tsal komentáře u knih

Na tuhle sérii jsem byla hodně zvědavá, protože ji všichni opěvovali a vynášeli do nebe. Tedy alespoň její začátek. Já však Provinilé slasti dočítala jen silou vůle, z druhého dílu jsem nedala více jak 50 stran.
Příběh byl dobrý, napsané to bylo dobře, postavy zajímavé. Tak co tedy bylo špatně? Musela jsem dlouho přemýšlet, co bylo přesnou příčinou, že mě kniha vlastně nebavila. Nakonec jsem přišla na to, že za to asi mohla lidskost hlavní postavy. Anita se bála, zvracela strachy či znechucením, většinu soubojů prohrála... Ano, bylo to skutečné, malá ženská vám prostě upíra nepřepere, žaludek by se nad mrtvolou zvedl každému, a málokdo z nás by se opravdu chtěl octnout v situacích, v nichž se ocitla ona. Jenže já jsem zvyklá na hlavní hrdiny - terminátory. Chci, aby tahoun knihy vydržel víc, aby měl krutopřísné hlášky a aby vyhrával. Jsem tak prostě literárně odchovaná.

15.05.2012

Po vší té chvále, kterou jsem na internetu četla, jsem čekala poněkud větší literární skvost. Neříkám, že děj, postavy nebo zápletky byly špatné, ale trochu mě zklamal styl psaní, na němž by se dle mého ještě dalo zapracovat. Do dalšího dílu se ale pustím.

1 11.05.2012

Tato kniha pro mě ztělesňuje vše japonské, s čím se v japonské (nejen) literatuře setkávám a co asi nikdy nedokáži přijmout za vlastní a pochopit. To nepochopení myslím doslova. Obvykle, když narazím na hrdinu, který mi není sympatický nebo se jeho myšlení neshoduje s mým, nemám přes to všechno problémy pochopit, proč dělá, co dělá. Nesouhlasím s jeho myšlenkami a činy, ale chápu, jak k nim došel. V případě hlavního charakteru Zlatého pavilonu mi však spojení mezi myšlenkou a činem zcela unikalo. Nikdy jsem nedokázala určit, jak se hrdina z myšlenky A dostal k myšlence B. Viděla jsem v něm jen egoistického blbce, který nic neuměl, nic nedokázal a přesto byl přesvědčen o své nadřazenosti.
A aby toho nebylo málo, časté a opakující se pasáže popisující zlatý pavilon mi čtení také neusnadňovaly...

2 13.03.2012

Tahle kniha je plná beznaděje. Hlavní hrdina má pocit, že mu celý život proklouzl mezi prsty, jeho sny se rozplynuly a navíc se mu teď narodilo postižené dítě. Rozhodnutí, před nímž se tak ocitnul, ho donutí nahlédnout do hlubin duše a zjistit, čeho je vlastně schopen a kam až je ochoten zajít. Je to kniha o ubožákovi, který nikdy nic nedokázal, který celý život před vším utíkal. Je to kniha o krutosti.

5 04.03.2012

Zdá se, že se anime opravdu drželo mangy zuby nehty, alespoň tedy pokud jde o první díl, za což jsem rozhodně ráda. Je to napínavé, vypočítavé, antihrdinu jsem si prostě zamilovala. A neméně kvalitní je i překlad, ať si kdo chce říká, co chce.

25.01.2012

S antologiemi je to těžké. Některé povídky jsem měla problém dočíst, jiné se mi líbily a spousta jich zůstala na neurčité pozici, kdy jsem je dočetla, ohodnotila a nadobro zapomněla.
Rozhodně bych vyzdvihla povídku Crash Test, která byla dle mého nejlepší. Vcelku brutální záležitost, u níž jsem se zatajeným dechem sledovala, kam až se autor odváží zajít. Očividně až do konce. A jistý humorný podtón činil celou záležitost ještě hrůzyplnější.
Druhá v pořadí je pak povídka Baudelaire, verze 2.0. Ta byla sice poněkud stručná a strohá, ale myslím, že to celému nápadu dodalo ten správný ráz.
Ze slabších povídek bych pak jmenovala Dárek pro Pendera a Šmejdy. Obě mi přišly jako vlastníci skvělého potenciálu, který však zpracování zabilo do jakéhosi klišéidního braku. Povídka Mladý muž a láska pak sice byla napsána zajímavou formou, ale vůbec mi neseděla do koncepce sbírky.

3 25.01.2012

Začíná se stávat zvykem, že Murakamiho knihy přečtu na jedno posezení. Zatímco V polévce miso mi přišla o něco brutálnější a dynamičtější, Čáry mají odlišnou atmosféru. Tolik postav, tolik příběhů a každý jeden z nich by mohl být pravdivý. Murakamimu nešlo jen o to, s čím se jeho postavy potýkají v současné době jako spíš o to, jaký život vedli, že u tohoto problému skončili.

10 20.01.2012

Na postkatastrofických příbězích je něco, co mě nikdy nepřestane přitahovat a děsit zároveň. Vždy mě donutí si uvědomit, jak jsme díky své závislosti na technice ztratili určitou dávku soběstačnosti a schopnosti přežít. Možná by nebylo na škodu na nás vypustit pár komet a trifidů, abychom se zase sebrali a zesílili, abychom opět dokázali, že jsme pány tvorstva. Také mě to ale vždy donutí se zamyslet nad svou vlastní šancí na přežití a dojít k závěru, že by byla menší než mizivá...
Den trifidů mi v mnohém připomínal Wellsovu Válku světů a to nikoliv jen tématikou, ale hlavně i stylem vyprávění a důrazem na morální poselství, které ve srovnání se současnějšími knihami působí až téměř plyšově.

17 19.01.2012

Dočteno jen silou vůle. Kdybych měla říct, co mi na tom vadilo, bylo by to na dlouho. Dalo by se to však shrnout pod nedostatek informací. Ať se autor pustil do jakékoliv oblasti, čišel z toho amatérismus. K tomu postavy, kterým jsem nevěřila a dialogy, které mi přišly padlé na hlavu.

5 14.01.2012

Je pět důvodů, proč si ode mě tato kniha odnesla nejvyšší hodnocení.
1) Když jsem Hru o trůny začala číst, obávala jsem se, aby se nejednalo o tradiční fantasy, kde o kouzlo a magického tvora zakopnete v každém odstavci. Byť mám pohádky ráda, v literatuře pro dospělé je příliš nevítám. Autor nám ale magičnost svého světa dávkuje s rozvahou a jen neochotně. Fantasy prvky zde nejsou pravidlem, nýbrž něčím nezvyklým, neznámým a děsivým. Možná protože ví, že jedině tak lze čtenáře utáhnout na magično.
2) Stejně tak mě zaujaly postavy. Je jich zde požehnaně a já si k většině z nich vytvořila kladný vztah. Kdybych měla říct jednu jedinou postavu, nedokázala bych se rozhodnout. Každý z hlavních hrdinů má svůj vlastní život, má své slabé i silné stránky a každý z nich se dostal do situace, kdy jsem mu držela palce a doufala, že se ze svých problémů nějak vyseká.
3) Poté, co jsem přečetla Boudicu od Mandy Scottové, trpěla jsem při četbě každé knihy, kde se vyskytly bitvy. Najednou se mi většina z nich zdála hloupá, nedostatečně popsaná a nezvládnutá. Martin ale ukázal, že psát umí. A to nejen v případě bitev. Ať už šlo o odpolední siestu nebo královskou poradu, příběh v jeho podání utíkal jako o život a nikdy nenechal tempo poklesnout natolik, abych se začala nudit.
4) Intriky. Když je autor zvládne, je snad něco lepšího, něco dokonalejšího, na čem lze postavit příběh? Dokáže něco zaujmout tak jako parta hráčů, kteří spřádají své plány v plánech a doufají, že soupeř udělá chybu dříve než oni? Je snad napínavější hra než ta, v níž jde o život? Mnohokrát jsem při čtení myslela na Rogera Zelaznyho a hle! V doslovu se dozvím, že se ti dva pánové nejspíš znali. Dobře tomu tak...
5) Posledním důvodem bylo prostě jen čiré nadšení knihomola, který si u knihy mohl konečně po dlouhé době s nadšením říct: "Ha! Strana 400. Už jsem v polovině!" A to nemluvím o dalších dílech, které snad budou alespoň z poloviny tak kvalitní jako ten první.

12 13.01.2012

Skvělá kuchařka pro nás hospodyňky začátečnice. Vše je psáno zábavně, jednoduše a se všemi těmi otravnými detaily, které přeci každý zná a tak je ostatní kuchařky nezveřejňují...
Knihu pochválila i matka, zasloužilá kuchařka. Jsou zde prý dobré recepty, jen svíčkovou by bylo lepší brát z jiného zdroje.

5 12.01.2012

Kdybych měla tuto knihu popsat jedním slovem, bylo by to: "Užvaněná." Autorka chtěla být vtipná a sarkastická, chtěla nám příběh podat očima jednoho z hlavních hrdinů. Bohužel to dělala na úkor všeho ostatního. V záplavě naprosto zbytečných myšlenkových pochodů, které jsou ve svém množství spíše ubíjející než zábavné, musíte hledat příběh pomalu pinzetou, protože se k němu obrací jen z nutnosti a na nejmenší nutnou dobu, jakou zvládne. Tématem této knihy není příběh dvou bratrů, kteří se snaží přežít. Je jím duševní odpad jednoho z nich. Kdyby všechen ten nepodstatný bordel okrouhala, zůstal by materiál na velice dobrou povídku.

30.12.2011

Další fantasy oddechovka od Moora, kde to pro změnu odnesla klasická pohádka o princi žabákovi. Čte se to rychle, snadno, pobaví to. Víc od tohoto autora nečekám.

1 24.12.2011

Na této manze jsem krom její mrazivé atmosféry ocenila i to, že jsem si až do úplného konce vlastně vůbec neuměla představit, kam to celé bude směřovat. Skvělá věc!

18.12.2011

Jsem ráda, že u nás vyšlo něco tak skvělého jako je Spirála. Při čtení jsem z ní měla velmi nepříjemný pocit a to se u hororů rozhodně cení!

2 18.12.2011

Při prvním čtení jsem byla knihou nadšená, při druhém mi přišla jako průměr tří hvězdiček. Těžko říct, ke kterému názoru bych se tedy měla přiklonit. Pokud ale máte čas a rozmýšlíte se co číst, tak by vás kniha nemusela zklamat.

3 10.12.2011

Bohatýři pokračují na své cestě, na níž je čeká nečekané setkání, starý známý záporák a mnoho nových nepříjemností. Trilogii Bohatýr nejspíš dočtu, jelikož jsem zvědavá, jak to dopadne, ale pochybuji, že od autora zkusím ještě něco jiného.

2 08.12.2011

Již po prvním díle jsem trochu váhala, zdali si půjčit další díl nebo ne. Nakonec jsem se rozhodla to zkusit, avšak na třetí se již nedostane. Kniha zpracovává zajímavý příběh, avšak bohužel pro mě nezajímavým způsobem. Pokžadé, když jsem knihu odložila, musela jsem se nutit se k ní vrátit a dočíst ji.

1 08.12.2011

Když čtete Dunu, všude kolem vás je písek. Déšť, řeky a oceány se stanou jen neuvěřitelnou legendou a každá vaše slza se změní v poklad nedozírné ceny. Vše, na čem záleží, je voda.
Frank Herbert dokázal napsal dílo s jedinečnou atmosférou, která vás pohltí a pustí jen nerada, tak jak to má ve zvyku i sama poušť. Přiletíte na Arrakis, začnete ho poznávat a pak se na něm postupně budete učit žít, abyste ho nakonec přijali za domov. Kniha však není úspěšná jen kvůli prostředí, do něhož je zasazena, ale i kvůli postavám, kterým autor dokázal vdechnout život, propracovanému systému náboženství, společnosti a politiky, přičemž v tom všem jde o jediné - budovat plány v plánech v plánech a doufat, že vaše úskoky budou lepší než ty vašich nepřátel.

(A jen jediná připomínka: Minimálně u starého vydání nedoporučuji číst doslov pana Neffa, pokud ihned po dočtení prvního dílu ságy nechcete vědět, co všechno se stane v příštích knihách. Opravdu řada nepříjemně zásadních spoilerů.)

10 24.10.2011

Velmi užitečná kniha, pokud chcete jet do Británie a předem si naplánovat cestu po památkách nebo si tuto nádhernou zemi procestovat alespoň imaginárně. Informace o hotelech apod. jsou přirozeně tak staré, jak je staré vydání, ale rozhodně je zde obsaženo mnoho užitečného.

2 24.10.2011