Andělé všedního dne
Pro dvaapadesátiletého Karla z pražských Nuslí je úterý 5. září 2006 posledním dnem jeho života, ale to zatím vědí jen andělé… Mladá vdova, učitel autoškoly, sebevrah a čtyři andělé — to jsou možná trochu překvapiví protagonisté nové knihy Michala Viewegha. Nejčtenější současný český spisovatel v ní s obvyklou fabulační a kompoziční bravurou vypráví příběh jediného dne, na jehož konci se tři lidské osudy spojí v jeden. Sám autor novelu charakterizuje jako „svižnou story o lidech, andělích a umírání“ či „knížku o nás všech, jejichž čas je vyměřen, a přesto se stále chováme, jako bychom tu měli být věčně“.... celý text
Komentáře knihy Andělé všedního dne
Přidat komentář
Krásně napsané, jemně ironické a přitom lidské. Příběh několika obyčejných lidí propojený přes anděly je originální a funguje překvapivě dobře. Nechybí nadhled, smutek ani lehká absurdita, která Vieweghovi prostě sedí. Není to žádná velká akce, spíš pozorování života s trochou magie a melancholie. Čtyři hvězdy za nápad a styl, který dokáže být vážný i vtipný zároveň.
Hned na začátek musím přiznat, že mě velmi mile překvapilo, kdo že je autorem tohoto příběhu ze současné Prahy. Tahle kniha totiž z Vieweghovy tvorby vybočuje. I toto téma je mu ale velmi blízké. Seznámíme se s paralelně plynoucími životy třech hlavních postav. V jednom jediném dni se jejich osudy osudově protnou a to tak, že fatálně. Celé dení, jejich chování a konání komentují čtyři andělé. Ty nadpozemské postavy celý ten jednoduchý příběh povyšují o jeden level výš a dávají mu jiný rozměr. Ten nápad se mi líbil a i ta andělská skladba osob. Od prvních stránek víme o tom, kdo, kdy a za jakých okolností zemře. Není to na škodu. Pan spisovatel nás nepřipraví o závěrečnou pointu. Příběh je opravdu hlubokomyslný a navede člověka na přemýšlení. Občas je potřeba se na chvilku zastavit a popřemýšlet si o životě a tak trochu si i zabilancovat. Ať už andělé jsou nebo ne.
Je až s podivem, že Viewegh dokázal stvořit něco jemného, svým způsobem něžného a dojemného. Po několika zahořklých a zoufalých počinech jsem mile překvapena a hůl nad ním ještě nelámu. Tohle má hloubku a člověka to donutí se chtě nechtě zamyslet... Bravo!
Má první kniha v letošním roce, poslouchaná jako audiokniha. Její geniálně vystavěný příběh mě natolik zasáhl, že jsem si ji okamžitě objednala jako knihu – protože v mé knihovně prostě nemůže chybět.
Andělé všedního dne jsou fascinující knihou, která jemně a poeticky otevírá témata smrti, osudu a smyslu života. Andělé jako vypravěči dodávají příběhu zvláštní rozměr – nejsou sentimentální, spíš nenápadní pozorovatelé, kteří vnímají, jak křehké a zároveň osudově propojené mohou být naše životy.
Líbí se mi, že kniha přináší otázky, které si občas položí každý, ale ne každý se nad nimi doopravdy zastaví. Žijeme naplno? Všímáme si krásy obyčejných dnů? Dokážeme se smířit s tím, co přijde? Přes melancholii, která se v příběhu vznáší, si zachovává i typický Vieweghův sarkasmus a lehkost, s nimiž dokáže vyprávět i o těžkých věcech.
Život je o volbách. Některé si uvědomujeme, jiné se dějí mimo naši kontrolu, a přesto mají hluboký dopad. Stejně jako Madisonské mosty, i tahle kniha ukazuje, že některá rozhodnutí jsou fatální, jiná možná nenápadná, ale všechna nás formují.
A pak je tu nadpřirozeno. Svět mezi nebem a zemí, znamení, intuice… To všechno jsou věci, které vnímám. Je to můj svět, který nikomu nenutím, ale který mi dává odpovědi.
A tahle kniha? Možná v sobě skrývá víc odpovědí, než se na první pohled zdá…
(SPOILER)
Tak trochu nechápu to nízké hodnocení, protože mně se kniha líbila. Pravda je, že veselá moc není a osudy postav jsou spíše k uzoufání, přesto na mě působila láskyplným dojmem. Vždyť i s největšími zoufalci měl někdo soucit a viděl na nich aspoň něco dobré, i když to třeba bylo už dávno minulostí a byl to anděl, pro kterého je láska posláním, ale stejně.. Kniha je plná myšlenek, nad kterými stojí za to, se zamyslet. Hlavní ale je, uvědomit si, že čas tady a teď může být krátký i dlouhý, a tak by měl být každý den prožitý naplno. Možná jsem knihu našla pro sebe v dobrou dobu, každopádně se k ní jednou určitě vrátím, protože nám všem má co říct. 5*
(1/25)
Byla jsem knihou mile překvapena. Moc se mi celý příběh líbil. Dojemné i po něžné zároveň.
Vrátila jsem se ke knize téměř po deseti letech, kdy už je člověk snad ani ne dospělejší, ale vnímavější na svět kolem sebe, Nemohu se zbavit pocitu určité tísně při čtení a přičítám to právě tomu, jak Viewegh náramně popsal, jak si člověk toho právě jemu darovaného života neváží. Musíme zřejmě projít životem s jeho radostmi a starostmi, zažít v rodině návštěvu konce (myslím tím smrt) u člověka , bez kterého vám je neskutečně teskno a zažít fyzickou bolest z této ztráty, na druhou stranu zažít i tu nepopsatelnou radost u pokračování rodu, z toho, že máte zdravé děti a vnoučata...tohle jsem si zpětně u Viewegha uvědomila a díky této knize i snad pochopila, že život nepočká, až si pofoukáme bolístky, které nás v životě potkají, každý promarněný den zůstane už navždy promarněný, každý ztracený rok, který jsme neprožili tak, jak jsme chěli zůstane už navždy ztracený. Život si námi nehraje na opakování a pokud andělé jsou-a já opravdu věřím, že nám ať již intuice nebo cosi v nás samo napovídá, když jdeme špatnou cestou- pak nám to "cosi" ukazuje nebo snad i napovídá, když děláme něco blbě , něco co jsme snad ani nechtěli, jen nás to "něco co je špatně" v životě potkalo nepřipravené... Za mě kniha sice trochu depresivní, ale po přečtení se mi najednou tak nějak zvláštně ulevilo na dušičce.
Asi nejvíc citová (a citlivá) Vieweghova kniha. Námět sice hodně připomíná slavné filmy Wima Wenderse Nebe nad Berlínem a Tak daleko, tak blízko, ale nevadilo mi to. Jednotlivé postavy a příběhy do sebe zapadají a pointa, ke které vše spěje udržuje čtenáře v napětí. Vše je jemně prodchnuto symbolem naděje a je jen na vás, do jaké míry si připustíte existenci andělských bytostí a jejich vliv na naše bytí i nebytí.
Na to, že autora moc nemusím a jeho pojetí věcí mi není vždy sympatické, kniha mě poměrně zaujala. Provázanost příběhů, záležitosti na první dobou zjevné a explicitně vyjádřené, ale i ty skryté mězi řádky. (Bez)nadějnost našich lidských životů, krása skrytá v detailu (příběhu i textu samotného). Prostě ideální kniha na neděli (bez sarkasmu :-)).
Že by to byla hitparáda se nedá říct. Jsem ráda že se kniha četla dobře a rychle.
Hned na úvod se přiznám, že Viewegha zrovna nemusím. Je to dle mého názoru hodně přeceňovaný český autor. Proto jsem k této knížce přistupoval s určitou nedůvěrou. A ejhle! Ono se z toho vyklubalo docela příjemné překvapení. Román totiž patří k tomu nejlepšímu, co autor napsal. Začíná to už hodně netradičním námětem a pokračuje zajímavě podaným příběhem několika lidí (a také andělů) jejichž osudy se nakonec protnou. Je to svého druhů taková hořkosladká bilance a má to i určitý filozofický přesah. Musím říct, že se líbilo.
Popravdě jsem před čtením nevěděla co od díla očekávat, ale byla jsem příjemně překvapená. Už to netradiční uspořádání děje a postavy, každá zvláštní něčím jiným a osud jim chtěl aby se jejich dějová linie za každou cenu propojila.
Knihu jsem dostala s tím že je super. Moc jsem neočekávala boť film mne nezaujal. Ale kniha je opravdu super a dobře se četla....
Přiznám se, že od tohoto autora toho příliš nečekám, jen zábavu, příjemně a nekomplikovaně strávený čas s knížkou (ale to ostatně taky není málo). Nevěděla jsem, do čeho jdu a překvapilo mě to. Jestlipak by se k sobě lidé chovali jinak, kdyby věděli, že je to jejich poslední setkání? Někde jsem četla, jak je dobré se ráno rozloučit v dobrém...co kdybychom už další možnost neměli? Dobré čtení, líbilo se mi to.
Příběhy několika obyčejných lidí, kteří na první pohled nemají nic společného, ale více se o nich a jejich vzájemném propojení dozvídáme díky vyprávění několika andělů.
Moc pěkně napsaná knížka, kterou jsem přečetla během jednoho víkendu a určitě ji doporučím dál.
Postavy moc nepřirostly k srdci kvůli krátké délce knihy. Vydána byla v roce 2007. Po přečtení Vieweghova Deník z roku 2005 už tuším odkud autor čerpal inspiraci. V deníku píše, že čte od Nicka Hornbyho Dlouhá cesta domů, kde je také laitmotiv úvahy o smrti a protnutí osudů postav atd. Komu se líbili Andělé, tak doporučuji i Dlouhou cestu dolů....
Michal Viewegh také napsal(a)
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 |  Účastníci zájezdu |
| 2010 |  Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2011 | Mafie v Praze |
Kniha skvěle napsaná, sympatická, přestože spisovatel publikoval myšlenky a moudrosti jiných autorů. Prostě šmíroval, ale dobrý, chválím.
Viděl jsem i film, který jako jeden z mála nepředčil román. Bolek Polívka nebyl dobrá herecká volba. Scénář a režie se rovněž nezdařily