Vybíjená

1 01. října

Pre mňa víkendová oddychová knižka. No zanechala vo mne rôzne pocity, o ktorých človek musí zauvažovať. Kniha obsahuje príbehy spolužiakov z gymnázia, ktorí už ako štyridsiatnici hodnotia svoje životy a tiež spomínajú na stredoškolské časy. Knihu odporúčam.

19. září

Neurazí, nenadchne..

24. srpna

Tak priznam se, ze tato kniha od Michala V. je pro me zklamanim :-( oproti bajecnym letum a ucastnikum byla toto pro me nuda... sice jsem cetla az do konce ale s kazdou strankou jsem ocekaval nejakou zapletku nebo neco legracniho - nic - a najednou konec...
Jak by rekla moje generace pred deseti lety - WTF? :-\

1 01. srpna

Vedle Báječných let můj nejoblíbenější román od Viewegha. Film jsem neviděl, radši. Chci si uchovat svoji fantazii v napojení na svůj život spolu s knihou.

1 27. července

Příjemně plynoucí vyprávění, bez větší akce nebo zápletky. Nebylo to špatné, ale za měsíc na to nevzpomenu. Klady spatřuji v reálnosti událostí, která dává pocit, že čtete o svých bývalých spolužácích, kamarádech nebo alespoň o spolucestujícím v metru. Knížka je taky velmi upřímná, ukazuje utrpení, které všichni prožíváme, ať už patříme mezi krásné, ošklivé, stydlivé, homosexuálně orientované nebo asexuální. Je to vlastně jedno, protože život připraví utrpení všem, jen u nás ho vidíme lépe, než u ostatních. Ale to neznamená, že není. Zápory knížky jsou, jak už jsem psala, v chybějící akci, neexistujícím příběhu.

06. července

Magnesia Litera pro tuto knížku...no, vybírali čtenáři, tak proč ne. Báječná léta pod psa to nejsou, jakožto ani žádná další autorova kniha, alespoň zatím. Za tři.

1 02. července

Je to moje první setkání s tímto autorem. Musím říct že umí psát, protože i když se příběh po celou dobu odehrává ve velmi poklidném tempu a vlastně se nic extra neděje, tak mě něco nutilo číst jednu stránku za druhou a já najednou byl na konci. Je pravda že mě knihy vyprávějící o lidských osudech a jejich dilematech nikdy moc nebavily. Ale tentokrát jsem prostě musel vědět jak to skončí.

4 23. června

Zopákla jsem si Vybíjenou. Taková oddechovka. Při tomto čtení (asi již třetím?) mi ovšem lezly na nervy pasáže, které vyprávěl "Autor". Přišly mi zbytečné. Jinak se vše čte hladce. Každopádně - na školní srazy nechodím :-) Minulost je minulost.

19. května

Viewegha moc nemusím, ale tahle knížka se mi líbila. Každá z postav má svůj příběh, ty se v knize prolínají a je zajímavé sledovat vyprávění z pozice třídní krásky, třídní ošklivky, třídního šaška a dalších postav, které se autorovi povedlo dobře vykreslit.

1 10. února

Moc jsem nečekala a byla jsem příjemně překvapena. Fajn knížka, nejvíc oceňuji ženské postavy, zejména ta Hujerová se povedla, skoro nelze věřit, že to napsal chlap. A někdy to bylo i vtipné ...

13 08. února

Někdo stárne s grácií nebo také (jak se říká) zraje jako víno a užívá si to. Někdo je plný smutku, dostihne ho krize středního věku a provází ho životem často deprese a beznaděj. Tak takové myšlenky nás často napadají, když vzpomínáme s těmi, se kterými jsme trávili naše středoškolská léta. Vzpomínání na léta, kdy jsme byli mladí, šťastní, plni elánu.... No, proč ne. Já ale naštěstí shovívavě a s nadhledem vyhlížím i dny příští a těším se, co mi přinesou. Každá životní etapa má něco do sebe. Jedna z těch lepších knih Michala Viewegha. Kniha o životě, našich touhách, přáních a realitě všedních dnů.

08. února

Ohlédnutí čtyřicátníků za tím, jaké to bylo, jaké to mohlo být a jaké už to nikdy nebude. Vyprávění o jejich, ale také třeba trošku o naší nebo zrovna o té vaší středoškolské třídě.

07. února

začiatok rozpačitý, potom fajn... taký smiech cez slzy

30.12.2017

oddechovka...

1 28.12.2017

Skvělá kniha pro ty, co si myslí, že už ani ty deprese nejsou to co bývaly. Nebo jako varování pro ty co mají život před sebou. Velmi brzy mi bude také 40, ale pocitům z té knihy se úspěšně vyhýbám a jsem rád, velmi rád.

23.11.2017

Nějak tomuto autorovi nemůžu přijít na chuť, ale tato knížka se mi asi líbila nejvíc. Ale, že by to bylo nějaké terno, to se říct nedá. Ale rozhodně lepší, než filmové zpracování.

16.07.2017

Nějak tomu Vieweghovi nemůžu přijít na chuť. Má takový smutný až depresivní styl psaní. O tom, jak nám život nastavuje svoji nemilosrdnou tvář a aniž bychom si to uvědomili, unikne nám mezi prsty. Říkám si, jestli se autor takto snaží vypsat ze svých trápení. Snad jiná jeho kniha nastaví i tu milou tvář. Do té se ráda začtu.

2 10.07.2017

Když jsem ji četla před léty, tak mi přišla fajn, ale teď jsem se k ní vrátil a vůbec nic jsem si z ní nepamatovala, což nejspíš taky o něčem vypovídá. Zachycuje barvité osudy žáků jedné třídy, nenadálá úmrtí, první lásky, první rozvody, polemizuje s ošklivostí, ale celkově na mě působí tak nějak ploše a neobsažně. Jako by si člověk na konci chtěl říct: No a co jako?

10.07.2017

Trochu slabší.

28.06.2017

Jeden z lepších autorových počinů. Asi by se takový příběh dal napsat o každé třídě. Kdo by se v tom nenašel...

19.06.2017

Jeden z lepších Viewegů,určitě lepší než ten film.

05.06.2017

Ze začátku jsem se do knížky nemohla začíst. Ale tak od poloviny, mě začla bavit. Je to taková kniha na pohodu :)

02.05.2017

Kniha, která vám otevře hlavu a která vás donutí přemýšlet. Rodina vs. kariéra, vysněné plány vs. realita... no prostě kniha i film pro mě osobně bomba. Za dva dny přečteno, ale zanechalo to ve mně pocit ještě hodně dlouho. Kniha o životě. O našich životech.

13.04.2017

také pohodové čítanie, niektoré momenty alebo opisy boli celkom fajn a vtipné. A dosť sa mi páčila škaredá Hujerová :-)

07.04.2017

Pro mě je Viewegh průměrný spisovatel nebo spisovatel, který není pro mě. Občas se tam něčemu zasměju, ale jinak nic moc.

20.02.2017

Po dlouhé době, jsem autorovi zase zkusila dát šanci. Na to že to byl Viewegh, se to překvapivě dalo číst.

21.12.2016

Je to pohodová knížka, výborná na dovolenou nebo jako oddychové čtení. Je stokrát lepší než její filmová podoba.

25.11.2016

Na rozdíl od jiných Vieweghových knížek mě tato moc neoslovila.

2 23.11.2016

"Bůh mi nepřidělil lepší ksicht. Počínaje pubertou nevstoupím do žádného kostela – tak jako už nikdy nejdu do restaurace, kde mě předtím ošidili."

Geniální přirovnání, metafory, skvělý čtivý (typický Vieweghův) jazyk... a do toho úžasné realistické příběhy pár životních ztroskotanců. Jednoznačně plný počet hvězdiček! Nadchlo mě to :)