eraserhead
komentáře u knih
Bobby Conroy vstává z mrtvých a jiné strašidelné příběhy
Joe Hill (p)
Po třech Hillových přečtených románech se sestupnou tendencí jsem byl na povídkovou sbírku zvědavý (pár povídek jsem už od něj tedy četl). A povídkový Hill mě baví mnohem více než románový. Je nápaditý, zábavný a umí být sakra děsivý. Mám rád otevřenější konce a nepolopaticky vysvětlené závěry, v tomhle ohledu se synek naštěstí nepotatil a nechává spoustu věcí na čtenáři a čtenářce, což je hodně fajn a působí to. Přijde mi divné, jak podle ČERNÉHO TELEFONU mohli natočit celovečerák, ale tak chápu, že tam asi hodně přidali a domysleli. Naprosto skvělá je povídka POP ART, v závěsu hned PLÁŠŤ, POSLEDNÍ DECH, BOBBY CONROY…, OTCOVA MASKA a DOBROVOLNÁ INTERNACE.
Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech
Karin Novotná
Když jsem komentoval první svazek edice Zrnka temnoty, Oko čarodějnice Nelly Černohorské, napsal jsem něco ve stylu, že je to dobrá kniha, když vám přestanou stačit Stopy hrůzy. No a Okřídlení tvorové jsou ještě takový mezistupeň mezi Stopami a Okem čarodějnice. Není to tak plochý a povrchně prvoplánový prostý příběh (tedy čistý konstrukt), jak Stopy hrůzy občas bývají, ale ještě trochu větší hloubka, jako právě v Oku, by byla fajn. Aby to nevyznělo špatně (jak to vůbec nemyslím), není to úplné negativum (ostatně, i svazky Stop hrůzy se dnes prodávají za troj až skoro čtyřciferné ceny a shání se po nich zájemci i starší něž já). Kladem Okřídlených tvorů je, že si je úplně stejně dobře může užít čtenář, kterému je třeba deset, jako jeho rodiče. Jde čistě o nastavení. Po technické stránce knize nelze takřka nic vytknout (jo, ocenil bych s dějem/scénou více propojené popkulturní odkazy – samy o sobě mi nevadí, ale tady občas působí, že ta zmínka jen autorce vypadla z kapsy a ona ji nechala ležet). Ono napsat něco takového, něco, co dokáže zaujmout napříč generacemi, není vůbec lehké. Okřídlení tvorové jsou… napadá mě slovo kouzelní. Ne úplně ve smyslu hodnocení, jako spíše polohy příběhu. Hlavní hrdinka je vykreslena hodně dobře a lehce pozornému čtenáři brzy dojde proč asi (pozitivum, víme?). Stejně tak rychle odhadne autorčina oblíbeného spisovatele. Zkráceně řečeno, popravdě to úplně není můj šálek horké krve, ale to, že se vám kniha úplně netrefí do vkusu neznamená, že je to špatná nebo špatně napsaná kniha. A to Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech nejsou. O čemž jistě svědčí spousta jiných komentářů.
Rybář
John Langan
Docela mě pobavila autorova hláška v poděkování, kde zmiňuje, že některým žánrovým nakladatelům připadal román příliš literární, některým literárním nakladatelům příliš žánrový. Ono to totiž vlastně i sedí. Popravdě, úplně bohatě by stačila střední část knihy, první a třetí je v podstatě jen ukotvující nadstavba pro současné (až se mi chce napsat Kingem zkažené) čtenáře a čtenářky (kteří potřebují vědět o každém uprdnutí postavy před a po vyvrcholení příběhu), nijak dojem nekazí, ale vlastně mu ani nijak moc nepomáhají. I jako celek je to však příjemná četba, v oné střední části nádherně mrazivá. Na „lovecraftovský“ horror začínám být poslední dobou lehce alergický, ale tohle se povedlo. 3,5*
Hnízdo
Gregory A. Douglas (p)
Patrně nejuzvracenější kniha, co jsem za poslední roky četl, rozhodně nejuzvracenější kniha, co dosud Golden Dog vydal. Jestliže první svazek edice Old School Horror mohl na první pohled lehce zmást svou podivnou jinakostí, tohle už je čistá béčková hmyzí animal attack jízda. Akce se střídá s odhalováním a předpoklady (což dodává výbornou mrazivou atmosféru) a tyhle části jsou hodně dobře vymyšlené. Malý ostrov, velká skládka a všudypřítomný opar smradu, žaludečních šťáv, syčení a armády nepřátel vrhajících se na vás stylem „nas mnogo!“ Úsvit osmdesátek, úžasná doba, kdy příběhy a jejich atmosféru nekazily moderní technologie, mobilní telefony, všudypřítomný internet a všechno se muselo dělat starou dobrou ruční prací. Prostě krása. 4,5*
Hejna běsů
Cullen Bunn
Tohle mi sedlo jak zápletkou, tak jednotlivými scénami, nápady i kresbou. Má to hezkou atmosféru. Ke konci se to trochu rozmělní, ale pořád se to drží v pro mě zajímavé rovině. Komiksům moc nerozumím a tak úplně je nevyhledávám, ale když mě to zaujme, tak to ocením.
Pomiluj smrt
Veronika Fiedlerová
Ač to moc hezky sub/žánrově lavíruje, tohle mě utáhlo hlavně na skvěle vedeném a podaném příběhu a parádních charakterech. V okamžiku, kdy je mi díky tomu vlastně úplně jedno, jestli čtu klasický horror, historické erotické drama či mysteriózní thriller ve steampunkovém oparu, je prostě radost držet tu knihu v ruce. Z jedenácti mnou dosud přečtených knih edice je tohle druhé nejlepší Zrnko temnoty.
Upír z okrsku
Andrzej Pilipiuk
Zajímavý a zábavný potenciál nápadu se vyčerpal už v první knize, takže jak se dalo čekat, druhá už je jen mlácení prázdné a naneštěstí dost často až trapné slámy. Tady si má chorobná dočítavost vytrpěla.
Crota
Owl Goingback
Přímočará, mytologicky původně americká, béčková monster jízda. Čvacht. Domluvil jsem.
Domofón
Zygmunt Miłoszewski
„Směšné, napadlo Wiktora, jaký vznešený a ušlechtilý je strach, který popisují v románech. Pravděpodobně je píší lidé, jejichž jedinou obavou je, že jim terminál v nákupním centru odmítne kartu a prodavač se na ně podívá nevrle. Papíroví hrdinové dokáží oněmět úžasem, ztuhnout strachy, chloupky na krku se jim zježí a v žaludku se jim objevuje kámen těžký jako černá díra. Ve všech těchto popisech smrtelného zděšení, když se člověk postaví čelem Odvěkému zlu, chybí zásadní element. Že chce člověku chce neskutečně srát.“
O Hautalově Architektu temna lidem tvrdím, že je o strašidelném paneláku. Miłoszewského Domofón je jím ale mnohem více ve smyslu, že jde fakt o panelák, a strašidelný. V něm se začnou dít obyvatelům podivné věci, aby je nakonec začaly sužovat děsivé noční můry a jednoho dne zjistili, že barák nemůžou opustit. A to je teprve začátek. Strašidelné paneláky se, zdá se, těší pořád žánrové oblibě. Domofón neohromí originalitou, ale potěší nakládáním s žánrovými prvky a schopností nahustit atmosféru. Možná se to neumístí v různých žebříčcích a výběrech, ale je to příjemné a žánrově uspokojující čtení.
Černý pavouk
Jeremias Gotthelf
Ryzí horror v lehce pohádkovém a mytologickém hávu. Ale také takřka čistá křesťanská agitka varující všechny před sejitím z boží cesty, opuštěním „jeho“ morálky a v neposlední řadě před boží zlobou a trestem. V každém případě, je to skvělé, mrazivé, místy až prostince (ve smyslu, že se to zbytečně nerozpitvává, jen se dvěma třemi slovy řekne to podstatné) syrové, brutální a děsivé. Ostatně, příběh obsahující ohnivé veverky nemůže být úplně špatný. A tohle je, dá-li se stranou ta agitka, prostě krásné.
Když nás temnota miluje
Elizabeth Engstrom
No teda. Jako OK, asi si dokážu představit, že někoho odkojeného žánrovým mainstreamem tohle horrorově zklame. Jako úvodní svazek edice US old school horroru však skvělá ukázka žánrové pestrosti a toho, co všechno dokáže horror pojmout a obsáhnout. Jako horror to možná každému do gusta nesedne, ale jako příběhy jsou obě novely naprosto parádní. Titulní KDYŽ NÁS TEMNOTA MILUJE je patrně to nejdivnější, co jsem dosud četl. V tom pozitivním smyslu. Je to neobyčejně znepokojivé, místy až surrealistické, psychologicky temné, prostě divné. Až z toho fakt mrazí. Jestli na něco opravdu sedí poslední dobou dost často používané označení weird fiction, tak podle mě přesně na tohle. Druhý příběh postarší Marthy KRÁSA JE mě až dojal. To střídání historie a současnosti je hodně funkční a působivé a to plíživé mrazení, o němž víte, že pobíhá kolem vás a jen čekáte, kdy už vám znenadání sáhne na krk. Tohle je prostě krása. Už ta hezká obálka. A k tomu dva skvělé příběhy.
Očistec
Kristina Haidingerová
„Stál před ní odporný a zároveň dokonalý pekelný pokušitel a Bůh zůstával němý.“ Tak se nám Violetí sága uzavřela aneb z Finska do Česka a zase zpátky. V hezky pojatém omnibusu, plném hezkých ilustrací (některé jsou opravdu nádherné) a prakticky ukázkové procházce krvesajským žánrem. Kde první kniha pracuje s takřka klasickými historickými prvky žánru a je až aristokraticky nasáklá prachem, šuměním moře a prostým i okázalým oblečením, druhé se přesouvá do akčnější a drsnější současné polohy aby se v poslední části rozběhla do apokalyptické budoucnosti plné úskalí, nebezpečí a spletitých osudů. Zatímco v prvních dvou knihách atmosféra houstne, v poslední lehce ustupuje spíše charakterovým osudům a propracovanějším postavám. Violeti v sobě kombinují (leč bez epigonství, opisování a vykrádání) prakticky celou historii žánru. Oplývají však i osobitým a originálním (např. geneze Violetů je poměrně originální záležitost) přístupem. Trochu nechápu, jak je u knihy, jejíž první a poslední stránku dělí více než deset let tvůrčího procesu, udržet tak jednolitého ducha, dějovou linii i styl. Čistě subjektivně pocitově, Děti Raumy jsou vrcholem ságy (už pro ty bestie). Očistec je nejen nejhrubší domácí krvesajská kniha, z toho co jsem dosud četl i ta nejlepší. Sice trochu tuším, co bude asi následovat, ale jsem hodně zvědavý na další nevioletí Kristininu knihu.
Křik
Stanisław Przybyszewski
Pro svou dobu možná ne úplně překvapivý, přesto znepokojivý psychologický malířský mysteriózní horror místy navlékající až surrealistický a expresionistický háv. 3,5*
X
David Demchuk
Nádherně temná, atmosférická, mysteriózní, napínavá, do hloubky jdoucí a svým způsobem dojímavá záležitost. Když jsem knihu otevíral, byl jsem hodně zvědavý, nakonec mílovými kroky překonala očekávání. To propojení příběhu a autora je vynikající.
Okultace a jiné povídky
Laird Barron
Miluju Barronovo umění vtáhnout čtenáře a čtenářky přímo do středu znepokojivých a hrůzyplných míst, lhostejno jestli se nachází v horách, na chatě, v hotelu, zděděném domě nebo někde v prdeli uprostřed hlubokých lesů, a nechat je, ať si s tím vším poradí úplně sami. To je opravdové kouzlo horroru. Ono to u něj možná trvá o nějakou chvíli déle, než u jiných autorů/autorek/příběhů ale pak Mé top 3 OKULTACE, MYSTERIUM TREMENDUM a ŠEST ŠEST ŠEST. Další jeho povídkové horrory, prosím.
Sny Márie Duninovej
Karol Irzykowski
Zatímco my jsme měli edici Alrúna nakladatelství Volvox Globator, na Slovensku mají edici Renfield nakladatelství Európa. Obě se věnují vydávání starých strašidelných, mysteriózních a horrorových klasik přelomu 19. a 20. století. Tohle je povídkový výběr spisovatele, recenzenta, šachisty, souputníka a (kritického) známého Stefana Grabińského Karola Irzykowského. Ten se ve svých příbězích vydává nejednou na cestu průniků a průsaků, kriticky proti sobě staví filosofii, materialismus a astrální či snové reality. Jeho příběhy jsou mysteriózní, tajemné, mystické, hloubavé, kritické či prostě jen podivné. Zaujaly hlavně PYRIPHLEDETHON ALEBO Nepoškvrnené počatie, až parodicko-groteskní pocta železničním horrorům S. Grabińského ASTRÁLNY VOZEŇ, poeovsky temně psychologický POKUS O PRIENIK DO HĹBKY či neobyčejně znepokojivá JANKINA MELÓDIA. 3,5*
Rovnováha
Petr Švec
Je obrovská škoda, že ještě pořád si sebeslabší horrorové béčko zahraničního autora najde své čtenáře a nejednou i uznání, ale stejně dobré, ne-li lepší, horrorové béčko domácího autora či autorky lehce zapadne. Rovnováha je skvělá domácí béčková duchařina, s dobře promyšleným příběhem a hodně povedeným závěrem (říkal jsem si, jak to skončí, jestli se autorská nápaditost nevyplýtvala na rozjetí příběhu, jak to někdy bývá, a byl jsem velmi mile překvapen). Není to nic převratného ani prudce originálního, ale v rámci žánru to kráčí velmi svěží a netrnitou cestou. Rovnováha by si zasloužila mnohem více pozornosti, než se jí dosud dostávalo. Velmi solidní záležitost, která mi udělala radost.
Kdysi
James Herbert
Jestli Herbert něco uměl, tak psát „jiné“, tedy sobě nepodobné knihy. Z toho, co mu vyšlo v češtině je tohle asi nejvíc „jiná“ kniha. I když jsem trochu věděl, do čeho jdu, popravdě mě to překvapilo. Nedá se říct, že by mile, nebo nemile, ale tohle je opravdu trochu jiný styl než jeho krysí série, Mlha, má jeho nejoblíbenější kniha Creedovo krédo nebo i ten Fluke. Snad až typicky anglický (prostředím, proprietami a zápletkou) erotický fantasy horror. A to takřka doslova. Stará sídla, víly, čarodějnice, domácí skřítkové, lesní strašidla, kouzla, kletby, sex. Na můj vkus občas až moc popisů a „barevnosti“, když však šlo do tuhého, bylo to syrové a šlapalo to. I přes lehkou rozpačitost a tendenčně neoriginální zápletku pořád ukázka, Herbertových schopností.
Sklíčenost
Lucy Taylor
Zpočátku jsem se na příběh nemohl vůbec naladit, pořád jako by mě něco rozptylovalo. Chytlo mě to až někde za půlkou a nakonec to skončilo zajímavě.
Nový měsíc na vodě
Mort Castle
Kdysi před lety jeden místní horrorový nadšenec napsal zahraniční horrorové hvězdě a požádal ho o povídku do jednoho horrorového fanzinu. Dostal tu povídku během hodiny a zjistil, že je Mort Castle nejen hrozně sympatický a milý člověk, ale i dobrý literát. Literát píšu záměrně, protože byť tahle sbírka nepůsobí zcela horrorově, je to vlastně jedno. Protože i když to zrovna není horror, je to skvělý příběh. Mort Castle má krásný styl a smysl pro atmosféru. Když zrovna nevyděsí (a u mě se to povedlo hned posledním bodem úvodní „eseje“), tak dojme nebo nutí k zamyšlení.