Vera Silent komentáře u knih

Největším lákadlem této knihy jsou za mě postavy. Jsou poutavé, rozdílné, komplikované, zkrátka vás začne jejich osud zajímat a kvůli tomu to čtěte. Rozdělení do rodů s vlastním erbem a heslem pobaví a změny pohledů postav místo kapitol je geniální řešení, které skutečně dodá komplexnost i právě každému čtenáři možnost najít si svou oblíbenou verzi příběhu.

Co se děje týká, tak to už je mé nadšení poněkud omezené. Prvních 300 stran byla jízda, hrozně mě to bavilo! Někde kolem té 500 je zlom, kdy už jsem pochopila, že jde vše do kýble a upřímně mě někdy všechny ty strasti vyčerpávály až nebavily. Nebyl tam žádný oddych, žádný lorien, kde by se postavy a čtenář trošku vydychal a zároveň se ta emocionální tortura táhla. Také příběh Dany, ač moc zajímavý a dodávající veškerý sexuálně zvrhlý šmrc tohoto dílu, opravdu ruší. Je to úplně paralelní dějová linka odehrávající se v jiném světě a dala by se číst v kuse lépe. Takhle rozkouskovana, když po otočení stránky napínavé kapitoly vidíte to Daenerys, vás to bohužel maximálně nas*re.

Ale hej, pořád je to skvělé dílo fantasy s notnym středověkým šarmem. Jen doufám, že další díl mě nadchne na ten plný počet.

6 08.07.2019

Tak upřímně vlku chápu, že ti tehdejší kritikové dali na budku. Co to vlastně bylo? A na čem to vlk ujížděl radši ani nechcit vědět. Hermína rozhodně zachránila především čtenáře a hlavně chci pevně věřit, že si ji vlk jen vyhalucinoval ze svých nejlepších vlastnosti, (a cheche to nejlepší v něm bylo ženského pohlaví), aby na konci to nejlepší v sobě "zničil". Protože pokud by Hermína byla skutečný člověk, tak si mě nepřej potkat vlku, to bych ti řádně vyprášila kožich.
A mimochodem musíme brát život (a toto hodnocení) s humorem, jinak nám všem hrozí sebevražda nebo předávkování houbičkama.

6 27.10.2017

Autora jsem neznala, ale po teto knize jsem odhodlana precist i neco z jeho dalsich del. Styl vypraveni je jedinecny, historicky velmi zajimave (a odstrasujici, az se divim, ze lidstvo mezitim nevyhubilo samo sebe) a postavy me velmi bavily. Sice jsem se se zadnou neztotoznila, ale o to ani neslo. Rada jsem cetla jejich osudy a libilo se mi obcasne prodchnuti pribehu erotikou - autor tedy rozhodne mel fantazii. Nebo ze by zkusenosti? :D Stejne tak se mi libi i pointa dila, ze zivot po 60 skutecne nekonci v predsmrtni letargii, ale je stale plny emoci a zazitku.

6 11.07.2016

Hemingwayova oblibena kombinace lasky a valky je pro mne receptem na uspech. Snad jen retrospektivy o toreadorech jsem yrovna moc neocenila, ale Hemingway zachycoval take tento sport, ktery ho lakal a zajimal. Robert je v knize temer prototypem spravneho chlapa a Maria zase nezne divky, konec samozrejme dojme a podtrhuje Hemingwayuv styl ztracene generace - proste valka pose*e zivoty vsem.

6 20.01.2012

Tedy vyrok, ze Goethe sve Utrpeni Werthera "vyblil na papir" je uzasne a prekvapive vystihuje situaci. V dnesni dobe pusobi Werther neskutecne vyblite, ale dnes uz se take malokdo vzije do situace bohateho znudeneho mladika, ktery v zivote proste nic delat nemusi jen si kreslit obrazky. Ano, Goethova schopnost popsat v rozkosi prirodu do posledniho cervicka na zemi je neopakovatelna. Werther je ukazkou mladeho floutka, kteremu by prospelo dostat parkrat pres tlamu, aby se naucil chovat racionalne a bral zivot takovy jaky je. Jenze Werther je umelec, melancholik a krehka duse a takova vetsinou dlouho nepreziva. Asi maloktery clovek by si dobrovolne vybral, ze bude v zivote trpet - je to trochu proti pudu sebezachovy - ale presne tohle udelal Werther, ktery si zivota samotneho evidentne zase tak nevazil a nadevse povysoval lasku, ten uzasny vsemocny cit (co na tom, ze na zacatku byl zakoukany do jine ). Prave tyto preference vyjadrene emotivnim zpusobem vedly mnoho mladych lidi ve Wertherove dobe k pachani sebevrazd az Werther v dalsich vydanich sve knihy nechal na prvni stranky napsat poznamku "nenasleduj me". Goethe se pry citil provinile, protoze slava knihy mela tak neblahy dopad. Wertherovy pocity rozhodne nejsou nemozne, ale sam Werther je neschopen jakehokoli pragmatickeho ci realistickeho uvazovani. To vede nevyhnutelne k drastickemu konci (vcetne drasticky realistickych popisu).

6 19.01.2012

I ke mne se nejdrive dostala filmova verze a teprve potom jsem sahla po romanu. V mnohem me prekvapil, napriklad v intimnich popisech vztahu Annie a Toma a samozrejme na konci, ktery je v knize zcela jinak a rozhodne lepe vyresen. Ale snad vice nez vztah Annie-Tom jsem ocenila psychologickou promenu Gracie, ktera se skutecne musela vyporadat s mnoha vecmi. Tom dal dokupy nejenom kone, ale pomohl uvest na pravou miru i zivot Gracie a Annie, pomohl jim najit zpet cestu k sobe a radost v zivote. Bohuzel se ale potom zapletl s Annie a to by zase rozbouralo jeden vztah - jednu rodinu, a tak to spisovatel vyresil onim koncem, resenim nepochybne spravnym, snad jen trochu teatralnim a fantastickym, ale budiz. Zarikavac koni prece neni literatura faktu ale beletrie a to vyborna.

6 19.01.2012

Huckleberry je psan ve stylu vypraveni jizanskych historek. Pusobi to jednoduse jako by to psalo dite pro jine deti, ale ve skutecnosti je to jen dokonale zvladnuty pocin chlapka, ktery vedel jak do textu nenapadne schovat vetsi poselstvi. Hucka je spatny ulhany kluk, ale kdyz jedna, ridi se srdcem a kolkrat tak ironicky dojde k moralne spravnejsimu reseni nez vsichni ti dobri krestane a dospeli kolem nej. Huck ma vice podnetu k zamysleni nez Tom Sawyer.

6 03.01.2012

Tak se také řadím k těm, kterým se kniha nelíbila. Uvalila mě do neskutečneho čtenářskeho bloku, poněvadž jsem ji pořád odkladala a fakt se mi nechtělo ji otevřít.

Je to nekončící vnitřní monolog a to i tehdy, když nám hlavní hrdina přehrává primitivní a bezvýznamné dialogy. Nulový děj, žádné napětí, otravná hlavní postava, která se snaží znazornit paradox intelektuála chovajiciho se hloupě, ale já jsem tuto navnadu nežrala. Ještě nejsem tak stará, abych si nepamatovala své roky dospívání a tohle se tomu nepodobalo ani omylem.
Na dílo světové literatury je to strašně málo.

5 02.04.2024

Tak toto bylo naprosto skvělé. Kdo zvládá angličtinu tak by rozhodně měl jít do originálního textu, protože je to psané tak nádherným jazykem, že se to ani adekvátně zhodnotit nedá. Líbily se mi alegorie dobra a zla, hlavní postavy byly geniální, sympatické a dobře vymyšlené, atmosféra bombasticky tajemná, skvělá na podzimní halloweenske čtení a vývoj vztahu otce a syna mě hrozně bavil. Závěr se mi také moc líbil. Ok, poslední scéna byla trošku pritažena za vlasy, ale to už jsem Bradbury beztak dávno žrala z ruky.

Fahrenheit se mi také moc líbil, ale až tohle dílo mě nakoplo přečíst si mnohem víc od tohoto nově oblíbeného autora. Mám pocit, že bych od něj s nadšením četla i návod na cirkularku.

5 17.11.2023

Kniha mě opravdu bavila a to navzdory tomu, že je přecpana realiemi o jazzu a historie Londýna. Někdy je to až komické, že autor přeruší napínavou policejní honicku, aby nám povypravel o historii budovy, do které podezřelý právě vběhl. V sérii budu rozhodně pokračovat, jen doufám, že Peter trochu pokroci ve svých magických schopnostech, protože tímhle tempem bude v poslední knize série umět místo dvou forem pět.

5 22.03.2023

Skvělá kniha, ale už ne fenomenální jako první díl.

Příběh je to kvalitní, zvraty byly dobré, politikareni velice realistické a lekce Tindwyl tak dobré, že by Sandorson měl pouvažovat o napsání knihy o osobním rozvoji. Přibylo pár skvělých postav - Alrianne, Cett, již zmíněná Tindwyl. Elend má skvělý charakter a líbilo se mi, že jeho jedinou superschopnosti je mozek. V závěrečné bitvě byla Vín celkem tvrdak, to se skvěle četlo. Jak takovéhle dílo dokáže vypadnout z jednoho člověka je neuvěřitelné.

Na druhou stranu je to ale trochu bichle, co se dusí vlastním papírem. Na začátku bylo moc vysvětlivek - chlape, copak by někdo četl 700 stránek z prostredka trilogie jen tak pro kočku? Vždyť se nám nemusely znova opakovat základy, navíc moje vydání má ještě vzadu registr s vysvětlením pojmů a shrnutí děje prvního dílu, takže samotný text byl zatíženy naprosto zbytečně. Vín se motala v kruhu a furt o sobě pochybovala, že už tím trochu lezla na nervy. Taky mě irituje, že ji ostatní v jejich 19 letech nazývají dítětem. Zase mi zabili oblíbenou postavu jako v prvním dílu, s tím už mě Seňor Sanderson začíná mírně s... Nejsem si jistá, jestli se mi zamlouvá, co provedli s Elendem. Navíc jsem kvůli délce knihy několik dní nedělala moc jiného než četla a to je ve chvíli, kdy už bydlíte ve vlastní domácnosti, kde vás neobsluhuji rodiče, problém.

No nic, tak uklidime byt, doplníme špajzku a toaletak a jdem na poslední díl...

5 05.01.2023

(SPOILER) Ackoliv je kniha skvela a ctiva, tak me vlastne zklamala. Motivy jsou pro mne totiz tak pritazlive, ze jsem ocekavala nejlepsi roman roku. No, a ono mi to slo nakonec jeste na nervy a navic je tezke si predstavit jeste depresivnejsi zaver. Rikam si, kdyby to byla poradna ducharina s mrtvou Rebekou, poradny thriller anebo aspon poradna romantika, tak by me to smetlo. Ovsem strasidelne ci desive to neni ani trosku a romantika je tu hodne slaby odvar.

Je tezke si predstavit jeste neschopnejsi hlavni hrdinku. Ta se bala opravdu vlastniho stinu a bylo utrpeni ji sledovat schoulenou v kresle s rukama v kline. Nema temer zadnou identitu - zadne konicky (ani tomu kresleni se nevenuje), zadne preference, zadny vkus, zadny pokus cokoli prizpusobit po svem prijezdu do Manderley. Existuje pouze jako stin sveho muze a take proto ji rikame pouze pani de Winter, krestni jmeno nema. Samozrejme tak vznika jeste vetsi kontrast k Rebece, ale je to otrava cist. Mnohem vice by me bavilo, kdyby tam vznikal nejaky konflikt s Rebecinym byvalym vedenim domacnosti.

Neschopnost komunikovat aneb "manyry jsou dulezitejsi nez uprimnost" je sice velice britsky jev, ale take me malo co tak jde na nervy. Ono by stacilo byt k sobe uprimny nebo alespon uprimne odpovedet na uz tak velice vzacne Maximovy dotazy jako "Jsi tu stastna" ci "Co tim myslis" a predeslo by se neskonalemu utrpeni.

Je tu skvele zachycena doba (britsky realismus), ale paneboze jestli budu muset cist jeste jeden dalsi dialog o pocasi, zatimco jsou hlavni pointou temata jako vrazda nebo selhani manzelstvi, tak se picnu.

Na polibek se ceka 300 stran, coz pro mne dela celou tu zalezitost se svatbou a manzelstvim takovou divnou a sterilni. Jeste horsi je prave uz ten zmineny zaver, dle ktereho hned na zacatku vime, ze hlavni hrdinka ac mlada je bezdetna, bez vlastni domacnosti a v podstate zase dela spolecnici, tj. mela nulovy vyvoj od sve puvodni profese. Co se Maxima tyka, taky se nezda, ze by si uzival zivota. Vlastne jediny, kdo v knize zil, byla ta mrtva Rebeka.

A tak mam z knihy horkosladke pocity. Du Maurierova proste umi psat a knihu jsem precetla rychle, ale zaroven me hodne iritovalo a ten zaver je proste deprimujici.

Mimochodem byl velmi odvazny pocin, ze autorka nam ctenarum podsunuje vraha jako kladnou postavu. To zvladla velice mistrne, ponevadz jim neopovrhujeme, ale jeste za nej horujeme a doufame, ze unikne spravedlnosti. V te dobe naprosto nevidany kousek.

5 06.06.2021

Endymion se stal mým oblíbeným dílem série. Příběh se rozjede hned v první kapitole a dobrodružné putování po různých planetách mě fascinovalo. Každá z planet je tak odlišná! Opravdu málokdy se mi stává, že bych se chtěla přenést do knihy. Jen proto, že o něčem rádi čteme, ještě neznamená, že bychom se chtěli v tom blázinci sami ocitnout. Ale u Endymionu bych se hrozně ráda připojila a navštívila všechny ty světy. Ovšem skrze farcaster portál a ne na palubě archanděla.

Postavy mi také sedly a u de Soyi byl dokonce zajímavý vývoj.
Na Kantos Hyperion je právě skvělé, že každá kniha je koncipována jinak a za mě tato forma vyhrává. Navíc Universum Hyperionu je komplikovaný, technický a přesto logický a poutavý. Já to pořád nechápu, jak nějaký člověk dokáže napsat něco takového.

5 19.05.2020

Velice originalni a mily pribeh. Prostredek sice trosku ztracel na dynamice, jak postavy pobihaly od certa k dablu, ale konec vygradoval nadherne. Asi nejvice na tehle knize ocenuji originalitu. Bavili me slovni obraty, prekvapovaly me autorovy napady a vubec jsem nevedela, kam ma pribeh namireno. Postavy jsou navic krasne lidske, coz je mozna nevyhoda pro ctenare zhyckane nabusenymi akcnaky a touzici po hrdinovi, ale pro me to byly sympaticke charaktery. Navic evidentne existuje takova vec jako hlavni muzska a zenska postava, ktere spojuje pouze pratelstvi a nikoliv postel, svete div se.

Gaiman rozhodne nezklamal a pokud Nikdykde neni povazovano za jeho nejlepsi knihu, tak o to lepe pro me, az se vrhnu na dalsi.

5 29.12.2019

Knizecka se cte lehko, nektere slovni obraty me opravdu moc pobavily a navic ma kazdy pribeh ulitly smrc. Budto sexualni nebo brutalni ci oba dohromady. Navic mam rada detektivky i fantasy a zde ta kombinace za me funguje. Toz jasne, ze bych to asi nevyzvedla za vzor zanru, ale uz jsem se k nekterym castem pribehu i vratila a cetla je znovu. To je u me znamka kvality. Nebo dukaz vlastni zvracenosti.

5 17.07.2019

Hm, tak mne tato kniha dostala i vice nez ta predesla. Bavilo me, ze postavy jsou uz dospele, ze je tu motivem nejenom rodicovska ale i partnerska laska a ze jsem usetrena dlouhych popisu her na Toma Sawyera nekde v pampe. Jean Louise mi neprisla neobvykle nabubrela, naopak jsem ji docela chapala, i kdyz podobnymi emocionalnimi turbulencemi jsem si prosla uz nekde v 15 a v jejim veku se mi to zdalo trochu opozdene. Ale pro me to je rozhodne uveritelna postava a jako fanynka prvni knihy jsem se hrozne rada dozvedela neco vice napr. o jeji matce. Polemika k problemu souziti se mi zda mnohem aktualnejsi nez v prvni knize: nejde o zlocin a otazku spravedlnosti, ale o kazdodenni zivot, o schopnost zit a nechat zit, toleranci, a to nejenom mezi rasami ale i vekovymi generacemi a mestaky/vesnicany. Naprosto inteligentni a komplikovane uvahy, ktere se nam nikdo nesnazi prodat jako moralni kodex, ale spise jako pokus o logickou interpretaci sveta kolem nas. Az me desi, jak je v dnesni dobe tato diskuze stale aktualni, jak se jako lidstvo motame v kruhu tolik let kolem naprosto zakladnich otazek mezilidskeho souziti.

Konecne, kdo tuto knihu chape pouze jako prispevek k diskuzi o rasismu, hodnoti prave tak cerno-bile. Je tu mnohem vice facet. Mne napriklad bavil portret tehdejsiho zivota zen: viz komentare dam typu "ja sice nevim nic o ekonomice ani politice" a v zapeti docela dobra znalost historie a konstituce, takove to "jeji nazory jsou jejiho manzela", posedlost po snatku jako spolecenske nutnosti nebo muzske uvody rozhovoru s damou typu "snazim se ti to vysvetlit zjednodusene tak, abys to dokazala pochopit". Dalsi zajimavosti je pomerne pozitivni pohled na koureni. Nebo na pokrytectvi a hrdost, coz jsou vlastnosti, ktere ma Jean i Atticus, pouze s tim rozdilem, ze Atticus si je vedom svych nedostatku a Jean sebe a svuj nazor povazuje za dokonaly a teprve ke konci ji zacnou dochazet limity vlastni osobnosti. Ne, ze by se kvuli tomu clovek musel prevychovat na nepokrytce, ale staci, pokud se stane schovivavejsi k ostatnim pokrytcum kolem sebe. A prave k takovymto uvaham vas toto dilko dokope, pokud mu date sanci.

To, ze neexistuji dalsi knihy teto autorky, je tragedie.

5 02.07.2018

Nejsem nijak zvlast velky fanousek humornych knih ani sci-fi zanru. Adams me ovsem presvedcil, ze ty nejnepravdepodobnejsi veci se nejpravdepodobneji deji. Z casti samozrejme postaveno na nesmyslnosti, ktera nakonec dava smyslne smysl. Drzim Arthurovi palce, aby se mu v dalsich knihach podarilo dostat ke galakticke tekutine velmi blizce pripominajici caj. A na mysi si dam odted bacha.

5 27.11.2016

Úžasný román, čte se naprosto dokonale a sám, ale bylo mi z něj smutno. Což je asi dobře, v dnešní době akcí nabitých počítačových her a hollywoodských filmů není tak jednoduché najít četbu, která by se člověka skutečně nějak dotkla. Tato kniha byla hned od začátku plná mrtvol, ale člověka to začne emocionálně strašit hlavně ve chvíli, kdy zrovna nikde žádné mrtvoly nebyly, protože to zas musí přijít a hlavně aby to nebyli hlavní hrdinové.... No je to válečný román, takže se nedá říct, že by cokoliv z toho bylo překvapivé. Ale na měkko jsem byla každou chvíli a konec sice vím, ale teoreticky jsem ho nečetla. Včera mi ruply nervy a musela jsem se podívat na poslední větu románu. Teď mi chybí poslední kapitola, ale tu odkladám, nasucho to fakt nedám.

Myslím, že by se tyhle knihy neměly přestat číst, abychom nezapomněli, o čem je válka. Škoda, že to nečtou ti, co volají po ozbrojování a střílení na hranicích. Což by vedlo zase jen k válce. Velkým plusem navíc je, že Remarque nepíše černobíle. Hrdinové a nejlepší lidi tohoto románu jsou Němci. Největší parchanti jsou taky Němci. A u některých postav se to vlastně rozlišit nedá, jestli je to dobrák nebo záporák. To z amerických zfilmování asi neznáte, tam je každý Němec nácek a Brad Pitt nebo podobně dokonalý Amík je jde všechny spasit. Dokonalé je také umístění válečného románu mimo frontu. O to horší to vše je, ani sama nevím, odkud máme v sugerováno, že střílet vojáky je vlastně tak nějak v pořádku, ale smrt žen, dětí, rodičů je strašná. Ke všemu se ještě přidává šikana a blamáž režimu, pocit kolektivní viny a naprostá bezmoc cokoliv změnit.

[SPOILER!!!]
Závěr je pro mě o to větší tragédie. Dokud se člověk nenamáhal sám myslet, proti něčemu bojovat a jen poslouchal rozkazy, tak přežíval. A když konečně uchopí iniciativu tak musí zemřít. To mi ten Remarque dělá samozřejmě naschvál.

P.S. Mám tu knihu zadarmo z Německa z takového toho veřejného boxu, kam lidi odkládají staré knihy a jiní si je můžou vzít. Má vzadu v pevných deskách a posledních pár stránkách díru, vypadá to jako po vzduchovce. Tak mám pocit, že někdo ten román po dočtení odstřelil...

5 23.02.2016

Velmi dobrý příběh, který se člověku dostane pod kůži a chce číst dál. Co se týká rozvleklosti, tato kniha není žádné action reading ve stylu např Hunger Games, ale má blíže spíše k románu. Tím chci říct, že autor si dá načas, do detailu popíše své hrdiny, místnosti, ve kterých se nacházejí, i problémy, kterými se zabývají. Čtenáři románů to budou číst rádi, protože tady budou mít hodně materiálu na klidné chvíle relaxu s knihou. Ti, co hledají něco na půlhodinové vyplnění volné chvíle v mhd na cestě z práce asi budou reptat, protože co je hned nevyšokuje, to nemá šanci. Navíc je to neskladná velká bichle a blbe se cpe do kabelky. Je to zkrátka velmi propracované, podrobné dílo.
Nakonec pochválím ještě závěr. Většina knih po katarzi příběhu vyprávění utne do dvou stránek, tady v té knize jsem ale našla uspokojinou dohru. Neměla jsem tak ten srdcervouci pocit, kdy po nejvetším šoku a rozluštění záhady autor vše hned utne, ale měla jsem ještě pěkných pár stránek na zklidnění a "rozloučení" se s hrdiny. Tedy prozatím...

5 28.09.2015

Čím byl Strobl starší, tím větší nacista a neoficialně se domnivám, že tím víc se jeho díla mohou blížit hodnocení "kravina". Toto je ale prvotřídní sbírečka plná perliček, které nejsou zatížené pražádným moralizováním nebo ideologiemi. Lehké prozaické vyprávění plné fantasy motivů a různých pověr, až má člověk u toho pocit, že zrovna takové příběhy si před pár sty lety vyprávěly přadleny za dlouhých zimních večerů v sněhem zapadaných roubenkách. Anebo spíše švihlí dekadenti z přelomu století toužících po jakékoliv mystické senzaci. Jestli si rádi čtete po setmění hororové povídky před spaním, mnohé z této uzké sbírečky se dokonale hodí. Čte se to rychle a vždy je přítomen prvek něčeho nevysvětlitelného a děsivého. Navíc tyhle příběhy u nás prakticky nikdo nezná, takže pokud to někomu přečtete, bude čučet jak husa do flašky. Dokonalým bonusem je i černý humor, který je mnohdy přítomný a funguje dokonale.

Za mě nejlepší povídky: Zachránci od šibenice, Automat z Hornecku a Hledači pokladu, popř. Byzantská mince (ale ta pro svůj humor, spíše než mystiku). Nechte se některou z nich přesvědčit.

Asi bude problém se ke knize dostat. Vyšla v poměrně skromném nákladu a vlastně dost bez zájmu. Informujte se u vydavatelů http://as.germanistika.cz/ nebo nakladatelství UP. Vím, že jim tam leží pár exemplářů a chytá prach.

5 15.09.2015