O lásce a jiných běsech

od:

O lásce a jiných běsech

Kolumbie za vlády španělských místokrálů. Město Cartagena, dříve jedno z nejdůležitějších tržišť pro obchod s otroky, má koncem 18. století vrchol svého rozkvětu dávno za sebou. Sierva María de Todes los Ángeles, jediné dítě markýze de Casalduero, vyrůstá s černými otroky na dvoře svého otce; představy afrických bohů a duchů jsou jí bližší než bigotní katolicismus vlastní rodiny. Když jí v den jejích dvanáctých narozenin pokouše pes napadený vzteklinou, nebere to zprvu nikdo vážně. Zdivočelí psi, kteří honili kočky nebo se prali se supy o zdechliny na ulicích Cartageny, byli v té době všedním úkazem. Markýz de Casalduero ovšem, když se o možnosti onemocnění své dcery doví, zpanikaří a podrobí Siervu Maríi, i když se u ní neprojevuje žádný symptom choroby, řadě tenkrát běžných léčebných procedur; nakonec se podvolí nátlaku katolické církve,která zná jediný úspěšný prostředek proti nevyléčitelným chorobám - vyhánění ďábla neboli exorcismus. Přípravou exorcismu je pověřen páter Cayetáno Delaura zvaný "kat", pravá ruka biskupa místní diecése. Vyhlédnutým místem plánovaného exorcismu je klášter svaté Kláry, do jehož inkvizičního žaláře byla Sierva María uvržena. A tady začíná osudná milostná zápletka šestatřicetiletého muže církve s dvanáctiletou dívkou posedlou ďáblem. Jejich láska je mnohonásobným přestupkem proti neotřeseným normám své doby. Magické kouzlo vypravěčského umění Gabriela Garcíi Márqueze uchvátí čtenáře od první stránky a nepustí jej až do konce tohoto neobyčejného příběhu plného pozemské i duchovní vášně....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/93_/93532/o-lasce-a-jinych-besech-93532.jpg 4.3322
Originální název:

Del amor y otros demonios (1994)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Alois Hynek
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (23)

Přidat komentář
Nelasp
01.10.2017

Přečteno v originále, velice zajímavě napsáno, sedí k autorovu stylu. Krátký ale silný příběh.

Melic
12.04.2017

Od začátku jsem se nějak nedokázal začíst, ale nepřikládám to knize jako takové, prostě začíná jaro a já čtu v hromadné dopravě plné různých rozptýlení. Když jsem ale četl posledních 30 stran, nemohl jsem se odtrhnout. Dokonce uvažuji, že si to ještě někdy přečtu jednou, abych zjistil, co mi uniklo z nepozornosti.

AlexisG
13.02.2017

I když krátký příběh, který lze zvládnout i za jeden den, je přes to silný a čtivý. Užila jsem si ho do poslední chvíle a i když už od začátku bylo tak trochu jasné jak skončí, nedokázala jsem knihu prostě odložit. Myslím, že víc ani říkat netřeba.

hellena1523
29.01.2017

Skvěle napsaný román. Je úplně jiný, než autorovy ostatní knihy, přesto (nebo snad proto) mě uchvátil. Křehký, zároveň velmi silný příběh.

Cirrina
26.05.2016

Hluboce mne zasáhlo, když jsem ji četla. (Dle mne nečíst ve špatném životním období...) A skvěle napsané, prostě Marquéz. Líbí se mi, doporučuji, další komentáře jsou zbytečné, vystihujících to krásné je tu dost :-)

Eliška_P
18.04.2016

Velmi zajímavá knížka o velmi netradiční lásce. A paradoxně - láska ze strany kněze tu není zdaleka tím nejpřekvapivějším.

patricie7402
03.04.2016

Kniha o lásce, o lidskosti a církevní "svatořečenosti". Příběh značí mez života otroka a vyšší sféry ve společnosti. Postupně se zde ukazuje jednak rozdíl mezi smýšlením obyčejných chudých lidí a bohaté vrchnosti, která se bojí všech nemocí, a když už se s něčím "vážnějším" setká, má potřebu tomu klást ďábelskou myšlenku.
Pěkně napsaný román, historický popis a děj není příliš přemnožený jmény, takže se dobře.

kireg
17.01.2016

Do půlky knížky jsem si lámala hlavu proč se v názvu knihy vyskytuje láska. V první polovině knihy jsem zaznamenala spíše nenávist viz. Markýz a Bernarda a jejich vztah k dceři, kterou vychovávali otroci. Když ji pokousal pes otec k ní našel cestu, ale ne na dlouho. Ona láska, na kterou jsem čekala přišla v takové formě, ve které jsem ji nečekala.

Na autorovi se mi líbí, že velmi hezky přibližuje dobu otroků, vztekliny a vymítání ďábla. Rozhodně to nebylo poslední dílo, které jsem přečetla.

kristleko
21.04.2015

Puch z mangrovových bažin, horko a vlhko, obtížný hmyz, otroctví, ale především těžká knuta církevní vlády a všudypřítomné pověry a báchorky – to vše vytváří v karibském zapadákově dusivou a tíživou atmosféru, v níž se odehrává smutný příběh dvanáctileté Siervy Maríe. O jakých běsech je v názvu řeč? Inu, doba je zlá, lidé propadají neřestem a úpadku, kvete v ní šílenství, posedlost ďáblem, kacířství a – stejně jako v každé jiné době – především láska coby „zvrácený cit, odsuzující dva lidi, kteří se vůbec neznají, k ubohé a nezdravé vzájemné závislosti, která je tím pomíjivější, čím je vřelejší“. Márquez dokonale umí vyprávět různé drobné příhody a epizody (světské i nadpřirozené), i na malém prostoru vykreslovat nezapomenutelné postavy (zhýralá markýzova manželka Bernarda, Cayetano Delaura či svérázný lékař Abrenuncio), a především vyjádřit mnohé v krásných, a přitom zcela lakonických větách.

Skip
09.12.2014

Kniha o lásce zapovězené, o tuposti některých církevních představitelů, o krutosti vymítání ďábla a vlastně i o krutosti doby, v níž lidé žili v jakési temnotě neporozumění a jen pár osvícených dokázalo vzdorovat a hledat poznání, přičemž jim šla často po krku Svatá inkvizice. Z původní reportáže pro noviny o dívce, kterou našli v hrobce starého kláštera a které po smrti dál rostly vlasy, ač z ní byla už jen kostra, stvořil Márquez jeden ze svých velmi dobrých románů.

markéta23
13.08.2014

Moc pěkná knížka. Určite se k ní vrátím. Doporučuji.

Lili2
14.05.2014

Velice čtivá a zajímavá kniha - zajímavé téma. Mám 100 chutí si to přečíst ještě jednou.

Domuly
24.03.2014

Kniha se mi moc líbila. Krásně vykreslené prostředí a krutá doba, kdy vládla církev. Sierva Marie si mě získala téměř hned svou bezprostředností a drzostí. Některé scény jsou drsné. Od knihy jsem toho moc neočekávala a velice mile mě překvapila. Zoufalá doba si žádá zoufalé činy.

helmiczka
26.01.2014

Plusy: autorov štýl, nebojácne opisy vecí.
Plusy/mínusy: rozsah.
Mínusy: všetko napreduje príliš rýchlo.

Valyk
19.01.2014

Kdo by se hned po pár řádcích nezamiloval do Bernardy..... "její někdejší tělo mořské panny bylo teď odulé a měděně zbarvené jako tři dny starý nebožtík, a vydávala tak hromové a smrduté pšouky, až to děsilo i hlídací psy". Márquez mě opět nezklamal. Ve skutečnosti jsem se spolu s Delaurem tak nějak zvláštně zamiloval do Siervy. Těm, kteří od Márqueze zatím nic nečetli a chtějí si začít s tímto žánrem, bych doporučoval nejdříve právě tuto knihu. Ostatně, právě na ní si každý může vyzkoušet, jestli je "připraven" na náročnější kousky. V celé knize je hlavní linie velice zřejmá, uhýbá se jen málo a po hlavních větvích, takže navzdory všem prvkům magického realismu se lze snadno "udržet na cestě". Vynikající dílo! A po jeho dočtení lze rovnou přejít třeba na Sto roků samoty.

lilycharlybeth
31.10.2013

Velice krásná kniha o velice smutné době.

budíček
09.06.2013

Dílko ne dlouhé rozsahem, zato se pocit z něho dlouho usadí ve čtenáři. Hrdinku Siervu Maríu v den 12-tých narozenin kousne vzteklý pes. Očekává se, že dívka na vzteklinu co nevidět zemře. Když se tak nestane, je to ještě podezřelejší, protože v době, kdy se příběh odehrává, to nebylo běžné. A tak se na už tak divnou dívku dívá okolí ještě víc skrz prsty. Její podivnost má kořeny v její výchově. Rodiče se nebrali z lásky, nikdy neměli žádný hlubší vztah, jen podivné prázdno a láska se z nich nepřenesla ani na dceru. Ta byla nakonec vychovávána otroky, s nimiž trávila většinu času a uznávala jejich víru v amulety a duchy. Navíc měla dívka ve zvyku se po domě pohybovat nezvykle tiše. Nakonec zvítězí pověrčivost a i rodiče uvěří, že je dívka díky kousnutí posedlá. Otec ji následně odveze do kláštera, kde se má podrobit exorcismu. Vymýtání má provést silně věřící kněz, který je 3x starší než Sierva María. Postupně ale jak tráví s dívkou stále víc času k ní začíná pociťovat stejnou lásku jako muž ženě. Nerovný vztah by neměl naději na existenci ani v současnosti natož v tehdejší době, avšak o to intenzivněji ho dvojice prožívá až do poslední chvilky...

Mé první setkání s Marquézem a magickým realismem a doufám, že ne poslední. Opravdu zvláštní atmosféra mezi jednotlivými osobami, samotného domu a vůbec i prostředí příběhu jako takového se drží čtenáře po celou dobu. Zvláštní víra v různé amulety, duchy a podivné bytosti ještě dodá. Navíc dění za zdmi kláštera opisuje i další osudy nejen ten dívčin. Autor dobře vystihuje i charaktery postav. Zvlášť změny u kněze jsou zřejmé dále povrchnost a požitkářství matky, slabost a osamělost otce, pověrčivost společnosti jako celku a mezitím vším dívka, která byla jiná než ostatní děti tehdejší doby. Příběh není dlouhý, je i celkem čtivý, jen některé pasáže vracející se do minulosti rodičů byly občas zdlouhavé a hůře stravitelné.

MilkyA
28.03.2013

Knihu som dočítala asi len preto, že je krátka a z nejakej nepochopiteľnej úcty k autorovi, tunajšiemu hodnoteniu a možno nádeje na aspoň pointu na konci? Celé mi to príde len ako nejaký náčrt, dejová kniha bez zaujímavého deja, jej myšlienky ku mne neprehovorili /alebo tam neboli? kto vie?/... Postavy som vôbec nespoznala, nepochopila a Delaura, akože sčítaný človek sa až šialene zamiluje do čudáckej dvanástky po jednom dotyku a pol prehodenom slove mi je záhadou... Nie som zvyknutá až toľko si v knihách domýšľať, netuším o čom to celé kurňa v konečnom dôsledku bolo, ale who cares? Viac času potratím horšími vecami, aspoň som si rozšírila slovnú zásobu :D

Meginho
07.02.2012

Od tohoto autora jsem četla snad úplně všechny knihy a tahle je podle mě nejlepší. Příběh mě chytil od začátku do konce.

brabofka
31.12.2011

Je to moje první Márquezova přečtená kniha. A jestli v ostatních dokáže ještě lépe popsat jednotlivé postavy a příběhy pak se na další jeho knížky těším. tahle kniha se mi líbila, i když si myslím že všechny postavy by si zasloužili lepší vykreslení a detailnější pohled. Pak by to bylo mistrovské dílo!

pet-kyval
21.07.2011

[072/11] Pro mě ta kniha neměla sílu. Zamýšlený efekt sounáležitosti a vcítění se do postavy se nedostavil. Řekla bych, že to bylo tou strohostí textu a nedostatečným seznámením se s charaktery. Každému z nich byla věnována buďto zbytečná a nebo nedostatečná pasáž, přeskakovalo se z bezvýznamných příběhů naprosto nesouvisejících s hlavní linií na nedostatečné zmínky o tom podstatném.

(021) ,,Lidské tělo není uzpůsobeno na tolik let, kolik bychom mohli žít."

Psát na málo listů a vystihnout kompletní myšlenku je umění a tomu se tato kniha ani zdaleka nepřibližuje. Námět je zajímavý a souboj s církví mohl být pro čtenáře emočním zážitkem kdy by se proplétala nenávist s nadějí a povrchní láskou(?) k hrdince, ale text je natolik nedostačující, že to na mě působilo jen jako prvotní náčrt - skica, která pouze nalákala v úvodu, ale tím to tak asi skončilo.

(034) ,,Žádný blázen není pomatený, pokud člověk přistoupí na jeho názory."

Siervu jsem nepoznala, jejího otce jsem nepoznala a ani její matku. Nedokázala jsem se ani letmo přiblížit k pochopení jejich jednání a vztahů mezi sebou. Sdělení, že tam existuje nenávist prostě není dostačující a není to odůvodnění pro následující reakce. Není zde vedlejších postav v pravém slova smyslu, protože ty jsou předestírány jako důležité a stavěny na roveň těm hlavním a kdykoliv se stalo něco podstatného, a snad by se to dalo nazvat jako zvrat, splynulo to s okolní vatou a to bez větších následků na soudružnost textu, z čehož vyplývá ta celková nepodstatnost.

(053) Nevíra vydrží mnohem více než víra, poněvadž smysly jí dávají za pravdu.

Hodnotím tuto knihu podprůměrně hlavně za nedodělanost a neúplnost, která je nesmyslně nahrazována nepodstatným. Nedokázala ve mně vzbudit žádné emoce a když byl nad postavami vynesen definitivní ortel, bylo mi to jedno. Určitě si od autora míním přečíst něco více a rozhodně ho nezavrhuji, protože styl psaní mi nevadil a po logické stránce mi tam také nic nechybělo, ale na plnohodnotnou knihu to nemá úroveň.

(091) ,,Nepřipusť, abych na tebe zapomněl."

Vironey
13.07.2011

Pro mě jedna z nejlepších knih od Márqueze. I když není tak rozsáhlá a propracovaná jako jeho nejvýznamnější dílo Sto roků samoty, přesto ji považuji za úžasnou knihu, která je prostoupená Márquezovou filozofií více než jeho jiné, rozsáhlejší, knihy. Na první pohled obyčejný romantický příběh o lásce mladého kněze k velmi mladičké zrzavé lolitce má neuvěřitelný náboj a hloubku. Jeho síla podle mě spočívá právě v té jednoduchosti. Za příběhem o nenaplněné lásce se skrývá opět dokonale znázorněný rozklad osobností, opět zde Márquez uzavírá čas do stále se opakujícího cyklu bez počátku a konce, opět je čtenář uvězněn do bizarně snového světa, který dokáže vytvořit jen Márquez.

Márinka

Na Sto roků samoty jsem si ještě netroufla. Tato kniha je však skutečně skvělou vstupní bránou do Marquezova literárního světa.