Láska za časů cholery

od:


KoupitKoupit eknihu

Déle než 51 let čekal Florentino Ariza na novou příležitost, aby mohl Fermině Dazové vyznat nekonečnou lásku, na chvíli, až její 80letý manžel, slovutný lékař, zemře. Tehdy přichází chvíle pro kdysi opuštěného milence. Než se oba staří lidé spolu vypraví po řece Magdaleně, aby nedotčeni zlobou světa vpluli do elysia své lásky, stáčí se autorův pohled do jejich minulosti plné všedních věcí i nepravděpodobné krásy. Geniální vypravěč sestupuje do nížin triviální literatury a líčí své postavy v rozmanitých podobách lásky, lásky romantické i domestikované, lásky „osamělých lovců“ i lásky manželské. Na sentimentální příběh z lidové četby navěšuje vlastní vzpomínky a sny....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/10_/1052/laska-za-casu-cholery-1052.jpg 4.2861

Orig. název:

El amor en los tiempos del cólera (1985)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (109)

Přidat komentář
KarolKula
06. listopadu

Snad nejkrásnější romantický příběh, jaký jsem kdy četla. Florentinovi jsem fandila, a i když měl spoustu žen, stále miloval jednu jedinou. Krásný konec u kterého jsem brečela :-D

Petrush
29. října

Knížka o lásce, o manželství a také, nebo možná hlavně, o stárnutí.

vitaly0472
24. října

Romantika od mládí do hlubokého stáří.

Občas moc nymfomanie a pedofilie.

Ale popis klystýru při souloži, to je vrchol.

Díky, stačí :D

LuciLux
22. října

Ten příběh byl tak prostinký, že se vůbec nebudu obtěžovat jej tu popisovat. Zato popíšu to, co mě nadchlo, přece jen se jednalo o mé první setkání s Marquezem a latinskoamerickým spisovatelem vůbec.

Nadchlo mě přelévání děje. Tu vypráví jedna osoba a najednou se děj přeleje úplně jinam, k někomu jinému, aniž by to působilo jakkoliv rušivě. A děj se tak střídavě a zcela plynule přelévá mezi třemi hlavními hrdiny a to se mi moc líbí.

Nadchlo mě to, že i když je příběh banální, na hranici těžko uvěřitelné platoničnosti, jedná se o tu četbu, kdy skončíte a máte pocit, že horkotěžko opouštíte v tomto případě Kolumbii z přelomu 19. a 20. století, kdy není třeba velkých zvratů a mnoha detailů, abyste většinu řádek s požitkem převalovali na jazyku a dozvěděli se mnoho zajímavého o koutu světa i době pro mě ne moc známé.

Nadchlo mě, jak významnou úlohu v knize hraje stáří a jeho podoby. Až při čtení mi došlo, jak málo knih jsem četla o starých lidech, stárnutí, jak mu čelit a už vůbec by mě nenapadlo, když jsem vzala knihu do rukou, že lásku tu budou nejsilněji prožívat hlavně staří lidé.

A na závěr mě nadchly momenty vzbuzující ohromení, na které čtenář nemůže snad nikdy zapomenout. Smrt kvůli papouškovi ("jistý věhlasný mistr štětce, který se ve městě náhodou zastavil cestou do Evropy, vytvořil obrovité plátno, pojednávající s patetickým realismem klíčový výjev smutné historie, totiž doktora Urbina na žebříku, kterak se v okamžiku smrti napřahuje po papouškovi"), dámu cumlající dudlíky, aby dosáhla milostného vyvrcholení ("Florentinu Arizovi se nejvíc líbilo, že při milování musela cumlat dětský dudlík, aby dospěla k výsostem slávy"), Arizova vedlejší kariéra písaře milostných psaníček ("...překypovalo jeho nitro takovou láskou, že nevěděl, co si s ní počít, a tak ji štědře rozdával milencům, kteří nevládli perem, a zdarma jim v Písařské dvoraně sepisoval milostná psaníčka".)

Zkrátka a dobře, tomu, kdo chce, nabízí tato kniha strašně strašně moc.

marhoul
22. října

Ne a ne se do toho dostat. Vše bylo jasné, ale nějak jsem se nedokázala vžít do postav. Možná jsem ji četla v nesprávné době, časem se na to podívám znovu.

flyingandie
18. října

Nejvíc mě na této knížce mrzí to, že člověk ví jak to dopadne hned na začátku. Příběh sám o sobě je až příliš předvídatelný. Mám pochopení pro lásku až za hrob, ale místy se děj příliš táhnul, dokonce natolik, že jsem sama sebe přistihla některá místa přeskakovat, aby už tomu konečně byl konec. Za mě zatím nejslabší kniha od Marquéze.

Dousabel
14. října

Čekala jsem od toho víc. Bezesporu je to krásný příběh, ale přece jen poměrně dost rozvláčný, s dosti hluchými místy. Ale ta základní myšlenka je pěkná. Bohužel se obávám, za což autor nemůže, že v dnešní době, s tituly obdařenými zlatými plackami a chrlícími tak tři denně, se takové knihy čtou hůř a hůř. Alespoň pro mě. Což je opravdu škoda.

haki34
30. srpna

jedna z kníh, ktoré čítam opakovane...magický realizmus sa dá iba doporučiť..k raňajkám, večeri, pred spaním...
krásny príbeh Florina a Ferminy... po tom, čo si obaja prežili bohaté a povedala by som že i naplnené životy, (i keď Florino ma občas udivoval , ba svojim bohémskym a nezodpovedným (pre mňa) prístupom až štval), nájdu konečne i jeden druhého a spoločný koniec...

a ako píše Siwan nižšie - tá atmosféra :) tá je to , čím ma kniha dostala...

Mirka2778
25. srpna

Napsat komentář k téhle knížce, není pro mě vůbec jednoduché. A tak napíšu moje pocity.
Já se na její čtení moc těšila. A nemůžu napsat, že jsem zklamaná, ale nadšená taky ne.
Řekla bych, že tady forma zvítězila nad obsahem. Je to krásně napsáno, moc mě bavilo tu knížku číst, ale její děj mě skoro nezajímal.
Něco jako písnička s úžasným textem a nudnou melodií, nebo naopak.
Bylo to jak koukat na život u sousedů. Každý týden sečou trávu, dneska věší prádlo, zítra ho sundají, děti jim odrůstají, pak přibývají vnoučata. Ale není to můj život a tak to vnímám jen okrajově. Proč o tom psát knihu.
Ano, stála za přečtení! Na Márqueze nezanevřu!
A krásný citát přidám: "Člověk by nevěřil, že se tolik let dá prožít tak šťastně v samých pranicích, samých hloupých tahanicích a nevědět ksakru, jestli to je láska, anebo ne."

Gooverka
20. července

Marquézovi nemohu upřít nádherný styl psaný i dechberoucí příběh, od kterého jsem se chvílemi nemohla odtrhnout. Oceňuji, že jsem se do postav dokázala vcítit, i když mi ani jedna z nich nebyla bůhvíproč sympatická. Na druhou stranu, kdyby knize chyběla půlka stránek s vedlejšími postavami a jejich příběhy, myslím, že by to knize neuškodilo. Příběh se díky dlouhým kapitolám a nepřerušenému textu četl špatně.

Juvka
12. července

Knížka je psána v dřívějších dobách, asi proto jsem měla problém se do ní začíst. Čekala jsem od této knížky drobet víc. Samotný příběh není až tak špatný. Přece jenom udržet si lásku k jedné ženě po celý život dokáže málo kdo a je to až neuvěřitelný. Přesto některé pasáže bych osobně vynechala.

zanetkov77
13. června

„Duše se milují od pasu nahoru, těla od pasu dolů.“

Velmi příjemný román o lásce a stárnutí. Márquezův styl psaní mi sedl, jeho smysl pro detailní popisy jsou dechberoucí, přesto si jednu hvězdičku nechám ještě v záloze a věřím, že mě dokáže jiným dílem obohatit ještě o kapku víc.

Pozn. Netušila jsem, jaká jsou kapustňáci (v knize hojně zmiňovaní) neuvěřitelně rozkošná zvířata.

Hyaenodon
29. května

Tak nějak nevím. Jazyk, metafory - perfektní. Samotné řemeslné zpracování - perfektní. Ale na druhou stranu jsem se nedokázal ani s jednou z postav nějak blíže identifikovat a trochu mě i štvaly. Autistický stalker Florentino, který zpracuje každou ženu, jež před ním nevyleze na strom, ale "miluje" Ferminu, mi šel na nervy asi nejvíc. Fermina se pasivně nechala uhnat napřed Urbinem a později Arizou, aniž bych u ní měl pocit, že cokoliv z toho opravdu chce. Suchar Juvenal Urbino, který svou ženu štval tak dlouho, až si na sebe zvykli, působil alespoň trochu životně, ale také mi k srdci nepřirostl... Možná dílo plně docením v pokročilejším věku, ale za dané situace tři hvězdy za jazyk.

papaja
06. května

Pro mne nejlepší autor všech dob, jinak celkem fádní příběh dokáže jen Márquez vyprávět stylem, že se nedokážete odtrhnout.

1Barulinka
29. dubna

Příjemné čtení. Autor nás krásným způsobem provází životem hlavních hrdinů, vše na sebe dokonale navazuje a žádná část není nudná nebo příliš zdlouhavá. Při četbě jsem si připadala jako bych sama stárla s postavami.

kuky921
13. dubna

Knížka se moc pěkně čte, děj se pomalu odvíjí a čtenář sleduje životní osudy hlavních hrdinů od počáteční zamilovanosti, odcizení a shledání v pozdějším věku.

Makropulos
11. dubna

Pomalu plynoucí příběh o lásce, ale i samotě, hlavně ale o stárnutí a smrti, která na každého čeká. Márquez tady dokazuje, že pokud to člověk umí, dokáže vyprávět historii jedné lásky tak, že se čtenáři nechce od knihy odcházet. Obyčejné věci popíše neobyčejně, erotické scény vypráví v krásných metaforách, je vtipný a zábavný, a přitom hovoří o nafouklých mrtvolách plujících po řece Magdaleně, občanských válkách, choleře, vykácených stromech a vybitých zvířatech. Velmi na mě zapůsobil jeho popis projevů stárnutí, které si člověk, i když se tomu vlastně brání, začíná uvědomovat, a které mu jasně dávají najevo, kam směřuje.

medlovice
24. března

Náročné čtení . Dlouhé věty, dlouhé odstavce a přece velmi strhující děj a tak zajímavé osudy, že bych ty lidi chtěla poznat. Podívám se na film , kniha je opravdu klenotem literatury. Trochu připomíná Dům duchů.

Dagros
21. února

Četla jsem někdy na střední škole a musím říct, že to pro mě bylo náročné čtení, ale zakousla jsem se a knihu dočetla. Jsem ráda, že jsem vydržela, protože to dílo za to stojí. Moc se mi kniha líbila a jednou si jí ráda přečtu znovu.

Shui-Xian
24. ledna

Márquez má nepochybně dar psát barvitě a podmanivě - tak, že se čtenář zabydlí v příběhu a vydržel by s lenošivou spokojeností sledovat děj, i kdyby byl sebezdlouhavější. Neupírám mu schopnost líčit skutečnost samozřejmě a výmluvně.
Bohužel patřím k čtenářům, kterým sice nevadí pomalé plynutí knihy, ale nemusí nutně sledovat, jak její postavy močí nebo hledají mýdlo ve sprše. Prodchunutí člověčenstvím v tom tady nevidím - spíše (promiňte mi) nabubřelost a patetičnost autorského stylu: luxus obalit příběh bezobsažnou vatou, vydávající sentimentální nudu za krásnou ukázku popisné ekvilibristiky. A tak, s vědomím, že téma mě přeci jen neuchvacuje tolik, abych se k němu dál prodírala naturálními nepodstatnostmi, odkládám Márqueze na důchod...

Aati
16.12.2017

Je pravda, že na styl autora si musí čtenář zvyknout, podle mě je hodně osobitý. Mě však velmi oslovil a zaujal hned ze začátku. Nemusíte mít rádi červenou knihovnu, aby vám toto dílo o lásce přirostlo k srdci. Milostný příběh je totiž podán tak originálně a přitom mile a zcela přirozeně, že jej lze jen a jen doporučit.

CarolC
21.11.2017

Čekala jsem mnoho a dostala hodně málo. Autor strašně moc přeskakuje. Vylíčí nějakou událost a poté se bez mrknutí oka vraccí v minulosti, co tomu předcházelo a z toho se třeba i vrací do další minulosti. Na začátku jsem se strašně ztrácela. Pedofilní vztah tomu nasadil korunu k mému totálnímu znechucení. Dvě hvězdičky dávám jen za to, že tam je hezky popsaný dlouhodobý partnerský vztah se všemi problémy, jelikož jsem takto hezky popsaný dlouhodobý vztah ještě předtím nikde nečetla. Ani trošku nehrozí, že bych měla čas číst podruhé...

Siwan
20.11.2017

Já miluju tu atmosféru, vůně, které člověka obklopí, šaty, které s hrdiny obléká, vnitřní souboje, které svádí.
Je úžasná.

hroneczek
30.10.2017

Člověk mu celou knihu přeje, aby byla jeho láska naplněna. Nakonec se to podaří, ale za velmi zvláštních a ne úplně šťastných okolností. Nádherná je jeho vytrvalost.

Nelasp
01.10.2017

Dojemná kniha o tom, že na lásku není nikdy pozdě. Dobře se mi kniha četla, nenudila jsem se u ní- Marquéz zkrátka umí vyprávět.

snimcibdim
10.09.2017

Jedna z mých nejmilejších knih. Příběh o podobách lásky. Končí svým způsobem happy-endem - přesto není sentimentální ani patetický. Člověk, který ho napsal, musel být schopen velmi hlubokých citů a zároveň být nesmírně vnímavý k těm nejvznešenějším i nejpokleslejším stránkám lidské existence.

Jana283
05.09.2017

"Už je to tak: vůně hořkých mandlí mu vždycky připomínala osud zbraňovaných lásek."
Už je to tak - tahle první věta vás pohltí a propadnete na vždy kouzlu Marquezových knih.

chlo0opek
20.08.2017

Jsou knihy, od kterých se jen tak neodtrhnete, jak se dobře čtou a pak jsou knihy, díky nímž si těchto knih budete vážit ještě o to víc. A tahle kniha bohužel patří právě k té druhé sortě:(.
Je to jedna velká nuda (ta najvětší je asi tak do 1. čtvrtiny knihy - pokud to teda vydržíte až sem ... to ji už pak možná dočtete třeba až do konce). Ona stačí jen ta náplň - promrhaný život hlavního představitele (navíc nijak sympatického představitele). V podstatě mně bylo jedno, jestli se ti dva dají či nedají dohromady, teda radši bych i byl, kdyby ne, aby to mělo něco, co vybočuje z nastoleného směru, ale i tak to dopadlo ... no, prostě jaká celá kniha - tak nějak nezáživně. Nu, když si vlastně vzpomenu na poslední rozhovor, tak můžu říct až trapně. Stejně takové bylo i neustálé pojmenovávání postav jménem i příjmením; ke konci mi toto přišlo až vyloženě směšné.
Jistě by se našly i další zápory, ale už se mi nad tím nechce ani přemýšlet. Nakonec dávám přece jen 1* a sice za ten literární sloh - sice 2x nepomáhal k lehčímu čtení, ale nutno říct, že aspoň to si zaslouží lehké ocenění.

LaCucaracha
20.08.2017

Platí to samé co u Sto roků... Márquez je nepřekonatelný vypravěč, v jeho podání vás jakýkoli příběh beznadějně vcucne a na poslední stránce vyplivne naprosto odrovnaného. Číst Márqueze je zážitek. Příběh dvou starých lidí, kteří se na konci života setkávají, aby navázali na svou mladistvou, nenaplněnou lásku, je krásný a dojemný, ale v žádném případě prázdně patetický. Nádhera.

TipsyChipsy
17.08.2017

Nádhera číst tuto knihu. Má jen jediné téma, ze kterého s jistotou neodbočí, je to láska. A k tomu sex, vztahy a psychologie. Vše je vykresleno tak barvitě, plasticky, příjemně, magicky realisticky, celý život milostným zorným okem. První láska, svatební noc, láska tělesná, láska nevěrná, láska letitých milenců... Je to o nejsilnějších věcech, které mohou pohnout člověkem. První kapitoly něco nakousnou a čtenář musí prožít celý život s hrdiny a celou dobu je zvědavý, jestli to dopadne, jak má.