Měsíc nad Soho
kniha od: Ben Aaronovitch
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/268064/mid_mesic-nad-soho-q4y-268064.jpg
4
566
Řeky Londýna (Peter Grant) série
< 2. díl >
Jmenuji se Peter Grant. Ještě nedávno jsem byl obyčejný četnický zelenáč v řadách londýnské Metropolitní policie. Jedné noci jsem se ale při vyšetřování vraždy zapletl s duchem, a všiml si mě tak vrchní inspektor Nightingale, poslední čaroděj Anglie. A tak teď stojím jako člen dvoučlenné speciální policejní jednotky v márnici nad tělem zavražděného jazzmana a snažím se získat z jeho mrtvého těla záznam melodie, důležitou stopu ve vyšetřování jeho vraždy. To fakt umím. A nejen to. A tak vím, že v Soho řádí vrah, který má nadpřirozené schopnosti a jedině naše jednotka je schopna ho zastavit.... celý text
Literatura světová , Romány , Fantasy
Vydáno: 2016 , Argo
Originální název:
Moon over Soho , 2011
více info...
Komentáře (106)
Komentáře 106 Recenze 7
Kombinací četby a audia jsem došla až k závěru, abych zjistila, že se můj předpoklad vyplnil a navíc to vlastně žádný závěr není. Schválně, jestli ve třetím díle osoby postižené odpadnutím obličeje dokáží zvládnout iluzi nápravy. ;) Postavy z minulého dílu, které slibovaly rozjezd, jsou zde zcela upozaděny, z Petera se stává nadsamec, nadpolicista a skorokouzelník, je to natahované a vůbec vidím víc vad. Na druhou stranu je to oddychovka. Zkusím třetí díl a uvidím.
No, kombinoval jsem audio a cetbu.
Musim priznat, ze pokud Aaronovitch neco umi, tak je to vykreslit atmosferu. Ta se mi libi, tu si uzivam.
S pribehem to je slabsi - je to chaoticke, obcas nelogicke, pointy mi nekdy unikaji (nebo si je musim domyslet - zamer autora?)... Na prvni pohled to vypada jako velka loupez z ruznych jinych knih, cili splacanina, kazdopadne otevreny konec naznacuje, ze autor mini nektera temata pretahnout do dalsich knih.
Neni to neco, co bych doporucil jinym lidem ke cteni, ale jako nenarocna libiva vsuvka mezi narocnejsi knihy to muze fungovat dobre. Urcite si ale za pul roku nebudu pamatovat dej ani vetsinu postav.
Tak trochu mi přišlo, že Aaronovitch by se rád stal hybridem Pratchetta a Sapkowského, ale v kulisách reálného Londýna. Hlavní, co jsem si z knihy odnesla, bylo, že Peter je neodolatelně přitažlivý a touží po něm samé krásné ženy. A čtenář je ten jediný, kdo zřejmě vůbec nechápe proč. Nezajímavá hlavní postava, která možná měla být jakože "Geralt" a moc se to nepovedlo, tak se ji autor snaží zachránít Pratchettovým humorem.
Přiznávám, že Peter mi začíná mi být čím dál míň sympatický. Není to "černý mág" ale "eticky znevýhodněná osoba praktikující magii"? To jako fakt? A nebylo to myšleno ironicky, on na tomhle se vší vážností trval. A skutečnost, že tento díl sklouzl do "soft p*rna", zvlášť když se příběh točil okolo, mimo jiné, sexuálního zneužívání magických bytostí? Myslím, že to si autor mohl ušetřit. Opravdu mi začíná vadit, že Peter, který se magii učí jak dlouho? Půl roku? Má pocit, že ví všechno líp než jeho učitel, kterému je kolem stovky. Když začal trvat na tom, že ty jazzové upírky, které zabily přes 200 lidí, jsou v tom vlastně nevinně a jsou to oběti, začalo mi cukat oko.
Druhý díl o policistu Peteru Grantovi je pro mě stejným zklamání, jako první. Líbí se mi humor Aaronovitche a Peter Grant je i celkem sympatická postava. Ale hlavní problém mám s příběhem. Stejně jako punch a judy, který byl hlavním tématem první knihy, mi moc neříká ani jazzová hudba. V hlavním tématu knihy jsem tedy opět plaval.
Peter Grant pak vyšetřuje paralelně další případ související se sexuálními útoky. Kdo však četl Americké bohy od Gaimana, neobjeví zde nic originálního. Horší pak je, že jsem z děje vlastně ani spolehlivě nezjistil, zda byl tento případ vyřešen společně s jazzovou tématikou, nebo zda sexuální vrah stále pobíhá po Londýně.
Je ale skvělé, že jsem se z knihy dozvěděl něco víc o londýnské policejní práci. Je vidět, že Aaronovitch má ve zvyku zjišťovat se o určitých profesích podrobnosti.
A tak jsem z příběhu jako takového opět zmaten, stejně jako u první knihy, a zvažuji, zda je tato série pro mě. Opět. Knihy jsou naštěstí tenké, takže dám sérii šanci ještě do třetice.
Ja jsem naprosto spokojena s navratem do sveta Bena Aaronovitche :). Opravdu jsem se pri cteni bavila a doporucuji cist dily serie kratce po sobe, kdy se vam vsechny postavy obyvajici tento svet zapisou do podvedomi a pribeh vami pak proplouva jako pritoky Temze a zanechava prichut Aaronovitchovi nezamenitelne atmosfery dobrych pribehu. Miluju jeho ztvarneni mestske fantasy, ktere rad a casto okorenuje historickymi vsuvkami a architektonickymi pikantnostmi :). Londyn je ma srdcovka a nechat se jim provazet od Bena je opravdovy zazitek :). Autor je navic letosnim hostem na Svetu knihy :).
Kniha mě opravdu bavila a to navzdory tomu, že je přecpana realiemi o jazzu a historie Londýna. Někdy je to až komické, že autor přeruší napínavou policejní honicku, aby nám povypravel o historii budovy, do které podezřelý právě vběhl. V sérii budu rozhodně pokračovat, jen doufám, že Peter trochu pokroci ve svých magických schopnostech, protože tímhle tempem bude v poslední knize série umět místo dvou forem pět.
Celou dobu mi bylo jasné, k čemu se schyluje - a ono ne! Za to děkuju. A taky oceňuju množství napínavých scén, kolikrát jsem málem nedýchal.
I přes to že jsem nebyl z prvního dílu úplně nadšený, půjčil jsem si i druhý díl série. Román je skoro po všech stránkách o něco lepší než první díl - jen povedených hlášek hlavního hrdiny je o trochu méně než v jedničce. Vyšetřování tentokrát dvou případů je celkem povedené, kniha se dobře čte a postavy nejsou špatné. Celkově bych knihu hodnotil jako zatím nejlepší v sérii.
Nápad výborný, fantasy a detektivka. Bohužel provedení je slabé až nudné. Je mi jasné, že detektivování je hlavně mravenčí práce, ale nahrazovat akci souložením na každé třetí stránce? Plusem jsou nové postavy, ale zase mínusem, že tam nejsou ty od řeky. Dám si pauzu než si v klidu počtu v dalším díle.
Druhý díl je o poznání lepší. O trochu méně humoru, ale zase o to více se mi líbil příběh. V Řekách to bylo naopak.
Toto civilní fantasy je poměrně dobře zpracované. Dobře se čte.
Prima odpočinkové čtení. Civilní fantasy, plné magie se špetkou erotiky a humoru.
Uvidíme, co přinesou další díly.
Dojmy mám dost podobné jako u prvního dílu - skvělá forma a jazyk, horší zvládání gradace. Nicméně ráda jsem potkala staré známé a za čas si dám i pokračování.
Už to je více let, co jsem četl Řeky Londýna a moc se mi to líbilo. Čím jsem starší, tím víc preferuji tenhle "civilní" styl fantasy, kdy se to nehemží šílenými příšerami, ale něco tajemného existuje vedle nás. I tento díl splnil mé očekávání, co do stylu a zajímavých nápadů. Jen bohužel autor odsunul to pro mě nejzajímavější - říční božstva - zcela na okraj příběhu. Snad se k nim v dalších dílech zase vrátí.
(SPOILER) Řeky Londýna mi přišly lepši, nějak jsem se u nich víc zasmála nebo co. Možná v tom taky hraje roli, že mi jazz vůbec nic neříká. Jo a taky jsem úplně nepochopila to s těmi kočičími lidmi. Kromě toho že jim to prováděl ten zlý kouzelník - a co jako?
Po Řekách Londýna jsem rád a na začátku nadšen začal číst Měsíc nad Soho - dokonce jsem začal hledat varianty Body and Soul (znám ji jen z bluegrassového pojetí, teď ponenáhlu zjišťuji, jak moc se liší). Ve dvou třetinách jsem začal váhat - zase dva případy propletené do sebe, tentokrát ale Peter dost velkou část času proskotačil (všechna jiná synonyma jsou pod 15 let nevhodná) se Simone a rozuzlení v podobě odhalení mne až otrávilo. Ale závěrečná scéna - záchrana ne-osob, muž bez tváře a rozuzlení vrátily téhle sérii lákavou tvář. A závěr naznačuje, že je na co se těšit.
Takže stále zůstávám v očekávání, i když ve světě fantasy jsou i lepší díla.
Moc mě to baví! Nějak teď nemám kapacitu na žádná složitá dramata či trillery. Mix magie, detektivní práce a erotiky mi naprosto vyhovuje. Zítra se stavím pro další díl. Když nic, podpořím aspoň knižní trh. Je to zamotané, nepřehledné, hlavního hrdinu byste občas propleskli, ale má to spád a magický svět se svými postavičkami je skvělý. Určitě bych doporučila číst od prvního dílu. Postavy se vyvíjí a některé souvislosti nejsou v druhém díle dostatečně vysvětleny.
To, že čtu druhý díl mi došlo postupně, ale ničemu to nevadilo. Kniha byla taková odpočinkovka na dvě odpoledne, magie, příšery, neohrožený hlavní hrdina občas na pěst... kniha mi nijak výrazně neutkvěla v hlavě a další číst neplánuji. Možná mi uškodilo, že jsem jí četla nedlouho po Nikdykde od N. Gaimana a přišlo mi, že čtu víceméně to samé. Ale obálka je krásná!
Hezké pokračování Řek Londýna. Užila jsem si peripetie okolo Petrova učení magie i zapojení Leslye.
Trochu mě rušilo, že jednak o jazzu nevím vůbec nic, takže jsem dost často tápala o čem to vlastně mluví, a že Peter Grant, kterého jsem si z prvního dílu představovala tak trochu jako slušňáka, tam souloží jako nezavřený. :-)
Kniha velmi pěkně rozvíjí svět vystavený prvním dílem. Dozvídáme se více o magii i hlavních hrdinech. Celá kniha na mě působí, že je více pro dospělé. Lehká erotika už není v náznacích, akce se rozjíždí na plno. Stále se pohybujeme na jakémsi pomezí lehce zakázané literatury pro mládež a oddechové knihy pro dospělé. Podobně jako v předchozí knize, člověk se může do různých odboček trochu zamotat. Není dokonalá, ale za mě zábavná a dobře plyne.
Tak jsem stále doufala, že když má kniha zde na databázi o mnoho lepší hodnocení, než díl první, že opravdu ten díl lepší bude... a ne... pro mě stále příliš mnoho vycpávky. Třetinu knihy si člověk připadá jak při pročítání učebnice londýnské architektury, druhá třetina se motá okolo irelevantních informací (výčet jazzových zpěváků a co nazpívali sice možná souvisí s případem, ale pro samotný případ je 90% informací stále jen vycpávka) a poslední třetina se zaobírá dějem.
Jsem z toho opravdu smutná, protože zápletka je opravdu poutavá, ale špatně se hledá a mnohdy je člověk tak otrávený z toho plkání okolo, že když konečně dojde na velký zvrat, ani to v něm neprobudí emoce ve stylu "WOW, páni, hustý".
A téma magie je kapitola sama o sobě. Kouzla používají všichni okolo, ale hlavní hrdina se nic moc nového nenaučil, vlastně ani čtenář se nic nového nedoví. Takže i když nás příběh na jednu stranu láká na magii, tak ta je tam tak maximálně někde na střídačce a mám z jejích zmínek spíš pocit, že ji tam autor použil, aby se neřeklo, že o ní nepíše.
Jak jsem byl nadšený z Řek Londýna, pokračování už mě tolik nezaujalo. Nejsem fanoušek jazzu, který sám o sobě není moc fantasy tématem, proto si to zákonitě nemohu užít tak, jako předchozí škodolibou duchařinu. Druhá dějová linie zaměřená na „eticky znevýhodněnou osobu praktikující magii“* už je o něco lepší, bohužel je ale po většinu knihy docela v pozadí a pořádně se projeví až s blížícím se závěrem... Trochu mi chyběla dřívější hravost a nějaké velké překvapení, místo kterého jsme dostali "opakovaný vtip". Na druhou stranu je super, že Měsíc nad Soho na svého předchůdce navazuje plynule a postupně nám odhaluje další zákonitosti čarodějného světa Londýna... I s přispěním Tomáše Kobra, který je moc dobrým interpretem audioknihy...
Právě proto, že jsem si děj tolik neužíval, o trochu víc jsem si všímal i jistých věcí, které mě zlobily už v prvním díle. Jenže tady na ně zbylo víc čtenářovy pozornosti (nebo je autor dříve nepoužíval tolik?):
1) Proč je v knize zmíněno tolik obchodních značek? A opakovaně? Product placement?
2) Skoro každý popis ulice zmiňuje typ dvoj/domků – je libo viktoriánské, tudorovské nebo edwardovské?
3) Milostné eskapády jsou na úplně jiné úrovni a dostaly o řád větší prostor, než jen dřívější "komentování" a "sny".
*Používání termínu "černý mág" už by v současném tavícím kotlíku Londýna nebylo úplně ono.
Výrazně lepší kniha než první díl (Řeky Londýna). Především jsou eliminovány rušivé chyby editora a překladatele.
Děj je slabší a je to spíš takový "věšák" na glosy a postřehy, které jsou velmi úderné a vtipné. Jak psal již někdo přede mnou - mrzí mě, že jsem nebyl v Londýně a neznám více místní reálie - věřím, že pak bych knihu ještě více ocenil. Pokud se autor bude takhle zlepšovat, tak třetí díl musí být fenomenální. Už se na něho těším :).
„Přepadla mě příšerná představa, že mě snad obejme, ale naštěstí jsme si oba včas vzpomněli, že jsme Angličané.“
Líbí se mi způsob, jakým je tato série napsaná. Sedne mi humor a hlavní hrdinové jsou mi sympatičtí. Líbí se mi ústřední myšlenka existence různých zvláštních bytostí a božstev žijících nepoznaně mezi běžnými smrtelníky. Líbí se mi fyzikálně pojatá magie, jejíž podstata je postavená na přírodních zákonech. Jinými slovy má tato série našlápnuto stát se mou oblíbenou.
Jen dvě drobnosti mi čtení trochu kazily. Zaprvé jsem si od předešlého dílu nechala příliš dlouhý odstup, takže jsem si to, co se v něm stalo, už pamatovala dost mlhavě. A jak jsem záhy zjistila, tato série je naneštěstí celkem dost provázaná a nějakými připomínkami minulého děje se autor rozhodně nezatěžuje. Z čehož pro mě plyne jediné ‒ neloudat se a do dalšího dílu se pustit co nejdříve.
A zadruhé mě mrzelo, že nejsem Londýňan, protože to bych si čtení užila dvojnásob. Ale s tím asi nic nenadělám. :o)
(SPOILER)
Aaronovitch je zvláštní autor. Nejdříve zkouší vaší trpělivost zvláštním táhlým vyprávěním, aby pak posledních 120 stránek rozjel koncert (spíš rockový, než jazzový) ve zběsilém tempu. Ale je vidět, jak se více psaním lepší, protože styl podávání informací mi přišel víc stravitelný. Konečně jsem stíhala pobírat jednotlivé indicie a udělat si závěr a tentokrát (což je zázrak, protože jsem zatím u žádný detektivky nebyla schopna vraha ani tušit) jsem věděla, že ta Simone je divná, jen jsem si myslela že to dělá vědomě a vědomě jde i po Peterovi. No a pak přišel ten WTF závěr. Na Lesley jsem teď pěkně zvědavá.
Shrnutí: první půlkou knihy jsem se líně prokousávala asi stejně jako se táhly nedávné teplé dny. Chvilkami jsem knihu odložila, abych se zase k ní vrátila, jako ke starému známému. Opět zde byl britský humor, až jsem se párkrát zasmála nahlas (jako třeba to s těmi žlutými stránkami). Opět chyběla mapa, abych mohla alespoň prstem sledovat, kudy to vlastně Peter běží a co to tak horentně popisuje, když by měl šetřit dechem aby dohnal tu potvoru se zuby. No a pak těch posledních 120 stránek. To byl akční nářez. Taky nám přibilo více sexu, ale bylo to vkusně přidáno do děje. Jen jsem si ho tolik neužila, páč jsem neměla Simone od začátku ráda. Závěrem už jen že, první půlka tak za tři hvězdy, druhá za pět, takže v průměru čtyři a velký hype na další díl, který jsi jdu hned koupit.
Po první knize mnohem lepší dojem, i když i zde ze začátku spousta postav........nicméně jsem se již lépe orientovala..........tak ještě třetí díl, ale trochu později
Na Soho je zajímavá jedna věc.
Protože řídit v něm je za trest,
není tady jediná stanice metra
a nevede tu žádná autobusová linka,
nakonec musíte pěšky.
Pozor pro ty, co knihu již mají přečtenou, může obsahovat spoilery!
Druhý příběh z Londýna s hlavním hrdinou konstáblem Peterem Grantem je akčnější a zdá se i víc propracovanější. Opět tu nechybí jemný britský humor, pár temnějších částí, krev, akce i pár překvapení. Nightingale přiznal, že byl v něčem jako škola kouzel, a samozřejmě nesměla chybět ani humorná narážka na Bradavice. Příběh ve svém obsahu zčásti navazuje na Řeky Londýna, ale ti, co je nečetli, nemusí mít strach, protože vše je v tomto příběhu vysvětleno. Otázka spíš zní, zda by neměl být znepokojen čtenář, který příběhy čte od začátku. Považte, jak asi bude vypadat třeba taková pátá kniha, když v ní bude muset pan spisovatel Aaronovitch vysvětlovat děj předcházejících dobrodružství. No, snad k tomu nedojde a nebo to bude jen takové okrajové.
Citát: Muk pekelných dojde ten, kdo zde kouzel užije!
Musím také podotknout, že tu pan spisovatel tak trochu přitvrdil a některé scény, hlavně ta ke konci příběhu, jsou smutné a nejednomu čtenáři způsobí vlhnutí očí. Což beru jako klad. Nemůžeme číst knihu, aby v ní bylo všechno košer a hezké a příjemné. Nějaké emoce prostě musí být. Jsem rád, že jsem koupil celý box, protože zatím se to vyvíjí stupňovitě, akce a emoce jsou přidávány postupně a dokonce už si čtenář vytváří skupinu postav a bytostí, kterým fandí a nedá na ně dopustit. A tím nemyslím jen dva hlavní vyšetřovatele z dvou členné vyšetřovací skupiny. Naopak velkým záporem, je postava, kterou si Peter Grant sám pro sebe pojmenoval jako Muže bez tváře. Tato postava dodává příběhu napětí a strach.
Malá ochutnávka:
….když jsem se otočil ode dveří, prudce odvrátila hlavu a předstírala, že si čte samolepky na nárazníku auta před sebou. Riskla ještě jeden pohled, ale to už zjistila, že k ní přes ulici mířím. Z jejích rozpaků jsem vyčetl, že panikaří a že váhá, jestli má nastartovat, nebo vystoupit. Když jsem zaklepal na okno, cukla sebou. Ukázal jsem jí policejní průkaz a ona na něj zmateně upřela zrak. Takhle to bývá v každém druhém případě, hlavně proto, že většina občanů policejní průkaz nikdy neviděla a netuší, co to mají sakra před očima......
Navíc je zvláštní prohlídnout si obaly všech vydaných knih. Na všech úvodních obrázcích jsou oči. Velmi zajímavé. Všechny ty obaly má na svědomí Česká malířka, žijící v Paříži, která si říká Ktaiwanita. Vlastním jménem Kateřina Bažantová. Studie jejich obrazů, použitých na přebalech série Řeky Londýna, může být příjemnou zábavou. Obrazy obsahují spousty detailů, hlavně věcí a situací použitých v té dané knize, ...plus ty oči. Někdy jsou až strašidelné, ale je to jen na vás, co vás vystraší a co naopak pobaví. Na přebalu této knihy je hlavně hudba, toto je o jazzu. Navíc obsahuje dortíka, jako sladký zákusek ke knize, a samozřejmě tu najdeme i sanitku. Scéna se sanitním vozem je asi nejsilnější, nejmocnějším, nezapomenutelným a nejveselejší akčním momentem v tomto velmi povedeném příběhu.
Citát: Už ho můžete přestat kopat, je tady sanitka.
Štítky knihy
vraždy Londýn čarodějnice nadpřirozené jevy vyšetřování
Autorovy další knížky
| 2015 |  Řeky Londýna |
| 2016 |  Měsíc nad Soho |
| 2016 | Šepot podzemí |
| 2017 | Prokleté domovy |
| 2017 | Záludné léto |
Kniha Měsíc nad Soho je v
| Právě čtených | 13x |
| Přečtených | 840x |
| Čtenářské výzvě | 91x |
| Doporučených | 39x |
| Knihotéce | 353x |
| Chystám se číst | 211x |
| Chci si koupit | 44x |
| dalších seznamech | 10x |