Vesmich komentáře u knih

Čas od času se k Orwellovi vracím, aby mi snad nehrozilo zapomnění. Tentokrát jsem zkusila audioknihu čtenou Josefem Vinklářem a je to ještě mrazivější, než když si to čte člověk sám. Od toho radostného začátku plného naděje a víry v lepší svět, po postupnou devalvaci všeho až k naprostému hnusu a deziluzi v závěru. Do toho úderné písně a soustavné bečení ovcí, pitomých, jak necky. Nervy drásající zážitek ve výtečném provedení!

19 08.05.2017

Neodolala jsem a po mnoha letech, vlastně několika desetiletích, jsem si to poslechla jako audioknihu. A hned to tu bylo zas! Jako včera se přede mnou znovu obnažila ta křivda, jak sestřenice Míla vlastnila velkou sbírku fotografií Vinnetoua, protože její otec se dvakrát za život podíval do AMERIKY, kam po válce emigrovala jeho sestra a tak nejenže odkudsi dovezl fotografie z legendárních filmů, ale dokonce TAM i BYL!!! Já bych to byla i celkem překonala, ale můj bratr, náčelník Vzteklý bizon, to bral jako urážku kmene! Tím byla válečná sekera vykopána a dokud se nám u opasků nehoupal její skalp i skalp bratrance Pepy, nedopřáli jsme si oddechu.

18 11.12.2021

Občas se to na člověka sype a konce to nemá. Tady se to nasypalo na mladýho a udejchal to tak tak. Zlé věci se dějí i dobrým lidem a dobré věci si nejde nějak zasloužit nebo vyprosit. Na druhou stranu, i tady v tom všem marastu, všechno, co kluk udělal sám za sebe a ani trochu to nezáleželo na štěstí nebo jiných lidech, to mu drželo a nesesypalo se. Autorka se s čtenářem moc nemaže, ale není úplně nemilosrdná, protože kdyby chtěla ještě přitvrdit, mohla. A protože to neudělala, vyšla z toho hodně ohromující knížka. Alespoň tedy pro mě.

16 16.03.2023

Tak to je teda pecka! Trefa do vlny příběhů, které se zabývají lokálními mysterii. Promyšlená, pohromadě držící, dostatečně tvrdá i měkká, realistická i snová, plno bububu i humoru v přesně vyváženém poměru. Od začátku do konce je to napínavé i zajímavé, těžko se od toho odchází dělat něco jiného, přitom je jasné, že si to budu pamatovat dlouho, že to není ten typ knihy, co vtáhne, pohltí a pak stejně rychle odejde, jak přišel. Velmi rozmanitá a košatá slovní zásoba. V poslední čtvrtině jsem úporně doufala, že ten konec nepodělá, že ho napíše tak, aby to nezničilo celou knihu. A napsala! Mohla ho napsat i jinak a pořád by to knihu nezničilo. Zkrátka a dobře, je to vánoční četba!

16 03.12.2022

To zas byla paráda! Koncert tragikomiky a všemožných podivností. Během honu na padoucha, který je mazaný a odhodlaný, se dá dohromady parta ještě podivnější než je on. Těžko by ho taky mohli nahánět nějací standardní honáci... A ta knižní obálka!

16 01.11.2021

(SPOILER) Absolutní dokonalý koncert! Hlavní hrdina se postupně propadá do sebe, život tak nějak ukončil, neví, kam se vrazit a doufá, že by mohl pomoci restart. Sáhneme do minulosti a ono se tam najde cosi zapomenutého, nedokončeného, současně ovšem zakonzervovaného přesně tam, kde to naše vlastní mysl opustila a my tam navážeme. Přesně v duchu - příště lépe. To ovšem nefunguje, protože to tak není nikdy. Jen v knížkách a filmech a proto je sledujeme a hezky si u nich popláčeme. Tudy Houellebecque samozřejmě nejde, byť se mu tentokrát mistrovsky daří klamat a dotáhnout to skoro až k happy endu..Ta část, která se odehrává v Normandii, ještě umocňuje celé to hrdinovo náhlé zastavení a nechuť pokračovat kamkoliv, protože směr se nenabízí.

16 16.05.2021

Zpočátku jsem velmi opatrně nahlížela, jestli to snad nebude nějaká imitace Vondruškoviny. A ne. Ponuré období, Čechy jako periferie Evropy, takové znesvářené, ukoptěné, šlechticem je tu každý třetí, královi na kralování vyhovuje jen to, co není zemi užitečné, stále se jen sváří a vzteká. S ženami se nikdo moc nemaže a když, tak pouze v tradičním oboru. Skvěle vykreslená atmosféra, celé to působí velmi věrohodně.

16 08.06.2019

Pozoruhodná kniha o tom, jak se lze rozpustit. Necítit, neprojevovat se, nemít názor, nebýt. A dokonalosti této formy zasvětit celý život. Zvenčí a z pohledu 21.století to tedy nutně nemusí působit jako dobrá volba, ale ani nyní není snadné vymanit se z pout otcovského vzoru. Text je to lahodný, podmanivý a okouzující.

16 30.05.2018

První setkání s autorem a rozhodně ne poslední. Pro mě naprosto fascinující setkání s Tradicí, která dává životu smysl, ale současně bolestně svazuje, s neobvyklými kulisami, které tvoří život na ostrově v severním Atlantiku a velmi osobitým životním stylem. Příběh je o touze a schopnosti/neschopnosti jí vzdorovat, o dětství a dospívání a o tom, jak se naše životy točí v kruhu a někdy nás to naplňuje a jindy děsí. A taky je to trochu detektivka.

16 18.10.2017

Uhrančivá sága z amerického dávnověku, z doby, kdy se kalila ta jejich ocel, prostředí tříbilo charaktery, jednotlivci začínali z absolutního ničeho, rodiny byly mnohočlenné a začínaly se psát rodinné historie velkých klanů. Rodiče vychovávají děti jak nejlépe dovedou ( byť to zvenku může vypadat docela nešťastně) a ty zase vychovávají ty své, navzdory snaze a dobré vůli, docela stejně, neboť překračování vlastních stínů je odjakživa zapeklitá věc. Ty milované si nevděčně a nasyceně nevšímají, jak moc jsou milované a ty milované méně se snaží si lásku zasloužit a vyprosit, což je marnost nad marnost. Steinbeckovi se všechna láska a zoufalství a štěstí a neštěstí z toho věčného zápasu o přijetí a uznání vzešlé, podařilo zachytit tak, že je s podivem, že se o to pokouší ještě někdo po něm.

16 21.05.2017

Tak to byla první Agatha, kterou jsem kdy, takže před asi 100 lety, četla. Takže jakmile se objevila v audio podobě, hned jsem po ní skočila! Jaké to asi bude, když mi to bude číst někdo jiný? Nejspíš si už všímám jiných věcí, než za mlada. To bylo takové vlastně romantické, láska a tak...tentokrát jsem byla zaujatá tím, že k snídani měli ledvinky se slaninou a uvědomila jsem si, že to u Agathy snídají často...to si neumím představit, jak to může někdo přežít.

Udržet linku takhle rozvětveného příběhu je těžké. Když jde ještě o vytvořený svět, tak v něm musí panovat nějaký systém, alespoň základní struktura. Což vyžaduje si to napsat, udělat kostru a u každé postavy mít alespoň rámcovou představu kdo to je, co chce, kam jde a pak se může vyvíjet vlivem prostředí a událostí. Tolik různých tvorů, kteří se všichni dorozumívají jedním jazykem, tedy GCHCHRRR CHROCHTY CHROCHTY, hromady samoúčelného násilí a nesmyslného utrpení, které nevede ani k vykoupení ani k lásce ani ke smrti. Sečteno podtrženo – slátanina. Naslouchač byl takové blogové dítě, které mohlo na blogu i zůstat. Jenomže se uchytil, a to ho spolehlivě umořilo, protože kam to celé směřuje, je jasné. Nikam. Už v druhém díle byla ta bezradnost patrná, nicméně se to pořád dalo uřídit. Tady už se provalilo naplno, že se to nepovedlo a nepovede. Cokoliv se stane ve čtvrtém, pátém, devátém a patnáctém díle je jedno, protože Ilan bude 14 let ještě dalších 20 let a co díl, to nějaký nový svět za nebo pod těmi již odkrytými. Postavy se otočí kolem své osy, takže co bylo nahoře, bude dole, jih bude na severu a ráno slunce zajde a večer vyjde. A k tomu všude ty prasečí zadky. Takže proč jsem to vlastně četla, když se už po druhém dílu dalo čekat, že to číst nepůjde? Nečetla. Poslouchala jsem to v autě v audio-podobě, která může věci, jak prospět, tak neprospět. Nicméně v tomto případě je to asi jedno. Na druhou stranu, v koloně lepší než zprávy Radiožurnálu.

15 28.11.2022

Po asi týdnu od přečtení už sice tak úplně nevím, o čem to bylo, ale vím, že to bylo napínavé, frčelo to a hlavní policajtka mi vyhovovala.

15 24.07.2022

(SPOILER) Nemůže to být snadné psát dál, když jednou napíšete Do tmy.Už napořád nutně všechno další bude srovnáváno s něčím, co není jako nic jiného. Ačkoliv, jako Olga Tokarczuk to vlastně trochu bylo. Takže tentokrát voda a oheň v lidských srdcích. Mou nejoblíbenější postavou se okamžitě stala doktorka, okouzlená sebou do té míry, že střet s jinou úrovní myšlení a chování, než na které je zvyklá, u ní vyvolá kulturní šok a tím to zdaleka nekončí. To se snadno může stát a je třeba se střežit. Osobní memento si tam najdou i jiní. Žárlivci, vášnivě milující a nemilovaní, Matky Roku a jiní "blázni". Asi bych si do čtenářského deníčku nenapsala, že "kniha se mi velmi lýbila" a také, narozdíl od Do tmy, si nebudu po čase pamatovat, o čem to vlastně bylo, ale všechny ty pasáže o tom, jak ta voda nakonec všechen ten svinec do ní naházený vyzvrací, stačí jen zvýšit průtok, to už nevymažu.

15 12.05.2021

Tyhlety pekelné báby umí Agáta famózně! Úplně jí člověk vidí a hned by jí něčím vzal přes hlavu! A celá ta její unylá famílie poskládaná z citlivých jedinců neschopných samostatného života...nádhera!!!!

15 29.12.2020

Božská Agáta v tomto příběhu naplno rozjela své kombinační schopnosti a Poirotovi šedé buňky jedou na plné obrátky. A do toho ta říkanka :) Navíc se mi stále před očima odvíjelo to parádní filmové zpracování, ve kterém byl malíř parádně zhýralý a všechny ženy kolem něj náramně rozjitřené.

15 04.10.2020

Nikdy jsem to nedokázala dočíst do nějaké fáze, ve které by mě to chytlo. Vždycky mi to přišlo jako kniha pro chlapy, aby se mohli utvrdit v tom, že válka je vůl a důstojníci pitomí, což si ženy číst nepotřebují, protože jim to přijde samosebou. I v případě filmu jsem viděla pouze první díl. Vždycky mi lezla na nervy ta Švejkova pitomost, to jeho řetězové tlachání a vršení nesmyslů a ze všeho nejvíc to, když někdo tvrdí, že „my Češi jsme všichni Švejci“, jakože na všechno vyzrajeme. No nevím. Jakmile jsem objevila, že text je vydaný jako audiokniha, kterou čte Jan Werich, napadlo mě dát tomu šanci a zkusit v tom objevit něco, co některé muže přiměje k tomu, aby to četli opakovaně a citovali z toho dlouhé pasáže. Právě díky tomu, že to četl někdo mně, navíc někdo, kdo číst umí, se mi podařilo překonat ten notoricky známý začátek a dorazit se Švejkem konečně do Budějovic, přičemž samotná cesta vlakem, než z něj konečně vypadl a šel pěšky, mi silně připomínala cestu týmž dopravním prostředkem a víceméně týmž směrem, kterou jsem absolvovala s klienty psychiatrické léčebny, kteří celou cestu vymýšleli jednu hovadinu za druhou a unavili by i vola. Jakmile jsem se s v knize dostala do pro mě neznámých vod, přestalo to být tak třeskutě vtipné a konečně jsem pochopila, proč je to tak překládaný text, jak mimořádná výpověď z Velké války to je a jak mistrně dokáže Hašek zprostředkovat konec mocnářství, každodenní nesmyslné harcování se válkou, přibližování fronty a zachytit tím nejen ducha doby, ale vyseknout některé charaktery tak, že už kolem sebe vidím ty nedožery Balouny, agilní hňupy Duby nebo horlivé blby Švejky a říkám si, kdo z nich všech jsem vlastně já?

15 24.08.2019

Pro mě setkání po letech, tentokrát v jiném provedení a to ve formě audioknihy. Zajímalo mě, jak budu příběh vnímat po tolika letech a současně, jak to bude načtené. Moje první setkání s Rámou proběhlo před více, než 30 lety a to bývá někdy trochu rozčarování. Tentokrát ne. Pouze mě zarazilo to mnohoženství, kterého jsem si tenkrát ani nevšimla, anebo mi bylo docela jedno...Inu, zkušenosti...Jinak krása, pořád stejná krása! Jenom se to tehdy zdálo docela na dosah a dneska je jasné, že to tedy bude všechno na poněkud dýl.....Rok 2130 je za dveřmi a nic podobně dobrodružného nás, podle všeho, nečeká....

15 24.09.2017

Je to především strašně a zbytečně dlouhé. Hlavní policajt je komplikovaná osobnost, vláčící s sebou tak obrovské osobnostní zátěže, až je s podivem, že ještě žije. Neustále mu padá pistole z ruky, neumí střílet, topí se, zadýchává se při výstupu do schodů, pořád nad něčím úplně nesmyslně hloubá; má špičkové vzdělání, které ho nutí neustále něco pronášet latinsky a rozumět klasické hudbě, ale současně mu hlavou probíhají rozličné úvahy o tom, že poslanci jsou zkorumpovaní, politici vyžírkové, svět zkažený a lidstvo zblblé konzumem. To vše v rovině tak prostinké, až jsem celou dobu čekala, kdy bude dumat nad tím, že v noci je tma a ve dne světlo. Nesmyslně jsem se seznámila s nápisy na tričkách marginálních postav, názvy irelevantních skladeb a texty slok písní!!! Proč jsem se na to tedy nevybodla a četla dál? Příběh sám je výborný, přehledný, zápletka chytrá a v okamžicích, kdy se autor zkáznil a vzpomněl si, že píše detektivku, to mělo šťávu i potřebnou dynamiku. Poslední díl si nepřečtu, nicméně na první se podívám, abych zjistila, jestli celá ta rozplizlost a míchanice přišla až s Kruhem, protože autor je čten a má potřebu vyjádřit světonázor, anebo už s Mrazem.

15 29.01.2017

Inu, autor prostě umí. Propadla jsem mu zcela a zatímco jiné thrillery poslouchám pouze jako audioknihy, tohoto si pouze čtu, aby mě cizí přednes nerušil a neovlivňoval. Igor mi lezl na nervy od samého začátku tak strašně, že jsem se soustředila také na to, jestli má předpojatost projde nějakým vývojem, jestli pro něj naleznu pochopení. Tak to se nestalo. Na samém konci, kdy se tak nějak víc dozvídáme, o co jde, to pro mě bylo, podobně jako ve Smršti, těžko uchopitelné. Ne nesrozumitelné ani nepochopitelné, prostě těžko uchopitelné.

14 16.09.2022