Láska za časů cholery

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Déle než 51 let čekal Florentino Ariza na novou příležitost, aby mohl Fermině Dazové vyznat nekonečnou lásku, na chvíli, až její 80letý manžel, slovutný lékař, zemře. Tehdy přichází chvíle pro kdysi opuštěného milence. Než se oba staří lidé spolu vypraví po řece Magdaleně, aby nedotčeni zlobou světa vpluli do elysia své lásky, stáčí se autorův pohled do jejich minulosti plné všedních věcí i nepravděpodobné krásy. Geniální vypravěč sestupuje do nížin triviální literatury a líčí své postavy v rozmanitých podobách lásky, lásky romantické i domestikované, lásky „osamělých lovců“ i lásky manželské. Na sentimentální příběh z lidové četby navěšuje vlastní vzpomínky a sny....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/1052/laska-za-casu-cholery-szC-1052.jpg 4.1992
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Odeon
Orig. název

El amor en los tiempos del cólera, 1985

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (125)

Kniha Láska za časů cholery

Přidat komentář
laura
21. května

Nemohla jsem se začíst. Zdálo se mi to příliš zdlouhavé a možná trošku nudné. Ale pak najednou přišel zvrat - a mě to bavilo.

Jeden z těch románů, na které nezapomenete, i když už vzpomínky na něj vyblednou. Budete si vzpomínat jen matně, budete se přehrabovat v té mlze, která vám ty vzpomínky zkalila, a budete tápat - přesto někde hluboko ve vašem srdci tenhle příběh uvízne, abyste se k němu jednou mohli vrátit. A znovu prožít lásku za časů cholery...

MayaBu
27. března

No tedy...Márquez uměl psát, to bezesporu. Jeho květnatý styl, kdy vydatně popisuje, nebojí se zdůrazňovat krásné věci, ale ani jít až do naturalistických popisů, byl pro mě zprvu zvláštní, ale své kouzlo měl. Tím víc, když si člověk uvědomí, že si jeho postavy vystačí s minimem přímé řeči a čtenář to nikterak výrazně nepocítí.

Jenže příběh a jeho aktéři mě zklamali. Ano, je to v podstatě červená knihovna a Márquez slovem "láska" vůbec nešetří a maskuje jím všechno možné. Ještě zhruba ve dvou třetinách jsem si říkala, že to není špatné, ale pak přišlo zjištění, že mně už tak velmi nesympatický hrdina je vlastně i pedofil...navíc autor se k této otázce staví nanejvýš lhostejně, což jen umocnilo mé znechucení. S postavou Ferminy jsem měla ten problém, že jsem ji občas naprosto chápala, ale vzápětí jsem nad jejím jednáním kroutila hlavou (a tak pořád dokola...). Úplný závěr ve mě taky žádné emoce nevyvolal (nepočítám-li tedy záchvěv úlevy, že to mám za sebou a příšerný Florentino Ariza už mě nepotká).

Mám vskutku smíšené pocity. Bylo to jako číst latinskoamerickou telenovelu, ale napsanou...no ano, laureátem Nobelovy ceny za literaturu. Zvláštní kombinace


adelagr
16. března

Očekávala jsem něco dramatičtějšího a čtivějšího, ale příběh stylem vypravěče mě moc nebavil. Chyběly dialogy, aby byla kniha živější a napínavější. O co jde jsem pochopila až na konci :o)

LenkaKT
03. března

Za pasáž "mýdlo tam bylo a už mě nevyháněj" bych s chutí dala všechny hvězdičky. Začátek je vážně slibný, ale pak už mi to připadalo nějak moc blízko červené knihovně. Milý zážitek, to ano. Ale ne veledílo, Sto roků samoty je mnohem lepší.

vlkcz
02. února

Několik zajímavých okamžiků ukrytých v záplavě zbytečných slov a vedlejších příběhů. Místy mi to připomínalo Na paměť mým smutným courám, (některé motivy, myslím, použil v obou knihách) ale ty aspoň odsýpaly. Tohle bylo opravdu užvaněné. Chybí magické prvky, které ozvláštňovaly Sto roků samoty, příběh je prvoplánový, v podstatě bez překvapení. Ale kdo má rád jihoamerické telenovely, může být spokojen. Vzhledem k tomu, že já mám obecně problém s pochopením hispánské mentality, tak mě tohle "veledílo" minulo a skutečnost, že jsem ho dokázal dočíst, beru jako vykoupení z nějakých svých dřívějších menších hříšků.

Lilda
30. ledna

Dočteno. Byl to krásný zážitek. Žít s jinými lidmi jejich život. Vlastně skoro celý život. Neuvěřitelný příběh. A ještě úžasnější vznosný jazyk prokládaný nespisovnými výpovědmi postav. Popisné části byly kupodivu tak akorát. Přesně tak, nakolik jsem je potřebovala, abych si situace umělá představit, i když jsem nikdy popisované jevy neviděla. A psychologie postav? Velmi zajímavá. Fermina a Florentino. Dva naprosto jiné světy. Propleteni na celý svůj život. (jak i shrnuje poslední věta). Musím přiznat, že předtím jsem dlouho žádný román nečetla, takže už jen kvůli tomuto žánru to pro mě byla příjemná změna. Ta občasná zvrhlost, obzvláště Florentina, k tomu prostě patří. A skvěle to vykresluje jeho postavu, která není ani dobrá, ani zlá. Stejně jako Fermina. Jsou to zkrátka lidé. Nedokonalí, s různými posedlostmi a utkvělými představami, kterým zasvěcují celý svůj život. Vývoj psychologie postav se mi líbil, ačkoli šlo vidět, že něco se nemění, i když člověk bilancuje všechno. Některé věci z dětství prostě zůstávají navždy. Zbývá je přijmout.

mousie265
26. ledna

Ve dvaceti jsem ji odložila a pak po dvacetii letech přečetla jedním dechem. Právě tehdy jsem si uvědomila, jak se věkem a životní zkušeností mění vnímání. Od té doby se vracím k dříve odloženým knihám, ale hodně z nich odkládám i dnes, třeba za 10 let některé, za 20 další, jiné nikdy, ale kdo ví :-)

GraceC
15.12.2019

Jen málokdy se spisovatel odhodlá popsat celý život jednoho člověka. Je to úkol nanejvýš obtížný a pracný, ke kterému je potřeba spousta představivosti a zvlášť umění se do všech těch informací nezamotat a schopnost dát celému tomu dlouhatánskému příběhu hlavu a patu. Tato kniha ovšem představuje životy hned dva a k tomu pěknou řádku útržků dalších.

Příběh zachycuje, jak se dva lidé za celý život změní. Ne moc, ale přece jenom je vidět pokrok, jaký učiní v rozhodování svých životních priorit. Jediné, co zůstalo stále stejné, ačkoliv se projevuje jinou podobou, je láska.

Kniha mi svou upřímností často přišla oplzlá a nechutná. Ale tento pravdivý sloh bez předstíraného závoje kýče jsem si brzy oblíbila. Bylo zde mnoho okamžiků, které mi náhlou odpudivostí vyrazily dech. Například popis hřbitova, kde bylo pohřbeno tolik mrtvých, až zem čvachtala. Nebo mrtvoly plovoucí po řece. Popis stáří na posledních pár desítkách stran... To vše ale k příběhu, který chtěl nastínit život takový, jaký je, zkrátka patří.

Pokud nejste uspěchaný čtenář, který v knihách hledá napínavé dobrodružství, ale rádi spíš nad větami hloubáte a vychutnáváte si pomalu jednu po druhé, tohle je kniha, kterou byste si měli přečíst. A nejspíš ne jen jednou.

Hodnocení: 10/10
Poslední věta (která neuvěřitelně vystihuje celou knihu): ,,Celý život,'' řekl.

1

Doporučujeme

Pátá hora
Pátá hora
Kavárna na pláži
Kavárna na pláži
Jméno větru I.
Jméno větru I.
Idiot
Idiot