zlinissi komentáře u knih

Autorku mám ráda, ale pro mne zklamání. Čtivý blog neznamená automaticky čtivou knihu...u některých načančaných vět jsem se neubránila smíchu či protáčení očí.
Z blogerskeho světa mi mnohem lépe sedla např. Marie Doležalová s Kafe a cigárko.

4 09.01.2018

Vlastně bych se mohla podepsat pod předchozí komentář ;). Moc jsem nečekala a tak mne knížka i mile překvapila. Stylisticky by se dalo jistě najít spoustu negativ, ale celkový finální dojem: taková milá oddychovka, ani ty “nebeské” pasáže mě nijak nepohoršovaly...

Trošku jiná Třeštíková, než ty předchozí, řekla bych. Čte se lehce, děj se mi zdál ze všech jejích dosavadních děl nejméně vykonstruovaným a při tom v určitém smyslu silný. Překvapilo mne to množství autobiografických reálií.

3 10.07.2019

Útlá knížečka může zdánlivě mást, ale obsahově je to celkem hutné čtení. Autorka se věnuje životním rolím ženy a jejich nástrahám od narození až po roli babičky.

3 13.06.2019

Předchozí uživatelka mi vzala slova z úst - milá jednohubka na večer. Každá máma si v tom najde ten svůj komiks, ve kterém se vidí... za mě prima počin.

3 21.09.2018

Syrový příběh, vtáhne do děje a nepustí. Jen mne zpočátku rušily pasáže s vyšetřovatelem, i když pointa na závěr se mi líbila. Uvěřitelné, až jsem z toho popisu nejtemnejsich zakouti lidské duše měla depku :).

3 14.08.2018

Už při čtení Mawerova Skleněného pokoje ve mně vyvolávala postava Vítězslavy Kaprálové zájem a zvědavost. Když jsem zjistila, že její příběh vyjde knižně a navíc od Kateřiny Tučkové, měla jsem radost - tu vystřídalo lehké zklamání při zjištění žánru - ovšem nakonec mi divadelní hra vůbec nevadila, postavy mi ožívaly před očima a celé to mělo plynulost a spád. Na konci mne jen mrzelo, že to bylo tak krátké. Moc povedené!

3 14.08.2018

Moje první setkání s francouzskou detektivkou. První část zápletky s koněm se mi hodne vlekla, ve druhé části se kniha velice slibně rozjela, ale ten konec byl za mne už překombinovaný a těžko uvěřitelný.

3 29.07.2018

Příjemné čtení, které po čase vtáhne do děje. Hlavní dějovou linkou se vine otevřený popis přátelství - i včetně negativních emocí. Reálie tehdejší Neapole spíše dokreslují děj na pozadí, bez obsáhlých popisných pasáží.

3 07.07.2018

Kniha mne příliš neoslovila, i když byla vcelku čtivá. Jen jsem ten hlavní příběh autorce příliš nevěřila. Zaujala mne změna psychiky vězněného, ale stejně lapený ptáček příliš často na můj vkus považuje doupě za měkké a hebké.

3 12.03.2018

Kniha nemusí mít stovky stran, aby předala hodně...
U tématiky holocaustu mne fascinuje, že tito lidé museli sebrat nejen vnitřní sílu a odvahu a vyjít ven s věcmi, které by určitě již nechtěli znovu otevírat, ale i zvládnout vybalancovat sepsat svoji výpověď a utrpení tak, aby ji jiní lidé vůbec zvládli přečíst - tudíž aby nebyla jen plná surovosti a hrůzy.
Navíc autorka dále popisuje nelehké zařazení se zpět do společnosti a svůj pestrý život.
Pro mne nosná myšlenka tété knihy:
"...nebož to, že se někdo vrátil, neznamenalo, že přežil..."

3 27.02.2018

ach ty věnečky... vše zde bylo již napsáno.
Hana (a nejen ona) opravdu vtáhne a zanechá stopu.
Můj osobní povzdech: když "zhltnu" knihu během pár dní, zůstane pocit, že mi cosi uniklo...

3 31.01.2018

Do knihy jsem se pustila díky čtenářské výzvě a nelituji.
Zajímavý příběh, četl se lehce, nicméně se mi nedařilo pořádně do něj ponořit. Vila opravdu popisována excelentně, ale příběh na mne působil malinko těžkopádně - jak už tu někdo zmiňoval, postavy ne úplně propracované.

3 28.01.2018

Kniha se četla velmi lehce, poutavý až místy napínavý děj. Jen ten závěr měl na můj vkus v sobě hodně patosu.

Teoreticky to mělo všechny předpoklady, aby mne kniha oslovila. Zjistila jsem ale, že téma sebepoškozování není prostě pro mě, opakovaně jsem se do čtení musela nutit.

2 04.05.2022

Po Anežce jsem měla (jen ke své škodě) příliš vysoké očekávání, takže mi kniha nepřišla tolik strhující...Ovšem opět těžké téma, zpracováno autenticky, až mrazilo.

2 18.07.2019

Tak dočíst tento soubor povídek byla opravdu moje výzva roku! Přiznávám, že nebýt jí, daleko bych se nedostala, byť odkládání rozečtených knih bytostně nesnáším. Jak už je tu zmíněno dříve, povídka s kudlankou a několik dalších mne zaujaly, ale že by se mi jevily vtipné, to úplně ne. Celou "červenou" jsem si dávkovala, abych ji vůbec dočetla, v průběhu čtení mne napadaly pojmy jako poplatné své době, příliš tlačící na pilu, překombinované...občas až: probůh, na čem jede? Po takovych čtyřech-pěti povídkách se ale vždy objevila jedna vystupující z temnoty, kdy jsem pochopila co se mi autorka snaží sdělit a povídka Tedy o lásce - o matce a dceři se mi líbila.
Celkově ale za mě velký chaos a jsem ráda, že jsem se dostala až na konec.

2 06.10.2018

Už dlouho jsem v ruce neměla tak poetickou knížku. Krásné grafické zpracování, mé první setkání s haiku. Příběh zvláštní, plný metafor, ale nakonec se mi jako celek líbilo dílo moc.

2 18.09.2018

Příjemné čtení, ne vždy musí být myšlenky vyjádřěny květnatou a složitou řečí, aby něco předaly. Předpokládám, že cílem bylo i přiblížit katolickou církev širší veřejnosti a tento cíl kniha myslím splňuje.

2 10.08.2018

Lauren je pro mne velmi sympatická herečka, jako většina ji znám díky GG a tak jsem byla na knihu hodně zvědavá. Pokud bych ji měla vystihnout jedním slovem, tak by to bylo “americká”.
A to se vším okolo, ať už polopatickým vysvětlováním nebo spoustou amerických (či hollywoodských) reálií. V první části knihy, kde popisuje dětství, studia a kariérní začátky se člověk dozví něco z hereckého zákulisí, druhá část točící se hlavně kolem seriálu Famílie a GG byla pro mne už bohužel celkem chaotická...

2 23.07.2018