1. Domů
2. Autoři
3. Sóseki Nacume
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 7
• Bazar 4
• Životopis
• Citáty 4
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 7 knih

Nové komentáře u knih Sóseki Nacume

Kokoro

„Tématicky dost jemná práce, jak je u Japonců zvykem, dělat jednoduché věci komplikovaně, se snahou dosáhnout téměř dokonalosti. Kniha drží do závěru pro své vyvrcholení - meditace nad končícím životem (érou) a zároveň celoživotním tajemstvím, osamělostí, zradou, na pozadí měnícího se Japonska. Vypravěčem je student, který se začne střetávat během prázdnin s mužem, kterému říká Sensei. Jejich přátelství trvá měsíce, roky. Věc, která ihned upoutá pozornost je, že každý měsíc Sensei navštěvuje hrob přítele, jak se vypravěč dozví od Senseiovy manželky. Student se, mimo toho, že se chce učit a je zvídavý a upřímný, ohledně života jako takového, chce dozvědět i o tomhle hrobu. V druhém díle navštíví student své rodiče, nemocného otce. Rodiče ho popostrkují k tomu si sehnat práci, neb ukončil studia a kritizují Senseie, který nepracuje. V závěru je vypravěč konfrontován se Senseiovým dopisem, ve kterém mu enigmatická postava vyjevuje svou pravdu a vypráví svůj příběh o příteli, kterému říká pouze iniciálem K.“... celý text
— JP

---

Kokoro

„Díky aktuálnímu kolu v #klasikomilove jsem se zase dostala ke knize, kterou bych zřejmě jinak vůbec neznala. Úplně miluju ty knihy, napsané před více než sto lety, a stále tak aktuální. Vlastnosti lidí se totiž nemění. Kokoro si mě získávalo velmi pomalu. Ale získalo A úplný závěr - poslední odstavec byl za mě famózní a přesně takový, jaký k celému příběhu sedl. Kokoro znamená srdce, ale také mysl, duch či cítění (což je zajímavé, že tohle všechno lze vyjádřit jedním slovem). Kniha se skládá ze tří částí. V první části potká mladík profesora a pomalu se s ním a jeho ženou začíná přátelit. Ve druhé, krátké, části sledujeme mladíka a odcházení jeho nemocného otce. Třetí část, ta nejdelší, je dopis od profesora, ve kterém se dozvídáme o jeho třinácté komnatě. Příběh se odehrává v Japonsku ve druhé polovině 19. a začátku 20. století. Jedná se sice o komornější psychologický román, ale vystihuje i proměny japonské společnosti, mezigenerační rozdíly, myšlení lidí ve městě a na venkově. A stejně jako ve spoustě jiných kulturách i zde se řeší rozpor mezi tím, co postavy chtějí ve svém srdci a mezi tím, co se v dané době a kultuře sluší a patří. A stejně jako jinde, i tady to postavy vede k velkým problémům. I když mi přišlo, že některé informace se hodněkrát opakovaly a pořád vlastně točily dokola, díky krátkým kapitolám a neustále pod povrchem bublajícím tajemství, se kniha dobře četla. A určitě má čtenáři co předat. "Člověk schopný milovat, či snad ještě přesněji člověk, který nedokáže bez lásky existovat, avšak není schopen rozevřít náruč a obejmout toho, kdo jeho lásku opětuje a leží mu na prsou - takový byl profesor." "Určitě to sám znáš. Tam, kde se člověk narodil, voní i vzduch jinak a vůně půdy má také svou jedinečnou zvláštnost." "Každý při příchodu na svět dostaneme určený počet let a nikdo s tím nic nemůžeme."“... celý text
— Ivule9

---

Kokoro

„Hodně zvláštní příběh, pořád jsem nevěděla, co si o postavách myslet. Střet mládí a zralosti, starých a nových času, Japonsko ve vší své vznešenosti a velikosti.“... celý text
— bookcase

---

---

Kokoro

„Mimoriadne zaujímavá kniha. Tak ako mi brat pochválil japonskú kinematografiu, tak ja môžem pochváliť japonskú literatúru, minimálne túto knižku. Vždy keď som si ku knihe sadol, nevedel som sa od nej odtrhnúť. Najviac ma zaujala jej posledná časť, list od profesora. Ani neviem, ktorá z autorom nastolených otázok ma zasiahla najviac. Je to zároveň jedna z tých kníh, v ktorej sú podstatné hlavne myšlienky a nie až tak dej - práve ich spracovaním a podaním pre mňa kniha vyčnieva. Nádherné dielo.“... celý text
— JankoStirbey

---

Kokoro

„„Zpoza živého plotu se ozvalo charakteristické vyvolávání prodavače zlatých rybiček. Mimo něj byl všude okolo klid. Ulička, táhnoucí se do hloubky jako vedlejší odbočka z hlavní, byla také oproti očekávání tichá. V domě bylo ticho jako obyčejně. Věděl jsem, že se ve vedlejší místnosti zdržuje profesorova paní. Věděl jsem i tolik, že zatímco se v tichosti věnuje šití nebo jiným ručním pracím, doléhá k jejím uším vše, co říkám. Jen jsem na to úplně zapomněl.“ Dost dlouho mi knížka připadala poklidná. Přestože jsou kapitoly příjemně krátké, rozvíjel se příběh pozvolna. Působil možná trochu nostalgicky, ale zároveň tak přirozeně, že jsem si musela připomínat, že vznikl před více než sto lety. Vyprávění zpočátku podprahově slibuje tajemství, ale je zajímavé samo o sobě. Nenápadné popisy postupně přecházejí ve studii vztahů v tradiční venkovské rodině i studentském společenství v hlavním městě. Vystřídáním vypravěčů pak vzniká další samostatný příběh, podrobnější a ve středové pasáži pro mě možná až příliš rozvláčný. Všechny případné drobné výtky ale odpouštím kvůli závěru, který je stručnou a přitom velmi silnou sondou do myšlenek jednotlivce, kterému jediné provinění ovlivní celý další život. Doporučuji číst, když jste čilí a nic vám neschází :-). Ale není potřeba se bát – román Kokoro je neotřelý, nadčasový a přináší spoustu podnětů k zamyšlení a zároveň třeba i jen plynutí – po řádcích i cizokrajných vodách.“... celý text
— Clair16