eraserhead komentáře u knih

Kdysi před lety jeden místní horrorový nadšenec napsal zahraniční horrorové hvězdě a požádal ho o povídku do jednoho horrorového fanzinu. Dostal tu povídku během hodiny a zjistil, že je Mort Castle nejen hrozně sympatický a milý člověk, ale i dobrý literát. Literát píšu záměrně, protože byť tahle sbírka nepůsobí zcela horrorově, je to vlastně jedno. Protože i když to zrovna není horror, je to skvělý příběh. Mort Castle má krásný styl a smysl pro atmosféru. Když zrovna nevyděsí (a u mě se to povedlo hned posledním bodem úvodní „eseje“), tak dojme nebo nutí k zamyšlení.

2 03.02.2024

Objevením tohoto sešitového svazku jsem byl příjemně překvapen, protože mám E. Martina zafixovaného jako autora přemýšlivých, lehce kritických a jemně humorných sci-fi povídek (které mám rád). Že napsal mysteriózní horrorové romaneto mě fakt překvapilo. A překvapilo příjemně. Sice (vulgárně řečeno) příběh patlá dohromady trochu více věcí (v hodně velké zkratce je v tom cítit Ostrov Dr. Moreaua, Frankenstein, upírské příběhy a částečně mi vyskakoval i Re-Animator) ale má hezkou atmosféru. Co se mi fakt líbilo byly doprovodné ilustrace a fakt, že i když příběh autor napsal/vydal v roce 1990, fakt působí jako o celé století starší. 3,5*

2 28.01.2024

Ač se mě poslední mé dvě zubařky snaží ze všech sil přesvědčit o opaku (a oběma všechna čest), zubaři jsou prostě skrytí psychopati s titulem a volným přístupem k mučícím nástrojům. A nejlépe vás o tom, samozřejmě, přesvědčí autor, který je sám dentistou ve spojení s jeho pacientkou. Tohle je krátký, ale působivý příběh, vlastně delší povídka či kratší novela (kniha prostě tak akorát vhodná pro čekání v zubařské ordinaci). Tajemný, mysteriózní, napínavý a ano, má patřičnou atmosféru a mrazení. Vždyť v něm vystupují hned dva zubaři. Už to samo stačí, aby mi naskakovala husí kůže. Pochválit musím celkové, grafické zpracování knihy a fakt skvělé ilustrace.

2 28.01.2024

Démonické horrory já rád, k smrti rád. Tahle až (mimo)biblická alegorie, která není pravdou ale mohla by být, možná není úplně temně atmosférická a nervně napínavá, ale zase na druhou stranu je svěže akční a krásně odsýpá. Ono když se řekne Lilith, už jen to jméno hodně napoví, ale zdejší Lilith se s tím opravdu nesere, kde je třeba, šlape do toho zhurta a bez skrupulí. Až tak, že i trochu toho mrazení, nepříjemných pocitů a zamýšlení přináší. Za mě cajk.

2 28.01.2024

Sbírka krátkých, převážně znepokojivých než vyloženě strašidelných, příběhů. Zaujalo mě, jak jsou prosté, přímočaré a jednoduché, přesto působivé a s hezkou atmosférou. Vlastně nejsou nijak originální, ale přesto zaujmou svým podáním. Jako by člověk sledoval některé díly starých dobrých Příběhů ze záhrobí. Až v děkovačce se odhalí, že některé ty příběhy byly psány pro rádio, což dává smysl. Někdy jsou prostě nejpůsobivější a nejfunkčnější ty nejprostší věci. Tahle sbírka vás nepoloží ani neuhrane, ale hezky vám zpříjemní dobu, kterou ji budete číst.

1 24.01.2024

Někdy jsou příběhy tak hnusné, že člověku trochu až něco uvnitř brání říct, že jsou skvělé. Protože jak by mohlo být něco skvělého na něčem tak hnusném? A Hébert hnusný je, jako že fakt hnusný. Protože založený na skutečných událostech, které jsou vcelku běžně dohledatelné. Vlastně takové příběhy nemám moc rád, protože jsou až moc reálné a já se vnitřně snažím horror jako žánr od reality oddělovat (proto se moc nezajímám o sériové a masové vrahy a vražedkyně a reálné „horrory“). Co tedy k Hébertovi napsat, jak to pojmout? K samotnému příběhu nemám ani zbla výtek, naopak před Madlou smekám, že po velmi zábavné a humorné knize o rodičovství dokázala přepnout a napsat něco takhle... Je to prostě... Příběh pro všechny, kteří se chtějí vnitřně potrápit a případně si najít důvod zavřít se na chvilku do koupelny, zhasnout a nahlas ze sebe vyřvat vztek a nenávist k celému světu a lidem kolem. Co mi trochu kazilo dojem z četby, bylo přeskakování z ich do er formy a z normálního textu do kurzívy. Ani jedno z toho podle mě nebylo potřeba, narušilo mi to počáteční ponoření se do „vyprávěných vzpomínek“ a myslím si, že by to šlo klidně bez toho. Ale to je čistě jen formální detail s nímž mám problém obecně a dlouhodobě.

6 15.01.2024

Byl to horror, kdo mě částečně přivedl zpět ke komiksům. A z větší části těm japonským horror komiksům. Zvrácená je moc hezký, syrový a zvrácený příběh, s několika moc zajímavými detaily. Nejsem vlastně takový komiksový fanda, abych to dokázal pořádně ocenit, případně odhadnout nějaké chyby, nedostatky a tak. Prostě buď mě to vezme nebo ne. Zvrácená mě bavila od začátku do konce včetně dvou skvělých povídek na závěr. Takhle ty komiksy prostě můžu.

2 14.01.2024

Nádhera, radost,
ta slovní hravost.
Nelly se nezdá,
rodí se hvězda.
Bez studu, s přehledem,
sází slovo za slovem.
S nimi si hraje,
až z toho čtenář taje.

No, kdo mě zná trochu lépe ví, že mám erotiku v umění hodně rád. A Nelly Černohorská k ní má velmi sympatický přístup, který se mi okamžitě zalíbil. Na tuto sbírku (nalákán skvělými ilustracemi a autorčinými předešlými knihami) jsem se hodně těšil. A má očekávání byla překonána mílovými kroky. Ta hravost, odvaha a provokace (báseň Tajné přání mě fakt rozsekala, v tom dobrém smyslu), syrovost, přímost, realističnost hrátky se slovy, rýmy a významy. Tohle bych někdy hrozně rád uměl. Přesně jak se píše v anotaci, slovo pokleslé bych klidně vynechal, ale to lidové řemeslo, ten lidový přístup bez příkras, ta přímost zaobalená do hezkých i jasných slov, to má autorka fakt v malíčku. Někdy to jsou opravdu úderné, zábavné a až vlhce lechtivé bonmoty ze záchodových kabinek (a to myslím v tom nejlepším a nejpochvalnějším smyslu). Mám hrozně rád edici knih o kundě, čuráku, mrdání apod., kdyby se dělaly pokračování těchto knih, tato sbírka by byla studnice k citování. Tohle je prostě krása a radost. Chci další, třeba teď více orientovanou na ženy (z pohledu žen/y). Loňskou produkci nakladatelství Golden Dog jsem ještě nestihl přečíst celou, ale tu nejlepší knihu roku už bezpochyby mám.

Trapas

V posteli večer při dobrém mrdu
ozval se sonorní zvuk mého prdu.
Bambus mi vyšplouchla ta dírka malá,
smíchy mě celého počurala.

6 11.01.2024

Až krásně a pronikavě znepokojivý příběh. Pro mě zatím nejlepší Zrnka, co jsem četl.

6 07.01.2024

Hodně zajímavá antologie amerických strašidelných, mysteriózních a někdy ne vyloženě strašidelných ale prostě podivuhodných a neobyčejných příběhů. Duchové, zvláštní situace, tajemné jevy a bytosti. Spousta známých, pro tento žánr netypických jmen. Hrozně moc se mi líbilo zpracování knihy (font, ilustrace), která vypadá, jako by vyšla počátkem minulého století. Hodně zaujaly povídky ZÁPALNÁ OBĚŤ ZEMĚ, DUCHOVA ČINŽE, KOMU SE TO DOSTANE DO RUKOU, HORNÍ LŮŽKO, ŽLUTÁ TAPETA.

3 05.01.2024

Pro mě zatím asi nejzvláštnější kniha z Golden Dog. Jak je psáno v anotaci, není to horror, byť z toho svým způsobem pocitově občas slušně mrazí, ale slušné rodinné drama se zvláštním samostatným důrazem na slova rodinné a drama. Stylem, formou a podáním hodně zajímavá záležitost, jedna z postav je přesně typ člověka, který mi je až o morku kostí nesympatický. Na druhou stranu, tzv. Novella in flash asi není něco, co bych dával častěji v kratším časovém úseku.

3 29.12.2023

Masterton ve velmi slušné formě. Na jednu stranu mě to, že si se strašidelným domem poradil, nepřekvapilo, na druhou stranu to, jak to pojal, trochu jo. Rozjezd má fakt skvělou atmosféru, když se pak začne lákat chleba, může v tomhle stylu horroru až překvapit pár (typicky mastertonovsky) drsných scén. Více Mastertona v češtině!

1 27.12.2023

Šumavský Děs mi učaroval už v předchozích svazcích jeho příběhů a jsem rád, že ke svému vyprávění dostal širší prostor a možnosti již zavedeného nakladatelství. Učaroval mi nejen proto, že je to „našinec“ a jeho příběhy se zpravidla odehrávají v blízkém i vzdáleném okolí mého bydliště (zde dokonce jeden přímo ve Vyšším Brodě, což je co byste sluncem vybělenou lebkou dohodili). V posledním příběhu však zavítá i do Kutné Hory. V Polsku to, co my objímáme široce pojatým názvem horror mnozí dělí na dvě kategorie – hrůzné příběhy a horror. A Děsovy příběhy spadají do těch hrůzných, strašidelných příběhů. Nic vyloženě explicitního, jen mysteriózní, místy až makabrózní atmosféra a hrůza, jako šitá podle starých strašidelných lokálních povídaček a legend. Možná to je někdy až moc jednoduché a nekomplikované, ale ono to prostě funguje. Ukazuje to, že ten základ, na němž podobné příběhy po staletí vznikaly a fungovaly, je prostě pevný a funkční. Z šesti příběhů mě nejvíce zaujal PAVOUK NESE SMRT a POD KOSTĚNÝM LUSTREM. SHNILÁ NEVĚSTA by nemusela být tak dlouhá. Skvělá obálka.

3 23.12.2023

„Začni dělat to, co je nutný.“
„A co to je?“
„Žij. Nic jinýho není potřeba.“
Uf. Páni. Abych pravdu řekl, druhé knihy z Kainova univerza jsem se trochu obával. Dá se původní zajímavý námět roztáhnout a zpracovat ve dvou knihách? Nebude ta druhá jen přežvýkání toho, co se dělo a bylo zajímavé v té první? Je možné k tomu ještě přidat něco nového a zajímavého, aby se to nezvrhlo v něco nepřirozeného a přehnaného? Nakonec se (pokud vůbec existuje) problém může ukázat z jiné, nečekané strany. Zápletka Stínu je totiž ještě zajímavější, temnější a více strhující než u Svatyně. Natolik, že si pohrávám s myšlenkou, zda by obě zápletky nepůsobily lépe, kdyby byly zpracovány ve svých knihách samostatně, bez vzájemného propojení, které svou „nutností“ může tu a tam lehce něco deformovat nebo potlačovat prvky, které by jinak byly jinak/lépe/více rozvinuté. Ale to jsou jen takové klasické myšlenky co by kdyby. Věřím, že autorka to stejně vnímala jako jeden příběh. Každopádně, Stín je skvěle promyšlený až do kosmického horroru zasahující temný příběh, při němž před autorkou klobou dolů, že ve dvou románech, kde nic není tak jak se jeví a jak si člověk myslí, že je (ach, vy bláhoví), dokázala všechno ukočírovat tak, že čtenář/ka nezaklapává tuto knihu s nevěřícně otevřenou hubou. Je to k nevíře, ale nakonec to sedí, byť jsem si v určitých částech Stínu říkal, že se asi mineme. Asi se s tím každý musí poprat po svém, mě nakonec vychází to, že Svatyně je vlastně „jen“ zajímavým prologem ke Stínu a jestli mi z tohohle příběhu po letech něco zůstane v hlavě, bude to právě Stín.

2 18.12.2023

Má-li někdo ze stáje Golden Dog v malíčku umění mystéria, je to bezesporu Ludmila Svozilová, která má svůj velmi osobitý styl. Protože měl-li bych její příběhy, co jsem zatím četl, popsat jedním slovem, bude to právě mystérium. Skvěle vystavěné, promyšlené, napínavé a strhující mystérium. Tohle je mysteriózní, až magické thriller drama, v němž se nedá věřit nikomu, dokonce pomalu ani hlavní hrdince ne. Hodně se mi líbilo, jak příběh ve slovech neodhaloval úplně všechno, jak jeho svět plynul paralelně i mimo vyřčené věci. Tady pravda vlastně není ani tam venku. Tady možná není vůbec nikde.

2 12.12.2023

Jako první jsem viděl filmovou adaptaci (kde mě pobavilo, že záporáka jménem Jeremy hraje herec jménem Jeremy), která byla ve své době lehce nadprůměrná. Knižní předloha je mnohem lepší, temnější a rozhodně patří k těm dobrým knihám Deana Koontze. Jen mi přišlo, že první část, věnující se autonehodě je mnohem popisnější, než následující lehce zkratkovitý děj. Záporák je vykreslen hodně dobře, možná v až moc velkém kontrastu k hlavním hrdinům. Čte se to dobře i navzdory lehkým oslím můstkům. Podtrženo sečteno, temný mysteriózní horrorový thriller své doby. 3,5*

1 08.12.2023

Mno Ze všech knih, co jsem od Mastertona četl, tahle jeho stylu odpovídá nejméně. Cítím z ní spíše vliv Mogielské. Myslím si, že Masterton mohl debutující autorku trochu více mentorovat. V silně mysteriózně spirituálním dramatu se silnou příměsí slovanské mytologie mi chybělo nějaké napětí, tah a atmosféra a trochu (méně ploché) výraznější postavy. 2,5*

2 25.11.2023

Jsem rád, že se nám můj oblíbený polský mysteriózní a horrorový povídkář a romanopisec představuje i jako dramatik. Mnohými přirovnáván k E. A. Poeovi, mě se však jeho tvorba zamlouvá mnohem více, než Poeova. Vila nad mořem je krásně napínavé mysteriózně okultní drama o vyústění jednoho milostného trojúhelníku. Možná lehce čitelné, přesto s krásnou atmosférou. Tradičně moc hezké zpracování, nechybí ani obrazová příloha.

2 18.11.2023

Svého času jsem měl hodně rád 80./90. filmová postapa, protože tam většina postav vypadala jako pankáči a součástí jejich oblečení byly kusy starých pneumatik Tohle se mi vybavilo při čtení Líp už bylo. Dnes postapo vnímám jako hru, kterou hrajete často, znáte už karty, používáte zažité a vyzkoušené triky, ale pořád vás ta hra baví. Jo, určitě hodně dělají ty jižní Čechy a místa, která znám. Četbu mi zpříjemnily a hodně mě potěšily dvě věci. Příběh je v rámci hesla, že mnozí lidé páchají zlo proto, že v danou chvíli mohou a myslí si, že mohou, až ne/příjemně realisticky syrový a drsný, se svými postavami se nemazlí. A má překvapivě zajímavý závěr. Negativa? Tak nějak mi do postapa nesedí popkulturní odkazy. 3,5*

3 17.11.2023

No páni V podstatě sociální, weird, psychologické, předapokalyptické horrorové drama. Sociální proto, že je silně, v některých místech až groteskně karikaturní satirou tepající do nešvarů (nejen své) doby. Přesně tak, jak to Jackson skvěle a výstižně uměla. Weird, protože svým způsobem je to opravdu divný román. V tom příjemném a lehce mrazivém smyslu. Psychologické, protože snad ještě více, než v Domě na kopci, se proniká do charakterů postav a mezilidských a společenských vztahů. Hodně prostoru dostávají také (skvěle) filosofující pasáže. Předapokalyptické, protože zápletka skvěle vychází z toho, že postavy věří pofidérnímu varování, že skončí svět tak, jak je dosud znám, a zachrání se jen ti, kdo budou v určitém domě a podle této víry jednají. Horrorové, protože stejně jako z jiných autorčiných příběhů, i z tohoto zvláštně a nepříjemně mrazí, obsahuje hned několik horrorových pasáží (hamletovská duchařská pasáž, opravdu mrazivá scéna v mlze), ale hlavně, ryzí a nekompromisní horror, protože se v příběhu pálí knihy. Drama, protože z výše řečeného je doufám jasné, že jde o zajímavé a poutavé drama.

4 16.11.2023