Láska za časů cholery
Gabriel García Márquez
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/1052/bmid_laska-za-casu-cholery-M30-1052.png
4
1318
170
Déle než 51 let čekal Florentino Ariza na novou příležitost, aby mohl Fermině Dazové vyznat nekonečnou lásku, na chvíli, až její 80letý manžel, slovutný lékař, zemře. Tehdy přichází chvíle pro kdysi opuštěného milence. Než se oba staří lidé spolu vypraví po řece Magdaleně, aby nedotčeni zlobou světa vpluli do elysia své lásky, stáčí se autorův pohled do jejich minulosti plné všedních věcí i nepravděpodobné krásy. Geniální vypravěč sestupuje do nížin triviální literatury a líčí své postavy v rozmanitých podobách lásky, lásky romantické i domestikované, lásky „osamělých lovců“ i lásky manželské. Na sentimentální příběh z lidové četby navěšuje vlastní vzpomínky a sny.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2008 , OdeonOriginální název:
El amor en los tiempos del cólera , 1985
více info...
Přidat komentář
Četla jsem někdy na střední škole a musím říct, že to pro mě bylo náročné čtení, ale zakousla jsem se a knihu dočetla. Jsem ráda, že jsem vydržela, protože to dílo za to stojí. Moc se mi kniha líbila a jednou si jí ráda přečtu znovu.
Márquez má nepochybně dar psát barvitě a podmanivě - tak, že se čtenář zabydlí v příběhu a vydržel by s lenošivou spokojeností sledovat děj, i kdyby byl sebezdlouhavější. Neupírám mu schopnost líčit skutečnost samozřejmě a výmluvně.
Bohužel patřím k čtenářům, kterým sice nevadí pomalé plynutí knihy, ale nemusí nutně sledovat, jak její postavy močí nebo hledají mýdlo ve sprše. Prodchunutí člověčenstvím v tom tady nevidím - spíše (promiňte mi) nabubřelost a patetičnost autorského stylu: luxus obalit příběh bezobsažnou vatou, vydávající sentimentální nudu za krásnou ukázku popisné ekvilibristiky. A tak, s vědomím, že téma mě přeci jen neuchvacuje tolik, abych se k němu dál prodírala naturálními nepodstatnostmi, odkládám Márqueze na důchod...
Je pravda, že na styl autora si musí čtenář zvyknout, podle mě je hodně osobitý. Mě však velmi oslovil a zaujal hned ze začátku. Nemusíte mít rádi červenou knihovnu, aby vám toto dílo o lásce přirostlo k srdci. Milostný příběh je totiž podán tak originálně a přitom mile a zcela přirozeně, že jej lze jen a jen doporučit.
Čekala jsem mnoho a dostala hodně málo. Autor strašně moc přeskakuje. Vylíčí nějakou událost a poté se bez mrknutí oka vraccí v minulosti, co tomu předcházelo a z toho se třeba i vrací do další minulosti. Na začátku jsem se strašně ztrácela. Pedofilní vztah tomu nasadil korunu k mému totálnímu znechucení. Dvě hvězdičky dávám jen za to, že tam je hezky popsaný dlouhodobý partnerský vztah se všemi problémy, jelikož jsem takto hezky popsaný dlouhodobý vztah ještě předtím nikde nečetla. Ani trošku nehrozí, že bych měla čas číst podruhé...
Já miluju tu atmosféru, vůně, které člověka obklopí, šaty, které s hrdiny obléká, vnitřní souboje, které svádí.
Je úžasná.
Člověk mu celou knihu přeje, aby byla jeho láska naplněna. Nakonec se to podaří, ale za velmi zvláštních a ne úplně šťastných okolností. Nádherná je jeho vytrvalost.
Dojemná kniha o tom, že na lásku není nikdy pozdě. Dobře se mi kniha četla, nenudila jsem se u ní- Marquéz zkrátka umí vyprávět.
Jedna z mých nejmilejších knih. Příběh o podobách lásky. Končí svým způsobem happy-endem - přesto není sentimentální ani patetický. Člověk, který ho napsal, musel být schopen velmi hlubokých citů a zároveň být nesmírně vnímavý k těm nejvznešenějším i nejpokleslejším stránkám lidské existence.
"Už je to tak: vůně hořkých mandlí mu vždycky připomínala osud zbraňovaných lásek."
Už je to tak - tahle první věta vás pohltí a propadnete na vždy kouzlu Marquezových knih.
Jsou knihy, od kterých se jen tak neodtrhnete, jak se dobře čtou a pak jsou knihy, díky nímž si těchto knih budete vážit ještě o to víc. A tahle kniha bohužel patří právě k té druhé sortě:(.
Je to jedna velká nuda (ta najvětší je asi tak do 1. čtvrtiny knihy - pokud to teda vydržíte až sem ... to ji už pak možná dočtete třeba až do konce). Ona stačí jen ta náplň - promrhaný život hlavního představitele (navíc nijak sympatického představitele). V podstatě mně bylo jedno, jestli se ti dva dají či nedají dohromady, teda radši bych i byl, kdyby ne, aby to mělo něco, co vybočuje z nastoleného směru, ale i tak to dopadlo ... no, prostě jaká celá kniha - tak nějak nezáživně. Nu, když si vlastně vzpomenu na poslední rozhovor, tak můžu říct až trapně. Stejně takové bylo i neustálé pojmenovávání postav jménem i příjmením; ke konci mi toto přišlo až vyloženě směšné.
Jistě by se našly i další zápory, ale už se mi nad tím nechce ani přemýšlet. Nakonec dávám přece jen 1* a sice za ten literární sloh - sice 2x nepomáhal k lehčímu čtení, ale nutno říct, že aspoň to si zaslouží lehké ocenění.
Platí to samé co u Sto roků... Márquez je nepřekonatelný vypravěč, v jeho podání vás jakýkoli příběh beznadějně vcucne a na poslední stránce vyplivne naprosto odrovnaného. Číst Márqueze je zážitek. Příběh dvou starých lidí, kteří se na konci života setkávají, aby navázali na svou mladistvou, nenaplněnou lásku, je krásný a dojemný, ale v žádném případě prázdně patetický. Nádhera.
Nádhera číst tuto knihu. Má jen jediné téma, ze kterého s jistotou neodbočí, je to láska. A k tomu sex, vztahy a psychologie. Vše je vykresleno tak barvitě, plasticky, příjemně, magicky realisticky, celý život milostným zorným okem. První láska, svatební noc, láska tělesná, láska nevěrná, láska letitých milenců... Je to o nejsilnějších věcech, které mohou pohnout člověkem. První kapitoly něco nakousnou a čtenář musí prožít celý život s hrdiny a celou dobu je zvědavý, jestli to dopadne, jak má.
Jedna z nejkrásnějších knih, co jsem četla. Velmi dojemný příběh. Klobouk dolů před Márquezem. :)
"Vyšetřením zjistil, že pacient nemá horečku ani bolesti a že nepociťuje žádné určité obtíže, kromě výrazné potřeby umřít. Stačilo, aby nejprve chlapci a poté i jeho matce položil pár záludných otázek, a znovu si potvrdil, že láska i cholera se projevují stejně."
Toto bola moja prva kniha od Marqueza a naozaj som necakala, ze kniha ma tak pohlti! Pristihla som sa, ze nedokazem knihu odlozit. Krasny pribeh, zaujimavy styl pisania. Za mna odporucam.
Čtivý příběh o nekonečném čekání. Za mě doporučuji. U knihy se zasmějete, pobrečíte si a hlavně se nad ní zamyslíte. Nejvíc mě zaujaly změny, které se během toho času děly okolo hrdinů.
Moje první seznámení s Márquezem a musím říct, že mě naprosto okouzlil. Z počátků jsem měla trochu problém chytit se a držet krok s tempem vypravěče, nicméně když jsem se do knihy začetla, stěží se mi pokládala.
Kniha se mi líbila. Márquez měl jedinečný vypravěčský styl. Jeho knihy jsou vyprávěny, jakoby jedním neuvěřitelně dlouhým souvětím. Nemohu říci, že by mě obsah knihy nějak zvlášť zasáhl či upoutal, hlavní hrdinové mi také nejsou nijak zvlášť sympatičtí, výjimečně však forma převážila obsah. Mám prostě rád magický realismus.
Moje první kniha od Márqueze. Je pravda, že mě první jeho styl psaní celkem zarazil, ale po pár stránkách jsem si na něho zvykla a dokonce mě okouzlil. Příběh je milý, neotřelý způsob jeho podání knihu vyzdvihuje.
Od Marquéze jsem už knihu četla, byla dobrá, a tak jsem si už tehdy řekla, že si nějakou další od něj přečtu. Tuto jsem začala a nedočetla....zkusím jinou. Příběhy o lásce a zase o lásce nemusím, nyní jsem se o tom přesvědčila. Ale autorovo líčení je ojedinělé to ano!
Štítky knihy
láska zfilmováno milostné romány magický realismus ságy Kolumbie historické romány kolumbijská literatura hispanoamerická literatura zakázaná láska
Autorovy další knížky
| 2006 |  Sto roků samoty |
| 2008 | Láska za časů cholery |
| 2005 | Kronika ohlášené smrti |
| 1997 | O lásce a jiných běsech |
| 2005 |  Na paměť mým smutným courám |
Kniha Láska za časů cholery je v
| Právě čtených | 34x |
| Přečtených | 1 975x |
| Čtenářské výzvě | 272x |
| Doporučených | 108x |
| Knihotéce | 614x |
| Chystám se číst | 772x |
| Chci si koupit | 85x |
| dalších seznamech | 26x |
Náročné čtení . Dlouhé věty, dlouhé odstavce a přece velmi strhující děj a tak zajímavé osudy, že bych ty lidi chtěla poznat. Podívám se na film , kniha je opravdu klenotem literatury. Trochu připomíná Dům duchů.