veamertl komentáře u knih

Děsivě nadčasový, strohý, nesentimentální, mrazivý a možný, úplně klidně možný..

13 19.09.2018

Řeknu to takhle, miluji své děti, svého muže a Středozem ( a za dloooouho pak Bradavice:) Ke Středozemi mám vztah takřka niterný a hluboký, hooodně. Když jsem dočetla poslední stránku poslední knihy, myslela jsem, že nadešla Poslední hodina. Už nikdy nebudu moct číst nic, co by se tomu aspoň vzdáleně rovnalo?!..A to už pak nemá cenu číst!!..A když nemá cenu číst, nemá cenu NIC!!!..tak asi tak mě to tenkrát vzalo. Ale jak známo, čas šrámy hojí, do roka jsem přestala u každé nové knihy brblat, že takhke blbě by ji nenapsal ani některý z natvrdlých hobitů a zase vyšlo slunce:) Přesto je to srdeční záležitost a ty jsou na furt. Stačí zmínka a já jihnu a jsem zase tam. A opustit ji pořád bolí, když jen namátkou zalistuji stránkami, aby mě připálená rýžová kaše vrátila do reality. Myslím, že tady jsou jen dvě možnosti, buď bude Středozem navždy Vaše Julie a Vy její Romeo, nebo budete říkat, bože dobrý, ale je tam postav jak na orloji, jméno tam má i blbej meč a je to vlastně dost složitá a krkolomná pohádka o tom, jak trpaslík hodí nějakou cetku do velkýho ohně a tak zachrání svět. Aspoň tak to ve zkratce popisuje můj muž:)

12 19.09.2018

Tady se trošku víc rozepíšu..:)
Literatura by se mohla dělit třeba na tu nejvyšší, kterou nepochopí žádný běžný smrtelník. Jen Vaše upjatá učitelka z češtiny ze 7.třídy, pán bůh a pak možná zhulenej Dostojevský nebo tak někdo. Na vysokou, která Vás poprvé FAKT zaujme, popáté ji pochopíte a po desáté pochopíte, že ji vůbec nechápete, ale o to ji máte radši. Mám pár pasáží z takových děl a když nastane magická chvíle konjunkce Kredence se Sifonem, já zavřu oči, můj muž se ke mně přiblíží a.. poškrábe se..někde, tak v takových magických chvílích já neslyším hudbu z filmů či tak něco, ale napadají mě úryvky z těch pár veleděl. A přesně takové veledílo Radka zatím nemá. Kdyby další literatura byla střední, nižší a nízká, tohle by pro mě bylo něco mezi střední a nižší. Do knihy se mi nechtělo, vzala jsem ji proto, že jsem ji dostala, hodila se do výzvy a hlavně jsem chtěla zjistit, zda paní Třeštíkové nekřivdím. Sledovala jsem její zrod na spisovatelském nebi poměrně od počátku. Jsem vášnivou čtenářkou nablblých časopisů, co mi podle muže snižují ročne intelekt v řádu jednotek. Možná už jsem taky na nule, kdož ví. A ty zaregistrovaly už To prší moře, ovšem, co spustily Bábovky, z toho mi bylo až blivno..Paní Třeštíková byla všude, není její vina!! a Bábovky byly na čtenářském Olympu..Ono hezká vtipná baba, co má blog, děti a za muže Třeštíka, tomu se ani nemusí dělat reklama.Bylo mi trošku smutno z toho, jak se vlastně dělaj hvězdy showbyznysu, i toho literárního, ale co už.. Zkoušela jsem číst její příspěvky i knihu a říkám, že se nemohu zbavit dojmu, že podobně by to napsala dobrá polovina mých vtipných a šikovných kamarádek. Ale o nich Žena a život nepíše..Ale zase, není to blbý, to ne. Je to ze života, aktuální, snadno vstřebatelný..Jsem zastáncem hesla "Kniha do každé rodiny, potěší děti, muže i maminy!". A holt spousta mamin je faaakt unavenejch atd. na Gogoly a spol. Takže jsem ráda za poctivej českej průměr! Však hodnocení 70 pr. je fakt dobrý a mě by dost potěšilo a mít taková čísla prodejů, tak bych bouchla i šáňo ze Champagne:) Ps.: Kdy kdo přestane vidět milenky jen jako přešlechtěný nádhery, co si s chlapem 23,5hod. denně užívají divoký sex jako z Rychle a zběsile, hlavně na lince, na pračce, na kapotě auta, proboha ne postel!! A manželky jako seberozvojem posedlý chudinky, který mužům jakože nerozumí..Mám mezi známými několik milenek a tohle už začíná být trošku předvídatelnej stereotyp, ony takový nejsou a takový život nevedou. Dokonce ani jedna z nich ještě neotěhotněla! Byť uznávám, že jejich vyvolení zadaní s nimi většinou nejsou, aby spolu četli tu vysokou literaturu z popisu výše..

11 15.01.2019

Nebe možná nezná vyvolených, ale literatura naštěstí ano.Autor píše lehkou rukou, přitom s jasným poselstvím. O tragediích trvajících minutu i roky. O tragediích jednotlivců i celých států. O smrti, přesto z jeho knih sálá život, odhodlání zachovat ho, i když se někdy zdá, že cena je moc vysoká..Nádherné nadčasové příběhy s poselstvími, která se mě dotýkají..

10 11.01.2019

Její přečtení pro mě bylo přirozeným vyústěním zájmu o čarodějnické procesy. A rozhodně nelituji, jen to asi nebudu opakovat..Příběh o zvůli, moci a ne-moci, bezpráví, překrucování skutečnosti a natahování pravdy na skřipec..jak dobře to, nejen z našich dějich, známe..Těmihle praktikami se vyznačuje libovolná totalitní zvůle a je až hříčkou osudu, že kdysi trestali dobří křesťané a ti pak byli o několik století později sami trestáni..Každopádně napsáno je to mistrně, temná a chladná atmosféra bezmoci mě vtáhla a pohltila a vidět světlo na konci tunelu, pak byla celkem fuška:)

10 21.09.2018

Nebýt Malého prince, spousta z nás nemá z čeho citovat:) Jen "o tom, co je očím neviditelné..", jsem v různých obměnách četla nebo slyšela nesčetněkrát:) V Alchymistovi se praví, že veškeré vědění lidstva bylo napsáno na jedné tabulce. Pokud se nebudeme pouštět vyloženě na kvarkovou úroveň, já bych s tím i souhlasila. Zkrátka nejlepší věci jsou zadarmo a "univerzální moudro" je dle mého stručné. To Malý princ se rozmáchl trochu víc. Díky tomu zase drží pohromadě a je to příběh, který díky tomu snadno přelouská unavený dospělý i dítě. Příběh, který obsahuje spousta moudra a přitom mi nepřijde přemoudřelý. Ale jak se říká, není autor ten, aby se zalíbil lidem všem:) A tak já, ač mám Malého prince moc ráda a přijde mi jako krásné počtení, mám jiné favority, kteří s mou duší rezonují na vyšší úrovni:)

9 11.01.2019

Některým knihám tu vytýkám, že pro mě kloužou po povrchu, šetří detaily a tím si nevytvořím hlubší vztah k postavám, místům, situacím..Tady je to přesně naopak. Je to tak niterné, hluboké a silné, že mnou, knihou vyvolané pocity, prostupovaly až do morku kostí. Možná spíš než do Želar, to ale moje nitro zaválo do mé srdeční krajiny..Tam, kde mám vztah ke každému stromku či kameni, tam, kde vztahy s lidmi jsou tak opravdové, že opravdovější ani být nemůžou a tam, kde cítím, že jsem jako Hanule své srdce odevzadala a ať já chodím kdekoliv, ono bloudí v těch luzích a hájích. V krajině mých Želar..

9 21.09.2018

Víte, my neměli anatomii, my měli Čiháka. Kdyby se většina z nás dostala do finanční tísně, než Čiháka, radši prodáme kus ledviny. S ním my jsme totiž měli vztah tak intenzivní, že o nás věděl kolikrát víc, než vlastní máma. On věděl, kolikrát jsme u větvení a. carotis, chtěli spáchat obřadní harakiri, on věděl, kolikrát jsme při řezu lebkou proklínali vlastní rodiče, že si tenkrát radši nepustili televizi a my vůbec nevznikli. Taky by byl dost možná neprodejný, protože stránky zmáčené hektolitry slz, se už blbě čtou, jeden dobrodruh je měl dokonce po krajích opálené. To když po úspěšné zkoušce, chtěl ohněm ztvrdit, že již nebude každé ráno, dopoledne, poledne, odpoledne, podvečer, večer, noc, ráno..., trávit s ním. Ale pochopil, že než tahle bichle zhoří, blafne taky nejspíš půlka jejich paneláku. Čihák s námi jezdil a chodil všude, co na tom, že byl asi třikrát větší než noční stolek na kolejích a pětkrát těžší, než byla maximální nosnost naší kabelky. On se tam vešel, musel!! Jednou jsem dost viděsila přítele, když se mnou byl "čiháček" i na rande. Romantická procházka, ptáčcci cvrlikají a mně v tašce chrastí kosti a šepotá tahle kniha. Ale chápejte, já to pak měla domů městskou skoro hodinu a jeden se ten "začátek, konec, úpon, ineravci a funkci" všech dodrbaných svalů v tělě, musel naučit!!:)

8 20.09.2018

Zatím mám za sebou Sněhuláka a Syn mi přišel míň "strašidelný". Nehnala jsem ke konci ve snaze rozplétat a odhalovat, taky mě radosti a starosti o malé děti několikrát od knihy odtrhly a to i na poměrně dlouho. Ale vždy jsem se začetla velice snadno a zase se zorientovala v ději. Pro mě je pan autor skutečně mistrem ve čtivosti. Hraje si s jazykem tak, že to není plitké, ale zároveň to má spád a čte se lehce. To mě tedy opravdu baví! Já bych romantickou linku klidně vynechala, ale nijak mi nevadila a co mě potěšilo, byl konec. Mám ráda, když se věci dotáhnou do konce, i když to bolí:) Pro mě je to mistrná oddechovka, jednu hvězdu uberu za to, že tahle díla asi nepohnou světem dopředu ani dozadu. Tak nějak mnou protečou a nic víc. Ale zase kdo chce pořád řešit světový mír a těžká témata, když pak máme na Hradě prasidenta a můžeme se s filozovováním jít klouzat:) Takže četba oddychová, ale veskrze parádní, doporučuji! A s autorem pokračuji, ať už s H.H. či bez něj:)

7 16.04.2019

Líbilo, moc. Příběh, reálie..všechno silné. Je znát, že autorka je perfekcionistka a věci si ověřuje, připravuje, zkrátka ví, o čem je řeč. Možná pro mě nenaplnila ty super superlativy, co jsem slyšela, ale problematika tématu mě pohltila a přivedla k dalšímu zájmu.

7 10.09.2018

Myslím, že některým knihám škodí, že se jako povinná četba musí číst, nebo to aspoň předstírat do čtenářských deníků, v době, kdy na to není ten správný čas..Už jen ten název povinná četba nezní nijak lákavě a přitom zrovna tahle kniha je dobrá, po čertech..Ale říkám to ve třiceti, kdy jsem se k ní svobodně vrátila, mé 14-ti leté já si do čtenářského deníku poznamenalo něco docela jiného..Líbí se mi, že si kniha na nic nehraje. Je o válce a tragédii a zmar taky dostanete..Naštěstí na konci tunelu bývá světlo, zatím tedy vždycky bylo..

6 11.01.2019

Mistrné, opravdové, silné, hluboké, do nitra pronikající, aktuální?..Alespoň já mám pocit, že ať si myslíme, že o Mafii jen čteme a je od nás na hony vzdálena, máme ji tu taky. Možná jinou, hezkou českou, ale praktikami se dost možná neliší.."Nabídky, které se nedají odmítnout" možná hýbou světovou politikou víc, než si myslíme. A tady je to popsáno tak přirozeně a chytře, až z toho mrazí..

5 21.09.2018

Moje bible..Napsala jsem si do ní kdysi věnování, ať je mi světlem, až půjdu tmou a prozářil mi celé dlouhé roky. Věta, když si něco přeješ, celý svět se spojí, aby ti pomohl, byla mou mantrou. Zcela iracionálně jsem si pak nepřišla tak sama:) Pokaždé když jsem ji otevřela, našla jsem tam nový rozměr. Ale dost možná jsem ho tam pokaždé jen chtěla vidět, nebo ho našla v sobě. Třeba "vše je jedno", jsem si dlouho interpretovala tak, že je to vlastně šumák, netřeba se stresovat, nějak to dopadne a to pro mou, medicínou přestresovanou duši, byla taková útěcha. Až jednou mě napadlo, že ono je to spíš myšleno, že vše z jednoho vychází a do samého se vrací. A to se mi možná líbí ještě víc. Jednak k tomu jako doktor mám vztah, protože jsme energie, jsme, jsme a nejsme a ona se podle mě neztratí, ona se jen vrtne, mrška, jinam:) A druhak tomu s dětmi taky volně říkáme, pošli dobro dál, co vyšleš, vrátí se. Bordel v pokoji, matka naštvaná, blbě vyřešenej DÚ, protože blbě radila, naštvaná pančelka..a furt dokola:)

5 19.09.2018

Kdysi moje top kniha:) Zřetelně si pamatuji, v mých bláhových 18-ti letech, jak se mi tahle podoba Lásky zamlouvala mnohem víc, než to, co jsem viděla mezi mými, 30-let svými, rodiči. Chceš k večeři párek nebo sejra?? Kdy budem sázet rajčata?? Jakou výmluvu jsme minule použili pro tvou matku, ať se furt neopakujem?? Ne a ne a ne, já budu Milovat ale úúúúúplně jinak!! Tak jako tihle!! Tak jako všichni u Marqueze..A taky budu pořád žít v imaginárním oblaku páru z všudypřítomného horka, kolem uslyším imaginární zvuky imaginárního pralesa a vůbec to pořád bude taková barevná psychedelická pohádka v tropech:) No tak úplně to tak nejni, na večeři se ale ptám úúúúúplně jinak (rodina totiž nejí ani párky ani sejra:)

5 19.09.2018

Tehdy jsem se do Marqueze zamilovala a ta Láska byla horečná, vášnivá, spalující..zkrátka taková, aby Jí ho bylo hodno..Taková, jako by byla vystřižená z jeho knih. Kde je nekonečné vedro, kapky potu z vás stékají, tu prací, tu neprací, tu láskou, tu neláskou..Přečetla jsem pak všechny jeho knihy a že je to autor celkem plodný a pak už se od něj vydávalo snad vše, včetně nákupního seznamu. Stihla jsem tuhle Lásku do svých 20-ti let a Marquezovi jsem byla věrnější než většině chlapců v okolí. Pak jsem pochopila, že se tahle Láska v našich zeměpisných šířkách příliš nevyskytuje, horko už tu teď máme, ale asi moc sucho na ni. A dnes ve 30-ti už takového citu asi ani nejsem schopna, ale 20-ti leté srdce ještě přetéká citem. Jo a je tam spousta postav a chutí a vůní a zážitků a pocitů a odboček a vboček, ale na postavy mě vycvičil Tolkien a zbytek..no vždyť říkám, bylo mi 20. To ještě člověk nemusí udržet v hlavě návštěvu tchýně, černý kašel ve školce a dokoupit toaletní papír!!!, jinak bude prů(o)ser a může v ní držet všechny obyvatele Maconda:)

5 19.09.2018

Pan Román, to je první, co mě jako hodnocení napadá..Myslím, že už kvůli takovým dílům, stojí za to číst. Protože aspoň já, díky knihám jako je tato, během svého života, stihnu žít mnoho dalších..Vůbec nevím, proč jsem na něj dostala chuť. Byl v knihovně, sekce "tak trochu povinná četba"..Do výzvy jsem měla v plánu zařadit jinou knihu a najednou, možná to horké léto, možná touha po injekci pořádných emocí.., zkrátka najednou byla v mých rukou. Přiznám, někdy mi trošku dělal problém se začíst.. Mé momentální mentální vyprahlosti, teď nejvíc vyhovují jednoduché krimi. Tohle je ale dost jiný šálek čaje. Nejednou jsem si povzdychla, že než mi tady popíšou oblečení paní domácí, měla bych vyřešené tři vraždy..Jediný kamínek u cesty, nezůstane nepopsán. Byl malý, hladký, zakopl o něj ten či onen? Ale díky tomu všemu, je to tak opravdové, strhující, jiný svět na dosah ruky..Nedivím se, že autorka psala dílo tak dlouho. Reálie skutečně neošidila, věřím jí, že správně změřila i tkaničky od bot těch horkých hlav..Zkrátka, děkuji, byla jsem tam, dýchala, cítila, milovala, bolela..ŽILA!

4 04.08.2019

Je to moje druhá kniha od paní Klevisové, začala jsem netradičně poslední a jako druhou si vzala pro změnu první ze série:) Styl má autorka konzistentní a poznatelný. Pro mě příjemný oddech od severských krimi a zase jiný než třeba u britských kriminálek. Věřím jí, že studovala žurnalistiku, s jazykem a slovy to umí. Dokáže parádně vykreslit místa, charaktery, atmosféru. .Příběh je celkem uvěřitelný, reálie přirozené. Jen mi tam prostě na pátou hvězdičku něco chybí. Nějaké srdce, taková ta pecka, co vás chytí a nepustí. Celkem jsem neměla problém knihu odkládat, nebylo tam "wow, to dnes musím dočíst, noc nenoc":) Ale další knihy ze série si časem ráda přečtu:)

4 01.07.2019

Kniha mě upoutala "jedovatě" zelenou obálkou. Pak jsem zjistila, že je další v řadě za Hadrovým panákem, ke kterému jsem byla dost skeptická. Tyhle bestsellery, kterým se v určítém údobí nejde vyhnout, většinou u mě končí propadákem. A jejich pokračování jsou na tom často ještě hůř. Takže jsem zkrátka k tomuhle kousku, když už byl na poličce, byla dosti skeptická. No, nezařadit si ho do výzvy, asi se k němu nedokopu. A ono to nebylo tak zlý!:) Četlo se mi dobře, párkrát jsem se začetla tak, že jsem nechtěla odložit, i kdyby čert na koze jel. Inu naštěstí mám děti, takže jsem odkládala, ale celkem se zase se zájmem vracela:) Nereálné záplatky, mi asi dnes přijdou leckde. Je to hodně psané na efekt a ten nás zatím stále baví. S realitou to nemá nic společného. Od konce jsem čekala víc, pořád jsem měla podezření, že to přece jen bude ten a onen..:) Kniha podle mě nezanechá žádnou hlubší stopu, ani ve mně ani v dějinách..Ale jako čtivá oddychovka za mě dobrý!:)

4 28.04.2019

Občas čtu v tisku nějaká vyjádření paní Rowlingové a říkám si, že názorově si asi moc blízké nejsme. Ale její knihy mě prostě baví. Možná že je to taková oddychovka, lehká jazykem, svižným tempem..Možná je pro mě osvěžující, že to není severské krimi, s tou jeho zachmuřeností, těžkostí, lezavou zimou a depresí, kam se podíváš. Občas mám chuť všechny obyvatele severských detektivek poslat na protialkoholní, běhat do parku nebo je aspoň nadopovat hormonem štěstí. Ale chápu, že bychom pak byli nesmírně ochuzeni:) Ale ten Londýnský déšť mi teď prostě sedl:) Možná jsem v tom taky citově zaangažována, protože úplně rozumím Robinině vzrušení. Taky jsem chtěla být detektiv nebo vyšetřovatel, tedy do Mlčení jehňátek, pak už hlavně soudní psycholog:)

4 24.09.2018

Je to takové hezké české..Nečeká tu žádný Hannibal, nebo čtyři kusy v igelitu, protože někdo měl ráno špatný kafe a k tomu byl úplněk, zkrátka budete i po dočtení, moct v klidu spát. Krev nestříká, aby vám efektně zmátla mozek, zápletka a děj bohatě postačí. Přijde mi, že paní Klevisová prostě ráda píše a to je velká pochvala:) Je poctivka, neodflákne reálie, je to taková staronová detektivní škola. A je znát, že má vypsanou fixu, ehm, ruku, tedy čte se velmi dobře. Přes 90procent bych nedávala, ale po čtenářské duši pohladila..

4 10.09.2018