tsal diskuze

Mno, moc pracně jste asi nehledal, protože titulkováním se zabývá docela dost lidí. Jeden z prvních odkazů na Googlu tak zběžně pokrývá veškeré základy, které budete potřebovat:
https://www.titulkovani.cz/o-titulkovani/index.php?t=o-titulkovani-cz
Doporučuji i knihu, obzvláště pokud chcete titulky nejen vytvářet ale zároveň i překládat: https://www.databazeknih.cz/knihy/titulkujeme-profesionalne-125417

Pokud jde o software, na nejjednodušší formát .srt vám stačí obyčejný poznámkový blok. Moc velkou parádu s ním ale neuděláte, protože nepodporuje žádné formátování, bývají problémy s diakritikou a už přes deset let jsem ho u fansuberů neviděla. Na složitější formáty jsou pokročilejší programy. Ty už však vyžadují určitou znalost nebo čas a ochotu se s nimi pořádně naučit, aby vše fungovalo, jak má. Já kdysi pracovala se Subtitle Workshop a tenkrát mi trochu připomínal takový lepší poznámkový blok. Něco to udělalo samo, ale v zásadě byla většina práce na člověku a pro překlad to byla tragédie. V jiné skupině se dělalo s Aegisubem, který už byl o dost levelů výše. Dobře se v něm pracovalo s obrazem, zvukem, umožňoval celou řadu automatických editací, formátů a mně jakožto překladateli se v něm pracovalo lehce a přehledně. Vítězí i v anketě u článku.
https://www.zive.cz/clanky/ctyri-nejlepsi-programy-na-tvorbu-titulku-k-filmum/sc-3-a-172480/default.aspx#articleStart

A samozřejmě Youtube. Protože na Youtube vážně najdete všechno.
https://www.youtube.com/results?search_query=tvorba+titulk%C5%AF
https://www.youtube.com/watch?v=2qwXtnpNdlI

Mně zase bylo řečeno, že vyhledávání je nejtěžší programátorská část, což si tedy uvědomuji. Také si ale uvědomuji, že pokud má něco fungovat jako databáze, je tam funkční a propracované vyhledávání druhá nejdůležitější věc za vkládáním dat. Takže trochu nechápu, proč se tu už několik let jen přehazují škatulky sem a tam, případně se mění barvičky a fontíčky, ale vyhledávání nic. Osobně už moc nevěřím, že se kombinovaného vyhledávání !několika! žánrů a !několika! štítků dočkám, ale kdo ví... Třeba se konečně poštěstí.

V každé ze zdejších debat o tom, jak by se mělo/nemělo hodnotit a co je a není ještě přípustné se POKAŽDÉ během pár příspěvků dostaneme do stavu, kdy už nevadí jen okavidně nesmyslná hodnocení ala: "Odpad, protože Okamura," ale kdy vadí už prakticky vše. Je špatně, když se hodnotí příliš pozitivně, když se hodnotí příliš negativně, když se nedočte, když uživatel nemá knihu v přečtených (sic!), když uživatel čte knihu, která mu nesedne žánrem, když nedodá dostatečný a kultivovaný komentář, když nemá dostatečné literární znalosti, když jeho vkus není v souladu se zdejšími kulturními arbitry, když je příliš mladý, když je příliš starý, etc... A to nedramatizuji, ani nepřeháním. Tohle všechno jsou nápady, které zde v souvislosti s omezováním hodnocení již padly, většina z nich opakovaně. Takže za sebe říkám, radši 5 Odpadů za Okamuru, než 500 bezdůvodně zablokovaných uživatelů.

Pochybuji, že kdy která série skončila i přes vysoké prodeje. Pokud ano, je jich minimum a nemohl za to vydavatel, ale nejspíš vlastník autorských práv ;) Kladné recenze pak nevypovídají víceméně o ničem. Kniha může mít 20 kladných recenzí, ale dokud je za nimi jen 20 prodaných výtisků, je to stále propadák.

Jinak viz. můj první odstavec v prvním příspěvku - vydavatelé vydávají série, protože čtenáři chtějí série. Problém je, že čtenář a vydavatel uvažují odlišně. Čtenář chce 15dílnou sérii, protože první díl přelouskal v angličtině a strašně se mu líbil nebo protože dokonce jen slyšel, že je dobrá. Čtenář chce patnáctidílnou sérii, přestože má rozkupované čtyři obdobné. Jeho přání se ve skutečnosti neopírá o reálně a seriózně zvážené finanční a časové náklady. Prostě jen chce a chtít může, protože to není závazek.

Na druhé straně vydavatel nemůže jen chtít nebo nechtít. Musí se opírat o reálná čísla. Musí vycházet klientům vstříc, ale přitom stále brát v potaz vlastní zisk a tudíž musí klienty i do určité míry odmítat. Buď tedy může jít cestou minima sérií, což se mu může či nemusí vyplatit (pokud čtenáři nechtějí kupovat a autoři psát jednodílné knihy, nemá vydavatel co nabídnout), nebo může rozjet mnoho sérií, živit se na prvních dílech a větším ztrátám na pozdějších dílech zabránit včasným utnutím. Je to o kompromisu mezi racionalitou nakladatele a iracionalitou čtenáře.

Zdůrazňuji přitom slovo čtenáře. Protože člověk v době, kdy vyjadřuje přání, vlastně není kupujícím. Tím se stává až ve chvíli, kdy je kniha vydaná, on stojí v obchodě a skutečně rozhoduji o koupi. V této chvíli zároveň náhle přistupuje na racionalitu vydavatele a najednou zjišťuje, že je schopen koupit, přečíst a uskladnit jen pět obsáhlých sérií místo třiceti, které původně vyžadoval.

Osobně vidím cestu ven spíše ve čtenářích než ve vydavatelích, kteří maximálně mohou jít naproti, ale nemohou určovat trendy. Pokud budu omezovat počet rozečtených / požadovaných / kupovaných sérií, nebudu pro ně vytvářet nadbytečnou poptávku. A pokud to tak bude dělat většina, bude šance každé série na dovydání reálně mnohem vyšší, protože se kupní síla nebude drobit ale spojovat. Vydavatelé pak mohou jít naproti např. vydáváním na objednávku. Když si Comics Centrum nebylo jisté, jestli se komiksová série Zámek a klíč u nás uživí, šli na to od lesa. Každý díl vyšel, až když si dostatek lidí udělal závaznou předobjednávku. Ve chvíli, kdy měl vydavatel jistotu, že se mu pokryjí náklady vydal objednané, plus výtisky do volného prodeje a měl jistotu, že nepůjde do ztráty. Série zde nakonec vyšla celá ve skvělém překladu a dobré kvalitě. Proč? Protože se o to postarali sami čtenáři.

Proč by se měl vydavatel zavazovat k vysokým nákladům, když se kupující prvního dílu nijak nezavazuje k povinnému dokoupení všech ostatních dílů? Těžko po někom můžeme chtít prakticky likvidační povinnost a nic za to na oplátku. Nedokončené série jsou v drtivé většině případů důsledkem nedostatečné kupní síly mezi fanoušky. Tedy za to nemůže vydavatel, ale čtenáři potažmo přesycenost trhu.

Osobně bych byla za jediné řešení této situace - aby vydavatelé omezili počet vydávaných sérií. Jenže tím se zase dostáváme ke čtenářům, kteří vyžadují každou chvíli nějakou novou sérii, bez které se neobejdou. A pak nadávají, že to sami finančně neutáhli a většinu z nich nedokoupili.

Ještě mě tak napadá, že zatím jediné knihy od českého autora, které jsem u podobně velké franšízy zaregistrovala, byly dva Star Treky od Petra Macka vyšlé u Laser-Books. Pokud je prostě nevydaly jen tak bez povolení, mohl byste možná technické informace sehnat u nich. Je nutno však podotknout, že ST tenkrát byla prakticky mrtvá značka, která dojížděla ze setrvačnosti, což se teď o SW říct nedá.

Velké franšízy, jakou SW bezpochyby je, mají autorská práva na všechno - jména, rasy, postavy, předměty. Zkrátka na všechno. Přičemž přejmenování by vás také nespasilo. Předloha by musela být dostatečně volná, aby se dalo prokázat, že podoba je čistě náhodná. Nikdo příčetný vám tedy nevydá nic, na co nebudete mít předem smlouvu. A pro její získání nejspíš nemáte dostatečně silnou vyjednávací pozici.
Nevidím jinou možnost, než dělat to, co dělají ostatní fanoušci - psát nevýdělečné fanfikce a doufat, že na vás nikdo neskočí. Obvykle se tak neděje a zrovna u SW jsem podobnou kauzu nezaregistrovala. Všechno ostatní zavání marnou snahou nebo žalobami, které si nemůžete dovolit.

Uznávám, že o slovenském prostředí nic nevím, takže čistě česká doporučení:

Pokud jsi o teorii překladu a překladatelské praxi ještě vůbec nic nečetl, příjemným mini-uvedením do oboru je Pozvání k překladatelské praxi. V rychlosti se projede základní problematika i s příklady. Plus se nadhodí i takové věci jako vyjednávání smlouvy, apod. Člověk tak získá alespoň základní představu o tom, co překladatelství skutečně je.
https://www.databazeknih.cz/knihy/pozvani-k-prekladatelske-praxi-182085

Pokud jde o komplexnější záležitosti, výše zmíněný Levý je sice již staršího data, avšak stále jde o základní kámen jakéhokoliv překladatelsko/tlumočnického vzdělání. Must-read pro každého a najdeš ho v doporučené literatuře všude (alespoň u nás). V současné době by neměl být problém ho sehnat u nakladatelství Apostrof.

Z dalších knih tu mám tyto dvě:
https://www.databazeknih.cz/knihy/preklad-a-prekladani-127158 (to už mi přijde lehce odbornější)
https://www.databazeknih.cz/knihy/preklad-jako-tvorba-114724

V seznamu doporučené literatury svých starých seminářů jsem vyhrabala jednoho slovenského autora: https://www.databazeknih.cz/knihy/teoria-umeleckeho-prekladu-111592 Snad se ale ozve nějaký Slovák s lepšími informacemi.

Dalšími zdroji jsou pak knihy zabývající se úzce vymezenou oblastí překladatelství (tlumočnictví, překladatelství, titulky k filmům, apod., odborný text, apod.) a zahraniční literatura.

Jako poslední doporučení dávám Úvod do studia jazyka od Černého. Jde o základy všeobecné lingvistiky, které pomůžou vylézt z bubliny mateřského - zvoleného druhého jazyka a zamyslet se nad tím, jak jazyk jako takový vlastně funguje, co mají světové řeči společného a co ne. Osobně jsem knihu považovala za velmi přínosnou a četla se snadno.
https://www.databazeknih.cz/knihy/uvod-do-studia-jazyka-56189

Hotanka1: Překladatel sice nejsem, ale doporučuji se zeptat i na překladatelských FB skupinách. Dostanete tak více ohlasů a bude se vám lépe tvořit názor, potažmo vám možná někdo řekne, na co si při podpisu dávat pozor.
Teď z hlavy vylovím jen poradnu Kolik třešní, tolik višní. Bude jich ale nejspíš více. Do těch ryze profesionálních už nelezu, neb sama překládám jen šuplíkově.
https://cs-cz.facebook.com/groups/204871392863350/961037957246686/

Nešlo by do pokročilého vyhledávání přidat kolonku národnosti autora a štítky (alespoň jeden, za tři bych líbala ruce)? V současné době je tu pro mě jakékoliv vyhledávání vyjma specifického předem známého titulu dost na dvě věci.

O něco lépe je to vidět na odborné literatuře. Umím anglicky na úrovni rodilého mluvčího, ale o daném oboru toho moc nevím. Vypadne ze mě na konci smysluplný text, který mi odborníci neomlátí o hlavu? Ne. Skvěle rozumím oboru a s angličtinou jsem na středně pokročilé úrovni. Vypadne ze mě lepší překlad? Rozhodně. S beletrií je to to samé. Jen místo jaderné fyziky musíte vědět, jak se píše román.

Naias: Zrovna v tomhle mají pravdu. Moje schopnost porozumět angličtině nevypovídá nic o mém citu pro češtinu, slovní zásobě nebo schopnosti porozumět funkci proslovu. Skvěle rozumím řeči Chicagských gangsterů, ale dokáži ji věrohodně převést do češtiny, aby fungovala stejně jako v původním textu? S tím už mi znalost angličtiny nepomůže.

Překladatel samozřejmě musí umět původní jazyk dobře. Natolik dobře, aby chápal nejběžnější gramatiku a její smysl, aby měl širší slovní zásobu a neustále nevyhledával každé slovo, aby v textu poznal idiom, třebaže ho nezná, aby poznal, když někdo mluví obyčejně hovorově, slangem, nářečím nebo používá lehce divné obraty. Nemusí ho však umět perfektně (to jen tak mimochodem neumí ani drtivá většina rodilých mluvčích ;)). Neplatí tedy, že znalost původního jazyka je důležitější než znalost cílového. Neplatí ani, že si znalosti musí být rovné. Základním kamenem pro překladatele je, že musí skvěle ovládat jazyk cílový. Když něčemu nerozumíte, snadno a rychle si to dnes dohledáte v rozličných slovnících (rozhodně netipujete). S vhodným a citlivým vyjádřením v cílovém jazyce už vám ale nic nepomůže. S tím se musíte popasovat sami nebo předat práci schopnějšímu.

Že překladatel musí umět původní jazyk perfektně a cílový na běžné uživatelské úrovni, je běžně rozšířený omyl. Stejně jako se ve velkém věří, že aby člověk mohl učit cizí jazyk, stačí, když se s ním domluví. Obojí nemá se skutečností nic společného. Jen se tak produkují mizerní překladatelé a mizerní lektoři.

http://translatorincubator.com/blog/nakladatelstvi-omega-drobnohled/

Zveřejněný e-mail, který Omega zaslala nasmlouvaným překladatelům. V zásadě se tam řeší již to, na co jsem jednou odkazovala. Překladatel musí odevzdat takřka bezchybnou práci nebo si ze svého honoráře zaplatit editora, kterého jinak Omega neposkytne. Už to je na bojkot značky.
Že se Omega v závěru e-mailu skoro hrdě hlásí, že knihy vydává v režimu fabriky, je pak všeříkající. Pokud někdo očekává, že když se knihy a jejich překlady sekají jak Baťa cvičky, vyjde na konci kvalitní produkt, je nesmírně naivní.

Tester: V jednom z dřívějších příspěvků jsem o našem knihkupectví psala blíže. Stručně, ať se neopakuji. Obsluha je skvělá, ale kvůli prostoru mají jen minimální výběr. V zásadě tam nikdy neseženu tituly, po kterých cíleně jdu (což je u mě většinový styl nakupování). Pokud mě tedy knihkupectví nedokáže zaujmout nabídkou, musí poskytnout něco jiného nebo mě nepřitáhne vůbec. Srandu si z toho můžete dělat, jak chcete, ale velké sklady tím nevykompenzujete. Kdo z nás bude chodit do obchodu, který mu nic nenabídne?

mirektrubak: Teď jsi mě nachytal na švestkách. Mám ten ošklivý zvyk si důležité články neukládat a následně zapomenout všechna jména apod., díky nimž bych byla schopná je třeba po půl roce zpětně dohledat. Stručně řečeno teď nejsem schopná poskytnout odkazy, tedy zůstaňme u mého pocitu. Jediné, co jsem vylovila ze svého FB je např. kritika udělování grantů na kulturu z prosince 2016:
http://www.skandinavskydum.cz/2017/praha-zive-literature-nepreje-grantova-komise-ji-nerozumi/

Siena: Ode mě, někoho, kdo obchod nikdy nevlastnil, návrh změny strategie zní asi vtipně. Jenže já vlastně jen opakuji, co říkají jiní majitelé obchodů nebo lidé z (nejen našeho) knižního průmyslu. Zatímco spousta našich prodejců si myslí, že jejich 50. let stará obchodní strategie vydrží ještě dalších sto let beze změny, ve světě se malí knihkupci již dávno mění. Dodávají svým krámkům přidanou hodnotu, kterou řetězce nebo e-shopy nikdy dodat nemohou - mění se v kavárny spojené s prodejem knih, pořádají literární akce, různé kurzy, z všeobecně zaměřených se přetvářejí na speciálky (kolik z nás si stěžovalo, že obsluha v Neoluxoru není schopná správně poradit zrovna v té naší specializované oblasti? Personál speciálek to umí!), mají vlastní internetové stránky s novinkami, recenzemi, možností si přímo u nich zarezervovat, objednat a nechat zaslat na druhou stranu republiky. Co má třeba naše malé městské knihkupectví navíc oproti internetovým a řetězcovým? Nic. Vůbec nic. Takové nezachrání ani sjednocená cena.
A k otázce, kam si budeme chodit prolistovávat knihy zadarmo - do knihoven ;)

HTO: Rozsáhlejší dotace v kultuře jsou zlo (ostatně jako i všude jinde). Přestává se tvořit pro tvorbu samou, ale tvoří se na objednávku. Tak to bylo vždy a vidět to nakrásně můžeme i dnes. Výsledkem budou průměrná díla bez jakékoliv dlouhodobější hodnoty, zatímco skuteční umělci, kteří se odmítnou poddat dotačnímu systému, budou i nadále tvořit hodnotná díla třeba na koleni, budou-li muset. Váš návrh bude vyhovovat jen pijavicím. A jak už tu kdosi poznamenal, který umělec tvorbou stráví tolik času co člověk v běžném pracovním procesu, aby si zasloužil výživné v plné pálce? Vždyť to už by nebyl tvořivý proces, ale pásová výroba a tou se lze uživit i dnes! Jediné, v čem se nejspíš shodneme je, že by se ministerstvo kultury mělo začít více snažit a začít českou kulturu prodávat do zahraničí. Cestu vidím v plošných programech, propagaci a dotování části nákladů v zahraničí. Nikoliv však ve výživném pro umělce.

Kapr: K postavení české literatury na zahraničním trhu se na Světě knih také dostalo - hned na třech programech, kterých se účastnili překladatelé českých autorů do cizího jazyka, čeští literární agenti a představitelé britského a německého vydavatelství.

Problém dostat naše autory ven prý v zásadě začíná a končí na tom, že pro nakladatele nejsme zajímaví. Chybí nám prý tzv. X-faktor a je jim od začátku jasné, že z českého autora bestseller nikdy nebude, tedy že nejsme dobrou investicí. Často se mluvilo o nutné podpoře ministerstva, protože bez dotací nás venku málokdo vydá. Tak to ostatně funguje i s tituly překládanými do češtiny, kdy je část nákladů dotována přímo státem, z něhož díla pocházejí. Přestože sama dotační systém obvykle odmítám, v tomto případě mi nevadí. Nevnímám to jako rozhazování peněz jen na vyžádání, ale jako placenou reklamu, která se nám při dobré politice může vrátit zpět. Takže tady by se podle mého mělo zapracovat a skutečně začít české autory vysílat do světa.

Dále, k části vašeho příspěvku: "Základem jsou jazyky, které pokrývají větší skupiny čtenářů. Ta díla, která mají skutečnou naději na finanční úspěch, by měla přispět na podporu těch, které na ven chceme prosadit. " Pokud jsem vás pochopila správně, tak tohle je neuskutečnitelný sen. Nejúspěšnější čeští autoři v zahraničí si sotva vydělají na sebe, na příspěvek ostatním už to vůbec nevydá. Také se nelze hned zaměřovat na světové jazyky. V zahraničí si nás můžou dovolit jen velcí nakladatelé. Malé nerentabilní titul zazdí. Jenže ti chtějí alespoň nějakou záruku - obvykle v podobě již proběhnuvšího vydání do několika dalších, byť menších jazyků. Český titul, který tedy například vyšel v polštině a maďarštině má větší šanci než titul, který nevyšel nikde jinde než v ČR.

HTO: Pokud čekáte, že se spisovatel malého národa uživí stejně jako spisovatel velkého národa, čekáte marně. Kde není dostatečná poptávka, tam není dostatečný plat. A platit za 200 stránek třeba 1000 Kč bude jen málokdo. Holt budou muset páni spisovatelé dělat to, co doposud - pracovat i na něčem jiném. Stejně jako to dělali a dělají mnozí vyučující, překladatelé, korektoři, novináři etc.

HTO: Jsou snad důležitější než jídlo, které nás drží naživu? Nemyslím.

Reader: V diskuzích, kterých jsem se účastnila, se tato možnost vůbec nebrala na zřetel. A jediné vyjádření SČKN na netu jsem našla z roku 2005, kde se otázka takových slev octnula jen v připomínkách. Jak vypadá současná verze tedy netuším, ale předpokládám, že si kamenná knihkupectví budou chtít zachovat možnost slevy. Akorát jen pro sebe.
https://www.sckn.cz/content/zpravy/file-199.htm (odkaz nejspíš navazuje na odatovaný odkaz: https://www.sckn.cz/content/zpravy/file-139.htm)
Btw, k výsledkům hlasování v prvním odkaze - probíhá to zřejmě pravidelně. Letos/loni (nezachytila jsem, kdy přesně se data sbírala), prý bylo pro zavedení zákona 95 % knihkupců a 65 % nakladatelů.

Musím se přiznat, že mi to brečení knihkupců už docela pije krev. Samozřejmě chápu, že se nikomu nelíbí zhoršené podmínky pro podnikání, ale těžko můžu spatřovat cestu v socialistickém zákoně, když další podobné jsou právě příčinou toho, proč se malým prodejcům tak špatně konkuruje řetězcům.

S tím Kanzelsbergerem jste mě, Marthas, přivedla k našemu malému městskému knihkupectví. Je opravdu prťavoučké, narvané knihami od podlahy ke stropu a funguje tu, co pamatuji. Prodává tam jedna starší paní v již důchodovém věku a jedna o něco mladší. Obě si však udržují skvělý přehled o novinkách, jsou vždy ochotné a poradí. Je jedno, jaký čtete žánr, určitě tam pro něj bude vyhrazená alespoň jedna polička. Pochybuji třeba, že byť jedna z nich někdy četla fantastiku, přesto je jejich fantastická sekce naprosto bez chyby a obsahuje všechny známé a oblíbené série a nejočekávanější novinky.

I přes všechnu chválu a nadšení, které pro to knihkupectví mám, v něm však nikdy nenakupuji. Důvod je prostý. Za knižním trhem mívám zpoždění tak dva roky (chystaný zákon mi tedy vadí spíše principiálně), a jelikož je to knihkupectví opravdu maličké, z prostorových důvodů vede víceméně jen novinky. Nikdy v něm tedy neseženu to, co potřebuji. Myslím, že to bude jeden z problémů všech doslova malých knihkupectví a právě největší výhoda velkých e-shopů. Jak tedy sjednocená cena pomůže v tomto ohledu, mi nedochází.

Eicherik: Tak tak, sníženou sazbu u knih k životu také nepotřebuji. Spíše by mě potěšila nižší a jednotná DPH na vše.