VeDny komentáře u knih

Skvělé počtení. Vtipné, zajímavé, svým způsobem "typicky české" a chytré. Jako povinná četba to byla mezi těmi romány o zákopových válkách a bombardování neskutečná úleva. Jo a ty ilustrace jsou taky super. :)

22 11.05.2021

V úvodu, kde se všech deset postav poprvé ukazovalo čtenáři s nějakými atributy a vlastnostmi, jsem si říkala, že to snad nedočtu, jestli to v tomhle stylu bude pokračovat. Ale pak se dostali na ostrov a už to jelo. Naivně jsem myslela, že knížka z třicátých let mě nemůže postrašit, to jsem byla dost vedle, naopak dokonale přesně mířila na mé běžné obavy a stihomamy. Vraha jsem hledala každou chvíli v někom jiném a nakonec jsem byla velmi překvapená. Přiznávám, že v postavách jsem se za celou knihu nebyla schopna zorientovat. Vlastně až poslední stránky mi v tom udělaly jasno, ale to přičítám spíše tomu, že jsem si v půlce knihy udělala několikaměsíční pauzu. :)
Pokud jste od autorky ještě nic nečetli, tohle vás určitě nezklame.

19 20.11.2021

Neskutečné umění. Je to morbidní, poučné i plné mystických prvků, to je něco pro mě. Umím si představit, že Kytice tématem nesedne všem, ale už jenom pro tu lehkost a plynulost krásných rýmů ji snad musí ocenit každý.
Všechny jsou krásné, ty nejznámější jsou samozřejmě nejuchopitelnější a nejdramatičtější. Pokud jste neviděli filmové zpracování určitě doporučuji, viděla jsem to už jako malá a docela horor. :)

18 11.05.2021

Kniha byla skvělá, vyprávění malé holky o tak těžkých věcech jako je soudnictví, nespravedlnost, rasismus a jakási stádnost v tomto směru... bylo to něco jiného.
Děj se velmi dynamicky střídal ve smyslu dětská hra - katastrofa - hra - hrůza - radost ze života - nenávist a nespravedlnost. Celou knihu si říkáte, proč proboha jsou lidi na sebe tak krutí jenom kvůli odstínu kůže. Takto dávkované to ale vykreslovalo to, co klidně zažíváme my všichni i dnes. Na jednu stranu čteme o hrůzách, které se někomu dějí, načež počítač vypneme a jdeme za zábavou. Člověka to donutí zamyslet se nad sebou.
Navzdory smutku, který ve vás kniha nechá, je také plná milého vtipu a pěkných dětských momentů.

17 11.05.2021

Kraťounká klasika. Už na prvních stránkách mě naprosto ohromil Steinbeckův um popisovat krajinu v nezvyklých, ale důležitých detailech, a s výraznou atmosférou.
Děj zbytečně nezabředával do minulosti či budoucnosti; nepopisoval pocity, ale ukazoval; naznačoval zřejmě (ale ne prvoplánově). Příběh je tak známý, že asi konec málokoho překvapí, přesto mě silně dojal.
Úžasné mi přišlo setkání se Slimem - popis jeho vzhledu, chování a působení. Často narážím na popisy "dokonalých postav", ale většinou jenom protočím oči a raději se nad tím ani nepozastavuji. Tady jsem tomu věřila.
Jedinou nepříjemností bylo, že jsem četla vydání z roku 1965, kde se hlavní postavy jmenovaly Jiří a Lenda...počeštění mi v americkém díle, kde je zbytek postav a míst pojmenován anglicky (Curly, Slim,...), nedává moc smysl.

Přikládám odstavec, který mě okouzlil:
„Večer parného dne rozehrál to větříkem mezi listím. Stín na kopcích lezl do výšky. Na nánosech písku seděli králíci, nehnutě, jako šedé valouny opracované sochařem. A tu se ve směru od státní silnice v chrastivém listí platanů ozvaly kroky. Králíci se tiše rozpelášili do úkrytů. Volavka stojící na svých chůdách zatloukla křídly, aby se vznesla, a nemotorně namířila po proudu řeky. Všechen život tu na chvíli vymřel, když se na pěšině, tam kde ústila ve volné prostranství u zelené tůňky, vynořili dva lidé.“

14 21.12.2021

(SPOILER) Kniha mě nemile překvapila a začnu tím, co mi přišlo slabé.
Podobnost s vlastní tvorbou byla veliká (série Ve stínu popela):
- Obě hrdinky jdou v první kapitole do bordelu.
- Obě hrdinky jsou v klidu, protože mají zbraň a jsou dokonalé bojovnice.
- Obě hrdinky mají mužského mentora, který jim nahrazuje mrtvé otce.
- Obě jsou drzé (stejným způsobem), až bohové brání.
- Obě poznávají nádherné sympaťáky, kterým jejich hloupé řeči připadají roztomilé a sexy.
- Oba vyvolení tají svou totožnost, dokud spolu neprožijí divoké techtle mechtle.
- Obě hrdinky vedou dlouhé vnitřní monology v každém odstavci, po každé větě přichází rozsáhlá analýza, co tím kdo myslel, jak to vnímá, jaký je historický kontext a furt dokola.
- Obě hrdinky se topí ve všednosti a nudě a autorka to popisuje téměř den po dni.

Podobnost s jinými kulťáky mi většinou nějak zásadně nevadí, ale tohle bylo dost: upíří deníky, griša, dvory...

Nejvíce mě však na knize mrzelo, že ty scény, které autorka vykreslovala jako vzrušující, sexy a romantické, byly už od začátku spíše děsivé, perverzní a násilné. Pokud je to o nezdravém vzplanutí mezi mladou holkou a prastarým, který rád manipuluje, zneužívá a vraždí, jsem pro všemi deseti, ale vykreslovat to jako ideální romantiku ... mi přijde postavené na hlavu. (hrdinka by to tak mohla vnímat, to by bylo taky v pořádku, ale celkové vyznění je, že to bylo v pořádku a romantické či sexy). Konkrétně:
- - - První polovinu knihy jí při každém rádoby hot setkání fyzicky znemožnil odejít a valil jí klíny do hlavy, jak moc ho vlastně chce. I když mu řekla opakovaně, aby ji pustil, aby toho nechal. V jeden moment jí však popadne víření v břiše a podvolí se.
- - - Scéna na úplném konci, ta ve sněhu, je úplně neskutečná. Ona se dozví, že zabil všechny její blízké, že jí celou dobu lhal a plánoval jen a jen její únos a zneužití, před očima jí popravil dobré lidi, které znala. Měla jsem fakt naději, protože Poppy měla prozření a zavrhla ho. No a pak BING a dělají to ve sněhu. Protože jí kousl, což je tak trochu droga. Protože chtěl, i když ho nenáviděla, tak se na ni prostě vrhl. Potom se zvednou, proběhne bonding a pak k němu cítí ještě lítost kvůli jeho vnitřní bolesti, od které mu svým darem pomůže O_O
- - - Celé jeho chování mi připadá, jako když komunikuje predátor s naivní teen, husí kůže. Jako příběh z true crime dokumentu. Taky to zanechává trochu dojem Svatební košile z kytice :D mladá a naivní za svým milým vyskočí i z okna, protože ji miluje a ona jeho, a nechá se bez zaváhání unášet přes kopce až na hřbitov, kde zjistí, že je monstrum, ale už je pozdě. V Kytici si aspoň sype popel na hlavu, jaký byla blázen, ale Poppy ne, ta hledá důvody, proč ho nenávidět a těžce se jí to nedaří.

A pak samozřejmě ďolíčky, vzdouvající se prsa, hedvábná tvrdost (T_T), chlapi v tílkách. Nebo sebereflexe Poppy „Protože jsem byla idiot“ nebo „neměla jsem dostatečnou duševní kapacitu“. A podobné poklady.

To, že spousta rozhodnutí, pohnutek a reakcí nedávala smysl, ani nezmiňuji. I když pár bych mohla. 1) hlídání tak důležité osoby probíhalo těžce na punk a amatérsky; 2) Poppy zapomíná všechny křivdy, protože -cituji- cítí v břiše divné víření; 3) Casteel ji mohl vzít už v tom bordelu a jeho důvody, proč se rozhodl, že bude lepší povraždit sto lidí, všechny její strážce a brutálně to vyhrotit bylo také nějaké záhadné vzrůšo víření.

Abych to ale zakončila něčím pozitivním. Oproti Maas (skleněný trůn) autorka popsala vraždu přímo v zámku/hradě(?) jako důvod k obavám a zažehla paniku. Ústřední zvrat a masové vraždění mělo docela grády a některé momenty moc pěkně popsala. Občasné situační komedii jsem se upřímně zasmála. Svět má nápad (ale série Ve stínu popela ho podala o něco líp). Bitka vlkodlaků byla super – jak ji roztrhali, to bylo konečně trochu reálné. A její minulost je svým způsobem zajímavá taky, hlavně ta část, kdy se někdo rozhodl roztrhat šestileté děcko (kdo, jak a jak to přežila?).
Jinak ale s prvním dílem končím a knihu doporučit nemůžu. (v druhé sérii Ve stínu popela ale pokračovat chci, tam mě poměrně zaujal svět a pár postav...ale kvalita taky nic moc)

13 11.01.2024

Klasik a národní poklad. Básně obsahovaly tolik oxymóronů (ty já ráda) a jiných básnických detailů, že by se na nich krásně dělal rozbor, každé slovo mělo přidanou hodnotu.
Na stranu druhou se musím přiznat, že jakkoli je dílo kvalitní, já ho uměla ocenit pouze okrajově. V doslovu je navíc pěkně napsané, že báseň necílí na děj, ale spíše na popis krásné májové přírody. A jelikož jsem týden před Májem znovu přečetla Kytici, neustále se mi vtírala ke srovnání, kterému jsem se neubránila. Erbenovy rýmy, tempo děje i dramatické okamžiky plus krásný nenásilný popis okolní atmosféry, to mi jednoduše sedlo mnohonásobně více... dojem z Máje tak úplně převálcovala vzpomínka na Kytici.

12 20.05.2021

Nemůžu se rozhodnout, jestli byly lepší vrány nebo Prohnilé město. Jedno lepší jak druhé a já jsem se ocitla v zoufalém stavu knihomola, kdy nutně potřebuji číst dál a žádné dál není.
Na začátku jsem se obávala, že mě nebude bavit klasické střídání postav, protože Wylan mě třeba v první knize moc neoslovil. Ale autorka umí každé postavě vdechnout něco, kvůli čemu na nich čtenáři záleží. S každou novou kapitolou jsem je milovala víc a víc, navzdory tomu, že je to vesměs verbež. Nejradši jsem měla dvojici Kaz a Inej, ani ne tak pro nějaká očekávání romantiky, to vůbec, ale ten jejich vzájemný klid a důvěra, letmé dotyky a zdánlivě nepřekonatelná traumata. Zvládla bych číst celou sérii jenom o tom, jak spolu něco podnikají. Ovšem přilnula jsem i k ostatním postavám, nebyly vedlejší, na jejich osudech mi záleželo a já se o ně bála.
Hodně z Vás tady naráží na jejich věk, že jsou moc mladí na to, aby prožili tohle všechno a s takovým klidem. Souhlasím, že jejich chování bylo příjemně nepubertální. Ovšem nikdo z nich není vyloženě zázračný, abych si říkala "jo, tak to je hrozná blbost". Kaz se prostě řídí jediným pravidlem, které ho ulice naučila, je vychcánek a neskutečně houževnatý. Inej měla celoživotní průpravu, jak lozit ve výškách, to samé Jasper, Wylan, Mathias i Nina. Žádný z nich neuměl nic víc, než je život předtím a život ve městě naučil. (ovšem nepopírám, že se chovají na svůj věk příjemně vyspěle)
Zápletka byla méně přehledná než u prvního dílu, kdy bylo jasné, o co se pokusí, jenom bylo překvapení jak, tady jsem do poslední chvíle nevěděla, co je vlastně cílem, ovšem vůbec mě to nerušilo, vychutnávala jsem si každý zvrat. Na první přečtení jsem nenašla v ději díry ani slepá místa.
Hrozně mě fascinuje i prostředí města, neproběhlo žádné vysvětlování historie ani popis, přesto na sobě nese známky, které o něm něco vypovídají a je pouze na čtenáři, aby si to v hlavě přebral a něco z toho vyvodil. Tato důvěra v inteligenci čtenáře se vlastně nesla napříč celou knihou a já ji neskutečně oceňuji... nenávidím v knihách vysvětlovací pasáže.
Neustále jsem musela přemýšlet, nakolik je Ketterdam inspirován Amsterdamem (ulice, jména, jazyk, kanály, domky, nábřeží atd atd), hrozně mě bavilo ho v tom hledat.

Nakonec jenom musím říct, že jsem neskutečně vděčná autorce, že si dala se svým dílem takovou práci, že věřila svým čtenářům, že umí číst mezi řádky a nepotřebují polopatický výklad. Že poeticky a bez patosu sdílela pocity postav a obohatila mě o spoustu krásného. Knížky mám doma a pokaždé, když na ně kouknu, svrbí mě ruka a mám potřebu číst znovu a ještě dál.

11 08.06.2021

Na knížku jsem se těšila, protože jsem měla podle obálky dojem, že to bude taková ta "chladná" fantasy. Ale to byla moje chyba, poprvé v životě jsem si nepřečetla anotaci.

KAŽDOPÁDNĚ prvních x krátkých kapitol, kdy se mi do hlavy sypaly informace v každé větě, jsem doslova protrpěla. Děj v této části byl spíše jenom proto, aby se neřeklo, že čteme encyklopedii vymyšleného světa. Naštěstí se pak děj docela dynamicky rozjel a už to byla radost, autorka dokázala poměrně rychle a přehledně obsáhnout delší období, aniž by zabíhala do zbytečných detailů (35 kraťounkých kapitol, takže se nic příliš neokecávalo).

Postavy mi připadaly docela stereotypní a idealizované, žádný vývoj se nekonal. Malá Ilan se občas chovala na osm, občas na šestnáct. Bojovníci byli všichni sexy a ctnostní, o malého ze spodiny se starali jako o oko v hlavě. Prodělávali kvůli ní občas hysterické záchvaty, všichni k ní projevovali stejnou oddanost a náklonnost. Bylo to takové zvláštní, když si z takového nikde nic soustavně ucvrnkávalo 25 chlapů, kteří žili stovky let, bojovali se stvůrami, měli obrovskou politickou moc a dostávalo se jim bezmeznému obdivu...

Svět se mi ale líbil, i když byl zbytečně složitý. Zapamatovala jsem si na dobu nezbytně nutnou k přečtení asi tři cizí slova (pohár, oblečení a zbraň), jakmile se objevilo jiné, odhadovala jsem význam z kontextu, aniž bych používala slovníček na konci. Líbilo se mi, jak autorka servírovala jednu záhadu za druhou, aniž by je pořádně vysvětlila, aby to nakonec tak nějak logicky vyplynulo. Velmi nenásilné, rozhodně nikoho šroubovaně nenapínala.
Co mi ale velmi chybělo, byla mapa. Jak se na začátku sypaly všechny informace najednou, nabyla jsem dojmu, že se Nížiny rozléhaly na východ od pohoří, což mi pak trochu zkomplikovalo pochopení scény nad Paříží. Navíc se nedalo sledovat, jak daleko jsou od rodného města, jak daleko je jedno velmi nebezpečné místo, jak moc na severu to třeba je a tak.

Ve výsledku jdu na druhý díl. Trochu se obávám, že bude pokračovat opečovávání Ilan všemi statnými mužskými v okolí, na druhou stranu je to pro cílovku fajn čtení, takže budu předstírat, že jsem teen a vrátím se pěkně do mládí.

11 25.01.2021

Zatím nejlepší divadelní hra, kterou jsem četla. Nejvíc mě ohromilo, jak umí Čapek gradovat děj, tak nějak přirozeně, až to člověka pohltí. Konec mě oslovil nejvíce z jeho her (navzdory obecné kvalitě a údernosti jeho zakončení), téma bylo navíc taky docela aktuální a určitě bude i v budoucnu, protože se jen potvrzuje, že lidé se nemění ani po tolika letech, reakce na nemoc je stejná tehdy a dnes. Stejně tak mocenské vlivy, které takové katastrofy provází se jakoby podle vzoru opakují.
Nejzajímavější částí byla nejspíš rozprava někde na začátku, kdy se obyčejná rodina baví o propuknutí nemoci, jak je ovlivňují novinové články, jak vnímají nakažené sousedy, jak si chrání jen své zdraví a své živobytí a naprosto lhostejně k ostatním souhlasí s radikálními cestami, jak nemoc pokořit - izolační tábory pro nemocné atd.

OTEC (čte noviny): Zase článek o té nemoci! Kdyby už s tím dali pokoj!
Člověk má dost svých starostí za celý den

OTEC: Že je to humbuk, to malomocenství. Sem tam nějaký případ,
a noviny z toho hned dělají senzaci. A lidé, to se ví: jak někdo lehne s rýmou, už říkají, že má bílou nemoc.

OTEC: Zavřít ty malomocné a nepustit je mezi lidi. Jak se na někom
ukáže bílá nemoc, pryč s ním!

10 02.04.2023

Podle mě... nejlepší díl série. Přítomnost trpaslíků, Milvy a dalších postav dodala příběhu neskutečné volume a vtip. Na hlášky trpaslíků i Marigolda vzpomínám i dlouho po přečtení.

10 30.03.2023

(SPOILER) Už od prvních dílů mě myšlenky a úvahy autorky neskonale fascinují. Její svět je na první i druhý pohled do detailu vymazlený, jednotlivé postupné informace se slévají v jeden logický celek a to já velmi oceňuji.
Přiznávám však, že celé hledání a putování na mě bylo krapet dlouhé, ale na druhou stranu během toho sršely nové a nové informace o kouzelnickém světě, které se v předchozích dílech ani nenakously.
Celou knihu jsem taky porovnávala s filmem, který byl sice nehorázně okleštěný o informace a různá spojení (pochopitelně), ale za mě filmové finále jednoznačně vyhrálo - bylo přehlednější, logičtější a hlavně bez toho patosu, kdy v knize Harry na Voldyho pokřikuje svá moudra, zatímco všichni v úžasu přihlížejí...ve filmu to prostě bylo čisté a přirozené. Bez fanfáry.
Na druhou stranu jsem z knihy lépe pochopila, jak se věci měly, za jakým účelem se děly. Třeba celá ta věc s hadem ukrytým v těle stařeny. Z filmu jsem to nepobrala tak jasně jako v knize - film naznačil jenom to, že z ní had vylezl, byla to léčka, zatímco kniha tomu dala trochu víc než jenom nálepku NEBEZPEČÍ a AKCE.
Nakonec jenom doporučím nová vydání s krásným přebalem - knihy se výrazně lépe čtou, typograficky i technicky jsou mnohem lepší než vydání předešlá (příjemný font, širší strany, kniha drží pěkně otevřená).

10 24.07.2021

Knihu jsem četla ještě v době, kdy film neexistoval. Pán prstenů už však natočený byl, tak nějak jsem tedy myslela, že příběhy budou velmi podobné, když už se jedná o stejný svět a skoro i dobu. A jelikož je na mě PP asi už příliš temný a depresivní, měla jsem strach a trochu předsudek, že se mi kniha líbit nebude.
Na prvních stranách se však nejistota rozplynula. Nemohla jsem se víc mýlit. Pohádkový nádech dobrodružství, plno vtipu, veselých momentů a krásné krajiny. Bylo tam sice plno nebezpečenství, ale dávkováno bylo přirozeně a překonatelně.
Takže můžu jenom doporučit. Pokud jste na PP narazili a odradil vás/nesedl vám, tak tohle je úplně o něčem jiném.

10 12.05.2021

Skvělý, skvělý, skvělý. Taková všímavost okolí a lidských povah se jen tak nevidí. Hrozně oceňuji, jak je to lidské, vtipné i záhadné. Dá se to číst opakovaně a pokaždé si člověk všimne nového detailu.

10 11.05.2021

Malinká knížečka na jedno odpoledne. Doporučuji číst spíše za teplého počasí, ono je to dost ponuré, tak se to v létě líp vstřebá. Miluju báje a pověsti a tohle bylo tak jiné, krásně napsané a temně pohádkové... můžu jenom doporučit.
A přikláním se k Lucy018, k maturitě je to ideální - o takovém "pohádkovém" ději se vždycky vypráví nejlíp.

10 11.05.2021

(SPOILER) Dokonalý závěr. V předchozích dílech ságy jsem se občas přistihla, že neposlouchám (audioknížku) a na vývoji děje mi v některých směrech vůbec nezáleží. V tomto díle jsem ani nedýchala, s pečlivostí jsem nasávala každé slovo. Mělo to jiný náboj. Taky zde bylo více krve, otevřeně popsané brutality, smutek a bezmoc. Válka a poválečná společnost byla popsána bez naivity, bez slunečné budoucnosti, tak odporně a detailně, že jsem klopila oči a odvracela pohled. Na druhou stranu se občas objevily momenty lidskosti, v té hrůze tak nečekané, až mě to hnalo do slz. Nejsilnějším momentem pro mě byla část s krajícem chleba, kdy se jen krátce a beze slov, přesto hmatatelně, prokreslila bída, utrpení a zbytečnost vší té nenávisti.
Závěr jsem nečekala, nějak jsem věřila, že to skončí hepáčem, když autor dříve nastínil, že budou mít svatbu, všichni živí a zdraví. Tohle byl zvrat, kterému jsem do poslední vteřiny nevěřila.
Pokaždé, když píši své dojmy k této sérii, pan Sapkowski na to kouká z kolečka vpravo... a já si říkám...takový normální a obyčejný pán, jak ze sebe dokázal vydolovat tolik citu, myšlenek, postřehů? Jak dokázal sepsat tolik rozmanitých postav, aniž by ztratily na uvěřitelnosti? Záhada. Obdiv.

9 13.04.2023

„Bude to život k utopení.“
Četlo se velmi svižně. Člověk si ani neumí představit, jaká bezmoc to musela být, přesto je chování hlavních postav beze zbytku uvěřitelné a do jisté míry pochopitelné.
Občas se v současné literatuře a hlavně ve filmech setkávám se smutkem tak okatě vyjadřovaným - kvílení, pláč, trhání vlasů -, že tohle tiché soužení mělo násobně větší sílu a jako čtenáře mě úplně pohltilo.

9 10.03.2022

Jsem zmatená a zklamaná. Většina obsahu je seskládaná z řečnických otázek, neurčitých zvolání a vnitřního blábolení Ilan. Těch tajemství a záhad se nakupilo ještě více, různě se navzájem rozvíjejí a doplňují, což vzhledem k tomu, že nemáme skoro žádné odpovědi, jenom dodalo na zmatečnosti celému ději. Ilaniny nekonečné myšlenkové náznaky tomu nijak nepomohly. Někdy v polovině knihy jsem se dočetla, že autorce se rozepsaná kniha smazala a musela to psát znovu... a je to cítit v každé větě, přišlo mi, že autorka už neměla potřebu hrát si se slovy a s dějem, takže používala neurčité "to" úplně všude. Nepřišlo mi, že by kniha byla napsána zapáleně a s láskou, jako jsem to vnímala u prvního dílu.
Postavy ploché, protivné. Myšlenky nerozvinuté, vztahy udušené a zanedbané, mytologie světa místy děravá (jak na ni Ilan došla... také trochu krkolomné). Vzhledem k tomu, kolik času a stran se věnovalo mytologii, světu v podzemí a záhadám, tak jsem se paradoxně nic pořádného nedozvěděli.
Byla jsem zpočátku ráda, že se vytěsnil takový ten "romantický" nádech a náznak ze vztahu kapitána a Ilan, no, ale pak se to vrátilo a mně to připadá divné. Nebylo by na škodu, kdyby se jejich vztah více posunul do kategorie dcera-otec.
Další díly si přečtu, protože mě zajímá, jak z toho autorka vybruslí, ale také se mi svět sklenářů líbí. Sice ty záhady, mytologie a finální pompéznost a osudovost nic moc, ale svět má potenciál.

9 09.01.2022

Výborný díl, úžasný konec, na který jsem hrozně dlouho čekala. Autor tak krásně pracuje s prostředím, že mám pocit, že tam jsem s nimi, a zná takové nuance, že je jasné, že si s přírodou rozumí - třeba scény s ledem...někteří autoři s tím pracují tak nějak prvoplánově a nekreativně, ale tady, ve finální scéně, to byla úplná poezie a dokonalost.

8 30.03.2023

První nepovídkový Zaklínač. Tady jsem asi nejvíce ocenila tu opravdovost všech postav, nikdo nebyl dokonalý, nikdo neměl patetické řeči. Jediné, co jsem nezvládala (a to napříč celou sérií), bylo politikaření postav, které jsem si ani neuměla zařadit - objevily se jednou za čas, jejich jména působila cize a neuchopitelně, jejich pletichy mě nezajímaly a bylo toho jednoduše hodně. Ale chápu důležitost těchto pasáží, jen bych se obešla s takovou důkladností. A to jsem to poslouchala jako audio... a i tak to bylo zdlouhavé. Každopádně namluveno opět neskutečně.

8 30.03.2023