Vera Silent komentáře u knih

Tohle bylo celkem příjemné vyprávění plné vídeňských reálií a střípků z běžného života. Asi nejvíce se mi líbil osud jedné z vedlejších postav, Hannese.

Zato hlavní dějová linka s detektivem a vraždou mě tolik nezaujala. Nebyla špatná, ale bylo tam (realisticky) málo akce a hodně zvratů se událo skrze náhodu, a ne díky schopnostem vyšetřovatele. To mě nutí trošku klesnout v hodnocení, i když jsem knihu přečetla ráda a rychle.

Tož je to vyprávěno velice originálním způsobem a dozvíte se hodně nového o Dominikánské republice.

Ovšem jedná se také o emocionálně náročnou četbu, která se vysloveně snaží o arogantní a negativní vyznění. Vypravěč používá mluvenou gramaticky katastrofickou řeč plnou nadávek, nepřekládané španělštiny a mysoginie. Nepředstaví sebe ani neuvádí jednotlivé postavy, když o nich začne vyprávět - musite se sami dovtipit. Odjazy na fantasy a Sci-Fi díla jsou dost na sílu, nepůsobí přirozeně. Všechny ženské (a holčičí!) postavy jsou děvky a všechny mužské postavy děvkaři, s výjimkou Oskara, který ovšem doslova šílí z toho, že si díky své tloušťce nemůže vrznout. Nemáte se ale čeho bát, o Oskarovi je asi jen pětina knihy. Zbytek je o osudech jiných členů jeho rodiny, kteří věří, že jsou prokletí ostrovním fukú. Já věřím, že si veškeré maléry působí svoji kombinací odvahy a stupidity. Byly proto chvíle, kdy se mi kniha vysloveně nechtěla číst, protože jsem věděla, že mě v ní čeká dávka deprese. Na druhou stranu ale četby nelituji, konkrétně právě kvůli zobrazení života v Dom rep. Asi bych ji ale nikomu nedoporučila.

(SPOILER) Ještě se mi nestalo, abych se rozplývala nad vnitřním monologem a nebude to ani teď. Nečtou se snadno, nemají děj a je těžké se v nich myšlenkově neztratit. Tady jsme navíc v mysli antihrdiny. Ten člověk je hajzlik a to ne proto, že by byl debilní nebo sociopat. On je takový hrozně nerad a neskutečně tím trpí, ale nedokáže se z té psychózy vymanit. Všechny nenávidí, podezřívá každého ze škodolibosti a záměru vysmát a uškodit mu, a tak v sebeobraně radši všem škodí dřív a víc a vskrytu duše doufá, že už mu někdo dá konečně přes hubu. Což se nestane a tak se dál utápí v zášti a odporu ke všemu, především k sobě. V druhé části se text čte opravdu snadněji, protože je tam převyprávěn vznik a nejhorší případy jeho psychózy. Jak ničí svá přátelství, svou kariéru, jak se zadlužuje pro nesmysly a nakonec i neskutečně ublíží ženě, kterou mohl milovat, ale to bylo pro něj děsivější než ji psychicky naprosto zničit. Svou tyranii pak odůvodňuje a podsouvá čtenáři, ale ne, fakt si nemyslím, že je to běžný stav a každý se v něm trochu najde.
Hloubková studie psychiky je to každopádně, ale pročíst se jí na konec není zrovna jednoduché ani moc příjemné.

(SPOILER) Četbu jsem si vcelku užila. Děj rychle ubíhá, hlavní hrdinka je sympaťáčka a mnohé fantasy motivy jsou opravdu zajímavé.

Ovšem je to psané zvláštním fragmentovaným stylem s krátkými, často přerušovanými kapitolami. Dělalo to na mě dojem, jako bych četla první náčrt budoucí vícedílné fantasy ságy a ne hotové dílo. Je tam spousta zajímavých postav, které ale nedostali žádný prostor a umírali moc rychle. Člověk by se pro ně i nadchnul, ale takto mu byly lhostejné a většinou ani nevěděl, na které straně vlastně byly. Svět příběhu je sice Země, ale pozměněná velmi pohodlným způsobem (rytíři i palné zbraně zároveň; typické kontinenty a oceány, ale všechny se jmenují jinak). Jsou tu draci, démoni, masožraví koně, magie, cestování v čase i vesmíru, jiné planety, ufoni i mor... zkrátka je to divoký koktejl ze všech možných fantasy motivů bez ladu a skladu, jako by si autor neuměl vybrat a tak bral vše. Opět, kdyby ten text nebyl tak krátký, asi by to tak nebilo do očí. Nakonec si vezmu na mušku Garonnu. Ta je překrásná, atletická, urozená, charakterní i chytrá, zkrátka dokonalá vyvolená. Ale když se setká s ochráncem galaxie, tak se na nic nezeptá, třeba ani na to, kdo vyvražďuje její rasu. Nebo nastoupí do lodičky k nepříteli a nechá se vyvézt na moře, aniž by ji napadlo, že ji bude chtít utopit. Umí číst myšlenky, ale jen někdy.

Ale i tak četby rozhodně nelituji. Ovšem že se dílo netěší větší oblibě je také pochopitelné.

Opravdu skvělý příběh. Postav je na začátku sice hodně, ale tak to bylo zatím vždy u knih Christie a věřte mi, brzy se v postavách vyznáte. Viděla jsem film před tím, než jsem četla knihu, a tak jsem už dopředu věděla, kdo je vrah. I s pomocí největšího spoileru ale nebylo jednoduché sledovat dané stopy - to podle mě není tak úplně jasně udělané, aby čtenáře hlavní zvrat překvapil. Je to skvělá zábavná četba v krásném prostředí a s mnoha milými momenty mezi postavami. Co si víc přát...

Kniha má dvě úskalí: 1) hrozně rychle stárne. To, co platilo v době vydání, už neplatí o 4 roky později. Změnily se předpovědi, technologie, demografie, politika dělá kotrmelce - druhé období Trumpa autor určitě nečekal. 2) Je hodně zaměřená na Německo. Německou politiku, německé možnosti a logistiku. Zmiňují se sice ekologické projekty z jiných zemí, ale nálada a názory jsou u nás (v malých státech) částečně jiné. I tak to ale byla přínosná četba prošpikovaná jemným humorem. O některých výzkumech jsem ještě nikdy neslyšela a člověku dělají radost. Akorát se nesmíte nechat vyděsit kapitolou Thriller o konci světa a dávat autorovi za trest špatné hodnocení, "že však co vás děsí, zmetek". Autor naopak zakončuje knihu velice pozitivně, s chutí do výzkumů a nových technologií, které nejenom zlepší klima, ale také naší životní úroveň.

(SPOILER) Colleen Hoover by se příběh nelíbil, protože dva ústřední protagonisti nezažili vůbec nic. Nikdo tady neumře ani se nevrhá do vášnivých excesů. O něm se toho vlastně ani moc nedozvíme, protože žvaní nesmysly a ani se nepředstaví. Je to ten stupeň romantického monologu, který existuje jen v klasické literatuře, nikoliv v životě, ve kterém by ani snílci nepřežili takový stupeň nepraktického chování. Ona mi byla sympatičtější, i když teda k zamilovaní do chlapa ji stačí pouze jeho přítomnost. I tak se to s ohledem k jejímu věku a absurdní životní pozici dá vlastně pochopit jako druh řešení. Protože ve mě vzbudila soucit spíše ona, nepovažuji konec za nešťastný. Naopak, holka si vybrala správně (tedy toho, kdo žije tady a teď a zvládne se o ní postarat). Ten zásah realismu na konci se mi dost líbil.

(SPOILER) Kniha mě velice bavila. Práce s různými postavami a jejich rozdílnými tělesnými, intelektuálními a emocionálními schopnostmi byla geniální a velmi zábavná. Líbilo se mi i temné prostředí příběhu a vsechna ta tajemství. Přesto nakonec nedávám pět hvězd. Kriminální zápletka byla trochu překombinovaná a po rozdělení do osmi perspektiv osmi různých postav to vyžadovalo dost pozornosti. Osobně jsem to sice zvládala a ve vyprávění se neztracela, ale uznávám, že to mnoha čtenářům může dělat potíže. I mě to ke konci už přišlo trošku moc, kdy už to bylo vrstva přes vrstvy kvantové reality. Co se závěru týká, tak i když přejdu trochu pochybnou morální logiku o pokání, vykoupení a odpuštění, pořád mi to přišlo jako zbrkle uzavřené. Chybí mi plno zdůvodnění - jak funguje Blackheath a převtělovani? Kam hrdinové po osvobození odejdou - do našeho, vymyšleného světa nebo to jsou jen duše v nějaké spirituální realitě? Jak to, že Aiden, Anna ale třeba i Felicity jsou skuteční a Rashton nebo Davies jsou jen fiktivní? To vzhledem k jejich vzpomínkam, síle vůle i charakteru nedává smysl. Kdyby to autor takto líně neusekl, dostal by plný počet.

Překvapilo mě, jak temné, drsné a děsivé vyprávění nakonec bylo.

Začátek měl dokonce i vtip a ironií, ale ty se vytratily už v druhé kapitole a následovalo nudné náboženské tlachání a ještě horší nablbý romantický příběh "jak jsem poznal tvoji sestru". Komu tyhle kapitoly nezlomi hřbet, dobere se do asi 59% knihy, kdy mnich sejde ze své zbožné cesty a začne páchat hříchy. A pak se to rozjede. Každý nový prohřešek je horší než ten předchozí a kniha si vysloveně libuje v detailním popisu všeho toho svinstva. Církevní řády tu jsou vyobrazeny jako hnízdo nejhorších lidských bestii, kde vladne tyranie, blbost a pověry v hávu náboženské cnosti. Postavy zažívají ty nejhorší krutosti a nechybí ani démoni a sám ďábel. Pokaždé, když si čtenář myslel, že je to už fakt zlý, ho další kapitola přesvědčí, že to může být ještě horší. A samotný konec je metalový masakr.
Takže uznávám, že kniha nosí pravém označení Gothic horror a gratuluji postpartum autorovi, že její vydání v 18. století bez úhony přežil.

Tohle dílko je osobní tragédie. Jediná slušná postava Marianne, která se nad nikoho nepovyšuje a neustále nepřísahá na svou čest, je zničená všemi ostatními. Ti doslova překypuji chybami - od násilí, promiskuity a různé zavislosti přes nenávist, antisemitismus a krutost, no je to lidské panoptikum. Především ta nenávist k ženám je hodně konkrétní a má schválně šokovat, jelikož to je koneckonců hlavní motiv sociální kritiky. Je to obraz patriarcharni, zchudle, mysogynni, pokrytecke a netolerantní společnosti, která byla živnou půdou fašismu. A jako takové je to dobře napsané. Člověk jen musí kromě srdce i zapnout hlavu.

Je to velmi obecný text. Někdy to dokonce působí jako učebnice selského rozumu, ale pak si uvědomíte, že je to také docela kruté v zacházení s lidskými životy. Je až děsivé, že tehdejší velitelé dostávali doporučení, aby své muže přivedli do bezvýchodného nebezpečí bez jakékoli šance na ústup, protože jen zoufalí muži bojující o holý život bojují dostatečně efektivně. Nebo takové rady, jak oklamat všechny včetně vašich důstojníků, protože byste mohli plánovat jejich zabití později, když to nejlépe poslouží vítězství. V neposlední řadě se doporučuje ignorovat panovníka, pokud nařídí něco, co nevede k vítězství. V podstatě je generál panovníkovi rovnocenný, protože společně vládnou zemi. No, dobrý pohled na to, jak to kdysi v Číně bývalo, ale doufám, že se lidstvo posunulo vpřed i ve svých válečných strategiích.
Co mě ale fascinovalo, je kolikrát mě to uspalo! Lidi, pokud trpíte nespavostí, poslechněte si Sun Tzu v audio formátu. Já jsem tolikrát začala poslouchat 11. kapitolu a vždycky jsem usnula před jejím koncem, už jsem myslela, že to do konce nikdy nedám.

Příběh je dílem mistra. Jazyk je velmi bohatý a sofistikovaný, postavy jsou sympatické a Arthur prochází (minimálním, ale i tak nějakým) vývojem. Královna víl je vtipná postava a svět víl je pojatý okouzlujícím a nápaditým způsobem. Děj je solidní – mohl by mít více napětí nebo zvratů, ale to je tak jediné, co se dá vytknout. Celkově je to příjemné čtení pro všechny věkové kategorie, což se o mnoha dětských knihách říct nedá.

Opravdu mě překvapilo, jak příjemně se mi kniha četla. Čekala jsem suchý text, ale bylo to příjemné, informativní, vzdělávací a díky svému stylu a formulacím docela intelektuální počtení. Snowden má velké štěstí, že nakonec našel tolik skvělých a talentovaných lidí, kteří mu pomáhají. Portrét USA před 11/9 a jejich následnou změnu na autokratický stát dohledu bezpečnostních agentur byl velmi smutný. Jaka by asi byla Amerika, kdyby se tehda z té tragédie nezcvokli. Způsob, jakým se tyto vládní agentury chovají ke svým vlastním obyvatelům, je prostě otřesný. Inspirovalo mě přečtení této knihy ke změně svého chování online? Ano, samozřejmě. A monitoruje NSA tyto recenze? Asi jsme se právě všichni dostali do jejich hledáčku...

Opravdu super příběh. Neskutečně napínavý děj, který se neustále mění. Plány se hroutí jenom proto, aby se vymyslely nové. Hrdinové jsou lidští, sympatičtí a zranitelní. Střídání vypravěčů bylo někdy na menší infarkt, protože kapitoly byly často zakončovany nějakým průserem, ale upřímně vést příběh z pohledu šesti postav je celkem obdivuhodné. A ten konec byl báječný. Ukapla slza stejně jako tam byly skvělé momenty pomsty i štěstí. I když je to hodně dobře zakončené, je tam nadhozeno plno materiálu na pokračování budoucích dobrodružství - autorka si každopádně nechala zadní vrátka otevřená.

Kniha se skvěle a rychle četla. Hrdinka je obdivuhodná žena a i když jsou její osudy jen smítkem v toku dějin, neskutečně mnoho vypovídají o daném čase. Dokonce mi i párkrát slza ukápla. Pořád přemýšlím, komu všemu bych knihu doporučila k doplnění vzdělání. Všem, co vychvalují komunismus; všem, co se diví, proč klesá porodnost; všem, co remcaj, že dřív přece bylo líp; všem, co jsou v depresi kvůli současné situaci světa atd. Když jsem se tak rozhlédla po přečtení kolem sebe, v životě jsem si nebyla více vědoma štěstí a blahobytu, ve kterém žijeme.

Je to skutečně zajímavá a poučná kniha. Dozvíte se plno zajímavých a šokujících detailů o zvířatech. Ovšem nemůžu nehodnotit fakt, že těch vědomostí na mě někde v půlce bylo moc a knihu jsem musela odložit. Totálně me přestala bavit. O půl roku později jsem to dočetla celkem s chutí.

Kniha mě bavila opravdu hodně. Postavy jsou skvělé a líbilo se mi, jak nám jejich osudy byly představovany průběžně, aby to moc nebrzdilo děj. Nikdo z nich není bez chyby, jsou tělesně zranitelni a jejich psychologie věrně popisovala traumata, která by si lidé z takových zážitků skutečně odnesli, což se ve fantasy moc nevidí. Co se děje týká, tak i ten byl pro mě napínavý a bavil mě i humor dialogů.

Vlastně jediné, co by se dalo vytknout, je nepravděpodobný děj, což jako ve fantasy je dovoleno a vítano, a věk postav. Ten věk mě ale zase tolik nedráždil na to, aby mi tu knihu zkazil. Ano, v 16 a 17 je hodně nepravděpodobné být vůdcem gangu nebo profesionální zabiják a tady by tomu prospělo, kdyby postavy byly starší a sami sebe nenazyvali dětmi. Ale zas na druhou stranu i tady perfektně funguje kategorie žánru, tj. ve fantasy si to může člověk vymyslet jak chce. Už jsem četla o 14letych postavách, co vedli celou armádu, takže tohle se ještě vlastně drželo u země.

Některé nápady byly trochu mimo, např. bych úplně nenechala mimčo konzumovat těsto z mouky a soli či hrát si s igelitem a alobalem (konzumace taktéž zaručena). Ovšem další nápady se mi zase líbily a pár se nám jich povedlo uskutečnit k oboustranné spokojenosti.

(SPOILER) Tak už vím, že můj oblíbený díl série je ten druhý, což je neobvyklá volba u trilogií.

Z třetí knihy mám smíšené pocity. Na jednu stranu je fakt obdivuhodné, že toto někdo dokáže napsat. Stále je to inteligentní a vědecké a fascinují. Na druhou stranu se mi nelíbil konec, na hlavní postavu jsem alergická a tempo příběhu bylo dost nejednotné.

Prvnich 350 stran celkem nuda. Útrpná cnostná Cheng Xin (hlavní postava) je mi neskutečně nesympatická a to jsem k tomu na začátku ještě neměla důvod (ke konci bylo těch důvodů plno). AA mi jde na nervy. Obě mají být vědkyně, ale nechovají se tak. Chyběl mi Luo Ji i Da Shi (komisař), kteří svojí náturou a dynamikou v druhém díle jasně vedli. Navíc se historie opakuje, lidi jsou úplně mimo a pak koukají jak pikaču, když je Trisolařané zradí při první příležitosti. Zato číst o Lan Kong a Gravitaci mě moc bavilo.

Nemůžu ani říct, že druhá polovina příběhu byla napínavá, protože i tam tempo vždy vyskočilo a zase spadlo. Škoda, že hlavní postavou nebyl Wade, to by byla jízda. I když ani u něj nechápu, proč se vybavuje se svou obětí a při střelbě nemíří na hlavu nebo proč v zásadním historickém momentě poruší svou životní mantru "pokračovat, za každou cenu" a všechno vzdá, protože... to slíbil jedný kočce. Rozhodnutí vlady nezkoumat na raketach s rychlostí světla mi přijde naprosto nelogické, zvlášť když později i věděli, že je to dosažitelné a ostatní civilizace je už mají. Zakázat soukromě financovany výzkum v rámci nějaké etiky je ještě větší nesmysl. Zánik sluneční soustavy mě nebavil číst a to je i čistě bez toho, že se mi to jako fanouškovi naší civilizace nelíbí jako konec. Jeho popis se hrozně táhnul. Naopak mě překvapil konec za koncem, to bylo zase moc zajímavé, i když to bylo víc fiction než science. Ovšem jen do doby, než jsem musela číst o bílém domečku v minivesmíru, místo abych se dozvěděla více o Galakťanech. Největší štěstí holt je, že žijeme tak krátké životy, protože konec galaxie bych zažít fakt nechtěla.

Čtu teď exemplář téhle knížky, kterou mi kdysi dala mamka, vlastním dětem a můžu potvrdit, že je to z toho nejlepšího, co v dětské literatuře kdy bylo vydáno. S dětmi chodíme i do knihovny a rukama mi prošlo opravdu hodně titulů, takže to myslím už umím lépe ocenit. Pejsek a kočička jsou geniální, protože 1) mají snadno pochopitelné hrdiny, 2) snadno pochopitelné děje bez fantaskních blbostí, složené z každodenních aktivit, které děti znají, ale zároveň 3) jsou vtipně a jazykově velice kvalitně napsané. Z těchto důvodů to jde číst i mladším dětem, které neztrácí pozornost, i starším, které více ocení humor příběhů. Samozřejmě není každý z příběhů stejný hit - u nás vedou holt ty jak pekli dort a jak myli podlahu.