tsal komentáře u knih

Komu se líbila jednička, bude se líbit i dvojka. Stejně vtipná,stejně svěží a stejně akční.

1 21.10.2011

Kyborgovo jméno je vcelku fajn oddechová četba, která mě ani neurazila, ale ani nenadchla. Dvojice hlavních postav mi přišla dobře napsaná, charaktery se doplňovaly a byla radost sledovat jejich interakci. S postavami vedlejšími už to bylo horší, hlavně jediná ženská postava mi nadzvedla obočí.
Pokud jde o styl psaní, mám k němu jen jednu výraznější výhradu. Když došlo na akci, Šlechta zničehonic přešel na přítomný čas. Chápu, že tím chtěl zrychlit tempo a důraz vyprávění, ale na mě to působilo strašně rušivě. Spíš jsem se soustředila na to, jak je to napsané, než co je napsané.

1 17.10.2011

Vcelku zajímavá akční záležitost. Jen mi trochu nesedla jazyková nesourodost. Vedle až poetických proslovů, které mají zřejmě odkazovat na staré balady, působí všechny ty nadávky dost nepatřičně.

4 12.10.2011

Musím uznat, že jsem váhala, mám-li si knihu půjčit nebo ne, protože další Merliňárna je to poslední, co v životě potřebuji. Nakonec mě ale zlákala anotace prezentující nezvyklou kombinaci britské a antické legendy. Kombinace to nakonec byla zajímavá a originální, což je nejspíš hlavní důvod, proč jsem knihu dočetla. Jednoduše tam na mě nikde nevykukoval kulatý stůl, přestože by k tomu podle pár náznaků později možná i mohlo dojít.
Iason je zajímavá postava, Merlin je pojat značně netradičně, krajiny, ať už ta severská nebo ta řecká, jsou popsány nádherně, jen u bitev a bojů se autor nějak zadrhával a nedokázal jim vtisknout atmosféru napětí a hrůzy.

1 06.10.2011

Podle mého jedna ze slabších Zelaznyho knih, avšak nepopírám, že to mohlo být jen indiánskou tématikou, která mi naprosto není blízká.
Největším kamenem úrazu byl však překlad, hlavně na začátku. Pan Chmelař zřejmě ve slovníku vůbec nevede slovo "sem", skladba věty byla občas velmi zajímavá a některé úlety mi řádně nadzvedly obočí.
"Putoval pod cizími sluncemi"
"Hned vzápětí nabrala na rychlosti"
"Trpěl z důvodu zabití všech nepřátel, které kdy zabil"
"To já jsem tě tady přivedl."

02.10.2011

Upřímně nechápu, kde tato kniha přišla k tak vysokému hodnocení, protože větší brak jsem ještě nečetla. Při čtení jsem si neustále připadala jako kdybych místo knihy, která je vydávána za bestseller a bůhví co, v ruce držela opravdu hodně špatnou fanfiction, napsanou třináctiletý děvčetem, které toho ještě moc nenačetlo a které se snažilo napodobit "cool" věci viděné jinde. Autor se snažil o spoustu věcí, ale žádná mu nevyšla. V celé knize jsem nenašla jednu jedinou větu, která by nepůsobila strojeně a uměle, z každého slova sálalo, jak moc autor tlačí na pilu. Pokusy o intriky působily směšně, dialogy byly tragikomické, postavy naprosto nekonzistentní, styl psaní volá po změně profese.
A to prý ještě plánuje pokračování v podobě další trilogie. No to potěš koště...

4 29.09.2011

Další kniha, kterou mi spolubydlící hodila na postel s povelem: "Přečti si to, bude se ti to líbit!" Přečetla jsem a líbilo.
Hlavní příčinou byl nejspíš Loki sám, jelikož je to hlavní postava podle mého gusta - tvrdý, neúprosný a sarkastický. Častokrát jsem si vzpomněla na Corwina z Tajemného Amberu. K zahození však nebyly ani vedlejší postavy, obzvláště slovní přestřelky s anděly neměly chybu a člověk se u toho neskutečně bavil. Druhým faktorem bylo svižné tempo, s nímž se jednotlivé příběhy ubíraly a v nichž se odlehčené situace střídaly s těmi akčními a brutálními.
Rozhodně se těším na druhý díl.

2 23.09.2011

Co napsat k poslední knize série? Vše se chýlí ke konci, proroctví se naplňují a hrdinové musí rozhodnout, co dlouho odkládali. Rozhodně důstojné ukončení celého příběhu, byť mi první dvě knihy přišly o něco málo lepší. Škoda jen, že u historických románů člověk obvykle ví, jak skončí.

1 21.09.2011

Breačin boj proti Římu pokračuje, přestože to s Iceny a ostatními kmeny nevypadá ani trochu růžově.
Jsem docela zvědavá na poslední díl tetralogie, protože ve Znamení psa nechala většinu svých hrdinů projít peklem. Až mi kolikrát běhal mráz po zádech.

1 12.09.2011

Greena mám ráda, ale i přesto jsem k jeho postavám vždy měla jen neurčitý, chladný postoj. Sledovala jsem je, byla zvědavá, co se stane dál, ale nepoutalo mě k nim nic citového. Raven je první výjimkou. Muž, který má ke slušnému člověku daleko, nemilosrdný, krutý a zahořklý. Jenže jeho život nebyl žádný med a tak jsem chápala, proč dopadl, jak dopadl a nemohla mu nefandit. Už jen kvůli němu se mi kniha líbila.

7 31.08.2011

Velmi mrazivá kniha, která ve vás zanechá pachuť odporu a nevěřícnosti. Číst o násilí, obzvláště na úrovni s jakou se vytasil autor, chce silný žaludek a ten já mám. Ovšem číst tuto knihu a zůstat v klidu bylo i nad mé síly. Nemohly za to ani tak barvité popisy páchaných vražd, jako spíš naprostá neúcta ke stáří a samolibost vlády, která raději starým lidem rozkázala, aby se vzájemně pozabíjeli, než by si sama špinila ruce.
A nejděsivější na tom všem je, že třebaže jde o silnou nadsázku, můžeme v současné době vysledovat první známky toho, že by takhle jednou mohlo opravdu dopadnout...

5 31.08.2011

Tato skvělá kniha, která se pohybuje na pomezí mezi historickým románem a lehčím fantasy, vás zavede do země původních britských kmenů. Prostřednictvím hlavních postav poznáte jejich život, úzce propojený s přírodou, sounáležitost s rodinou a kmenem, kouzla a moudrost jejich věštců a odvahu jejich bojovníků. Spolu s nimi se vydáte proti římským legiím, které jim to vše chtějí vzít.

Krom dobře propracovaných a věrohodných postav, které si musíte oblíbit, strachovat se o ně a nebo je při nejmenším obdivovat, mě na této sérii zaujala i rovnováha, s jakou autorka dokázala propojit osobní příběhy a tragédie hlavních hrdinů s hrozbou, která visela nad celým ostrovem. Politika je zde zákeřná a bitvy napínavé a krvavé.

Pokud vás tedy tato tématika alespoň trochu zajímá, rozhodně doporučuji přečíst.

4 31.08.2011

Pan Adamson vedl neskutečně zajímavý život a obzvláště jeho druhá polovina rozhodně stála za zaznamenání. Jeho láska k africké divočině a ke lvům dokáže rozechvět srdce čtenářů a vzbudit v nich touhu ihned se vydat do Afriky a spatřit to vše na vlastní oči, také nějak přispět k zachování toho, zač on s takovým odhodláním a lví silou bojoval.
Bohužel však není spisovatel. Jeho trochu neohrabaný styl psaní, v němž často utíká od jednoho tématu k druhému či předbíhá událostem, sice přidává na autenticitě jeho prožitků, ale občas způsobuje, že jsem měla trochu potíže se zorientovat.

3 20.08.2011

První polovina knihy na mě působila opravdu silně. Nevěděla jsem, jestli mám brečet nad strašnými osudy hlavního hrdiny a jeho rodiny, nebo spíš zvracet nad praktikami masokombinátů, které byly popsány opravdu barvitě. V druhé polovině však došlo k menšímu posunu a já už s Jurgisem nedokázala tolik cítit, což je škoda.

Nevím, nějak jsem nedokázala pochopit účel této knihy. Na počet stran jsou probíraná témata strašně široká a tak se často stává, že pan Okamura nadhodí nějaký problém a... jde na další. S možným řešením jsem se dočkala tak v 50% případů a některá z nich by se zaváděla jen těžko. Neříkám, že jsou všechny jeho ideje špatné, jen prostě mluví o ideálním případě a ne všechno v praxi může fungovat, jak by si přál.
A dvě věci, které mě opravdu rozesmály - citováním Novinek, bulváru, kterému představivost začne za chvíli závidět i Blesk, srazil důvěryhodnost celé knihy téměř na nulu a nad kapitolou o náboženství jsem jakožto člověk razící názor, že náboženství by mělo být naprosto odtržené od politiky, opravdu nevěděla, co si myslet.

7 04.08.2011

Kniha měla obrovský potenciál. Sto tajných dvířek do jiných světů a chlapec, na kterého čeká spousta objevů. Doufala jsem v magické světy, neznámé krajiny a bytosti a neustálý pocit napětí a očekávání.
Bohužel si autor s touto ideou neuměl poradit tak, aby vše nevyznělo do prázdna. Souslet událostí mi přišel moc strojený, jednání postav naprosto nereálné a hloupé, že by nad tím kroutilo hlavou i dítě (obzvláště pak vztah Henryho k jeho rodičům byl až zvláštně emočně odtažitý) a poslední třetina knihy mi přišla jako prapodivné puzzle, které se někdo pokusil spojit násilím. V závěru jsem proto měla pocit, že vše směřovalo odnikud nikam a že si vlastně ani sám autor nebyl vědom, čeho chtěl dosáhnout.

01.08.2011

Člověku se až nechce věřit, že by někdo opravdu mohl tak dlouho ignorovat všechny důkazy o tom, že válka skutečně skončila. Jenže Onoda byl vycvičen se nevzdat a nevěřit nepříteli. Je to smutný příběh, o to smutnější, že je pravdivý. Ten muž promrhal život úplně zbytečně.

5 20.06.2011

Vrána byla první komiks, který jsem kdy četla a ihned se dostala do mých nejoblíbenějších knih. Motiv není nic nového. Jde o mstu a o smrt, ale dnes je těžké přijít s něčím novým, většina děl se odlišuje jen způsobem zpracování známých motivů a v tom Vrána opravdu vyniká. Četla jsem ji několikrát a v blízké době se opět dostane na seznam četby. Je to smutný poetický příběh. Je to příběh, který mě dokáže rozplakat a slzy si člověk pamatuje.

2 19.06.2011

Tchaj-pan se mi líbil velice velmi a proto jsem od této knihy očekávala opravdu hodně. Bohužel však trochu zklamala. Byť akce nechybí, všechno nějak haprovalo na postavách. Hlavně pak na samotném Malcolmovi, který měl do svého dědečka Dirka Struana sakra daleko a rozhodně nevystačil na klíčovou postavu knihy.

19.06.2011

Nemá cenu tajit, že by tuto knihu spousta lidí asi přiřadila k braku, ale já na ni nedám dopustit. Četla jsem ji již 6x a rozhodně ji ještě několikrát číst budu. Dokáže vás zhnusit, čas od času vám nadzvedne koutky, i vás dovéde k zamyšlení nad společností a jejími zákonitostmi. Kniha plná emocí, byť ne zrovna příjemných.

2 19.06.2011