Křest ohněm

Ke Křestu ohněm jsem se vrátil už poněkolikáté — dříve čtením, později poslechem, a teď znovu jako audioknihou. A opět se potvrdilo, že jde o díl, který si kvalitu drží. Byť je tento díl více lineární - putování za Ciri.

Při každém návratu jsem si všiml nových detailů, užíval si rozhovory mezi postavami, i drobných momentů, které mi dříve unikly. Sapkowski tu ukazuje, jak silné umí být dialogy a jak živý dokáže být svět, když se do něj člověk ponoří víckrát.

Nejvíc mě bavila formující se družina kolem Geralta — Milva, Regis, Cahir a Marigold. Každý z nich má vlastní rytmus a osobnost, ale tentokrát mě nejvíc zaujal vztah Geralt–Regis, jejich tiché sbližování a vzájemný respekt.
Skvělé byly i pasáže se Zoltánem a jeho trpaslíky, včetně gnóma Percivala. Jejich nátura, humor a jazyk dodávají příběhu přesně tu „šťávu“, kterou mám na Sapkowském rád.

Temnější rovina Ciri a Potkanů mě zaujala také, i když s některými jejími činy nesouhlasím — a právě to je na tom zajímavé. Sapkowski ukazuje, jak svět mění člověka, a že ani Ciri není výjimkou. Zmínky o Bonhartovi mě navíc pokaždé znovu naladí na pokračování, protože patří k nejlépe vystavěným postavám celé ságy.

Křest ohněm je pro mě kniha, ke které se dá vracet. A pokaždé nabídne něco nového.

P.S. Některá monstra se chovají daleko lidštěji, než lidé samotní...

Až první polovina pátého dílu Zaklínače mi konečně poodhalila možnost, jak bych byl schopen tuhle ságu číst s větším nadšením.

Kdyby se totiž autor věnoval jen samotnému Zaklínači s Marigoldem a sem tam nějakým tím trpaslíkem jako jejich náhodným společníkem, nechal je všechny společně putovat krajinou od jednoho dobrodružství k druhému, dané dobrodružství by opatřil patřičně motivovaným záporákem a vše přizpůsobil formě krátkého rodokapsu, byl bych schopen s ním daleko lépe hrát tuhle žánrovou hru.

Ale asi ve snaze oživit vyprávění jsou zde bohužel i politicky motivované slety čarodějek, tajemný upír, těhotná lučišnice a dospívající vražedkyně (pravda, na Ciri již naštěstí v tomto díle nezbylo mnoho stránek). Takhle v krátkosti a pospolu to zní hrozně... a taky že je.

Ve výsledku hodnotím lépe než díl předchozí, ale to jen díky Geraldovi a jeho slibné dějové linii.

Úplně mě tato série pohltila a to se mně ve 43 letech už stává velmi zřídka. Poslouchám skvělé načtené knihy panem Martinem Fingerem a je to skutečně balzám. Stačí zavřít oči a člověk se přenese mimo realitu do světa, který je tak vzrušující a na chlup podobný středověkému románu a přece tak jiný než většina historických knih. Škoda, snad jen, že Gerald se věnuje spíše bohulibé činnosti místo aby kosil monstra, ale možná proto je to tak strhující. Už se nemůžu dočkat jak dopadne celá série.

asi nejlepší díl, parádní akce, promakaná zápletka, krásně vystajlovaný Geralt:))

(SPOILER) Tento díl mi utkvěl v paměti hodně, konečně čtení o Ciri ikdyž její objevování sexuality mě nijak zvlášť nenadchlo. Cahir mi byl sympatický a připomíná mi Murtgha z Odkazu dračích jezdců - nevim proč.
Regis si mě získla, tka moudrý a vyrovnaný, prostě dobře vychovaný a vzdělaný upír elegán s morálními zásadami lepšími, než má kdejaký smrtelník.

67/2025: 24. - 26.10.

Sice se v rámci hlavního děje neposouváme moc dopředu, ale interakce mezi jednotlivými postavami a prohlubování jejich vztahů a samotný vývoj postav je v knize výborný. Geralt, Regis, Cahir, Milwa, trpaslíci i Marigold. Jsem ráda, že v knize není moc popisován čas Ciri s Potkany, protože tahle pasáž s pubertálními výrostky, kteří rabují a zabíjejí, se mi nelíbí a ani mě nebaví.

Kniha měla dost dobrých momentů, ale i mnoho momentů o ničem. Nějak mi nešlo po chuti si číst o Tom Geraltovi, který musí vše řešit sám.
Nejzajímavější mi přišla postava lékaře.

Vždycky, když si přidám svazek zaklínačské ságy do Mé knihovny a musím pro výběr té správné varianty sjet až k úplně prvnímu českému vydání, dojde mi, že už nejsem nejmladší. Jo, jo, už je to skoro třicet let, co jsem si koupil třetí pokračování příběhu o Geraltově pátrání po Ciri. V této knize se jeho družina významně rozrůstá o zajímavé postavy a děj tak dostává nové impulzy.

Tak dej groš zaklínači!
No, tak nebuď skoupí
No, tak nebuď skoupí
Tak dej groš zaklínači, vždyť on jen lidi chrání!!

Geralt se vydáva na dlouhou pouť za Jarugu aby zachránil svou Ciri. Jak poetické. Společnost mu tvoří neřestný básník Marigold, lučistnice Milwa, kterou fakt není dobré naštvat, Cahir, který se z nějakého důvodu zaklínače drží a samozřejmě intelektuální upír Regis (jeden z mích nejoblíbenějších postav). Také se seznámíme s naprosto božským trpaslíkem Zoltanem Chivayem, který je moje nejoblíbenější postava ze světa Zaklínače! Kniha je zamě dobrá, akční, napínavá, někdy ftipná a trpaslíci některým z vás, možná přirostou k srdci. Ti to prostě fakt zabili. Poznáváme Potkany, tlupu loupežníků ve které se ocitá Ciri. Nesmíme, ale zapomenout, že je pořád válka a cestu si budou muset hrdinové probojovat. Zvládnou to nebo ne?
Křest Ohněm čeká jen na vás.

Křest ohněm je pátým dílem ze série Zaklínač a třetím románem o Geraltovi a Ciri. Oproti předchozímu dílu se tentokrát víc zaměřujeme na Geralta a jeho příhody, Ciri se v knize objevuje spíše okrajově.
Musím říct, že tohle byl asi zatím můj nejoblíbenější díl ze série. Opět tu máme akční a rychle odsýpající děj, který vás vtáhne do knihy. Vy pak všechno prožíváte společně s hlavními hrdiny a ani si neuvědomíte, že vlastně jen čtete knihu.
Tentokrát se do děje přidává i pár nových postav, které mají opět skvěle vykreslené charaktery. Poznáváme lučištnici Milwu, která je silnou ženskou hrdinkou, má ke všemu správný sarkastický přístup, do mužské společnosti vnáší často potřebný ženský element, ale sama také skrývá jedno tajemství. Objevuje se i záhadný lékárník Emiel Regis, který je ale ve skutečnosti úplně jiným tvorem a později je v knize hezky popsané morální dilema zaklínače Geralta (nebudu prozrazovat spoilery). Rovněž zde má větší prostor i Nilfgaarďan Cahir, který také není takovým, jakým se zprvu zdál. A samozřejmě do děje opět vstupují trpaslíci a gnóm Percival Schuttenbach, takže není nouze ani o trošku humoru mezi všemi těmi vážnými událostmi spojenými s probíhající válkou. O humorných příspěvcích barda Marigolda ani nemluvě! V závěru se také dozvídáme, jak Geralt vlastně (ne)získal své přízvisko "Geralt z Rivie", což je skvělá pointa na konec.
Knihu opět musím doporučit všem milovníkům fantasy, kvalitní literatury a barvitých příběhů, kde nic není ani černé, ani bílé. A rovnou se vrhám na další díl!
Hodnocení: 5*

Tento komentář také najdete na mém bookstagramu @knihy_a_kava :)

Třetí román je z hlediska děje ságy asi nejméně podstatný - ústřední družina cestuje špatným směrem a lze argumentovat, že kdybychom Křest ohněm vynechali, nic zásadního by se nestalo. Přesto je pro mě tím nejoblíbenějším dílem. Právě tady totiž vyniká Sapkowského styl, kdy skvěle rozvíjí jednotlivé postavy, díky čemuž jsem si všechny interakce Geralta, Marigolda, Regise, Milwy a Cahira neskutečně užíval. Zároveň výborně vykresluje tíživou atmosféru války a neváhá nadhazovat i velmi ožehavá témata (tím spíše pro katolické Polsko druhé poloviny 90. let, kdy dílo vzniklo). Podstatná je i citelná postupná proměna Geraltova pohledu na svět, jakož i rozvoj stinné stránky Ciri. Dějově tedy možná zbytečné, ale v ostatních ohledech se jedná o klíčový základ pro vše co se má stát dále.

Ačkoliv se v tomto dílu hlavní děj nijak zásadně neposunul, mám k němu paradoxně nejvíc co říct. Tato kniha působí jako klid před bouří. Většinu času sledujeme Geraltovo putování špatným směrem a jsme svědky té kruté stránky války, a ne jen politikaření jako doposud. Geralt nehostinným prostředím zpustošeným válkou však neputuje sám. Společnost mu dělá hned několik nových postav, z nichž každá je jiná a mě jejich společné dialogy ohromně bavily. Pro někoho to může být nuda, ale mě jejich různorodost a filozofování nadchly a nutily k zamýšlení, což mám na knihách moc ráda. Z této knihy šlo cítit, že Sapkowski je nejen dobrý spisovatel, ale má přehled i v jiných odvětvích, jako chemie či genetika.
Nejprve jsem se bála, že mě tento díl nebude tolik bavit, když jsem věděla, že v něm nebude tolik Ciri, ale opak je pravdou. Právě přítomnost nových (i staronových) postav její absenci (tedy skoro) krásně vyvažovala. Jako každý jsem si nejvíce oblíbila Regise a jeho myšlenkové pochody, ale musím říct, že mě mile překvapil i Cahir. Naopak Geralt mě většinu knihy vyloženě štval, ale i pro něj jsem měla svým způsobem pochopení.
Tento díl mi ze všech doposud přečtených románů ze světa Zaklínače nejvíc připomněl povídkové knihy a celkové zvolnění tempa příběhu rozhodně nebylo na škodu. Jsem teď ještě víc zvědavá, jakou bombu přinesou poslední dva díly. Zároveň je tam ale i ten strach o všechny oblíbené postavy.

Tento díl nebyl tak strhující jako předchozí, ale napětí nechybělo a také zde přibylo spoustu nových postav. Chvílemi je děj dost drsný popisy obětí války, ale patří to bohužel k tomu. Jako obvykle je děj napsaný tak uvěřitelně, jako by se to opravdu stalo.

Pátý díl mě velmi bavil jako ty předešlé!

Geralt a jeho výprava za Ciri mi přijde dost napínavá, cestou se k nám také přidávají další postavy jako Regis a Cahir. Také probíhající válka působí uvěřitelně a děsivě. Ciri se v tomto díle příliš neukazuje a moc věcí se u ní nemění ale neva.

I tak knihu doporučuji 100/100 :-D

22.05.2025

Akční, napínavé a s partičandou trpaslíků, co víc si přát. Hodně jsem si oblíbila Regise, kdo by nechtěl takového kámoše, že :)

5*/5*
WOW! Křest ohněm je za mě rozhodně nejpovedenější díl. První dva povídkové byly fajn, třetí a čtvrtý díl mě moc nenadchl kvůli politikaření a Yen, ale tohle! Och, to byla pastva pro duši.
Po delší době je utlumena linka Ciri a Yennefer (to mi vyhovuje) a naopak se nám dostane spousta akce, bojů a i nějaká ta zmínka o monstrech. Geralt mě moc bavil, skupina trpaslíků taky super a... proboha, Regise absolutně miluju! Jeho znalosti, asertivita, přístup, tu a tam něco medicínského... co k tomu dodat :).
U Křestu ohně nemůžu najít jediné negativum. Užívejte. Doporučuji všema deseti.

Příběh trochu ustupuje do pozadí ve prospěch prokreslení postav. Společenstvo Sihillu je cool skupina, trpaslíci nemají chybu ani v jiných dílech a napravený upír Regis je třešnička na dortu. Věži vlaštovky, pojď do mě...

Geralt je prostě klasika, která mě baví neskutečně... nádherně propracovaný svět, temný zasmušilý hrdina co vlastně hrdina být vůbec nechce, nádherná čarodějka a osel s harfou :D

02/2025
Nevím, jak vás, ale mě děsně bavil Yarpen Zigrin. Takže když se v tomhle díle objevil Zoltán Chivay, měla jsem fakt velkou radost a to jejich putování si neskutečně užívala. A vůbec mě celá tahle postupně se rozrůstající partička neskutečně bavila. Všechny ty charaktery jsou fakt neotřelý a já je měla všechny svým způsobem ráda.
Ciri dostává prostor dost pomálu (ale ono se není čemu divit, protože tady je to Geraltovo putování fakt záživný), ale pasáže s Bonhartem jsou teda kulervoucí, uf. Podle mě jeden z nejlepších záporáků ever.
Do dalšího dílu vstupuje Geralt už právoplatně jako "z Rivie", takže hurá na pokračování! Opět plný počet, já fakt nemůžu jinak :-)