Vybíjená
Michal Viewegh
Román ztvárňuje v rozsáhlém časovém oblouku pestré osudy několika spolužáků z gymnázia od dob jejich dospívání až na práh čtyřicítky. Znalci díla nejčtenějšího českého autora se tu opět setkají s dobře známou, melancholicky laděnou groteskou, tentokrát o přátelství, osudových láskách, alkoholu, kráse i ošklivosti, ale především o smutku, který se s přibývajícími léty vkrádá do životů stárnoucích hrdinů.... celý text
Přidat komentář
Moje první Vievegova kniha, když jsem si konečně řekla, že si také od něho něco musím přečíst. Tak tahle ještě šla, ale jeho asi tak třetí knihu v pořadí už jsem nedala. Je to stále stejné, na mě jaksi moc povrchní a dosti vulgární No, Vievegh ...
Překvapilo mě, jak to celé působilo tak zvláštně melancholicky a místy až depresivně. Kdysi jsem od Viewegha četla Biomanželku a tímhle si u mě docela vylepšil reputaci. Nebylo to špatné, ale není to kniha, která by se mi zaryla nějak zásadně do paměti. Jako oddychovka dobrý.
U této knížky jsem ráda, že jsem nejdříve viděla film, lépe jsem pochopila časové skoky. A i když jsem věděla, co od autora čekat... stejně mě zas rozbrečel..! :D
Krásné, zároveň smutné čtení.. :)
Čtivá kniha, na kterou je potřebné úplně minimální soustředění, obsah má zaujmout co největší množství lidí, takže jednoduchý text i příběh. Ale když to Vieweghovi vychází (a když to lidi baví), proč v tom nepokračovat... Za podnětnou literaturu to ale nepovažuju.
Po knize jsem sáhla v knihovně spíše ze zvědavosti na Viewega. Ze začátku jsem byla celkem nemile překvapená způsobem psaní z pohledu několika osob. Zvykla jsem si a musím uznat, že je kniha psaná poutavě, teda až na Autora, ten mi vadil až do konce.
Moc silný příběh a nádherně napsané jako každá kniha Michala Viewegha všechny jeho knihy mě zasáhnou ale tahle hodně ...
Knihu jsem dostala ke čtyřicátinám, takže docela drsárna. Zvlášť po přečtení některých pasáží: „Ze života se náhle stalo cosi časově omezeného. Z nekonečného oceánu, který jsem měl ještě před pár lety před sebou, je najednou rybník.
Je třeba zvykat si na představu, že některé věci při nejlepší vůli nestihneme.“
„Například?“ „Zbohatnout. Vyhrát olympiádu. Dostat Nobelovu cenu. Postavit si srub na Aljašce. Oslavit se synem jeho třicáté narozeniny.“ „Žádného syna nemáš.“ „O tom právě mluvím.“
Ne, je to fajn knížka.
Líbilo moc. Jen mě vrtá hlavou, čí dítě Eva porodila? Jestli třeba nebyl otcem češtinář. Napadlo mě to v souvislosti s Vodníkem - Danem Bártou a ve finále dcera jménem Alice, a kdo ví Dana proslavila kapela Alice. A přece Eva to s Varteckým táhla celou dobu.?
Četla jsem již několikrát a určitě ještě párkrát budu. Za mě nejlepší kniha od Viewegha.
Dala jsem autorovi další šanci a opravdu to nejde. Za mě je to úplně zbytečná knížka. Dá se přečíst, ale je to úplná ztráta času.
Extrémně čtivé!
Jako první jsem viděla film, který mě značně zklamal - absence příběhu, vtipu, nějakého rozuzlení (tedy snad krom zjištění, že ošklivka je v konečném důsledku v životě spokojenější než kráska). Přesto - anebo právě proto?, jsem dala šanci knížce. A byla velmi mile překvapená. Přelouskala jsem ji během jednoho dne a k některým pasážím se i opakovaně vrátila (hlavně k tomu krátkému, prchavému sblížení Hujerové s Tomem na maturitním večírku). Rozhodně nejsympatičtější postavou je právě Hujerová, upřímná, ironická... a každá obyčejná holka se v ní může snadno najít – nebo to je alespoň můj případ :). Druhá postava, které jsem fandila byl Tom.
!SPOILER! Ten, bohužel, dopadl znatelně hůře. Věčné hledání "druhé Evy" ho zkrátka naprosto semlelo. Tom je možná nejdepresivnější postavou celé knihy - mladý básník plný elánu a vzletných slov na začátku... stárnoucí alkoholik na konci. Ach jo. -KONEC SPOILERU-
Postavy jako Eva, Jeff nebo Skippy mi nijak zvlášť k srdci nepřirostly, ale nemám k nim ani nějaké velké výtky. Snad jen k Evě – zkrátka mě nebavila. Je sice fajn, že je příkladem toho, že krásky to v životě nemají lehčí než ty méně pohledné, ale… nevím. Oba mi s Jeffem přišli jaksi… ploší. Nebo možná spíš nezajímaví. Na druhou stranu, asi to byl trochu záměr. Jak řekl Tom, čekal na ně scénář telenovely. Skippym vyprávěné části mě většinou nezaujaly. Oproti tomu na pasáže z pohledu Hujerové a Toma jsem se prostě vysloveně těšila.
Vsuvky o „autorovi“ bych stejně jako většina tady nejspíš vypustila. Smysl pro knihu měly snad jen u vzniku názvu knihy, jinak spíš mátly…
Knížka na rozdíl od filmu měla vtip (opět hlavně díky dvěma výše vyzdvihnutým postavám), přeci jen nějaký příběh a správnou špetku rozuzlení. Věci, které byli ve filmu jen epizodními se tu dostaly do souvislostí (např. vojenská služba Jeffa a úmrtí jeho spolužáka). Vybíjená je spíš hořká než veselá, ale já mám tyhle příběhy svým způsobem ráda... je to zkrátka reálné. Bohužel?
Čtivé, leč lehce depresivní. Nejlepší postavou je asi Hujerová. Chytrá ošklivka s bohatou fantazií. Fandím jí! Ta život z jejich třídy vybalancovala nejlépe. S nadhledem. Kapitoly o autorovi svědčí o autorově touze zanechat v románu víc, než jen jméno na obálce. Iritující. Místy sarkastický.Přínosem může být maximálně kapitola s babičkou, ze které vyplyne, proč se kniha jmenuje Vybíjená.
Mám Autora rád takže mi se kniha líbila. Přesně vystihuje všechny životní situace .-) doporučuji
Vieweghovým knihám jsem se dlouho vyhýbal, ale Vybíjená mě bavila hodně. Asi zejména proto, že se jedná o příběh z běžného života, který je zároveň vtipný, ale často přinutí člověka k zamyšlení a mnoho osob se v něm asi i najde. Naštěstí jsem trapné nezáživné filmové zpracování viděl až po dočtení knihy...
Kniha o běžných denních událostech (s návratem do minulosti), ale četla se dobře, proto toto hodnocení.
Možná, kdybych si zvolila nejprve knihu a až poté film, bavilo by mě to o něco málo víc. A nemusela bych v těch třech kamarádech nutně vidět televizní Partičku. I tak mě to celkem bavilo. Když to s rovnám s jinými Vieweghovými knihami, tak jedna z těch lepších knih. Dokonce bych řekla, že i více ze života. Mnoho lidí se může vidět v různých postavách.
Klasický Viewegh, dle mě je Vybíjena jedna z lepších a i když jsem se jí trochu prokousávala ve finále - příjemné čtení u kterého si zavzpomínáte a zamyslíte se nad vlastním životem.
kniha mě moc nenadchla a ani moc nezaujala....čekala jsem od toho daleko víc
sice se dá docela dobře číst, ale jinak průměr
Štítky knihy
zfilmováno spolužáci Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 |  Účastníci zájezdu |
| 2010 | Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2007 | Andělé všedního dne |
Kniha Vybíjená je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 1 398x |
| Čtenářské výzvě | 146x |
| Doporučených | 27x |
| Knihotéce | 263x |
| Chystám se číst | 86x |
| Chci si koupit | 12x |
| dalších seznamech | 7x |
"Bůh mi nepřidělil lepší ksicht. Počínaje pubertou nevstoupím do žádného kostela – tak jako už nikdy nejdu do restaurace, kde mě předtím ošidili."
Geniální přirovnání, metafory, skvělý čtivý (typický Vieweghův) jazyk... a do toho úžasné realistické příběhy pár životních ztroskotanců. Jednoznačně plný počet hvězdiček! Nadchlo mě to :)