Pět malých prasátek

Moje dvanáctá přečtená kniha od Agathy Christie a sedmá s Hercule Poirotem.
S touto knihou je to trochu jiné, než s těmi ostatními od Agathy, které jsem již četl, protože tahle je první, kterou jsem před přečtení viděl jako divadelní hru.
Pět malých prasátek je za mě jedna z nejlepších knih, které jsem od autorky četl. Nevím, jak moc v tom hraje roli to, že jsem viděl tu divadelní hru, která mimochodem byla naprosto skvěla, ale tahle kniha je stylem vyprávění úplně jiná, než ostatní Agathy a mému srdci, tedy zatím, asi nejbližší.
V této kniha pohlížíme na celý příběh retrospektivně. Máme tady vraždu umělce Amyase Cralea, za jehož vraždu byla obviněna jeho žena Caroline. S tím se však nechce smířit jejich dcera Carla, která byla v době incidentu malé dítě a nevěří, že by matka, která zemřela ve vězení, svého muže otrávila.
Carla tak požádá Hercula Poirota, zda by se nemohl na tuto událost podívat svýma očima a celý incident nepřešetřil. Poirot se tak vydává za všemi účastníky, kteří v době vraždy byli na sídle přítomni a nechává si od každého převyprávět, jak si na onu událost pamatují.
Tohle pomalé skládání kousků příběhu a několik pohledů na jednu věc, mě neskutečně bavilo a knihu jsem tak slupnul celkem rychle, i když jsem věděl, jak to vlastně dopadne.
Tenhle melancholický a těžký příběh o jedné rodinné události, na mě velice zapůsobil, a jak po přečtení, tak i po odchodu z divadla, ve mě zůstala taková zvláštní tíha, která v jisté formě přetrvává dodnes. Pět malých prasátek je totiž jeden z těch příběhů, kdy dokážete pochopit jednání úplně všech účastníků a vlastně je vám na konci vraha skoro až líto.
Tahle kniha se rozhodně řadí mezi mé nejoblíbenější knihy od Agathy Christie a nebal bych se říct, že je hned druhá nejlepší, a to po Deseti malých černoušcích.
Knihu moc doporučuji a stejně tak i divadelní představení, které je tak zdařilé, že už mám koupené lístky na další představení. Tohle se neomrzí ;)

Tak strašně tragický příběh! Skvěle napsáno.

Další případ Hercula Poirota pro mě vždy sázka na jistotu. U pěti malých prasátek je opět zápletka promyšlená a působí klidněji a uzavřeněji než v některých jiných detektivkách Agathy Christie, ale o to víc vynikne důraz na psychologii postav a jejich skryté motivace. Všichni zúčastnění mají co skrývat, a jak už to u Poirota bývá, právě jeho pozorovací talent a nenápadný humor postupně rozplétají spletité vztahy i dávná tajemství.

Příběh je vystavěn originálně – sledujeme různé výpovědi svědků o téže události, což je chvílemi fascinující, ale místy i trochu únavné. Opakování detailů občas brzdí tempo děje. Na druhou stranu to krásně podtrhuje, jak subjektivní může být lidská paměť i pravda samotná.

Líbilo se mi, že Poirot zde působí civilněji než obvykle. Je méně karikaturní, více lidský. Je přítomen skoro v každé scéně a čtenář má možnost nahlédnout i do jeho myšlenek, což přináší příjemnou změnu oproti některým jiným příběhům.Rozuzlení mě nezklamalo, i když jsem tentokrát měla podezření správným směrem. Christie dokázala do závěru přidat malé překvapení, které celé vyšetřování posunulo na jinou rovinu. Jediné, co mi trochu chybělo, bylo silnější finále (reakce postav po odhalení pravdy zůstaly poněkud nedořečené).

Celkově jde o velmi solidní detektivku s klasickou atmosférou, pečlivě vystavěnou záhadou a sympaticky napsaným Poirotem. Možná nepatří k jejím nejlepším, ale i tak je to jistota, která potěší každého, kdo má rád pomalé, inteligentní detektivní příběhy.

Ach Agato jsi dokonalá

Upřímně se mi to nečetlo tak dobře, jako jiné agátovky. Stejné události z mnoha úhlů pohledu, to bylo docela nezáživné. Konec ale uspokojil.

Šestnáct let starý zločin a jediný kdo ho dokáže vyřešit je Hercule Poirot. Napínavý, klidně plynoucí příběh. Jeden z nejlepších od A.Ch.

Velmi dobře napsaná a napínavá detektivka!

Melancholická, pomalu plynoucí kniha. Výborné čtení.

Tento případ Hercula Poirota jsem neznala, ale je jako vždy skvělý. Klidné tempo příběhu, vyprávění o tom, co se před 16 lety stalo z různých úhlů pohledu všech účastníků a samozřejmě velké rozuzlení. Prostě výborná Agatha Christie.

Tak to bylo skvělé! Ani chvilku jsem se nenudila a hltala text, abych se dobrala skutečného rozuzlení staré vraždy.
Agatha je díky kvalitě svých detektivek nesmrtelná.

Skvělá klasika s panem Poirotem.
Nanejvýš uspokojivá.

Děkuji za pěkné detektivní rozuzlení starého případu.

Tohle je můj nejoblíbenější případ HP.
Postupné odkrývání minulosti a stop. Sice jsem tušila, kdo je pachatel, ale stále jsem si říkala proč a jak.

Čím méně se Hercule Poirot zabývá chválou své osoby a čím více koná, tedy úkoluje ostatní, tím lépe. Tragédie smrti malíře Amyase Cralea, z níž je zdánlivě usvědčena jeho žena a jež po letech řeší dcera, je jako matrjoška, skrývá v sobě další a další tragédie "malých prasátek" (říkanky jsou prostě zábavné), včetně té, jež postihla pachatele/ -ku. Jeden z mých nejoblíbenějších případů.

S Davidem Suchetem ( Hercule Poirot ), jsme znovu po letech, otevřeli spáchaný zločin, o kterém měla pochybnost mladá žena a která tvrdila, že odsouzený nebyl vrahem a chtěla očistit posmrtně jméno nejmilejšího člověka a dovědět se pravdu, co se tehdy vlastně stalo.
Jako vždy brilantní detektivka od Agathy Christie. Krásné čtení, které stále žije.

Mohu napsat totéž co u mého hodnocení románu Deset malých černoušků. Opět se totiž jedná o klenot beletristické literatury. V knize neustále někdo ze svědků či lidí "z vyšetřování a soudů" vzpomíná na šestnáct let starý případ, kdy byla mladší žena odsouzena za vraždu manžela. Netrvalo to dlouho a zemřela ve vězení, nicméně její dcera je přesvědčena o nevině matky a rozhodne se proto navštívit proslulého detektiva Hercula Poirota. Ten si vyslechne všechny relevantní osoby a na základě toho dojde k závěru, že vrahem byl někdo jiný a odsouzená žena byla skutečně nevinná. Román je však navzdory tomuto na první pohled snad fádnímu příběhu velmi napínavý a podle mého názoru nemá žádná hluchá místa. Detektivka Pět malých prasátek také obsahuje pravdivou "doušku", že (zvláště po tak dlouhé době) si bude každý ze svědků příběh pamatovat poněkud odlišně. Tohle by si měli uvědomovat také orální historikové a zejména amatéři, kteří sbírají různá svědectví starých lidí (rozuměj: srovnávat výpovědi pamětníků s archivními prameny nebo odbornou literaturou a teprve na základě toho dělat případné závěry).

Tenhle příběh mě opravdu velice zaujal i jako filmové zpracování se skvělým obsazením. Na první pohled jasné, ale přesto... Poirot sice jako vždy případ vyřeší, ale tentokrát už nelze zbavit nevinného obvinění. Agatha Christie byla a pro mě pořád je nejúžasnější detektivní spisovatelka, protože není potřeba spousta krve a popisování brutality, ale naopak je potřeba nechat trochu fantazie čtenáři.

Příběh je pro velkého detektiva malinko netypický, ale to neznamená, že by byl nezajímavý nebo nudný. Jen mi přijde, že na Agathu trochu víc temný.

Příběh o tom, že pomsta nebývá vždy sladká. Paní Agatha nám ukazuje, jak je popis jedné události, očima nejen "pěti prasátek", ovlivněn životními postoji účastníků. A pak na základě přesné interpretace faktů dokáže geniální Hercule Poirot odhalit i po šestnácti letech skutečného pachatele. U detektivek, i když je čtu už po několikáté, si většinou pachatele nepamatuji. Tentokrát jsem si však bohužel pamatovala filmové zpracování, a tak pro mne výsledek pátrání nebyl překvapením. Přesto jsem si do čtenářské výzvy tuto milou detektivku velice ráda přečetla znovu.