eraserhead eraserhead komentáře u knih

☰ menu

Hejna běsů Hejna běsů Cullen Bunn

Tohle mi sedlo jak zápletkou, tak jednotlivými scénami, nápady i kresbou. Má to hezkou atmosféru. Ke konci se to trochu rozmělní, ale pořád se to drží v pro mě zajímavé rovině. Komiksům moc nerozumím a tak úplně je nevyhledávám, ale když mě to zaujme, tak to ocením.

14.04.2024 4 z 5


Pomiluj smrt Pomiluj smrt Veronika Fiedlerová

Ač to moc hezky sub/žánrově lavíruje, tohle mě utáhlo hlavně na skvěle vedeném a podaném příběhu a parádních charakterech. V okamžiku, kdy je mi díky tomu vlastně úplně jedno, jestli čtu klasický horror, historické erotické drama či mysteriózní thriller ve steampunkovém oparu, je prostě radost držet tu knihu v ruce. Z jedenácti mnou dosud přečtených knih edice je tohle druhé nejlepší Zrnko temnoty.

10.04.2024 5 z 5


Upír z okrsku Upír z okrsku Andrzej Pilipiuk

Zajímavý a zábavný potenciál nápadu se vyčerpal už v první knize, takže jak se dalo čekat, druhá už je jen mlácení prázdné a naneštěstí dost často až trapné slámy. Tady si má chorobná dočítavost vytrpěla.

09.04.2024 1 z 5


Crota Crota Owl Goingback

Přímočará, mytologicky původně americká, béčková monster jízda. Čvacht. Domluvil jsem.

28.03.2024 4 z 5


Domofón Domofón Zygmunt Miłoszewski

„Směšné, napadlo Wiktora, jaký vznešený a ušlechtilý je strach, který popisují v románech. Pravděpodobně je píší lidé, jejichž jedinou obavou je, že jim terminál v nákupním centru odmítne kartu a prodavač se na ně podívá nevrle. Papíroví hrdinové dokáží oněmět úžasem, ztuhnout strachy, chloupky na krku se jim zježí a v žaludku se jim objevuje kámen těžký jako černá díra. Ve všech těchto popisech smrtelného zděšení, když se člověk postaví čelem Odvěkému zlu, chybí zásadní element. Že chce člověku chce neskutečně srát.“

O Hautalově Architektu temna lidem tvrdím, že je o strašidelném paneláku. Miłoszewského Domofón je jím ale mnohem více ve smyslu, že jde fakt o panelák, a strašidelný. V něm se začnou dít obyvatelům podivné věci, aby je nakonec začaly sužovat děsivé noční můry a jednoho dne zjistili, že barák nemůžou opustit. A to je teprve začátek. Strašidelné paneláky se, zdá se, těší pořád žánrové oblibě. Domofón neohromí originalitou, ale potěší nakládáním s žánrovými prvky a schopností nahustit atmosféru. Možná se to neumístí v různých žebříčcích a výběrech, ale je to příjemné a žánrově uspokojující čtení.

25.03.2024 4 z 5


Černý pavouk Černý pavouk Jeremias Gotthelf

Ryzí horror v lehce pohádkovém a mytologickém hávu. Ale také takřka čistá křesťanská agitka varující všechny před sejitím z boží cesty, opuštěním „jeho“ morálky a v neposlední řadě před boží zlobou a trestem. V každém případě, je to skvělé, mrazivé, místy až prostince (ve smyslu, že se to zbytečně nerozpitvává, jen se dvěma třemi slovy řekne to podstatné) syrové, brutální a děsivé. Ostatně, příběh obsahující ohnivé veverky nemůže být úplně špatný. A tohle je, dá-li se stranou ta agitka, prostě krásné.

20.03.2024 5 z 5


Když nás temnota miluje Když nás temnota miluje Elizabeth Engstrom

No teda. Jako OK, asi si dokážu představit, že někoho odkojeného žánrovým mainstreamem tohle horrorově zklame. Jako úvodní svazek edice US old school horroru však skvělá ukázka žánrové pestrosti a toho, co všechno dokáže horror pojmout a obsáhnout. Jako horror to možná každému do gusta nesedne, ale jako příběhy jsou obě novely naprosto parádní. Titulní KDYŽ NÁS TEMNOTA MILUJE je patrně to nejdivnější, co jsem dosud četl. V tom pozitivním smyslu. Je to neobyčejně znepokojivé, místy až surrealistické, psychologicky temné, prostě divné. Až z toho fakt mrazí. Jestli na něco opravdu sedí poslední dobou dost často používané označení weird fiction, tak podle mě přesně na tohle. Druhý příběh postarší Marthy KRÁSA JE mě až dojal. To střídání historie a současnosti je hodně funkční a působivé a to plíživé mrazení, o němž víte, že pobíhá kolem vás a jen čekáte, kdy už vám znenadání sáhne na krk. Tohle je prostě krása. Už ta hezká obálka. A k tomu dva skvělé příběhy.

19.03.2024 5 z 5


Očistec Očistec Kristina Haidingerová

„Stál před ní odporný a zároveň dokonalý pekelný pokušitel a Bůh zůstával němý.“ Tak se nám Violetí sága uzavřela aneb z Finska do Česka a zase zpátky. V hezky pojatém omnibusu, plném hezkých ilustrací (některé jsou opravdu nádherné) a prakticky ukázkové procházce krvesajským žánrem. Kde první kniha pracuje s takřka klasickými historickými prvky žánru a je až aristokraticky nasáklá prachem, šuměním moře a prostým i okázalým oblečením, druhé se přesouvá do akčnější a drsnější současné polohy aby se v poslední části rozběhla do apokalyptické budoucnosti plné úskalí, nebezpečí a spletitých osudů. Zatímco v prvních dvou knihách atmosféra houstne, v poslední lehce ustupuje spíše charakterovým osudům a propracovanějším postavám. Violeti v sobě kombinují (leč bez epigonství, opisování a vykrádání) prakticky celou historii žánru. Oplývají však i osobitým a originálním (např. geneze Violetů je poměrně originální záležitost) přístupem. Trochu nechápu, jak je u knihy, jejíž první a poslední stránku dělí více než deset let tvůrčího procesu, udržet tak jednolitého ducha, dějovou linii i styl. Čistě subjektivně pocitově, Děti Raumy jsou vrcholem ságy (už pro ty bestie). Očistec je nejen nejhrubší domácí krvesajská kniha, z toho co jsem dosud četl i ta nejlepší. Sice trochu tuším, co bude asi následovat, ale jsem hodně zvědavý na další nevioletí Kristininu knihu.

12.03.2024 5 z 5


Křik Křik Stanisław Przybyszewski

Pro svou dobu možná ne úplně překvapivý, přesto znepokojivý psychologický malířský mysteriózní horror místy navlékající až surrealistický a expresionistický háv. 3,5*

04.03.2024 4 z 5


X X David Demchuk

Nádherně temná, atmosférická, mysteriózní, napínavá, do hloubky jdoucí a svým způsobem dojímavá záležitost. Když jsem knihu otevíral, byl jsem hodně zvědavý, nakonec mílovými kroky překonala očekávání. To propojení příběhu a autora je vynikající.

29.02.2024 5 z 5


Okultace a jiné povídky Okultace a jiné povídky Laird Barron

Miluju Barronovo umění vtáhnout čtenáře a čtenářky přímo do středu znepokojivých a hrůzyplných míst, lhostejno jestli se nachází v horách, na chatě, v hotelu, zděděném domě nebo někde v prdeli uprostřed hlubokých lesů, a nechat je, ať si s tím vším poradí úplně sami. To je opravdové kouzlo horroru. Ono to u něj možná trvá o nějakou chvíli déle, než u jiných autorů/autorek/příběhů ale pak Mé top 3 OKULTACE, MYSTERIUM TREMENDUM a ŠEST ŠEST ŠEST. Další jeho povídkové horrory, prosím.

25.02.2024 5 z 5


Sny Márie Duninovej Sny Márie Duninovej Karol Irzykowski

Zatímco my jsme měli edici Alrúna nakladatelství Volvox Globator, na Slovensku mají edici Renfield nakladatelství Európa. Obě se věnují vydávání starých strašidelných, mysteriózních a horrorových klasik přelomu 19. a 20. století. Tohle je povídkový výběr spisovatele, recenzenta, šachisty, souputníka a (kritického) známého Stefana Grabińského Karola Irzykowského. Ten se ve svých příbězích vydává nejednou na cestu průniků a průsaků, kriticky proti sobě staví filosofii, materialismus a astrální či snové reality. Jeho příběhy jsou mysteriózní, tajemné, mystické, hloubavé, kritické či prostě jen podivné. Zaujaly hlavně PYRIPHLEDETHON ALEBO Nepoškvrnené počatie, až parodicko-groteskní pocta železničním horrorům S. Grabińského ASTRÁLNY VOZEŇ, poeovsky temně psychologický POKUS O PRIENIK DO HĹBKY či neobyčejně znepokojivá JANKINA MELÓDIA. 3,5*

19.02.2024 4 z 5


Rovnováha Rovnováha Petr Švec

Je obrovská škoda, že ještě pořád si sebeslabší horrorové béčko zahraničního autora najde své čtenáře a nejednou i uznání, ale stejně dobré, ne-li lepší, horrorové béčko domácího autora či autorky lehce zapadne. Rovnováha je skvělá domácí béčková duchařina, s dobře promyšleným příběhem a hodně povedeným závěrem (říkal jsem si, jak to skončí, jestli se autorská nápaditost nevyplýtvala na rozjetí příběhu, jak to někdy bývá, a byl jsem velmi mile překvapen). Není to nic převratného ani prudce originálního, ale v rámci žánru to kráčí velmi svěží a netrnitou cestou. Rovnováha by si zasloužila mnohem více pozornosti, než se jí dosud dostávalo. Velmi solidní záležitost, která mi udělala radost.

15.02.2024 4 z 5


Kdysi Kdysi James Herbert

Jestli Herbert něco uměl, tak psát „jiné“, tedy sobě nepodobné knihy. Z toho, co mu vyšlo v češtině je tohle asi nejvíc „jiná“ kniha. I když jsem trochu věděl, do čeho jdu, popravdě mě to překvapilo. Nedá se říct, že by mile, nebo nemile, ale tohle je opravdu trochu jiný styl než jeho krysí série, Mlha, má jeho nejoblíbenější kniha Creedovo krédo nebo i ten Fluke. Snad až typicky anglický (prostředím, proprietami a zápletkou) erotický fantasy horror. A to takřka doslova. Stará sídla, víly, čarodějnice, domácí skřítkové, lesní strašidla, kouzla, kletby, sex. Na můj vkus občas až moc popisů a „barevnosti“, když však šlo do tuhého, bylo to syrové a šlapalo to. I přes lehkou rozpačitost a tendenčně neoriginální zápletku pořád ukázka, Herbertových schopností.

14.02.2024 3 z 5


Sklíčenost Sklíčenost Lucy Taylor

Zpočátku jsem se na příběh nemohl vůbec naladit, pořád jako by mě něco rozptylovalo. Chytlo mě to až někde za půlkou a nakonec to skončilo zajímavě.

08.02.2024 3 z 5


Nový měsíc na vodě Nový měsíc na vodě Mort Castle

Kdysi před lety jeden místní horrorový nadšenec napsal zahraniční horrorové hvězdě a požádal ho o povídku do jednoho horrorového fanzinu. Dostal tu povídku během hodiny a zjistil, že je Mort Castle nejen hrozně sympatický a milý člověk, ale i dobrý literát. Literát píšu záměrně, protože byť tahle sbírka nepůsobí zcela horrorově, je to vlastně jedno. Protože i když to zrovna není horror, je to skvělý příběh. Mort Castle má krásný styl a smysl pro atmosféru. Když zrovna nevyděsí (a u mě se to povedlo hned posledním bodem úvodní „eseje“), tak dojme nebo nutí k zamyšlení.

03.02.2024 5 z 5


Kniha upírů Kniha upírů Eduard Martin (p)

Objevením tohoto sešitového svazku jsem byl příjemně překvapen, protože mám E. Martina zafixovaného jako autora přemýšlivých, lehce kritických a jemně humorných sci-fi povídek (které mám rád). Že napsal mysteriózní horrorové romaneto mě fakt překvapilo. A překvapilo příjemně. Sice (vulgárně řečeno) příběh patlá dohromady trochu více věcí (v hodně velké zkratce je v tom cítit Ostrov Dr. Moreaua, Frankenstein, upírské příběhy a částečně mi vyskakoval i Re-Animator) ale má hezkou atmosféru. Co se mi fakt líbilo byly doprovodné ilustrace a fakt, že i když příběh autor napsal/vydal v roce 1990, fakt působí jako o celé století starší. 3,5*

28.01.2024 4 z 5


Doktor Karies Doktor Karies Jiří Šedý

Ač se mě poslední mé dvě zubařky snaží ze všech sil přesvědčit o opaku (a oběma všechna čest), zubaři jsou prostě skrytí psychopati s titulem a volným přístupem k mučícím nástrojům. A nejlépe vás o tom, samozřejmě, přesvědčí autor, který je sám dentistou ve spojení s jeho pacientkou. Tohle je krátký, ale působivý příběh, vlastně delší povídka či kratší novela (kniha prostě tak akorát vhodná pro čekání v zubařské ordinaci). Tajemný, mysteriózní, napínavý a ano, má patřičnou atmosféru a mrazení. Vždyť v něm vystupují hned dva zubaři. Už to samo stačí, aby mi naskakovala husí kůže. Pochválit musím celkové, grafické zpracování knihy a fakt skvělé ilustrace.

28.01.2024 3 z 5


Čtvrtá děvka Čtvrtá děvka EV Knight

Démonické horrory já rád, k smrti rád. Tahle až (mimo)biblická alegorie, která není pravdou ale mohla by být, možná není úplně temně atmosférická a nervně napínavá, ale zase na druhou stranu je svěže akční a krásně odsýpá. Ono když se řekne Lilith, už jen to jméno hodně napoví, ale zdejší Lilith se s tím opravdu nesere, kde je třeba, šlape do toho zhurta a bez skrupulí. Až tak, že i trochu toho mrazení, nepříjemných pocitů a zamýšlení přináší. Za mě cajk.

28.01.2024 4 z 5


Poslední vlak do Helsingøru Poslední vlak do Helsingøru Heidi Amsinck

Sbírka krátkých, převážně znepokojivých než vyloženě strašidelných, příběhů. Zaujalo mě, jak jsou prosté, přímočaré a jednoduché, přesto působivé a s hezkou atmosférou. Vlastně nejsou nijak originální, ale přesto zaujmou svým podáním. Jako by člověk sledoval některé díly starých dobrých Příběhů ze záhrobí. Až v děkovačce se odhalí, že některé ty příběhy byly psány pro rádio, což dává smysl. Někdy jsou prostě nejpůsobivější a nejfunkčnější ty nejprostší věci. Tahle sbírka vás nepoloží ani neuhrane, ale hezky vám zpříjemní dobu, kterou ji budete číst.

24.01.2024 3 z 5