Lehké fantastično

Priame pokračovanie, kde Mrakoplaš (ne)zachraňuje svet. Pratchett tu geniálne paroduje Conana cez postavu Barbara Cohena – 80-ročného hrdinu s artritídou. Kniha ukazuje, že históriu netvoria len vyvolení hrdinovia, ale aj obyčajní ľudia, ktorí sú v nesprávnom čase na nesprávnom mieste.

Ak vás zaujíma detailnejší rozbor, nájdete ho v mojom podcaste Čítam teda som!

Další pokračování bláznivých hrdinů Zeměplochy. Tentokrát se vše točí kolem čaroděje Mrakoplaše a blížícího se konce světa.

Dvoukvítkova cesta napříč Zeměplochou je u konce a po Barvě kouzel vše dospěje do uspokojivého konce. Pratchett hezky pokračuje v parodii na celý žánr fantasy a to například skrze barbara Cohena, který byl kdysi dávno velkým a známým hrdinou, ale naším protagonistům jaksi nedošlo, že čas plyne a lidé stárnou. A vlastně je hodně fajn, že zatímco Hollywood dělá z velkých hrdinů (Star Wars, Indiana Jones atd.) v důchodu staré mrzouty, kteří musí projít vždy stejným příběhovým obloukem, aby znovu nabyli slávu Cohen ukazuje, že věk je někdy jen číslo a i po letech můžete konat velké věci.

Barva kouzel nebyla úplně mým šálkem čaje a netušil jsem, jestli dám sérii s Mrakoplašem vůbec šanci. Naštěstí volné pokračování - Lehké fantastično, nasadilo oproti předchozímu dílu vysokou laťku. Super parodie na fantasy, kdy jsem se opravdu místy smál a řekl jsem si, že je to ten Terry Pratchett, kterého mám rád. Ke konci jsem si nějak vytvořil vztah k zavazadlu. Těším se na další pokračování.

Lehké fantastično se mi líbilo asi méně než Barva kouzel. Přemýšlím čím to... přijde mi, že jsem nedokázala věnovat pořádně pozornost ději a jediné scény které mě dokázaly zaujmout byly s Barbarem Cohenem nebo potom až závěrečná scéna na půdě Neviditelné univerzity, kdy šlo o všechno.
Díly s Mrakoplašem nikdy nepatřily k mým nejoblíbenějším, ale pořád tomu dávám šanci a tentokrát se chystám číst díly popořadě.

Lehké fantastično dostává svému názvu je to naprosto lehká fantasy, která s lehkosti projde čtenářovou rukou. Výborně napsaný další příběh ze Zeměplochy. Skvělý humor, neskutečné tempo a postavy. Tolikrát jsem se u knihy asi nenasmál.

Typický Terry Pratchett jak ho všichni velmi dobře známé (třeba z Barvy kouzel). Čaroděj Mrakoplaš znovu na scéně, úžasný svět Zeměplochy, k tomu pořádná dávka specifického až absurdního humoru s jednoznačnými prvky parodie. Velmi zábavné.

Přímé pokračování Barvy kouzel. Stejně jako u ostatních knih s Mrakoplašem je děj trochu bláznivý. Stále se jedná o parodii na stereotypické fantasy. Zábavné čtení, ale preferuji pozdější Pratchettův styl.

Tudíž rychle a snadno. Rudá Hvězda. Ošklivá. Mrakoplaš. Jednoduchý a řekněme jednoduchý, ano ano, to je to správné slovo, jednoduchý čaroděj, který přepadl přes okraj, protože jak všichni samozřejmě víme, tak Zeměplocha je placatá a stojí na zádech 4 slonů, kteří stojí na krunýři mocné to želvy A'Tuin, která si to pluje vesmírem!

Stíháte? Pokud ne, stejně to nebude pro Vás, navíc píšu rychleji než čtu a myšlenky předbíhají konce začátků a proto potřebuji džus. Jo, počkat, kde jsem to byl. Á ano, KONEC světááááááá a všichni umřeme!

A více k tomu neřekne. Jenom to, že první dvě knihy jsou vlastně jedna kniha a samotný autor ještě trochu hledal ten skvělý styl psaní, abyste se mohli vesele smát, zatímco vyplácíte daně v plyšových bonbónech výměnou za to, že Vám neseberou licenci na prodej zmrzlých trenýrek. Jo vlastně, já Vám neřekl, že je to druhý díl! Jo počkat, je to důležité? Je? Není? Je. Asi ano, takže je to druhý díl a teprve tady se autor začíná rozepisovat o úžasném světě Zeměplochy:)

Upozornění. Humor je specifický. Takže pokud máte rádu humor typu Ulice a romantickou linku z Esmeraldy, doporučuji rovnou najít Smrťe a hodit si to přes okraj do hvězdné prázdnoty. Naprosto Vás to nebude bavit. A Vás ostatní, ano, Vy, co se pořád smějete tomu idiotovi, vzadu, co se právě přerazil o mluvící klavír. Jo, my se potkáme u další recenze podivuhodných dobrodružství ze Středozemě, Zeměplochy nebo Terry 41. milenia:)

Tady Pratchett začíná opouštět vody parodie ostatních a staví svůj vlastní svět. A hodně mu to sedne. Začátek úžasného settingu a pro fandy, kteří stejně jako já nezačali s Plochou chronologicky, najdete tu i Knihovníkův origin. :)

Druhá kniha už byla o něco lepší než první, ale pořád ještě nechápu, co na tom všichni mají. Mrakoplaše nesnáším víc a víc a kniha se mi pořád zdála zmatená, ale už trochu méně, než Barva kouzel.
Nevzdávám se však, a tak se hned pustím do třetí knihy a snad mě to bude konečně pořádně bavit!

U prvního dílu jsem byl ještě mírně rozpačitý, tady si už ale všechno "sedlo" a měl jsem pocit, že to autor má pevně v rukou. Zábavné, chytré, originální. A v tom originále je to opravdu úplně o něčem jiném.

Druhý díl jsem si užila ještě více, než ten první, přičemž tady bylo ještě více zamotaných a absurdních situací, do kterých se Mrakoplaš s Dvoukvítkem obdivuhodně připletli. Všechny postavy mi k srdci přirostly ještě o něco více a musím říci, že zavazadlo obzvlášť. Pokud má být třetí díl teprve tím opravdovým začátkem, nechápu, kam to ještě může směřovat!

To je paráda, já se směju jako blázen, co věta, to perla! Jen se snažím číst pomalu, aby mi to tak neutíkalo a mohla si to užít co nejvíc. Kdyby šlo zapamatovat si všechny ty neskutečné hlášky, to by bylo! No, po dočtení začnu holt znovu od začátku...

Lehké fantastično vám zvedne náladu, i když zrovna stojíte v dešti a vaši oblíbení trenýrky jsou pokryté blátem. Terry Pratchett si opět dovede pohrát s fantastickým světem tak, že si budete říkat: Proč jsem si tohle nevymyslel já? A to navzdory tomu, že celá kniha vypadá, jako by se vzala na lehkou váhu – a to je přesně její kouzlo.
Pratchett je mistr v tom, jak propojit humor, satiru a naprostý chaos. Podivné postavy, absurdní situace a humor, který je chytrý, vtipný a tak trochu šílený. Když se do příběhu pustíte, budete se cítit jako turista v zemi, kde logika prostě neexistuje – a to je pro fanoušky fantastiky ráj.

Moje druhé setkání s autorem. Bohužel jsem byl lehce zklamaný. Děj mi přišel místy dosti generický, ale to naopak kompenzovaly postavy, které byly opravdu zajímavé, originální a vlastně i zábavné. Nicméně se mi kniha z nějakého důvodu nečetla moc dobře, nemohl jsem se do děje ponořit a soucítit s postavami. Věřím však, že to byl čistě můj osobní problém a ostatním fanouškům se dílo bude náramně líbit. Zakončím to snad jen tím, že kniha neurazila, ale ani nenadchla.

Stejně jako u Barvy kouzel platí i u tohoto svazku, že v něm znalý čtenář Zeměplochy nenajde přesně to, co hledá, protože v něm svůj styl teprve hledal i sám autor. Obě úvodní knihy do tohoto světa by totiž mohly být knihou jedinou (jen objemnější), protože na sebe příběhy navazují (lépe řečeno pokračují). Nebylo to ještě úplně ono, ale i tak jsem se skvěle bavil, a už se těším na Čaroprávnost.

Bylo mi řečeno, že pořádné knihy o zeměploše začínají až od třetího dílu série. Pro mě už první dva díly bylo hezké a odpočinkové čtení, takže se těším na další.

super kniha