Yorika komentáře u knih
Spíš takové malé zamyšlení.Možná, kdyby se člověk ohlédl zpátky a zajímal se o osud a historii vlastní rodiny, třeba by pochopil, že i jeho rodina má o čem vyprávět....Člověk by získal určitý nadhled a kniha mu pak už nepřišla tolik fascinující.
Co člověk, to pozoruhodný příběh. Říkejte si co chcete ale myslím si, že to chce kus odvahy takto žít a kašlat na to, co si o tom myslí ostatní. Odvahy nebo šílenství. U některých jedinců, to nebylo tak zcela jasné.
Vlastně je tak svým způsobem chápu. Také ráda utíkám do lesů, pryč od lidí.Chci trávit čas jen tak sama se sebou.
Nejsem však natolik odvážná (šílená), abych tak učinila natrvalo. Prozatím.
Asi rozumím, co tím chtěl Bryndza říct.
Jak vliv okolí formuje charakter a jednání člověka. Jak dlouho může člověk vydržet, než pomyslný pohár přeteče? Jak se pak zachová? Kdo je oběť a kdo viník?
Třeba pak jeho činy i když zavrženíhodné, budou pro nás snáz pochopitelné.
Jen to odhalení vraha už v půlce knihy! To mě trochu otrávilo..
Prý pomalý rozjezd?
Jen si představte tu ospalou díru. Slunce sálá, je takové vedro, že vzdálenější předměty se rozplývají a komíhají jako v mlze.Sem tam štěkne pes...Někde vrznou dveře a...
Tak začíná pravý western.Pozvolna.Polehoučku.Ale pak...Pak je to jízda.
Přátelství.Láska.Čest.Vítězství i prohry.Až si přejete být také součástí té party drsných chlapů s bolavou duší.
Oddechovka? To fakt ne. Stupidita postav mi lezla krkem. Žádná ve mně nevzbudila ani trochu sympatií.
Povrchní charaktery. Neuvěřitelná klišé i situace.
Nejvíc mě dostalo přirovnání skonu člověka ke smrti křečka.
Co vymyslíte dál pane Hartle?
Vlastně nevím co napsat. Všechna slova jsou zbytečná. Je to děsivé. Nepochopitelné. Šokující. Emoce z knihy jen prýští.
Kolik jen Černobyl zničil lidských životů. Kolik bolesti, utrpení...A svět se točí dál...
Vzpomínala jsem.Na naši rodinu, kde hornické řemeslo dědilo se z otce na syna.
Na mé předky, kteří chvilku Čechy a pak zas Němci byli.
Komu je to blízké pochopí.Bezruč věděl.
A o čem ta kniha vlastně byla? Nějak si nemůžu vzpomenout....
Knihu mi nabídli na ulici.Mnich v hnědém hábitu, na první pohled spokojený se svým životem.Protože našel Krišnu.A o tom to je.
Každý potřebuje v životě něčemu věřit.
Knihu jsem si přečetla.Mám o čem přemýšlet.
Věděl to už Viktor Dyk.Lidé jsou jako ovce.Stačí jen zapískat a stádo se bezhlavě vrhá do propasti.Někdo omámen zvuky píšťal, jiný za sladkou koblihu.
Ani žár z hranic upalovaných protestantů či katolíků, mě nedokázal rozpálit natolik, aby četba této knihy dokázala zahřát moji čtenářskou duši.
Chladné, bez emocí, strohé. Follett už není tím čím býval.
O Kristýně jsem věděla jen jedinou věc.
Během mírových jednání její vojska napadla a vydrancovala Prahu.Je tedy pro mě překvapením, jak zajímavou osobností tato žena byla.
Žena, která se dokázala vzepřít zakořeněným stereotypům a žila si po svém.Přesto nebo právě proto, že se narodila do královské kolébky.
Je jednoduché hodnotit hlavní hrdinku jako naivní nánu.Mládí.Nezkušenost.Výjimečná doba.Nestandardní situace.
Těžko říct, jestli by se hrdinka chovala v jiné době a za jiných okolností stejně.
Čtivá, jednoduchá kniha o složité době.
Život je jen o rozhodnutích.Pokud jste soudkyně, rozhodujete nejen o sobě ale i o jiných.
Kdo však dokáže opravdu určit, jaké rozhodnutí je to správné?
Rozhodně nečtěte tuto knihu, pokud jste feministka.Její děj vám může totiž přivodit silné bušení srdce a černo před očima, až s knihou vztekle mrsknete do kouta.
Život v Číně je plný předsudků, tradic a je jiný.To především.
Příběh,který začíná na konci.Sarah Watersová mě zase dokázala překvapit, protože každá její další kniha je napsána jinak.Příběh několika postav, kde více než o válku, jde o vztahy.I když na tehdejší dobu možná trochu netradičními.
Občas jsem se cítila jako zvědavá sousedka, která drze nahlíží a pozoruje, co se děje u sousedů.Možná s jednáním postav nebudete souhlasit.Možná vás budou vytáčet.Možná jim nebudete rozumět.Ale budete se u toho skvěle bavit.
Taková pohádka pro dospělé.Kniha napsána ve spěchu, až především v posledních kapitolách působí odfláknutě.
Navíc mám pocit, že politická příslušnost autora, je z knihy až příliš dobře patrná a to by si žádný dobrý spisovatel neměl dovolit.
Follet umí psát i lépe.
Děsivá kniha.Toto není hororový příběh, vymyšlený v hlavě pološíleného spisovatele.
Toto je drsný život.Drsné Rusko.Drsný člověk.Za vším je vždy jen člověk.Je mi z nás špatně.
Asi už jsem četla lepší příběh.O gulagu.O utrpení.Mám pocit, jako by se autorka stále nemohla rozhodnout, jestli napíše milostný román, drama, mysteriózní knihu či politický thriller.
Všechno je splácáno do jednoho příběhu ale tato směs bohužel nedrží pohromadě.Bohužel.