Voltík komentáře u knih

Moje první kniha od této autorky a určitě nebude ani poslední. Krásný, ale smutný příběh. Musím přiznat, že občas i slzička ukápla a to se mi u knih zase tak často nestává. Dopisy už mě pak vlastně jen dorazily. Celou dobu jsem oběma držela palce. Spoustu lidí píše, že jim Quinn lezla na nervy, ale kdo z nás se musel popasovat s nečím takovým. Spíš mi jí bylo líto, než abych ji mohla soudit. Líbilo se mi střídání kapitol teď a tehdy. Tenhle příběh z hlavy jen tak nedostanu.

,,Posvítíme-li jen na svoje chyby, to nejlepší v nás zůstane ve stínu."

14 09.05.2020

Páni..... Co víc napsat? Tak útlá knížečka a tak dechberoucí obsah. Už dlouho mě žádná kniha nepohladila tak moc na duši a nezahřála u srdce. Tuto knihy by si měl povinně přečíst každý. Už dlouho jsem po ní pokukovala, ale až díky čtenářské výzvě jsem se k tomu skutečně i dokopala. Nádherná kniha o odhodlání, nezdolnosti ducha a především o naději. I jeden malý člověk může drobným nesobeckým skutkem zlepšit svět. Někomu to možná přijde naivní, ale každý člověk má možnost a právo zvolit si, jakým způsobem bude svět vnímat. K tomu všemu navíc překrásné ilustrace.

13 28.05.2016

Tak tohle bylo tak neskutečně milé čtení... Pokud máte rádi romantické příběhy, podzim a přírodu, rozhodně jděte do toho. To prostředí, ve kterém se příběh odehrává je naprosto úžasné a hned bych se tam taky vydala. A musím říct, že jsem si při čtení oblíbila všechny postavy včetně vedlejších, což se mi zase tak často nestává. Čtení pro mě bylo vyloženě pohlazení po duši. Ano, samozřejmě, byla tam nějaká ta klišé, ale popravdě koho to zajímá? Celé to mělo tak neskutečně pohodou atmosféru a já se jen bavila hašteřením mezi Lenou a Ryanem. Už teď se těším na další díl.

12 10.12.2021

Tohle byla tak neuvěřitelná pecka! Hrozně mě to bavilo. Je to moje první kniha, která je psaná ve formě interview. Nevím jestli to bylo tím a nebo proto, jak čtivě umí autorka psát, ale místy se mi stávalo, že mě příběh vyloženě strhl. Úplně jsem měla Daisy a Billyho před očima. To jak dokázala zachytit atmosféru 70. let je až neskutečné. Asi to nebude kniha pro každého, ale já si tuhle rockovou jízdu vážně moc užila a navíc si díky ní i rozšířila své hudební obzory. A za mě se moc povedla i obálka.

6 22.02.2021

Spoustu lidí považuje tuto knihu možná za nejslabší od Jojo, ale mě se zatím po Než jsem tě poznala líbila nejvíce. Silver Bay a místní obyvatelé mi zkrátka nějak přirostli k srdci, ač jsem ze čtení měla trochu strach, když jse si pročítala zdejší komentáře. Ale obavy se naštěstí nepotvrdily. Akorát je možná škoda, že autorka nezvolila trochu reálnější konec. Mám ráda pohádkově šťastné konce, ale tady mi to přišlo přece jen přespříliš.

4 11.01.2018

Asi jako většinu lidí i mě k přečtení nalákala překrásná obálka a anotace, která vyhlížela zajímavě. Bohužel musím knihu hodnotit spíš průměrně. Příběh i nápad se mi líbil, ale co mi nesedlo byl styl autorky. Z celého toho nápadu se dalo získat mnohem víc. Působilo to celé povrchně a chyběla tomu hloubka, kterou by si tento příběh zasloužil. A navíc to věčné značkování úplně všeho mi začalo brzo lézt na nervy. Ale musím říct, že konec to u mě trochu zachránil a líbilo se mi, jak do sebe vše zapadlo. I přes všechny mé výhrady jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.

3 18.11.2021

Ze začátku super. Čtivé a zajímá vás, jak to bude dál a co se s malou stalo ve skutečnosti. Jenže poslední třetina je zbytečně překombinovaná a konec se Cynthií už mi přišel taky trochu moc. Ale styl autorky se mi líbil a zkusím i její další knihy. Za mě tak 3,5 hvězdy.

3 17.10.2020

Až takový fanoušek Vieweghových knih nejsem, ale musím říct, že tohle mě bavilo. Předtím jsem četla ještě Biomanželku a Vybíjenou, ale Román pro ženy z toho vychází jednoznačně jako vítěz. Jako oddychovka super.

3 01.02.2020

Příliš jsem od této knihy nečekala, ale nakonec mě bavila a některé myšlenky byly i zajímavé. Musím přiznat, že jsem se u ní nenudila. Ale je také pravdou, že její četba vám zas tak moc času nezabere. Do knihy jsem se pustila ze zvědavosti, protože jsem na ní narážela snad v každém knihkupectví a společně s Květy slunce nešla přehlédnout. Tento žánr úplně nebude můj šálek kávy, ale tohle mi zrovna sedlo do nálady. Zaujali mě také ilustrace, které knihu krásně doplnili a musím také ocenit upřímnost a kousek duše, které autorka vložila do každé stránky.

3 29.10.2019

Pořád je to skvělá Jojo Moyes a kniha rozhodně stojí za přečtení, ale prostě mě to nedokázalo už tak chytit za srdce. Než jsem tě poznala jsem přečetla jedním dechem, tady jsem však měla občas problém se začíst. Chvilkama jsem měla i pocit, že druhý díl byl napsán spíš z donucení. Myslím, že jako samostatná kniha by to fungovalo lépe.

3 24.09.2017

Trochu jsem si pří čtení připadala jako na horské dráze. Chvilku skvělý, potom zase slabší a pak znova.... Tak nějak jsem váhala mezi třetí a čtvrtou hvězdičkou. Je pravda, že kniha je poměrně předvídatelná, ale nedá se jí upřít to, jak neskutečně čtivá je. Jojo Moyes je pro mě autorka s neskutečným talentem. Vyloženě ženské romány moc nevyhledávám, ale Jojo si s tímto žánrem umí pohrát a povýšit ho na něco víc. Z jejích knih mám vždycky takový příjemný pocit pohody a už se moc těším na její další příběhy.

3 16.08.2016

Ono to nebylo zase tak špatné, ale po přečtení zjistíte, že vám vlastně v paměti pořadně nic neutkvělo. Ale jako oddychovka, proč ne? Musím nechat, že pár věcí i mě pobavilo.

"Jedna z mých tet je hodně veselá dáma. Žije sama a je jí 88 let. Dohodla se s příbuznými, že chce, abychom ji po smrti nechali rozptýlit. A vždycky když teta sleduje v televizi zprávy a tam slyší informaci ,,rozptylové podmínky dobré", tak řekne: ,,Tak vida, zejtra by to šlo!"

2 22.02.2021

Kniha nebyla špatná. Líbila se mi a dobře se četla. Ani se mi od ní nechtělo odcházet, jak moc čtivá je. Trochu mi akorát vadí ten rychlejší konec, po tom všem, co jí prováděl a jak se k ní choval. S přivřenýma očima tomu tu čtvrtou hvězdu ale dám, protože mě to fakt bavilo číst.

2 01.03.2020

Ze začátku jsem měla trochu problém se začíst. Přeskakování v ději není prostě pro každýho. Ale když už se mi konečně podařilo orientovat, tak musím říct, že kniha není zase tak špatná, jak by se podle zdejších komentářů mohlo zdát. Přinejmenším se člověk aspoň trochu zamyslí nad vlastním životem a kniha, která k něčemu takovému člověka přivede zase až tak špatná být nemůže. Nápad s červeným písmem se mi líbí. A jako milý bonus jsem díky této knize objevila zajímavou kapelu Madrugada.

2 15.05.2017

Tak a je to definitivní. Mám prostě pro Neila Gaimana slabost. Líbí se mi, jak umí napsat pohádku tak, že zaujme i dospělého a ještě ji navíc obohatit o něco nového. Je úžasné, jak se zde podařilo spojit tak trochu jinou pohádku a překrásné ilustrace. Myslím, že kdyby to bylo rozdělené, tak by to nebylo ono. Prostě by tomu něco chybělo. Takhle dohromady to ovšem tvoří nádherné komplexní dílko, ke kterému se budu moc ráda vracet.

2 06.01.2017

Láďa je sympaťák a inspirativní člověk, ale kniha se mi četla těžce a chvíli jsem myslela, že ji ani nedočtu. Zdálo se mi, že se často opakuje. Jeruzalém jsem slyšela jako audioknihu a ta mě bavila přece jen o něco více.

1 27.08.2019

Je to sice Fulghum, ale tak trochu jiný. Mám Fulghuma ráda, ale tady převažuje spíše zklamání. Né, že by to bylo až tak moc špatné, ale asi jsem prostě čekala něco trochu jiného. Myšlenka s opravářem osudů se mi moc líbila, ale jakoby ten nápad tady vyšel tak nějak do prázdna... Škoda že si s tím motivem pan Fulghum trochu víc nepohrál a nedotáhl ho do konce. Ráda bych dala víc, ale zatím prostě nemůžu. Asi jsem příliš namlsaná z jeho starších knih. :)

1 10.12.2017

Tak nevím, ale tenhle díl mi přišel víceméně zbytečný. Sem tam se objevila zajímavější část, ale na tak obsáhlou knihu jich nebylo zas tak moc. První díl byl super a nemohla jsem se odtrhnout. Druhý slabší, ale pořád ještě dobrý. Zato třetí se mi občas dost táhl a trvalo mi poměrně dlouho ho přelouskat. Tak snad bude ten čtvrtý lepší...

11.04.2021

Fajn oddychovka a nápad s prolínáním jednotlivých příběhů se mi celkem líbil. Ale ten ,,konec'', pokud se to tak dá vůbec nazvat, mě docela zklamal. Někdy mi otevřené konce nevadí, ale u této knihy mi to prostě nesedí.

03.08.2018

Překvapilo mě, jak to celé působilo tak zvláštně melancholicky a místy až depresivně. Kdysi jsem od Viewegha četla Biomanželku a tímhle si u mě docela vylepšil reputaci. Nebylo to špatné, ale není to kniha, která by se mi zaryla nějak zásadně do paměti. Jako oddychovka dobrý.

29.08.2016