Polštář z trávy

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Úspěšný román japonského spisovatele z konce 19. a počátku 20. století je psaný v podobě originálního cestovního deníku. Hlavní postavou knihy je malíř z Tokia, který utíká z velkoměsta do hor, kde se chce v klidu soustředit na svou práci. Na novém místě se seznámí s krásnou a duchaplnou paní Nami, jejíž obraz se dlouho snaží mistrovským způsobem namalovat. Jednoduchý děj slouží autorovi jako kulisa pro nejrůznější úvahy o filozofii, estetice, způsobu a smyslu života a o umění, jež považuje za zásadní obohacení lidského života. Podle staré japonské tradice je text půvabného zápisníku hojně proložen verši haiku....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/43_/43732/polstar-z-travy-JxN-43732.jpg 4.438
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění
Orig. název

Kusamakura, 1906

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (11)

Kniha Polštář z trávy

Přidat komentář
Trijan
02. října

Tato kniha je plná zajímavých a hloubavých myšlenek. Díky ni se na svět dívám jinýma očima.

tsai.
24. března

Skvěle napsaná, ale nic pro mě.

jaraf4
18.03.2018

super relaxační kniha, ke které se určitě rád v budoucnu vrátím.

"Bohatství, které nám poskytuje příroda, je vysoce nadřazeno našemu zaprášenému světu a celá příroda je proniknuta pocitem rovnosti."

Drolin
09.11.2016

"Dvacáté století usiluje o rozvoj osobnosti v nejvyšší míře a při tom ubíjí tuto osobnost při každé příležitosti. Říká se vám, jste volný a svobodný v početném zástupu, ale jen to zkuste a odvažte se prostrčit nohu mříží, jenž vás obklopuje."

Maodongwan
01.09.2016

Aký poetický pohľad na kus japonskej zeme bez tokijskej križovatky.

Psax
12.06.2013

My TOP10.
Nerozumím komentářům o obtížném čtení, nesourodosti a náročnosti textu.
Kusamakura je vskutku povznášející čtení, po kterém se člověk ještě zamyslí.
A scéna u holiče je vynikající. .)

fmash
28.10.2012

Jakkoli se může zdát text Polštáře z trávy zpočátku příliš upovídaný, až klopotný, postupně se pozornému čtenáři začne vyjevovat ucelenější scéna. Na pozadí literárních obrazů je popisován tvůrčí proces, jak funguje u Sósekiho -- a nejen u něj. Jako klopýtavé kroky hlavního hrdiny na zpočátku únavné cestě za inspirací získávají pevnější půdu a volně vytvářené a vyhledávané malířské motivy se postupně mění na přirozeně vznikající vnitřní i vnější obrazy plné života, tak se malířova haiku stávají přirozenějšími, jeho duchovní výprava více povznášející... a jak výstřední osobnost paní Nami při bližším pohledu získává tvar plného lidství, tak si čtenář, živící se náznaky myšlenek, nevyslovených citů a dalších prostých tahů pomyslného štětce, buduje náklonnost k této literární obdobě japonské tušové malby.
Jakoby mimochodem lze pozorovat, jak organicky vznikající a zanikající výhonky myšlenek a obrazů vytvářejí prostor pro další růst, a to v několika rovinách. Ať už se jedná o hlavního hrdinu, jeho verše či (nevznikající) obrazy a prolínání těchto dvou tvořivých disciplin, "příběh" knihy, naznačované autorovy názory na městskou a venkovskou společnost, autobiograficky podložené prolínání a porovnávání východního a západního, v neposledku pak odrazy celkového přirozeného japonského kulturního eklekticismu... Na těchto základech Sóseki tvoří mj. tím, že tvůrčí proces podrobně popisuje a analyzuje, rozjímá, navzdory předkládání faktů nerozsuzuje, přičemž zcela organicky a přirozeně (chtělo by se říci, že se "zenovým pragmatismem") akcentuje svá kulturní východiska, jakkoli je otevřený a nestranný.
Duchaplné a povznášející čtení, které mi dalo přesně to, co jsem očekával.

nightlybird
11.10.2011

Polštář z trávy by neměl číst nikdo, kdo očekává román - ať už jakéhokoliv žánru.
Přistupoval jsem k němu velmi obezřetně pod vlivem komentářů, zejména přítele s-readera, kterého vnímám jako literárního fajnšmekra a také skutečnosti, že mi knihu museli hledat v knihovně zastrčenou někde v jakémsi příručním skladu. Četl jsem ji po kouscích, vždycky po pár stránkách a snad proto, že jsem ji prokládal různými doslova oddechovkami, na mne v tomto kontrastu udělala poměrně silný dojem. Je to z více jak poloviny vlastně jakási meditace na různá témata filosofie, umění, poezie a pohledu na svět okolo sebe. Je to jakési zrcadlo nastavené "západnímu" způsobu myšlení v kontrastu s orientálním, východním pohledem, jakési okno do japonské duše (trochu bombasticky řečeno). A pokud se budete rozhodovat, zda ji číst či nikoliv :
Jen pomatenec
setřásá kapky rosy
s plané hrušky.

1