veriszv komentáře u knih

Tohle byl přesně ten thriller, na který jsem už hodně dlouho čekala. Takový ten, který nutí otáčet jednu stránku za druhou.
Vždy, když už si myslíte, že víte, tak jste vedle a jeden zvrat střídá druhý.
Sice mi to na konci připadalo už hodně nereálné, ale kniha co chytne a nepustí to byla, a tak jí to odpouštím, přesně tu jsem teď totiž potřebovala.

5 22.03.2021

Ocitnout se sám na Marsu není zrovna ideální. Mark Watney na rudé planetě ale zůstal, naštěstí není člověk co se vzdává...
Ale jako opravdu... tolik chuti do života a životního optimismu mi přišlo až příliš nereálné, ale dobře, třeba takoví lidé vážně existují.
Celá ta kniha je neskutečně originální, propracovaná a vtipná, protože Markův humor, je prostě skvělý.
Pokud se do něj taky budete pouštět, připravte se na to, že je tam strašně moc technických věcí a prostě... hodně fyziky a chemie, to jsem přeskakovala i ve škole, takže i v knize jsem občas ty řádky jen tak prolítávala a ani jsem se nesnažila to pochopit. Nicméně oceňuju, že tam byly, protože bez nich by to nedávalo smysl.
Takže jo, byla to super exkurze na Mars, užila jsem si to, díky!

7 22.03.2021

Na této knize je převážně vyzdvihována její atmosféra, s čímž musím souhlasit. Ta byla neuvěřitelně reálná. Nicméně přesto, že kniha má určitě skvělou atmosféru, pro mě byly zajímavější dvě poselství. Každý si věci pamatuje jinak, ať už jde o členy fiktivní kapely nebo o lidi ve vašem životě. A to druhé, každý dělá chyby, větší či menší, ale každý se může změnit.
Forma jakou je kniha psaná mi naprosto vyhovovala. Rozhovory, kdy se napřeskáčku střídá jeden rozhovor za druhým na mě vůbec nepůsobily rušivě, jak by se mohlo zdát, ale naopak mi v hlavě běžel dokument s prostřihy rozhovorů s hlavními protagonisty, od kterého jsem se nemohla odtrhnout.
To toxické prostředí drog, alkoholu, sexu a ještě jednou drog, mi přišlo nechutné, i když jsem si o světě showbyznysu nikdy žádné iluze nedělala. Vlastně mi vadilo, že to autorka v knize alespoň trochu neodsoudila, ale na druhou stranu prostě zaujala neutrální postoj. Nakonec mě spíš překvapilo, že na to, kolik se v té knize vyskytovalo drog, tam bylo ještě málo skandálů.
Taylor Jenkins Reid má podle mě skvělý talent na to, vkládat do svých knih naprosto kouzelné věty. Jsou to věty na první pohled obyčejné, ale mají v sobě tolik pravdy! A tak jsem si ne jednu větu vypsala i z Daisy Jones, stejně jako ze všech autorčiných knih, které jsem četla.
Sečteno podtrženo, ano myslím si, že se autorce povedlo něco výjimečného. Podle mě to nesedne každému, ale napsat fikci takovým způsobem, že kdo neví, je přesvědčen, že kapela existuje, je výjimečné. Až mě to mrzí, ty texty jsou skvělý a jako písničky bych je slyšela moc ráda.

4 22.03.2021

Fantasy s pohádkovým nádechem, to přesně je Erilian, a to přesně jsem právě teď potřebovala.
Kniha je primárně určena mladším čtenářkám, ale ráda občas po knize, primárně určené i jiné věkové skupině, sáhnu.
Příběh ani magický svět není nějak složitý, takže pokud hledáte nějakou náročnou fantasy, tohle vás asi nenadchne, tady se opravdu jedná spíš o tu pohádkovou notu, ale zase u toho dokonale vypnete.
Občas mě trochu zarazilo, že svět vypadá jako jen trochu poupravená současnost, ale jindy mi připadalo, že jsem zase o pár století zpátky. Některé dialogy byly trochu jednodušší a alespoň těch pár hlavních postav bych ráda poznala trochu víc do hloubky.
Nicméně i přes těchto pár věcí jsem si příběh moc užila a odpočinula si u něj.

1 22.03.2021

Nenechte se odradit pomalejším rozjezdem. Říkala jsem si totiž, že jsem asi fakt sáhla vedle. Samé klišé, stereotyp a taky trochu nuda. Když se ale hlavní hrdinové ocitli v divočině, nemohla jsem se odtrhnout a hrozně mě to bavilo.
Když už jsem u těch hlavních hrdinů, tak ti byli skvělí. Obě hlavní postavy měly spoustu chyb a byly díky tomu pro mě opravdu uvěřitelní.
Hodně oceňuju to téma rodinných problémů, který tu knihu za mě hází o příčku výš. Dalo to knize rozměr a myslím, že to je pro spoustu lidí téma bohužel blízký a důležitý.
Je to příběh, u kterého tušíte jak skončí, ale není to jen nějaká prvoplánová romantika. Je to příběh se spoustou silných momentů, odehrávající se v super zajímavém prostředí divočiny národních parků. Skvěle jsem se u něj pobavila, odpočinula si a je to ideální příklad důvodu, proč i ve svém věku ráda občas sáhnu po young adult knize!

6 22.03.2021

Kouzla na obzoru jsou druhý, a jelikož jsem už slyšela všechny tři, tak můžu říct, že za mě i nejlepší, díl trilogie Erilian.
Druhý díl se mi nejvíc líbil proto, že mi Zia Arkandela byla prostě a jednoduše z celé rodiny nejsympatičtější. Taky mi přišel tento díl o dost akčnější a dýchala z nej vůně dálek.
Musím říct, že mi na této sérii trochu vadí, že mi přijde hrozně nezařaditelná, co se týče cílovky. Vůbec netuším, komu je primárně určená. Příběhem mi přijde spíše pro mladší, třeba kolem 12-13 let, na druhou stranu je tu spoustu narážek, které by mladší úplně číst nemuseli.
No... pokud budete chtít, najdete si tu spoustu věcí, které by vám mohly vadit. Já ale doporučuju se na to vykašlat a ten pohádkový příběh si prostě užít. Mě se díky němu opět podařilo odplout pryč od všech starostí. Svou jednoduchostí a lehkostí byl pro mě totiž v tuto dobu to pravé.
PS: Audioverze opět výborná!

22.03.2021

Nenechte se odradit pomalejším rozjezdem. Říkala jsem si totiž, že jsem asi fakt sáhla vedle. Samé klišé, stereotyp a taky trochu nuda. Když se ale hlavní hrdinové ocitli v divočině, nemohla jsem se odtrhnout a hrozně mě to bavilo.
Když už jsem u těch hlavních hrdinů, tak ti byli skvělí. Obě hlavní postavy měly spoustu chyb a byly díky tomu pro mě opravdu uvěřitelní.
Hodně oceňuju to téma rodinných problémů, který tu knihu za mě hází o příčku výš. Dalo to knize rozměr a myslím, že to je pro spoustu lidí téma bohužel blízký a důležitý.
Je to příběh, u kterého tušíte jak skončí, ale není to jen nějaká prvoplánová romantika. Je to příběh se spoustou silných momentů, odehrávající se v super zajímavém prostředí divočiny národních parků. Skvěle jsem se u něj pobavila, odpočinula si a je to ideální příklad důvodu, proč i ve svém věku ráda občas sáhnu po young adult knize!

22.03.2021

Tahle kniha je překrásná, zajímavá a ještě jednou překrásná :)

22.03.2021

Ten námět se může zdát banální, ale David Mitchell udělá i z naprosto banálního tématu zajímavé čtení. Na pozadí příběhu Jasona Taylora můžeme po očku sledovat válku o Falklandy, vládu Margaret Thatcherové, narážky na politiku, sociální problémy, odkazy na osmdesátkové filmy i hudbu.
Je to taková ta kniha zaměřená spíš na psychiku a způsob prožívání než na nějaké velké dějové zvraty, ale autorova schopnost říkat věci neobyčejným způsobem je fascinující.
Jason během knihy projde neuvěřitelným vývojem a čtenář tak sleduje křehkou duši kluka, co postupně dospívá. Nečekejte tu ale žádný sentiment, spíš trochu toho suchého humoru. Možná je na svůj věk Jason trochu moc inteligentní a rozumný, ale na druhou stranu kdyby nebyl, asi by mě to nebavilo číst.
Jediné co mi trochu vadilo, bylo useknutí některých kapitol, což působilo až povídkově. Ale zase to dalo prostor spoustě různých nálad a pocitů, protože každá kapitola působí trochu jinak a přitom k sobě krásně ladí. Jen některé nedokončené příběhy mi tam zkrátka chyběly.
Nečekejte Atlas mraků, tohle je naprosto reálný příběh, nicméně s poetikou, jakou autor prostě umí! Ale objevení se Evy Crommenlyckové, jakožto dcery skladatele z Atlasu mraků, je skvělý bonus a její kapitola mě bavila asi nejvíc.
Zkrátka to bylo skvělý, plný úžasnejch myšlenek a nechápu, že mi ta kniha ležela tak dlouho v knihovně.

11 22.03.2021

I přesto, že se o rytmus těla a celkově životní styl celkem zajímám, zase jsem se dozvěděla něco nového. Tyhle odbornější knihy většinou vždy poslouchám jako audioknihy, protože v psané formě mám problém u nich vydržet. Ani Cirkadiánní kód nebyl výjimkou.
Hodně věcí zmíněných v knize už vím, ale jak jsem psala, o téma se dlouhodobě zajímám. Nicméně bylo fajn si to připomenout v úhledně zabaleném balíčku. V knize Cirkadiánní kód se mluví hlavně o vlivu spánku, konzumaci jídla v časových oknech a fyzické aktivitě. Dozvíte se, jak nejlépe nastavit tyto věci tak, abyste tělu pomohli co nejlépe využít jejich benefity.
Na můj vkus se tam spoustu věcí opakovalo a trochu bych to zkrátila, ale to už je u mě u těch naučných knih skoro pravidlo.
Pokud vás zajímá víc o rytmu vašeho těla, o tom jak si ho upravit aby skvěle fungoval a o tom, jak ho využít ve svůj prospěch, tahle kniha vám to krásně naservíruje.

9 22.03.2021

Vztahová oddechovka, která není nijak výjimečná a vlastně vám asi nic nového nepřinese. Já si ale tohle čtení fakt užila, protože jsem si u něj prostě odpočinula. Chvilku mi trvalo než jsem si zvykla na styl psaní, který by podle mě potřeboval ještě trošku učesat, ale jinak fajn. Pokud si chcete taky jen odpočinout u něčeho nenáročného, proč ne.

1 04.02.2021

Musím konstatovat, že ač jsem si myslela, že mám velkou fantazii, na tohle bohužel nestačila.
Autorovy popisy jsou fascinující, je nad moje chápání a vlastně obdivuju, jak může mít někdo takovou představivost. Na druhou stranu jsou to naprosto nesouvislé věci kladené na sebe až to bylo občas úmorné. Taková snaha propojit toho co nejvíc nespojitelného za každou cenu. V půlce jsem si říkala, že je to Alenka v říši divů v Praze, ale ještě o něco víc bizarní. Možná bych v knize viděla větší kouzlo, kdybych lépe znala Prahu... těžko říct. Na mě prostě kabáty, co se mění ve vojáky byly už moc...
Navíc jsem asi v tomto případě nevhodně zvolila audioknihu. Vůbec mi nesedl interpret a bylo tam prostě tolik podivna, že bych to asi lépe pobrala očima než ušima...

7 04.02.2021

Příběh lásky je útlá knížečka o vyrovnání se se ztrátou milované osoby.
Příběh je to pohádkový, kraťoučký, milý. Moc hluboko mě nezasáhl, ale možná je to tím, že už jsem toho na toto téma prostě přečetla spoustu, a jiné příběhy ve mě rezonovaly více.
To nic nemění na tom, že i tak je to fajn jednohubka na čtení s krásnými ilustracemi. Jan Budař mě mile překvapil.

2 04.02.2021

Je to kniha, která vám dá přesně to, co od ní čekáte, když se podíváte na obálku. Nic víc, nic míň. Oddechová vztahovka, která není prvoplánová, člověk si u ní odpočine, vypne a možná se sem tam i zasměje.
Hlavní hrdinka mi byla od začátku nesympatická. A přišlo mi, že jí trvalo hrozně dlouho, než přišla na to, že ona je ten fracek, co se bude muset změnit. Takže někde kousek za půlkou knihy jsem si říkala, to snad už není možný. Ale nevzdala jsem to s ní a přála jsem jí šťastný konec. Naopak moje nejoblíbenější postava byl bezesporu John, kterej mě fakt bavil.
Jako celek je tato kniha opravdu milé čtení, napsané s lehkostí, které vám zvedne náladu a které můžu s klidným svědomím doporučit.

5 04.02.2021

Lustr pro papeže je fakt síla. O koncentračních táborech vychází neustále tolik knih, až je to s podivem. O těch normalizačních jsem toho mnoho nezaznamenala, přitom to bylo peklo velice podobné.
Syrová výpověď mladého trampa, který se do toho pekla dostane vlastně úplně bezdůvodně, vás určitě nenechá chladnými. Strašný příběh, který se opravdu stal, ve mě bude rezonovat ještě dlouho.
Pocit bezmoci ve mě navíc ještě utvrzoval ten kontext zábavního průmyslu, kterým je příběh Chlupa prokládán.
Řekla bych přečtěte si to, ale musím říct, přečtěte si to, pokud na to máte žaludek. Ale až vám zase někdo bude tvrdit, že za komunistů se špatně nežilo, tak mu tuhle knihu pořiďte určitě...

17 04.02.2021

ednohubka ke kávě, myslela jsem si. A ona byla... Ale trochu jiná než jsem myslela. Čekala jsem milé oddechové čtení. A pak jsem měla přes slzy slanou kávu...

Kniha o odcházení, o tom jaké je to někoho ztratit, i když tu fyzicky ještě je...
Pokud jste o nějakého svého starouška přišli, pravděpodobně vás dostane jako mě. Obzvlášť pokud v tom hráli roli ti pojídači lidské osobnosti, demence a alzheimer.
Pokud jste o nikoho nepřišli a bude vám to připadat spíš jako klišoidní kýč, což věřím, že někomu připadat může, tak jste šťastní lidé.

16 04.02.2021

Ač je kniha určena primárně pro mladší cílovku než jsem já, vůbec mi to nevadilo. S Liv, hlavní postavou, jsem se dokázala ztotožnit v mnoha věcech. Protože, kdo se nikdy nehledal? Kdo se nezamýšlel nad tím, kým vlastně je a kam chce směřovat?
Autorčin styl mi neskutečně sedí, dobře se četla už Černooká, ale tohle je jinej level. Práce s jazykem je opravdu úžasná a já měla tendenci si nějaké ty věty i podtrhávat a vypisovat. Navíc je vše popsáno velice citlivě a nenuceně. Všechno do sebe přirozeně zapadá.
Tamařino souhvězdí bylo moc milé překvapení, někdy se k němu vrátím a těším se až Anna Musilová zase něco napíše.

3 04.02.2021

První věta anotace zní: “Lehce humorný příběh jedné současné vesnice.”
Tak já mám asi velice odlišný styl humoru, protože tohle mi nepřišlo ani tak humorné, jako spíš smutné. V knize se prolíná několik postav a nejde tu ani tak o děj, jako spíš o zachycení atmosféry a vztahů na vesnici. To se autorce opravdu povedlo, ale jsou tu spíš zachyceny ty temnější stránky lidské povahy a všechna lidská malost.
Petra Dvořáková je skvělá vypravěčka, která umí perfektně vykreslit charaktery, ale i já, ač pesimista, doufám a věřím, že jsou mezi námi i lidé, kterým jde o víc než o peníze a pomluvy.
Audioverze byla perfektní a připomínala spíš až rozhlasovou hru. A zvládla jsem i to nářečí.

6 04.02.2021

Šikmý kostel je bezesporu výjimečná kniha. Jak autorčiným spisovatelským umem, tak tématem, které se v literatuře ani hodinách dějepisu moc nevidí. Já se přiznávám na rovinu, že historické romány moc nevyhledávám a tady jsem podlehla všeobecnému nátlaku. Rozhodně toho ale nelituju, protože jsem se dozvěděla zase něco o kusu naší historie, o kterém jsem mnoho nevěděla.
Navíc popis charakterů postav, vykreslení atmosféry, propracovanost všech drobných detailů, zkrátka čtenářský zážitek.

12 04.02.2021

No... není to úplně prvoplanová romantika, to se musí nechat, a má to být série, takže ještě uvidím jak to cele dopadne, ale dalo se to přečíst i jako jeden díl s otevřeným koncem. Každopádně musím přiznat ze jsem z knihy úplně nadšena nebyla, četlo se to strašně dobře, to jo, mělo to nápad, ale bylo to strašně natahované, pořad nějaká husí kůže z dlouhých pohledů a zrychlený dech... a mě to prostě přišlo dlouhé. A pořád dokola. Navíc jsem asi v polovině knihy uhodla kam to celé směřuje... a bohužel jsem uhodla správně, protože ten konec mě celkem naštval...

04.02.2021