného.
Nemusíme přemýšlet nad tím, co se Billymu skutečně děje a co se mu zdá. Na tom nezáleží, zkrátka cestuje časem a unesli ho mimozemšťané.
Tak to chodí.

(Hvězdu strhávám za zbytečný úvod a autorskovypravěčské “A to jsem byl já”. Kdyby se začalo rovnou Billym Pilgrimem, dala bych pět, za okamžité nemilosrdné vhození do okouzlujícího příběhu.)

Macvosik
06. srpna

Tento komentár je nepodarok a nemohlo to byť ináč lebo ho napísal soľný stĺp. Začína sa takto:
"Sledoval som Billyho Pilgrima ako sa odpútal od času."
A končí sa:
"Tak to chodí"

Sledoval som Billyho Pilgrima ako sa odpútal od času. V jeho príbehu sa ozývala božská existencia maskovaná za existenciu mimozemskú. Aké je to nazerať na svet očami bytosti, ktorá neprežíva svet v časovom slede, ale vidí každý okamih svojho života? Aké je to stáť mimo času? Častý to námet kresťanskej filozofie.

V priebehu čítania sa ozýva to neustále pýtajúce sa: O čo v tom príbehu ide? A odpoveď je prostá: Ide o výpoveď o Bohu. Preto tí Bratia Karamazovci, preto tá ozvena "cesty pútnika" (Pillgrims progress). Ten ironický štýl a roztrieštený spôsob rozprávania je tu vlastne úplne adekvátny. Simuluje spôsob uvažovania bytosti "vytrhnutej z času", bytosti, ktorá v každom momente dokáže prežívať každý chvíľu svojej existencie - aj preto je dej nelineárny. A vďaka tomu získava od svojej existencie odstup - aj preto tá irónia.

Zároveň však sledujeme aj príbeh o svete, ktorý už Boh opustil. Drážďany sú tu jednoznačnou upomienkou na Sodomu a Gomoru, k čomu Vonnegut privádza čitateľa aj prostredníctvom úvodnej zmienky o sebe ako o "soľnom stĺpe" (Lótovej žene). Je to vlastne ukážka pekla na zemi. Čo zostáva človeku, čo prežil podobnú situáciu? Iba šialenstvo. Či skôr odpútanie sa od fyzického sveta a uzavretie sa do svojej mysle. Radikálne popretie zmyslu sveta. Bezčasie traumy.

Ďalšou otázkou tu potom je, či budeme Billyho považovať za narušeného vojnového veterána, alebo za bytosť podobnú Bohu. Môžeme ho, rovnako ako naši predkovia, považovať za oboje a vyhneme sa tak problematickej dichotómii. Billy odmieta svet tak radikálne a úplne, až sa vytrhol z času a dotkol sa hviezd. Stal sa niečím, čo sa podobá božskej existencii. Inými slovami: Tam v tých Drážďanoch vlastne duševne zomrel a jeho knižné putovanie je vlastne putovaním posmrtným. Billy Pilgrim je živý mŕtvy. Tak to chodí.


Freak
21. června

Knižka má zhruba 150 strán textu.
Bez vety "Tak to chodí", ktorá sa tam vyskytuje snáď 200 x (nepočítal som to) by tých strán bolo asi 120 (nepočítam matematicky, je to skôr metaforické prirovnanie zbytočnosti, ktorá sa tam opakuje).
Nie.
O bombardovaní Drážďan, o čom autor zamýšľal napísať knihu, som sa vlastne dočítal na desiatich stránkach. Zvyšok bolo tliachanie z roku x do roku ypsilon, ktoré nebolo nijak nudné, ale nikomu ani nič nepovedalo. Postava Billyho bola od začiatku stratený prípad a okrem toho, že mal veľký nos a veľkého ftáka, bol asi na tejto planéte ešte viac zbytočnejší ako obyčajný Jozef Mak. Rozprávanie dobré, vydržal som do konca, stále som však hľadal niečo, kde ma osvieti.
Buď som taký blbec, že tomu nerozumiem, alebo tam nie je nič hlbšie, čo som hľadal (okrem mnou zistenej pointy, že vojna je úplne tak zbytočná ako táto kniha).
Ešte trikrát nie a dostaneme sa na jednu hviezdičku, ktorú si kniha zaslúžila pár úsmevnými vetami a pár vetami, kde som sa chytal za hlavu (nie v zlom).
Jo a nerozumiem tomu, ako niekto môže túto knížočku prirovnávať k Hlave XXII. Skôr by mala stáť proti tomu monštruóznemu dielu v opozícii, že takto sa to fakt nerobí.

endyamon
14. června

Žiaľ, ak dám preč vetičku tak to chodí a Tralfamadorskú sci-fi barličku, tak mi toho veľa neostane. Pre niekoho geniálna kultovka, pre mňa neveľmi dobre podaný príbeh, ktorý sa schováva za omnoho zaujímavejšiu formu. Nesadli sme si.

žlučníkář
10. června

Hej kámo, úplně se mi to v hlavě nepovedlo propojit, ale tak to chodí.
Řekl bych, že při bombardování Drážďan bylo v ulicích větší horko a hnůj, než ve skleníku u rajčat a paprik. Chápu, že ten kdo to vidí a vyvázne, zmagoří definitivně. Pak mu jede v hlavě film, ve kterým ho unesou mimozemšťani a já se v tom začínám kompletně plácat.

Na to že jsem to nepochopil mi vůbec nevadilo to číst a klidně si to přečtu znovu.
Už se těším.
Tak to chodí.

Lili
28. května

„Lidi by se divili, kdyby věděli, co všechno na tomhle světě už dokázaly modlitby.“

101evca
05. dubna

Co je absurdnější? Lidé umírající rukou jiných lidských tvorů, nebo vystavovaní člověka jako cizokrajnou bytost v zoo na mimozemské planetě?

Vonnegut napsal pozoruhodé dílo. Má mnoho rovin, mnoho úhlů pohledu, skrytých poselství, ale jasnou hlavní myšlenku. Vraždění je nesmyslné a vzpomínka na něj vás nikdy neopustí.

Líbí se mi, že autor neodpovídá na žádné otázky, neptá se. Jednoduchou větou "tak to chodí" nechává čtenáře ať sám hledá, co mu kniha předá. V knize nejsou žádné dlouhé popisy; Billy Pilgrim nás provází po střípcích této krvavé etapy naší historie a svým velmi prostým pohledem na vše okolo dodává válce ještě větší absurditu.

Osobně jsem měla problémy s úvodem knihy, kdy sám autor popisuje, že píše knihu apod. což považuji za zbytečné a docela kýčovité. Přesto mi tato kniha hodně dala a vřele ji doporučuji.

"Lidské bytosti ve vagónech střídavě stály a ležely; Nohy těch, kteří stáli, byly jako kůly plotu, zapuštěné do teplé, kroutící se, vzdychající země. Podivnou zemí byla mozaika spáčů, kteří do sebe zapadali jako lžíce."

"V tomto příběhu se nevyskytují takřka žádné charaktery a takřka žádné dramatické konfrontace, neboť většina jeho postav je příliš zesláblých a příliš lhostejnými hračkami v rukách obrovských sil. Konec konců, jedním z hlavních účinků války je, že lidé se už neodvažují být charaktery. Ale starý Derby teď charakterem byl."

Pablo70
28. února

Tak, Jatka po 832.:

Kdo si to zazpívá s Plastiky?

Já Mike facháme v jámě
Do prdele to se máme
Jednou tejdně prachy berem
Na fachu pak dva dny serem!

Kilgore Trout (1907 – 1981) je fiktivní postava vytvořená spisovatelem Kurtem Vonnegutem. Do jisté míry je také Vonnegutovým literárním alter-egem. Vystupuje v mnoha Vonnegutových knihách, kde zastává různé role.

A ještě: mám vydání v Mladé frontě 1973. V tiráži: Přeloženo z anglického originálu.....??? Nic víc.

Překladatel Jaroslav Kořán v roce 1973 byl spolu s Ivanem Jirousem zatčen v hospodě při zpívání „bujarých písní o Rusech-vrazích“. Ve vězení strávil jeden rok. Po propuštění pracoval jako strojník Pražských kanalizací a vodních toků.

So it goes!

1