veriszv
komentáře u knih
Ilustrovaný muž
Ray Bradbury (p)
Ilustrovaný muž je úplně první povídková sbírka, kde se mi líbily snad úplně všechny povídky od první do poslední. Tyhle povídky vyšly v roce 1951 a pořád jsou aktuální až mrazí a určitě mají co předat.
Povídky o lidech, o tom, co je v naší lidské povaze hezké, a co naopak vůbec ne. Příběhy, které spolu souvisí jen tím, že jsou všechny zobrazeny na těle jednoho ilustrovaného muže.
No zkrátka tuhle si dejte, za marťany a kosmickým raketami, kterými se to v knize jen hemží, je totiž ukryto mnohem víc a já jsem přesvědčena že se k Ilustrovanému muži ještě někdy vrátím.
Utajený les
David Haskell
Tuhle knihu jsem četla hrozně dlouho. Ne proto, že by snad byla špatná, ale proto, že je nahuštěná informacemi, tak moc, že sem si ji musela dávkovat.
Ale je to kniha úžasná a plná tolika zajímavostí, že určitě nelituju, že jsem se do ní pustila a o lese toho vím zase o trochu víc. Dozvěděla jsem se tolik nových věcí! Teď už jen abych si to chvíli pamatovala.
Atómové návyky
James Clear
Jako takhle, nedozvěděla jsem se nic přelomového. Jen jsem si víc zracionalizovala důvody, proč se mi nedaří něco změnit nebo u plánované změny vydržet. A dostala jsem pár zajímavých tipů. Nic úplně převratného tedy asi nečekejte, ale pokud se snažíte něco změnit a nejde vám to, mohla by vám kniha pomoct uvědomit si kde děláte chybu a přenastavit vaše systémy.
Skřítek: Cesta do tmy
Antti Leikas
Finské podivno je prostě podivno, musíte počítat s tím, že tu spoustu věcí nebude fungovat tak jak je známe ze života. Že se spoustu věcí bude vymykat logice nebo běžnému chápání, a já jsem s tím počítala, právě to mě totiž na podivnou tak baví, ale tohle.... to byl moc velkej blábol i na mě. Zkrátka snažilo se to být tak moc podivné, až to bylo tak moc překombinované, že se to skoro nedalo číst. Bohužel.
Volání netvora
Patrick Ness
Kniha s velice temnou atmosférou, která se tváří trochu pohádkově, ale vlastně vůbec pohádková není. Je ale věrohodným nahlednutím do duše jednoho kluka, který má velice nemocnou maminku. Autor opravdu skvěle vystihl všechny pocity, které dítě prožívá. Ať už sám ve svém nitru a nebo na základě toho, jak se k němu chová okolí.
No, pozitivní čtení to určitě není, takže pokud spíš potřebujete rozveselit, asi se do ní právě teď nepouštějte, ale kniha je to dobrá, takže doporučit ji určitě můžu.
Stříbrná cesta
Stina Jackson
To, co je na této knize nejlepší, je rozhodně její severská mrazivá atmosféra. Ale tam to za mě asi končí. Příběh to byl neuvěřitelně rozvleklý, a i když to autorka na konci rozjela na plné obrátky, tak to za mě teda nestačí... Od thrilleru chci prostě švih a napětí, které mě nutí otáčet stránky jednu za druhou. Pokud chcete nasát tíživou atmosféru severských lesů, pusťte se do ní, ale příběh jako takový za mě bohužel nic moc...
Atlas literárních míst
Cris F. Oliver
Kniha je krásně graficky zpracovaná a sem tam se dozvíte nějaké zajímavosti o autorech nebo okolnostech vzniku příběhu, ale jinak mě to opravdu moc nenadchlo. Knihy, které jsem nečetla, mě ani moc nebavily, ale může vás to třeba na příběh nalákat.
Pokud chcete mít krásnou knihu v knihovně, pořiďte si ji. Ale pokud chcete příběhy, raději si pořiďte ty knihy, o kterých se v téhle knize píše. Tahle vám toho moc nového opravdu nepřinese...
Veronika se rozhodla zemřít
Paulo Coelho
Je to takové pomalé zamýšlení se nad životem a zajímavých myšlenek tu najdete opravdu spoustu. Nicméně si myslím, že kniha určitě nesedne každému. Pokud máte rádi jednu akci za druhou, tak se jí raději vyhněte. Naopak, pokud vás láká trocha toho filozofování a zamyšlení se nad životem, mohla by se vám líbit. Pro mě to bylo zajímavé vystoupení mimo moji čtenářskou komfortní zónu
Vzdelaná
Tara Westover
Během čtení jsem si několikrát říkala, že tohle už je moc, že už je to přehnaně přehnaný... A pak jsem si musela opět uvědomit, že tohle se ale stalo, protože je to autobiografie...
Obdivuji sílu jakou musela Tara mít, aby se z tohoto prostředí dostala tam, kde je dnes.
Víc už asi říkat nemusím, prostě si ji přečtěte.
Pět malých prasátek
Agatha Christie
Hercule Poirot tentokrát řeší několik let starý případ, takže sledujeme vyšetřování formou rozhovorů se všemi pamětníky onoho případu. Jeden a ten stejný příběh se tak neustále opakuje z různých pohledů, takže to po několikáté už není tak zábavné. Nicméně fanoušky Agathy Christie určitě nezklame.
O čem mluvím, když mluvím o běhání
Haruki Murakami
V anotaci se píše, že tahle Murakamiho kniha je pro tři druhy čtenářů. Pro ty, kteří jsou jeho skalními fanoušky, pro ty, kteří hledají návod na to, jak se stát spisovatelem a v neposlední řadě pro běžce. Já nejsem ani jedno, a přesto mě kniha bavila.
Tohle určitě není kniha pro každého, a ten kdo by čekal typického Murakamiho, bude zklamaný. Nicméně přesto má kniha něco do sebe a mě se četla hrozně lehce a dobře, i když by někdo mohl říct, že je to kniha o ničem. Nejvíc mě bavily pasáže o běhu a měly na mě dokonce jistý motivační účinek!
Digitální minimalismus
Cal Newport
V knize je spoustu zajímavých tipů a myšlenek, ale podle mě taky i spoustu takové té omáčky navíc, bez které bych se obešla. Ale určitě má kniha co předat a něco si v ní najde každý...
Nevítaný host
Shari Lapena
Kniha má skvělou atmosféru, autorka dávkuje napětí tak akorát a i prostředí hotelu na samotě bez Wi-Fi, a díky sněhové bouři i bez elektřiny, je skvěle vykreslené. No a hosté začínají jeden po druhém odpadávat...
Nevítaný host je takových Deset malých černoušků v novém kabátě, takže pokud jste fanoušci Agathy Christie, bude se vám líbit. Mě ta inspirace, i když ji autorka přiznala a chtěla tak vzdát Christie hold, přišla ale asi až příliš velká. Nicméně, i tak jsem si knihu užila. Pokud máte náladu na napětí, tak vám sedne.
Aha! Rodičovství
Laura Markham
Knížek o rodičovství jsem moc nepřečetla, většinou nechávám všechno tak nějak vyplynout. Ale tahle mě zaujala tím, že se zaměřuje na to, jak by na sobě měli pracovat rodiče, nikoliv na to, jak měnit děti.
V knize jsou rozvedeny tři základní principy, a to: umění seberegulace, napojování se na dítě a koučink nikoli kontrola. Autorka uvádí konkrétní příklady a lehce aplikovatelná, praktická řešení a postupy. Není to jen soubor nějakejch rádoby chytrejch pouček.
Takže pokud jste stávající nebo nastávající rodiče, nebo vás tato tematika zajímá, tak tuhle knihu můžu s čistým svědomím doporučit.
Klub divných dětí
Petra Soukupová
Kniha je úžasným náhledem do dětské duše a obdivuji autorku, jak skvěle to dokázala podat. Zároveň je to ukázka i toho, jak občas dospělí dětem nerozumí, protože už tak nějak zapomněli, jaké je to dětmi být. Najdete tu krásně vykreslené charaktery všech postav a navrch milé poselství, že být divný je vlastně v pořádku. Já knihu navíc poslouchala v audioverzi a to tomu dalo úplně nový rozměr, protože každé dítě je namluveno jiným interpretem a obzvlášť Patricie Pagáčová je fakt skvělá! Troufám si říct, že tohle je jedna z nejlepších knih, co se mi letos dostala do ruky a opravdu ji doporučuju, a je úplně jedno, kolik je vám let
Věř mi
J. P. Delaney (p)
Tenhle thriller na mě byl až moc...
Moc překombinovanej, trochu moc krutej (ale tohle je asi tím, že já všeobecně ty krutosti prostě nemám ráda, někomu to asi nepřijde), a prostě jsem z něj vůbec nebyla nadšená. Líbila se mi ale zajímavá forma, kdy jsou některé scény, díky tomu, že je Claire herečka, popisovány jako herecký scénář. To bylo fajn ozvláštnění. A taky se mi líbila Veronika Khek Kubařová, která načetla audioverzi, to se za mě taky povedlo.
No ale celkově za mě špatný, nicméně vím, že když kniha vyšla, byla přijímána celkem s nadšením. Asi jsem výjimka.
Kirké
Madeline Miller
Kniha je pomalým vyprávěním, které je psané krásným jazykem a plné řecké mytologie.
Líbilo se mi, jak má čtenář možnost si propojit různé mýty v jeden celek a nějak si to všechno porovnat. Taky tu jde pozorovat obrovský vývoj hlavní postavy, koneckonců ještě aby nebyl, když na to měla Kirké celou svou nesmrtelnost. Ta kniha má super atmosféru a pokud jste fanoušci řecké mytologie a nevadí vám pomalejší příběhy, určitě se vám bude líbit. Mě se potom, co jsem si zvykla na to tempo příběhu, líbila moc.
Fáma
Lesley Kara
Fáma pro mě byla příjemným překvapením!
Asi v tom hrálo roli i to, že jsem neměla skoro žádná očekávání, ale fakt se mi to líbilo.
Je to přesně ten typ thrilleru, který já mám ráda. Malé město, každý se zná s každým a každý má nějaké tajemství. Do toho někdo vypustí fámu a ta se městem nese jako požár a netrvá dlouho a padají první vzájemná obvinění...
Ten děj plyne trochu pomaleji než by se na thriller slušelo, ale o to víc je prostor pro seznámení se s postavami a navíc autorka píše opravdu čtivě, takže mi to ani nevadilo. I když atmosférou mi kniha připomínala třeba Jeden z nás od Shari Lapeny nebo Cizince od Harlana Cobena, tak námětem to bylo originální a moc mě to bavilo. Ale chápu, že pokud někdo vyhledává akční, drsné a trochu krvavější thrillery, může pro něj být Fáma zklamání. Za mě ale jo!
Kdo o tom ví?
Lesley Kara
Fáma se mi líbila a tak jsem se hned po jejím dočtení pustila do této novinky, ale tohle za mě teda byl hodně slabší průměr.
Hned na úvod, i když je kniha zařazená mezi thrillery, tak thriller nečekejte. Spíš se jedná o takové, řekněme, společenské drama.
Autorka píše dobře, to se nedá popřít, takže i když je to vlastně o ničem, celkem lehce a rychle se to četlo. Navíc si myslím, že se jí neskutečně věrohodně podařil zachytit ten boj s alkoholem té hlavní hrdinky. Ale jinak ten příběh byl hrozně pomalý a nic moc se tam nedělo. Autorka se to snažila vytáhnout koncem, ale ani to za mě teda nestačilo.
Zkrátka a dobře, pokud vás tohle mine, podle mě o nic nepřijdete.
Baletky
Miřenka Čechová
Tahle kniha byla pocitem nikoli příběhem.
Čekala jsem příběh z baletního prostředí, příběh plný noblesy a těžké dřiny, příběh éterických bytostí a bílých sukýnek.
A? A dostala jsem nepříjemný pocit zarytý hluboko pod kůži, pocit, že být baletkou je jedna velká oběť. Pocit, že baletní prostředí je toxické a nechápu, jak v něm někdo může dýchat.
A na konci zůstala jen otázka, jak velká vášeň to musí být, aby to někomu za to stálo?
Na knihu jsem se hrozně těšila a to nebývá dobrý, protože pak jsou očekávání vysoko. Ale dopadlo to dobře, sice jsem místo příběhu získala pocit, ale ten si možná budu pamatovat dýl než nějakej příběh...