alef
přečtené 1211
Obrázky z českých dějin a pověstí
1987,
Zdeněk Adla
"Kniha, která klade příběhy do stop, které zanechaly dějiny." (Eduard Petiška) Pověst - napůl realita, napůl fantazie - přesně tohle je ten správný způsob, jak nejlépe malým dětem (a nejenom jim ... určitě se najdou i jiní zájemci :-), přiblížit historii. Všechna tahle historická vyprávění, která v knížce najdete, mají schopnost emocionálně působit, a tak motivovat a vytvořit zájem o naši historii.... celý text
Neználek ve Slunečním městě
1973,
Nikolaj Nikolajevič Nosov
Mám ráda sci-fi, fantasy a dobrodružství ... a vlastně mě provází už od dětství ... jak já měla všechny tyhle Neználkovy příběhy ráda ... tyhle vynalézavý malinkatý kluky a malenky a jejich cesty za dobrodružstvím :-).... celý text
Pohádky Boženy Němcové
1979,
Božena Němcová
Paní Božena byla pečlivá … na jejích povídkách a pohádkách je hodně vidět, jak pečlivě se seznamovala s prostředím, studovala staré zvyky, nářečí, kroje, tance, ale hlavně je vidět, že celý svůj literární život byla sběratelkou lidských příběhů, dokázala se „toulat“ krajinou a všechno, co viděla, pak použít do svých knih, a byla v tom dobrá … v popisování lidských osudů … lidského utrpení, bolesti i lásky. Její pohádky tak nejsou jen obyčejným přepisem lidového vyprávění, je toho v nich daleko víc, jsou v nich vyřčené všechny lidské pocity … v pohádkách většinou jako různá toužebná přání, která dojdou naplnění a samozřejmě, touha po lásce, která vždycky zvítězí, paní Božena totiž věřila v moc dobra, a tak, šťastné konce, jak lze očekávat, končí svatbou, nebo alespoň šťastným shledáním. Ještě předtím ovšem musí hrdinové … trpět! „Chodila se svou bolestí dlouho po světě, zchodila si nohy do krve, vyplakala tvář do bleda, a přece nenašla svého miláčka.“ „Mám tedy nechat bratry zahynout, kteří jen ve mne svou naději skládají? Nechte mne jít a nemějte starosti, že v širém světě zahynu, láska mne povede a ostříhá na všech cestách mých.“ /Sedmero krkavců/ A samozřejmě, jak už to tak v pohádkách bývá, v závěru jsou vždy zlé postavy po právu, spravedlivě, a většinou dost krutě, potrestány :-) … „Honem mu oříšky z ruky vytrhly a každá jeden rozloupla. Ale nastojte! Z každého oříšku vyskočil na tři lokte dlouhý had, otočil se každé kolem krku a zadusil je. Zmodralé padly na zem, ta se pod nimi slehla, i nezůstalo po nich ani památky.“ nebo … „Jak tam vešla, třikráte mečem nad hlavou máchnula, třikráte se jí ústa pohnula, a dvě těla bez hlavy ležela ji u nohou.“ /O Popelce, O bílém hadu/ Škoda, že jí doba, ve které žila, nebyla vůbec nakloněná …... celý text
Devatero pohádek
1972,
Karel Čapek
Devatero pohádek, které dětem vysvětlí spoustu jevů, se kterými se mohou v životě setkat, tak třeba např. listovní tajemství, ... taky dětem objasní nejrůznější termíny ... z profese pošťácké, řemesla vodnického i zlodějského :-) ... a vyloží některé zákonitosti ... z říše kočičí a psí :-) ... to vše samozřejmě okořeněné milým a vstřícným humorem :-) ... mám Vás ráda, pane Čapku :-).... celý text
Dvakrát sedm pohádek
1958,
František Hrubín
Jedna z mých prvních dětských knížek, na kterou ráda vzpomínám. Knížka, kterou jsem četla svým dětem a doufám, že budu číst i svým vnoučatům :-). Dvakrát sedm pohádek je totiž opravdu krásnou sbírkou svébytně veršovaných pohádek pro nejmenší děti, které jsou navíc výborné na zapamatování (no fakticky, jde to úplně samo :-)), a taky, všimněte si, že na rozdíl od jiných, neobsahují téměř žádné kruté motivy, jsou tak, prostě, úplně obyčejně, veselé, navíc, končí šťastně (teda až na Dědečkova koblížka) … i když … jak se to vezme, dědeček ho snědl docela spokojeně :-) … „Smaž, babičko, smaž!“ „Však si pochutnáš!“ … „Babička tě, koblížku, nesmažila pro lišku, ham, ham, ham, ham, ham, snědl jsem tě sám!“ Z Hrubínových básniček je cítit čisté okouzlení dětským světem … všichni jeho hrdinové (ať už děti, nebo zvířátka) jsou stateční – většinou se ničeho nebojí, anebo všechny nástrahy, které na ně číhají, překonávají … uvidíte, na téhle Červené Karkulce je dost znát, že je to chytrá holka a taky, že z vlka ani nemá moc strach, kontruje mu celkem statečně a skoro bych řekla, tak mile drze :-) … „Kam Karkulko malá, kam?“ „Lesem chodím sem a tam. Co ty vlku, tady chceš?“ „Sháním na zub kousek trávy, Po trávě se dobře tráví.“ „Vlku, vlku to je lež, Vlci trávu nejedí!“ „To holčičky nevědí!“ „Vědí, pane vlku, vědí, ale odkud nepovědí.“ … „Já jsem vlk, ne pes Budu-li chtít, sežeru tě!“ „Trávu si jez, máš-li chutě, je jí plný les.“ Tyhle pohádky – to jsou lehce a spontánně tryskající obrazy, vyprávěné za pomocí veršů, které se vyrojily někde uvnitř, v básníkově mysli, tam, kde jsou uložené vzpomínky na dětství, které jsou pro něj, zdá se, nevyčerpatelným zdrojem inspirace. Tak povídej! … „Jak to bylo, pohádko?“... celý text
