Láska za časů cholery

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Déle než 51 let čekal Florentino Ariza na novou příležitost, aby mohl Fermině Dazové vyznat nekonečnou lásku, na chvíli, až její 80letý manžel, slovutný lékař, zemře. Tehdy přichází chvíle pro kdysi opuštěného milence. Než se oba staří lidé spolu vypraví po řece Magdaleně, aby nedotčeni zlobou světa vpluli do elysia své lásky, stáčí se autorův pohled do jejich minulosti plné všedních věcí i nepravděpodobné krásy. Geniální vypravěč sestupuje do nížin triviální literatury a líčí své postavy v rozmanitých podobách lásky, lásky romantické i domestikované, lásky „osamělých lovců“ i lásky manželské. Na sentimentální příběh z lidové četby navěšuje vlastní vzpomínky a sny....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/1052/big_laska-za-casu-cholery-szC-1052.jpg 4.11088
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Odeon
Originální název:

El amor en los tiempos del cólera, 1985


více info...
Nahrávám...

Komentáře (139)

Kniha Láska za časů cholery

Malýmedvěd
28. září

Jsem uchvácen. To je kniha o životě. Příběh plný naděje, ale i bolesti a také plný obyčejných věcí, stejně tak jako naše životy. Je na nás co si vezmeme, co si zapamatujeme a s čím budeme na konci odcházet. Nádherná atmosféra, styl vyprávění, který mi seděl.

janka2000
03. září

Na rozdíl od Sto roků samoty má tato kniha smysl a má i dobrý děj. Jedná se o klasický milostný trojúhelník, ale kniha klasická vůbec není. Márquez píše takovým zvláštním stylem, kdy všechno zesměšňuje a zároveň to podává jako by to každý vnímal stejně jako on. Je to vlastně až absurdní, ale přitom máme před sebou geniální dílo. Láska, která překoná věky, zhnusení i obyčejné trable.


101evca
07. srpna

Lásku za časů cholery bych přirovnala k letnímu teplému vánku, který jen tak z lehounka rozvlní záclony na oknech. Děj se vleče, postavy zcela přirozeně a jen mimochodem proplouvají životem a proměňují se spolu s časem. Příběh je plný běžných věcí, každodenních problémů, které Márquez vykresluje velmi naturalisticky.
Nemyslím si, že tato kniha o stáří, naději, životu a různých podobách lásky je pro každého. Její pomalé tempo a sáhodlouhé popisy jsou poněkud únavné. Přesto jde o velice kvalitní a hodnotné dílo.

"Následujicí dny se v parnu nekonečně vlekly. Řeka se zakalila, úžila se víc a víc a místo spleti obrovitých stromů, nad nimiž žasl při své první cestě, viděli zprahlé roviny, nepatrné pozůstatky celých pralesů pohlcených lodními kotli, trosky bohem opuštěných osad s ulicemi zaplavenými vodou i v nejkrutějších obdobích sucha."

Zuna1990
05. srpna

Sú knihy, ktoré prečítame a páčia sa nám. Sú knihy, ktoré síce dočítame, no nezanechajú v nás nič. Sú knihy, ktoré ani nedočítame. Nakoniec sú tie, ktoré milujeme, doslova ich hltáme a zanechajú v nás silnú emóciu. Už navždy. Pre mňa je to Láska v čase cholery. Pretože nakoniec bude všetko dobré. Aj po 51 rokoch, 9 mesiacoch a 4 dňoch čakania.

uzivatel6780
29. července

Více se mi od Márqueze líbily Kronika ohlášené smrti a O lásce a jiných běsech než Sto roků samoty a tato. Takže asi spíše ty kratší. S přibývajícími stranami se mi zdá monotónní. Ale to neznamená, že je to kniha špatná. Pouze dojem z ní nijak zvláště silný.

fruitbueno
26. května

Čiré utrpení. Opravdová výzva letošní výzvy.

niki-chan
17. dubna

Uff, konečně dočteno - první myšlenka po dočtení. Druhá: co to bylo? Kde byla ta láska a hrůza cholery? Asi se ztratila v překladu někde mezi svolnými láskami starého proutníka. Brr, nechutnost korunovala příhoda s kapustňáky kapitána lodi na konci. No prostě: hrdinové protivní až hrůza, cholera byla sem tam zmíněná, konec prostě mimo, rozsah zbytečně velký, děj mix čehosi. Jsem ráda, že to mám za sebou a bohužel více hvězd za mě nelze dát...

lernami
28. března

(+ SPOILER) Musím říct, že třebaže jsem velká milovnice romantiky, tak se mi kniha moc nelíbila. To, že Márquez umí psát, je bez debat, přesto si mě příběh moc nezískal. Asi to bude tím, že postava Ferminy mi nebyla vůbec sympatická a nemohla jsem pochopit, co na takové ženě všichni vidí.
Některé části knihy však stály za přečtení - například hádka ohledně mýdla byla skvělá. Trefně dokazovala, že většina hádek ve vztahu spíše vzniká z úplných prkotin než z nějakých vážných důvodů - a je neskutečné do jakých rozměrů se taková hádka může dostat. I následná reakce obou protagonistů byla dost autentická. Fermina, třebaže věděla, že nemá pravdu, si neoblomně stála za svým. Pro doktora Urbina byla mnohem důležitější pravda než spokojenost manželky - a to bylo něco, přes co se Fermina nedokázala přenést. Pro mě tato část představovala střet dvou odlišných světů - aneb, jak by řekl John Gray - muži jsou z Marsu a ženy z Venuše.
A takovýchto trefných pozorování bylo v knize poměrně dost, což pro mě osobně představuje hlavní přednost této knihy.

1 ...