tsal komentáře u knih

Napínavá kniha plná akce. Vlastně první kniha, která mě donutila se blíže zaměřit na historické romány. Clavell zde zdatně popisuje tehdejší reálie západní kultury a staví je do rozporu s kulturou východní, což podle mého tvoří zajímavé střety. Hlavně je zde krásně vidět, jak se jednotlivé kultury vnímají navzájem, když o sobě nic neví, a jak relativní jsou pojmy "barbar" a "civilizovaný člověk."
Navíc má Clavell zajímavé postavy, v čele přirozeně s klíčovou postavou Dirka Struana.
Až jednou zatoužím po námořním dobrodružství, rozhodně se ke knize zase vrátím.

11 19.06.2011

Je pravdou, že tato kniha ode mě dostala čtyři hvězdičky, jen protože jsem ji četla ve správný čas na správném místě, kdy jsem chtěla a byla schopna rozjímat. Díky tomu na mě poklidná atmosféra ryze uměleckého díla působila správně. Být to kdykoliv jindy, nedočetla bych.
Kniha nemá děj, je to vlastně jen jakýsi soubor autorových názorů na umění, venkov a přírodu. A jakožto každá úvaha, i tato je stavěná na rozporech. Nacume zde srovnává poklid přírody s chaosem měst, japonské umění se západním a různé náhledy na tvůrčí činnost jako takovou. Pokud vás takové věci zajímají, bude se líbit. pokud raději nějaký román s dějem, sáhněte po něčem jiném.

6 19.06.2011

Řekla jsem si, že je na čase oprášit knihy mého mládí a dala se zase do Star Trekovek. Po dočtení první z nich mi nezbývá než doufat, že zbytek bude lepší než Loď duchů, neb to je brak neskutečný. Příběh jako takový by asi nebyl špatný, kdyby autorka zvládla postavy. Jenže nezvládla. Jejich typické vlastnosti hnala příliš do extrémů, až si vlastně nebyli vůbec podobní a navíc kolikrát jednali rozporuplně. A od filozofování by se asi také měla držet dál.

2 14.06.2011

K japonské literatuře přistupuji s rezervou, jelikož ji čtu spíše ze zvyku, než že by mě bavila. Peklo je však jednou ze čtyř výjimek, které mě opravdu chytly u srdce. Příběh vás donutí přemýšlet o životě, o tom, co si myslíme, že je v něm důležité a přitom vlastně možná vůbec není, a také o tom, co přijde potom. Cucui dokázal skloubit citově chladnou lyriku snů s emočně vypjatou realitou kolem nás.

5 14.06.2011

Sice stále bojuji s kresbou západních komiksů, ale příběh byl úžasný. Dokonce i jednou hodně vyděsil.
-------------------------
Edit z druhého čtení 6.7.2016
První díl Zámku a klíče je možná úvodem do série, ale na rozdíl od jiných úvodů jiných sérií nevyznívá sám o sobě do prázdna, ani není pouhým příslibem něčeho skvělého do budoucna. Příběh se teprve rozjíždí, ale temnou hutnou atmosféru strachu a hrůzy vám bez doporučení lékaře dávkuje prakticky od první strany. Těžko říct, zdali je lepší scénář nebo kresba, obojí je však na mistrné úrovni a bezchybně se doplňuje. Dočkáme se vyprávění z pohledu různých postav, veskrze lidských dialogů, mlčenlivých scén, v nichž nám panely vykouzlí pomalý tíživý okamžik stejně dobře jako dynamické šmejdění neposedného klučiny, temných barev, podrobné kresby a hlavně skvělé hororové atmosféry. První díl se zkrátka s ničím nepáral a nasadil laťku zatraceně vysoko.

2 11.06.2011

Číst další, nečíst další? Lehké fantastično mě rozesmálo dokonce dvakrát a četlo se mi lépe než Barva kouzel, ale stále mi tam něco chybí.

3 05.06.2011

Spousta mých přátel si Zeměplochu strašně vychvaluje, ale mě Pratchett stále ne a ne oslovit. Snad protože své knihy staví jen na humoru, který mi sice občas nadzvedne koutky, ale nestačí k tomu, aby mě opravdu bavil a zaujal. Přesto jsem téhle knize dala dvě šance a na podruhé ji i dočetla. Uvidíme, jestli mě zaujme pokračování a já dám Pratchettovi další šanci nebo už ho nadobro pošlu k ledu.

5 01.06.2011

Byť zde Zelazny zpracovával své oblíbené téma pomsty, tentokrát mu to nějak nešlo. Nepodařilo se mu ani vybudovat napětí, ani stvořit nepřítele hodného svého hrdiny. Všechna snaha o zvraty šla do ztracena a po knize mi zbyl akorát neurčitý pocit a vědomí nevyužitého potenciálu.

1 30.05.2011

Jednou z věcí, kterou na Zelaznyho stylu obdivuji, je způsob, jakým vás uvede do děje. Obvykle vás hodí do hluboké vody a plavte si! Ve Vchodech v písku tuto metodu však dotáhl k absolutní dokonalosti, jelikož ji nepoužil jen na začátku, ale průběžně během celé knihy. Začne kapitola a vy najdete hrdinu v prekérní situaci, aniž byste jen tušili, jak se do ní dostal. Musíte proto číst dál a čekat, až se vám vše zpětně vysvětlí.
Jako bonus je zde Zelaznyho ironický smysl pro humor, zvraty a absurdita vystavěná na neotřelých nápadech.
Jediným záporem knihy je občas kostrbatý překlad, pokud jde o idiomy. Je pravdou, že překládat Zelaznyho je překladatelské peklo, ale určitě se to dalo vyřešit estetičtěji, než hromadou poznámek pod čarou, které navíc v polovině případů plnily čistě jen encyklopedickou funkci a seznamovaly s termíny, které si zvědavý čtenář mohl sám dohledat, případně už je znal, nebo mu to bylo jedno a tak poznámky stejně nečetl.

2 25.05.2011

Oproti ostatním Zelaznyho pracím je Alej prokletí dost přímočará a nekomplikovaná. Hell Tanner (v obsahu je překlep nebo to v čj skutečně změnili?) se prostě "jen" musí dostat z města A do města B. Byť to není snadná cesta a Tanner má co dělat, aby jednotlivé nástrahy vydýchal, jsem od Zelaznyho zvyklá na trochu komplikovanjší záležitosti, v nichž ponechává prostor intrikám. V každém případě ale pěkná, akcí nabytá scifárna.

2 24.05.2011

Dobrodružví pokračuje, hrdinům přituhuje a nepřátelé sahají po stále mocnějších zbraních. Josh i nadále pochybuje o Flamelových úmyslech a jeho závist vůči sestřiným schopnostem je vítaný faktor lidství. Machiavelli, nový Deeho spojenec, je zajímavá, a snad i jednou šedá a nikoliv jen černobílá postava. Nejvíce mě ovšem bavila linie z Alkatrazu. Perenela a její smysl pro humor se vyšvihly na post oblíbené postavy.
Jen by to chtělo korektury. Uvozovky na špatných řádcích, hrůzy jako: "...nějaké fotografie z mobilů se objevily na blogách," a tři verze jména Areop-Enap na jedné stránce? Já si na tohle hledání chyb nepotrpím, ale tohle opravdu ne.
Celkově vzato je kniha o něco lepší než první díl, ale stále průměr, který neurazí, ale ani nenadchne. Pokud chcete oddychovku, která se přečte rychle, je to fajn počtení a mladším čtenářům fantasy se bude zaručeně líbit.

24.05.2011

Alchymista, a předpokládám, že zbytek série na tom bude stejně, je hodně nenáročná fantasy spíše pro mladší čtenáře. Pokud od toho člověk očekává kvalitní literaturu, bude zklamán, jelikož autorovo psaní není dokonalé a ještě má co zlepšovat. Mě osobně nejvíce vadila absence dynamiky. Veškeré souboje a akce mají hlemýždí tempo způsobené příliš obsáhlým popisováním. Také trochu komicky působila nevyváženost postav, pokud jde o jejich jednání a myšlení. Nezletilá dvojčata se občas chovala úměrně svému věku a pak z nich najednou byli géniové a všeználkové, před nimiž by smeknul kdejaký učenec. Flamel, muž s mnoha zkušenostmi a pěknou řádkou křížků na hřbetě, na druhou stranu zase jednou opravdu působí jako starý a učený alchymista, ale pak bum a začne dělat hlouposti, které byste čekali spíše od jeho svěřenců. V závěru se proto zdá, že mezi ním a dvojčaty není v mentalitě téměř žádný rozdíl.
I přes tyto chyby se mi ale kniha četla snadno a neváhala jsem koupit druhý díl. Jen od toho prostě nesmíte očekávat moc.

6 15.05.2011

Krom linie s Levinem, který mi jako postava naprosto nebyl sympatický, to hodnotím jednoznačně jako skvělou knihu. Annino chování jsem sice považovala za silně nepochopitelné a soucítila jsem spíše s jejím manželem a Vronským, ale přesto se to četlo samo.

3 15.05.2011

Green má zajímavé zápletky, úžasné postavy, ale trochu nezvládá vysvětlování. Příliš dlouhé a často na nevhodných místech, takže příběhu pak kolikrát ubere na tempu. Je to škoda.

1 15.05.2011

Zajímavá věc, která se čte sama. Jediné, co mi občas trochu vadilo, bylo autorovo zbytečné opakování se, nebo vykecávání se na nesprávných místech.

25.04.2011

Velmi zajímavá a čtivá městská fantasy, na níž mě asi ze všeho nejvíc zaujalo nečernobílé pojetí dobra a zla.

4 05.02.2011

Této knize bych vytkla dvě věci. Tou první jsou technické popisy lodi a jejího fungování, které pro mě bylo dost komplikované (ze mě mořský vlk asi nikdy nebude), ale na druhou stranu se delší pasáže daly prostě přeskočit, aniž byste přišli o něco důležitého. Tou druhou pak jistá nelibost vůči kapitánu Aubreymu, což je ovšem věc osobní. Jeho chování mi prostě chvílemi přišlo jako chování malého děcka a proto jsem si ho jen těžko stavěla do pozice klíčové postavy knihy.
Celkově vzato ale knihu řadím mezi čtivé. Kde měl být příběh napínavý a rychle odsýpat, tam napnul a udržel tempo. Navíc pobavil i historickými zajímavostmi, na kterých si autor dal opravdu záležet. Takže pokud jde o mě, nejspíš se pustím i do dalšího dílu a rozhodně doporučuji každému, kdo rád knižně plachtí.

1 02.02.2011

Zachtělo se mi zase jednou přečíst něco pro děti, plného fantazie a barvitého světa. Rozhodně jsem udělala dobře, když jsem sáhla po téhle sérii. Nemůžu se dočkat, až se mi do pacek dostanou další díly. Krom příběhu navíc oceňuji i vzhled knihy jako takové a ilustrace. Je prostě radost to číst.

1 15.12.2010

Kniha mě příjemně překvapila. Přistupovala jsem k ní se značnou skepsí, protože jsem čekala něco na způsob Harukiho Murakamiho, jenž bývá s Rjúem často srovnáván a který mě ani v nejmenším nezaujal, ale Rjú se ukázal být zdatnějším autorem (alespoň pokud jde o mě). Jeho pojetí násilí se mi líbilo, japonská společnost vypadala realisticky a i jednání postav mi přišlo smyslupné (což není zrovna obvyklé, pokud jde o kombinaci mé osoby a japonské literatury). Frank byl nesmírně zajímavá postava a trochu mě mrzí, že jeho řádění nevyšlo na více stránek.

5 30.11.-0001

Do Poeova stylu se stále nějak nemůžu dostat. Přijde mi, že když přečtete jednu jeho povídku, je to jako kdybyste přečetli všechny. Nedokázal mě překvapit, ani na mě nějak emočně zapůsobit. Trvalo mi rok, než jsem tuhle sbírku dočetla.

3 30.11.-0001