Verrrunka
komentáře u knih
Studie v šarlatové
Arthur Conan Doyle
Ten jazyk!! Tohle mě bavilo číst snad už jen kvůli té květnaté mluvě :) Prostřední část byla trochu nudnější, ale pro příběh to bylo třeba, jen by to šlo možná trochu zkrátit. Ale prostě Sherlock mě fakt baví!!
Food Junkie - Posedlý jídlem
Mons Kallentoft
Byla to velmi zajímavá exkurze do jiných světů, až takový skoro cestopis, řekla bych. Některé pasáže byly tak krásně napsány, až to hřálo u srdce. Třeba když autor popisoval vztah k manželce, nebo k jídlu :) ale při vyprávění z nějakých kamarádských sezení jsem se dost ztrácela. Chvíli je to zajímavé, člověk se dozví spoustu novinek z oblasti gastronomie, ale pak už to je pořád a pořád stejné.
Šifra
Kathy Reichs
Já nevím, tohle už mi prostě přišlo trochu moc. Sice už to nebylo tak černobílé, ale schopnosti virátů začínají autorce trochu přerůstat přes hlavu. Navíc, geocaching mě v knize připadal trochu jinak pojatý, než je tomu ve skutečnosti.
Erebos – Hra, která zabíjí!
Ursula Poznanski
Rozhodně skvělý námět, napsáno napínavě, jen to bylo trochu YA, kdyby to bylo trochu víc dospělácké, asi bych se nezlobila. Popravdě jsem čekala i trochu jiný koncept, ale nakonec jsem byla ráda, že to nebylo ani tak moc nadpřirozené, jak se zprvu mohlo zdát.
Přišla z moře
Miloš Urban
Prostě Urban, prostě nuda. Moje druhá kniha tohoto autora a pořád nic. Další šanci už mu nedám. Tentokrát to sice nebylo překombinované jako v případě Santiniho jazyka, ale bylo to zase naopak takové bez náboje, nudné. Začátek byl poměrně slibný, ale pak zklamání na celé čáře, čekala jsem, že se příběh bude ubírat trochu jiným směrem.
Příběh služebnice
Margaret Atwood
Námět knihy byl nepochybně zajímavý, jenže ten styl vyprávění mě moc nebavil. Skákání z jedné linie do druhé, někdy zamotané vysněné situace... Kdyby šlo vše postupně za sebou, tak by se mi to možná líbilo víc, byla by tam nějaké forma gradování. Takhle jsme vlastně nejdřív zjistili, v jaké situace je hlavní hrdinka, a pak teprve jak se do ní dostala. A to až poměrně pozdě. Takže začátek mě moc nenadchl, ke konci už to bylo svižnější a objevilo se víc zvratů, ale "historické poznámky" mi zase dojem trochu zkazily. Prostě velmi rozporuplná kniha.
Žluté oči krokodýlů
Katherine Pancol
Táááák strááášně dlouhé! Spousta postav, ale časem se dá v pohodě zorientovat, mírně mi to připomnělo Prázdné místo, jenže tam se věci řešily více v té sociální rovině, možná to přineslo i nějaké poučení. Tady se jedná spíš o takové lehké prázdninové čtivo, které pobaví, ale není to nic světoborného. Některé scény byly úplně zbytečné, některé zápletky moc zapletené a málo rozpletené... No, další díly si asi také přečtu, protože mě zajímá, jak to bude dál, ale ten počet stran je trochu odstrašující :)
Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
J. R. R. Tolkien
Moc pěkný příběh, čte se skoro sám. Líbil se mi hlavně styl, kterým to je napsáno. Každá generaci si najde něco. Na závěr bych připojila kousek z doslovu od Lubomíra Dorůžky, který knihu přesně vystihuje: "Hobit se řadí do galerie těch milých knížek, které vychutnávají dospělí právě tak jako děti. Není to vznešená literatura vypjatých citů i myšlenek, ale poklidné ujištění, že i docela malý chlapíček v široširém světě může být svým způsobem užitečný… " :-)
Oběť Molochovi
Åsa Larsson
Spousta mrtvol, svižné tempo, opět zajímavý námět. Navíc plno psů, což mi velmi zpříjemňovalo čtení. A na konci mi snad i jedna malá slzička ukápla. Nějak mi uniklo, že se jedná o sérii, takže mám přečtenou první a poslední knihu, ale asi to nijak moc nevadí, vůbec jsem se v ději neztrácela. Těším se na další, severské krimi mě neuvěřitelně chytlo!
Prázdné místo
J. K. Rowling (p)
Knížku jsem četla poměrně dlouho, takže už jsem pak měla pocit, že jsem se s některými postavami sžila a denně je potkávám, jako by to byli sousedi. Všechno je popsané totiž tak detailně a realisticky! Při některých pasážích jsem byla až mírně dojatá. Nejvíc jsem si asi oblíbila Krystal a Sukhvinder. Je pravda, že postav bylo možná až moc, některé jsem nebyla schopná si pamatovat ani na konci. Bylo hrozně fajn si po dlouhé době přečíst něco, co prostě jen tak plyne, bez extrémně vyhrocených situací. Celé to prostě bylo takové lidské.
Divergence
Veronica Roth
Tu jednu hvězdu ubírám za neuvěřitelně uspěchaný konec! Protože to mě teda fakt naštvalo... Jinak by se to možná na 4* vyšplhalo. Pokud se na to dívám tak, že je to součást nějaké série, pak by se dalo takové do zdlouhavé uvádění do děje a opakování, kdo s kým nekámoší, pochopit. Ale jako celek mi ta kniha přišla rozporuplná. Čtivě napsané, příběhová vykrádačka úspěšných YA, opět zase hlavní hrdinka miluje toho nejzajímavějšího a nejkrásnějšího týpka na céélém šíréém světě a ten konec, to mě fakt mrzí, jak rychle se to prostě vyřešilo a rozmotalo. Uvidíme, co přinesou další díly, dám tomu šanci.
Osvícení
Stephen King
Tak nějak jsem dlouho váhala mezi 4 a 5 hvězdičkami... ale pak jsem si uvědomila, že už jsem dlouho nečetla knihu, která by tak výborně gradovala. Musím uznat, že začátek byl poměrně nudnější, chvíli mi trvalo se začíst... Ale pak už to jen stoupalo a stoupalo a ke konci už ani nešlo se skoro od knížky odtrhnout, málem jsem se při tom čtení venku spálila :) Takže moje opálení je podle mě dobrá vizitka :)
Nonstop knihkupectví pana Penumbry
Robin Sloan
Na začátku nefalšované a nekonečné nadšení, které postupně ochladalo. Protože postupně přicházelo víc té techniky a méně toho tajemna. Ale rozhodně je to skvělé kniha, neuvěřitelně originální námět a dokonce i vcelku napínavý příběh. Jen v těch jménech vedlejších postav jsem se krapet ztrácela.
Tak trochu úžasní
Dawn French
No já si zase na rozdíl od mnohým čtenářů dokážu představit, že takhle mluví dospívající dcera s matkou, už jsem byla u nejednoho takového případu. Takže dejme tomu. Musím uznat, že druhá polovina knihy mě bavila o něco víc, konečně se trochu rozjela nějaká zápletka a nešlo jen o strohé vyprávění. Ale hvězdičku navíc dává jen za to, jakým stylem byla napsána postava Oskara, protože takhle květnatý slovník mě dokáže vždycky potěšit.
Padesát stínů Evy
Rossella Calabró
Autorka je prý blogerka... To by tak sedělo, protože jsem si připadala, jako bych četla blog nějaké puberťačky, nebo nedejbože Bravíčko. A ani tam by se člověk nedočetl takovou hromadu ptákovin a hloupých přirovnání. Jediné, s čím mohu souhlasit je část o ženské kabelce, v tom jsem se poznala. Ale jinak je to opravdu je snůška kravin, které se marně snaží pobavit. Nevím, ale koho, protože ženy to podle mě docela uráží a muže to vůbec nezajímá. Jedním slovem - NECHUTNÉ.
Amazonie
James Rollins (p)
Začátek velmi slibný, vlastně skoro polovina knihy byla poměrně dobrá. Ale pak se to najednou začalo sypat jako domeček z karet, jedna neuvěřitelná situace střídala druhou, no prostě nakonec to bylo spíš taková sci-fi slátanina. A to je docela škoda, protože napsané to bylo velice čtivě.
Městečko Pines
Blake Crouch
Noo, tak začátek poměrně slibný a napínavý, ale pak se to tak celé nějak semlelo a úplně mě to nebavilo, představovala jsem si trochu lepší a zajímavější zápletku. A to neznám ani jednu věc, na kterou se různé pochvalné recenze na obalu knihy odkazují. A navíc mě neuvěřitelně štvaly dost často chybějící uvozovky při přímé řeči.
Vzpomínky na jedno dobrodružství
Robert Fulghum
No tak já vám nevím... samozřejmě, že Roberta obdivuju za to, co dělá v tak vysokém věku, ale přece nebudu nadhodnocovat kvalitu knihy jen proto, že staroušek toho zvládá víc než já :)
Teď ale vážně, bylo do čtivé, to určitě, ale nějak mi to prostě nic nedalo. Dobrý, vím jak nosit kabelku v Argentině, ale to je asi tak všechno. Byla jsem prostě zvykla od Fulghuma na hlubší myšlenky asi.
Než jsem tě poznala
Jojo Moyes
Po přečtení všech těch komentářů jsem si říkala, že jestli mě to taky dojme a rozbrečí, tak že to bude vážně pecka, protože s mým vrozeným cynismem, to není nic jednoduchého. A nerozbrečelo.
Ale! Tohle je přesně ta kniha, kterou prostě chcete číst dál a dál a chcete, aby nikdy neskončila. Už na začátku mi bylo jasný, jak to skončí, ale říkala jsem si "Jojo, přidej ještě aspoň 200 stránek, ať mi to vydrží aspoň do pondělí... " A nepřidala.... I když to byla vlastně jasná romantika, bylo fajn si o tom přečíst tak nějak duchaplně, bez citového vydírání a všeho kolem.
Konec punku v Helsinkách
Jaroslav Rudiš
Tak já vám nevím... Byla jsem docela natěšená, četla jsem kupu pozitivních ohlasů a doporučení, ale nakonec trochu zklamání, protože Národní třída mi přišla o krapet lepší a Grandhotel o hoooodně lepší.
Druhá polovina už byla trochu záživnější, ale celkově mě stejně nejvíc bavila vždycky část "Údolí dutých hlav" a pak "Hezký lidi manifest".
Takže tak no.