Volání netvora

Volání netvora je úžasná a nadčasová kniha která vás pohltí a nedá spát, dokud ji nedočtete. Je to mnohem víc než jen fantasy román pro mládež - je to dojemný příběh o síle vyrovnávat se s největšími obavami a těžkostmi života.
Třináctiletý Conor si prochází tím, čím by si chlapec v jeho věku rozhodně procházet neměl, každodenním stresem - máma mu odchází před očima, táta je v nedohlednu a ve škole zažívá peklo. A pak je tu ta noční můra, která přichází 7 minut po půlnoci, netvor, starý tis, který ale zdaleka není tím nejstrašidelnějším prvkem příběhu, tou je totiž pravda, kterou si náš hlavní hrdina nechce připustit a v příběhu je to krásně ukázáno. Není jednoduché být k sobě upřímný a kort, když je to pravda, kterou si za žádnou cenu nechceme připustit.
Příběh je dojemný, syrový a bohužel i neuvěřitelně pravdivý. Netvor Conorovi vypráví, ale také ukazuje příběhy, které rozbíjí černobílé vidění světa. Ne vše, co se zdá na první pohled naprosto jasné, tak ve skutečnosti opravdu je.
Je to jedna z těch několika mála příběhů, které vám změní život. Pravděpodobně si popláčete, ale nakonec pocítíte úlevu. Je to zážitek, který bych přála každému, kdo se někdy cítil na světě sám se svým strachem. Donutí vás přemýšlet o vlastních obavách a o tom, jak se s nimi vyrovnáváte. Vřele tento příběh doporučuji, je to další z těch, které by si měl přečíst opravdu každý bez ohledu na věk.

(SPOILER) Nádherná kniha. Hlavní hrdina má maminku nemocnou rakovinou a ve škole ho kvůli tomu šikanují a ani zapojení učitelů moc nepomáhá. Navíc k němu v noci přichází netvor, který po něm chce 3 vzpomínky na šťastné chvíle s mámou. Ale musí to být opravdu důležité vzpomínky. A jakmile se o ně podělí, přijde o ně. Ale je to způsob, jak udržet netvora pryč. Po poslední vzpomínce si ale s sebou vezme jeho maminku. Hodně silný příběh o vyrovnání se se ztrátou blízké osoby.

Příběh je doplněný spoustou ilustrací a zabývá se vyrovnáváním se smrtí.

Doporučuji pro čtenáře od 13 let.

Kniha na mě působila hodně silně. Byla to první z takových "fantasy" knížek, které jsem četla a velmi moc mě bavilo ji číst. Měla jsem velkou empatii vůči Connorovi a příběh mě nadchl.

Silný příběh, zvlášť, když ho vymyslela žena, která netvorovi temnoty sama podlehla.
Slzy mi tekly proudem; jak u filmu, který jsem kvůli Výzvě viděla dřív, než jsem tuto útlou knížku přečetla, tak i u knihy.
Obojí jsem stihla za jeden den, takže těch slz bylo opravdu hodně.
Filmový příběh se od knihy nijak zásadně nelišil, herecké výkony byly skvělé, zvlášť představitel Connora se opravdu povedl.
Jsem smutná, ale zároveň nadšená skvělou knihou i filmem.
Pět zasloužených.

Kniha zachytávající příběh, který zní velmi skutečně a hrůzostrašný není kvůli netvorovi. Celou dobu čtení jsem myslela na to, že knihu jsem si vypůjčila v knihovně v sekci pro děti 12 - 14 let a přemýšlela jsem, jak by na mě v tomto věku působila.. K pohádce má kniha daleko, nutí člověka přemýšlet o svém životě a smrti.

(SPOILER) (Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno LEDEN 2014):

Třináctiletý Conor nemá vůbec jednoduchý život. Jeho maminka je vážně nemocná, táta má novou rodinu v Americe a ve škole ho šikanuje skupinka kluků a ostatní ho přehlíží. V noci se mu zdá každou noc strašlivá noční můra, která se neustále opakuje. Jednou po půlnoci ho však navštíví netvor. Je to strom, tis, který roste kousek za jejich domem na hřbitově. Tis mu přišel povyprávět tři příběhy a ten čtvrtý chce na oplátku slyšet od něj. Co mu Conor nakonec poví?

Wow... Tohle prostě jinak nazvat nejde a přesně taková byla moje rekce, když jsem jí po pěti hodinách a deseti minutách dočetla. Je to naprosto fantastický a velmi silný příběh. Conorův život není opravdu vůbec
lehký a vy prožíváte všechno s ním. Co se týče autorů, Siobhan dostala opravdu skvělý nápad na příběh a Patrick Ness se skvěle popral s jeho dokončením. Při čtení vám vůbec nepřijde, že by se styl psaní nějak změnil. Pořád to hezky plyne a plyne až nakonec obrátíte poslední stránku, dočtete poslední větu a divíte se, že to tak rychle skončilo a jak to skončilo. Není to totiž ten druh příběhu, který začíná z mnoha problémy hlavního hrdiny a během ubíhajících stran se všechno vyřeší a napraví. Je to napsané reálně, žádné záhadné zvraty nebo podobně. Jen mi přišlo kruté, jak se ke Conorovi chovali jeho spolužáci. Ti malý... Ale nebudeme přece zacházet do detailů.

Další velké plus, které kniha má, je to že je ilustrovaná a celkově krásně zpracovaná. Ilustrace Jima Kaye celý příběh oživují a dělají ho takový živější, když vidíte ilustraci onoho netvora, nebo kopeček s tisem, který roste na hřbitově. Ta atmosféra knihy na vás přímo dýchá a nutí vás to číst stále dál a dál, aby jste věděli co Conor zažívá a co se vlastně stane... a když se to stane, zasáhne vás to stejně jako toho třináctiletého chlapce z velmi těžkým životem.

Myslím, že není třeba nic víc dodávat. Určitě si tuhle knihu musíte přečíst! Je v ní velká spousta pravdy a příběh, který vás připraví o slova. Je to něco jiného, než co nás neustále obklopuje a proto by takhle kniha neměla chybět v žádné knihovničce! Asi nikoho nepřekvapí, že dávám pln počet bodů, i když v tomhle případě bych jich nejradši dala ještě víc než jen pět.

První jsem viděla film, který je za mě nádherně udělaný a jdou v něm cítit emoce stejně jako v knize. Asi nedokážu říct co se mi líbilo víc, protože i kniha i film jsou úžasné a obdivuji, že i na necelých 200 stránkách dokázal autor vzbudit takové emoce. Převážně to nejsou hezké emoce, ale to k životu patří a já se musím přiznat, že mám takové knížky ze všeho nejraději. A také miluju příběhy ve kterých není úplně jasně vyhraněné zlo a dobro a v tomto příběhu jich dokonce bylo víc. :-)

Smutná a přitom nesmírně úlevná kniha plná příběhů, které na jednu stranu nechceme, aby se děly, ale na druhou stranu jsou mnohem hlubší než ty líbivé barvotiskové. Příběh a ilustrace vytvářejí výborně fungující celek, který se může dotknout těch nejhlubších strachů v nás a říci nám, že na ně nejsme sami.

Náhodou jsem na tuto knihu narazila v knihovně. Od začátku do konce mě pohltila. Skvěle vykreslené pocity mladého Connora.

(SPOILER) Nádherná kniha i film. Nejdříve jsem viděl film (neměl jsem představu, o čem film je, domníval jsem se, že se jedná o nějakou fantasy) a poté jsem se pochopitelně rozhodl, že si musím přečíst i knihu. I když jsem tedy věděl, jak vše dopadne, ani trochu to neubíralo na čtivosti a myšlence díla. Oceňuji, jak Ness dokázal na takovém malém rozsahu realisticky vykreslit všechny pocity, které Conor a jeho okolí zažívali. Nechuť přiznat si pravdu; strach, vztek, bezmoc, naději, lásku, lítost, sebedestruktivní jednání, stud, touhu po trestu; přátelství, touhu být vidět i pravý opak; (sebe)výčitky, smíření.

Netvor tu působí jako metafora Conorova podvědomí, které za něj rozhoduje, jedná a snaží se jej dovést k přiznání pravdy, že ve své noční můře svou mámu vědomě pustil, a této můře ji přenechal, protože si přeje, aby ta denní můra, v níž žijí, kdy očekávají nevyhnutelné, již skončila, jakkoliv má svou mámu rád a chce, aby žila a vše bylo zase jako dřív. Conor se však tak stydí za své myšlenky, které se mu promítají ve snech, že si je nechce v bdělosti ani připustit, jakkoliv si však přeje, aby za ně byl potrestán - ať už tím, jak se nebrání šikaně ve škole, nebo tím, že se snaží odvrhnout jediného přítele, kterého má. Conor prochází všemi pěti fázemi smutku, které se v něm coby 13letém klukovi neustále chaoticky prolínají:

1) popírání - nechce si připustit, že by jeho máma mohla umřít; už je jí lépe, nový lék určitě zabere...
2) vztek - má vztek na Netvora, že mámě nepomohl; má vztek na sebe za svou noční můru zrcadlící jeho přání, které si nechce připustit; na spolužáky, kteří si jej (ne)všímají; na babičku, jejíž přítomnost znamená, že mámě je hůř; na tátu, který žije za oceánem a samozřejmě má vztek na mámu, která onemocněla, která mu "lhala", že se všechno zlepší...
3) smlouvání - víra v nové léky; souhlas, že bude poslouchat Netvorovy příběhy, protože očekává, že Netvor na oplátku pomůže mámě; prosby, ať nemusí vyprávět čtvrtý příběh a vyslovit nahlas svou noční můru
4) deprese - předposlední návštěva mámy v nemocnici, kdy si naplno uvědomuje nevyhnutelnost její smrti, jakkoliv si ji stále nechce připustit a vyslovit nahlas, jako by ji takto mohl zvrátit
5) smíření - jeho příběh vyprávěný Netvorovi, kdy poprvé nahlas přiznává, že si přeje, aby to vše už skončilo; přiznává, že mámu ve své noční můře úmyslně pustil; další motiv smíření je s jeho babičkou, kdy si uvědomuje, že ona prožívá stejné pocity jako on a nakonec smíření u umírající mámy v nemocnici, jíž jen říká, že nechce, aby umřela, ale konečně to dokázal vyslovit, dokud ještě oba měli čas - právě proto jej Netvor donutil k vyprávění čtvrtého příběhu, jinak by si Conor své odmítání a promeškání vyčítal celý život

Opravdu oceňuji hloubku a vztahy mezi jednotlivými postavami (zvlášť, když uvážíme, že se jedná o knihu určenou primárně pro mladší čtenáře), které dokázal Ness zapracovat do tak krátkého příběhu, kde kromě "dialogů" Conora a Netvora jiných zase tolik není. Když ale mezi nějakými postavami jsou jakékoliv interakce, skvěle dokreslují celou atmosféru knihy. Níže jsem si přečetl v komentáři, že v knize chyběla naděje. Podle mě tam však je a až nakonec pohasíná, tak představuje bohužel smutnou realitu života, kdy naše příběhy často nekončívají dobře. Já byl o rok mladší než Conor, když stejná nemoc zabila mého tátu, takže o to knihu vnímám ještě intenzivněji a opravdověji, protože se dokážu vžít do Conorových myšlenek, ať jsou jakékoliv. Oproti Conorovi jsem však onu poslední fázi smíření nestihl a dodnes si říkám, co by kdyby...

Na knize také oceňuji, že se v žádném případě neuchyluje k nějakému strojenému hraní na city, ale působí opravdově, jednoduše, upřímně - a proto tak jedinečně.

Volání netvora je kniha, od které jsem se nedokázala odpoutat. I když od jisté chvíle tušíte, kam to směřuje a co se stane, je kniha napsána velice poutavě a ilustrace tomu celému dodávají úplně jiný rozměr. Jsem ráda, že se ke mně dostala právě teď. Spousta vět nutí člověka k zamyšlení a jsou prostě nádherné. Těším se na film!

Dojemný příběh chlapce Conora, co přichází pomalu a jistě o maminku, o jeho cestě k poznání o nevyhnutelnosti smrti, na níž ho provází Netvor, mě zasáhl a musí každého, kdo ve svém životě přišel o takhle blízkou osobu. Formát knihy a fantastické černobílé ilustrace od Jima Kaye, jsou velkým plusem skvěle dokreslujícím atmosféru celého příběhu. Kniha je určena dětem a mladistvým, ale nic ze své hodnoty neztrácí ani pokud se knihu chystáte číst ve zralejším věku.

(SPOILER) Moc jsem si přála aby se mi kniha líbila, ale bohužel tomu tak úplně není. Zaujal mě námět týkající se smrti v knize pro děti, ale chyběla mi tam nějaká naděje (jak už tu někdo v komentářích psal), ta se objevila lehce na konci, když Conor pocítil sblížení s babičkou. Conor nemá vlastně žádnou oporu, je tu nepřítomný otec, chladná babička, nevšímaví učitelé, šikana (která byla dost podivná) a vlastně jako kdyby se vše špatné dělo právě jemu. Nikdo s ním nejedná narovinu, chovají se vlastně dost sobecky a uzavírají se do sebe zatímco nechávají dítě, aby se s těžkou situací vyrovnalo samo, pokud pocit frustrace mělo být to, co chtěl autor vyvolat, tak u mě uspěl. Líbila se mi docela role netvora, jako rádce či jako prostředek vyjádření Conorových pocitů nejistoty, strachu a vzteku a příběhy o tom že lidé nejsou černobílí byly zajímavé. Nevím jestli je tohle úplně vhodné čtení pro děti, samozřejmě je třeba mluvit o smrti a netajit realitu (jako to dělají Conorovi), ale kniha mi celkově přijde až moc temná a poněkud beznadějná. Ilustrace jsou samozřejmě nádherné a dokreslují příběh.

Unikátní kniha o dětské nevinnosti. Z nějakého důvodu, byť je kniha bolestivá a pochmurná, je pro mě milou oddechovkou, když si chci připomenout určitou duševní čistotu. Patrick Ness je za mě jeden z nejlepších young adult spisovatelů. Když všechny holky četly, pro mě předvídatelného, Johna Greena, já četla jeho, tehdy jako teenagerka, ale ráda se k němu vracím i dnes, ráda se vracím obzvlášť k tomuhle kousku.

Toto je srdcovka. Viděla jsem nejdřív film a až pak četla knihu. Obojí je skvěle zpracované, ale pořád je kniha o něco lepší. Je to kniha, která vzbudí emoce a donutí člověka vžít se do hlavního hrdiny.

Abych pravdu řekla, dlouhé roky jsem se snažila tomuto příběhu vyhnout. Důvod byl prostý - bála jsem se, aby mě emocionálně nerozložil (přece jen nezpracovává nejlehčí téma). Nicméně jsem Volání netvora týden co týden míjela v knihkupectví a jednoho dne si řekla, že se "obrním" a knihu přečtu. A tak jsem se do ní ponořila.
Od samého začátku jsem byla překvapená, s jakou lehkostí je příběh vyprávěn, přestože pojednává, o čem pojednává. Vlivem toho pro mě ale jeho četba byla o dost snazší a postupně jsem se přestala bát rýhy, kterou by ve mně mohl zanechat. Zkrátka jsem jen prožívala všechno, co Conor a nechala se konejšit filozofickými myšlenkami netvora, když to bylo potřeba. A právě ony netvorovy myšlenky zapříčinily, že bolest, kterou jsem od díla čekala, se nedostavila v předpokládané agresivní a těžko stravitelné podobě. Místo toho se stalo něco, co jsem ani v nejmenším nepředpokládala - rýha, která mi zůstala v mysli, není nijak bolestivá, nýbrž vyplněná pochopením a citem, který jako by někdo obestlal nejjemnější vatou. Nevznikla náhle, ale postupně, a vždy vcházela zlehka. Proto před Patrickem Nessem smekám pomyslný klobouk - svědčí to o jeho spisovatelské kvalitě.
Takže závěrem chci říci jedno - pokud se zde najde někdo, kdo váhá, zda dát knize šanci, neboť se obává, aby s ním příběh příliš nezamával, vězte, že je podán natolik procítěně, že vám neublíží. A já jsem moc ráda, že jsem této knize dala šanci. Rozhodně to stálo za to.

Zpočátku jsem se nadchla, později dočítala se stále narůstajícím nezájmem. Příliš mnoho "filozofických přesahů" (svou povahou a nuceností opravdu pro pubertální/adolescentní cílovku) na úkor příběhu. Ale jinak nápad dobrý, zpracování též. Pro čtenáře na prahu dospělosti ideál.

Velmi dojemná kniha. Ačkoliv je psáno, že je pro děti, může si ji přečíst i dospělák.