Zvrácená
Haruto Rjó
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/464693/bmid_zvracena-EbQ-464693.png
4
131
28
Je to jen městská legenda… Uprostřed noci se u odpadků objeví tajemná dívka v kostýmu lolity. A položí vám otázku: „Chceš sestřičku?“ Za žádnou cenu ji neodpovídejte. Jakákoliv odpověď vám zaručí děsivou smrt. Hlavní hrdina tohohle obsáhlého hororového komiksu bohužel odpoví a tím se rozjede řetěz hrozivých událostí! Ibicu je dlouhý hororový příběh uzavřený v jedné knize – doplněný o několik neméně hrůzostrašných krátkých povídek z dílny tohohle šíleného japonského autora!... celý text
Literatura světová , Komiksy
Vydáno: 2021 , Crew
Originální název:
イビツ (Ibicu) , 2009
více info...
Přidat komentář
Tohle bylo tak strašně obyčejné. Dočetl jsem asi před týdnem a jen horko těžko vzpomínám, o co vlastně šlo. Nejsou tu moc žádné zajímavé scény a i přes název, tak manga před veškerými zvrácenými scénami uhne. Když už se k něčemu schyluje, podívá se jinam, jen abychom se nelekli. Porovnejte s takovým Itóem, tam ta atmosféra úplně kape. Tady téměř chybí.
Za mě dobrá manga pro delší nudnou chvíli. Použití městské legendy jako předlohu nebylo vůbec špatné. Akorát manga byla místy často předpovídatelná.
Když si ji přečtete, nic nezkazíte.
Mě to moc nepřekvapilo, pravděpodobně tím, že jsem už absolvovala spoustu hororových her nebo interaktivních novel z let kolem 2010, tj. původního vydání. Zpracováno je to dobře, ale více se mi líbily dodatečné příběhy na konci, které se mi zdály trochu kreativnější. Jako hororová jednohubka Zvrácená jistě na chvíli nasytí.
Mno, tak to bylo velmi děsivé. A z části i dost nechutné. Ne nečekaně nechutné, protože každý kdo má se strašidelnou mangou nějaké zkušenosti, tak ví, co přibližně očekávat, ale stejně to bylo dost uf. Stejně tak strašidelné momenty. Když to člověk čte na části, nutí ho to přemýšlet a chce vědět, jak to strašidlo Lolity funguje, jakou má historii, jak se jej zbavit a tak podobně. Jak je to ve skutečnosti s tou Lolitou se pak čtenář dozví zhruba ve dvou třetinách a pak už jen napjatě očekává, jak to celé dopadne.
Rozhodně to není nic pro jemnocitné povahy, ale kdo se bojí rád, pro toho to bude fajn.
Dívka uprostřed odpadků položí otázku na kterou žádná odpověď není správná. Zajímavě zpracovaná městská legenda v kreslený černobílý japonský horor. Líbilo se mi to, i když mi to přišlo zbytečně natahované. K příběhu jsou přidány ještě dva podstatně kratší a Chodba loutek, i když jen na pár stránkách se mi líbila ještě víc než velmi obsáhlá Zvrácená.
Použití legendy v hororech úplně nemusím, protože je hlavní hrdina proti nadpřirozenu úplně bezmocný, nebo se s tím naopak vypořádá až moc lehce. Tady se ale zpracování povedlo na jedničku.
Hlavní postavou je student Kazuki, který se nechtěně zaplete právě s pověstnou Lolitou. Po celou dobu čtení vám příběh dává najevo, že šanci mají úplně všichni, což bylo v tomto žánru skvěle vymyšleno.
Děj měl od začátku do konce spád a nechybělo ani několik nečekaných zvratů.
Jediné, co bych dokázal vytknout, je, že se na konci trošku moc tlačilo na sílu. Bylo vidět, že autor chtěl velkolepý závěr, ale směřovalo to trošku do vytracena.
I když mám ke konci menší výhrady, tak se mi manga opravdu líbila a mohu ji doporučit. Určitě se k ní někdy vrátím.
Po přečtení poslední stránky Zvrácené mám v sobě spoustu rozporuplných pocitů. Jak je možné, že kniha, která v sobě má prakticky vše, co je potřeba k vytvoření perfektního, temného a surového hororového příběhu, působí po celou dobu tak sterilně, předvídatelně a místy až nudně.
U většiny japonských autorů si člověk už nějak navyknul, že se snaží v dané kategorii překonat jistou míru snesitelnosti, což je právě dělá výjimečnými. Ať už je to porcí gore momentů, nahoty, nebo jednoduše WTF momentů. V případě Zvrácené zde všechny tyto kategorie máme. Problém však nejspíš bude, že každá z těchto kategorií je vždy autorem umírněna právě v těch nejlepších momentech. Čím se však nešetřilo, je množství klišé, které autor do své knihy zařadil. Psychiatrická léčebna – máme, rozdělování postav v nejméně vhodnou chvíli – máme, hlavní postava, které nikdo nevěří – máme. Tyto klišé však jsou do příběhu vloženy citlivě a nenásilně, takže nepůsobí jako ze špatného béčkového hororu.
Co se postav a příběhu týče, rovněž u nich se autor nesnaží nějakým větším způsobem vybočovat ze škatulek. I přesto, že nám je představena relativně velká porce postav, tak už po prvních stránkách člověk je schopen vydedukovat, které z postav slouží pouze jako náplň do mlýnku na maso pro naši sadistickou lolitu. Většina těchto postav je však vykreslena velmi charismaticky, a tak i přesto, že tušíte, jaký osud se jim chystá, stále fandíte a věříte, že se závěru příběhu dočkají ve zdraví.
Abych však nebyl jen kritický. Kniha jako taková má v sobě umístěny v závěru ještě dvě bonusové krátké povídky. A obzvláště povídku s názvem Chodba loutek bych se nebál nazvat dokonalou. Všechno co u hlavního příběhu Zvrácené bylo dokončeno jen zčásti, tak v případě této povídky byla míra strachu, znepokojení a surovosti dotažena k naprosté dokonalosti.
Zvrácená rozhodně není špatné počtení. Jde ve všech ohledech o průměrnou jednohubku, která neurazí, nenadchne, ale rozhodně dokáže zabavit na jeden příjemný večer ve chvíli, kdy nehledáte vyloženě náročnou zábavu na čtení. 55%
Jako teprve 2. manga, kterou jsem zatím četla nemám úplně s čím porovnávat, moje oblíbená asi zrovna nebude, ale i tak docela pecka. Přečteno díky doporučení kolegy a rozhodně budu následovat i jeho další doporučení.
Z kresby si na zadek nesednete, originalitou a invencí manga taky zrovna neoplývá. První a nejdelší „povídka“ měla potenciál (přeci jen je to poměrně známá urban legenda), ale celé to spíš sklouzlo k laciné snaze šokovat, napětí je takřka nulové, jen nepochopitelné šílenství a násilí – o nějakém gore naturalistickém ztvárnění ale nemůže být řeč, autor se v klíčových scénách držel zpátky a jen naznačoval.
Nejlepší byl druhý (krátký) příběh s domem plným podivných loutek – ten byl alespoň trochu znepokojivý a zaváněl originalitou, díky délce navíc nebyl prostor cokoliv "scénáristicky" zkazit.
Třetí pak byla divná japonská – snad až parodická – verze Misery nechce zemřít (a samozřejmě, že „redaktorka“ musí být tlustá, ošklivá a jeblá fangirl už od pohledu), která ale vůbec ničím nezaujala a působila na mě spíš jako autorův interní joke vůči... hmmm, že by nějaké redaktorce?
Tohle mi bohužel vůbec nesedlo aneb jeden z těch případů, kdy se autor snaží za každou cenu kresbu i scénář zvládnout sám. Recenze na Zvrácenou však byly velmi nadšené, měl jsem tedy za to, že nemohu šlápnout vedle. Jedná se ovšem o klasický béčkový horor, který trpí všemi neduhy, které takové filmy mají a v papírové formě to není o moc lepší. V první polovině příběhu jsem si navíc připadal, že pročítám dílo autora, který velice toužil nakreslit hentai, ovšem z nějakých důvodů nemohl. Být na obálce pod názvem uvedeno, že se jedná o "béčkový soft-hentai horor", byl bych hned v obraze, co od toho čekat. Místo toho jsem došel k určitým pasážím nepřipraven a zalil mě náležitě pocit trapnosti nad tím, čím trávím volný večer. Jakmile se příběh přehoupne do druhé poloviny, od těchto laciných lákadel na nadržené muže komiks upouští a nastává jednoznačně nejlepší část - návštěva psychiatrické kliniky. Ačkoliv už to víc jako klišé znít nemůže, v této části je nejvíc atmosférických scén a pár zajímavých flashbacků se zajímavým twistem. Bohužel zbytek mangy takový není a dva dodatečné příběhy jsou ve velmi podobném duchu, ale prospívá jim, že svůj příběh vypráví na mnohem menším prostoru. A nevím jestli v tom jsem sám, ale také vám to nadměrné používání citoslovců připadá spíš směšné, než zvukotvorné?
To bylo teda správně hnusný :-) Asi první manga, kterou bych si dala radši od někoho vyprávět, než na to muset koukat :D
Rychle ubíhající zvrácené a hororové příběhy. Byť už jsme jako moderní lidstvo otrkaní a jen tak se ničeho nezalekneme, je Zvrácená vyvedená v klasických hororových prvcích, které fanouška děsivých záležitostí nijak nepřekvapí, ale rozhodně neurazí svým grafickým zpracováním. Hororová jednohubka? Ano prosím!
Jak už tu bylo psáno - klišé, stereotyp, pro mě nuda, kniha mě v žádném aspektu nenaplnila pocitem u kterého bych si řekl, ano.... chci to číst znova, silný příběh, krásný příběh cokoliv. Knihu jsem přečetl a po přečtení mě napadla jediná myšlenka.... To bylo všechno? Byl jsem zklamán, za mě existují i lepší horory.
Tohle bylo super creepy! Zvrácená je prvotřídně zpracovaná hororová manga zachycující příběh tajemné dívky a nešťastníků, kteří zodpověděli podivnou otázku.
Děj mě nečekaně pohltil už od první kapitoly. Líbil se mi kontrast mezi nevinným vzhledem lolity, její zvráceností a gradující brutalitou. Explicitní násilné scény a detailně propracovaná kresba jen umocnily děsivou atmosféru celého příběhu.
Hlavní postavy i jejich sourozenecký vztah jsou znamenitě zachycené, což má za účinek jen to, že vám jejich osud není lhostejný. A ačkoli čtenář již od přečtení anotace ví, jakým směrem se bude děj ubírat, závěr je i tak překvapující a identita oné dívky zůstane zahalena tajemstvím.
Svazek také obsahuje dvě krátké povídky, které byly stejně skvělé jako hlavní příběh.
Zvrácená je čistá trefa do černého pro každého, kdo má rád strašidelné příběhy. Je to syrové, drsné, napínavé. A díky Zvrácené jsem si užil i nějakou tu noční můru. Takže pokud v noci potkáte lolitku, nechte si zajít chuť na prasárny a rozhodně se s ní nebavte! Více v recenzích.
Zvrácená je naprosto typický japonský horor. A to ty "typický" si podtrhněte, protože v něm jsou snad všechna klišé, které se v japonských hororech vyskytují. Dívka, které zakrývají, kromě oka, vlasy celý obličej. Lezení po stropech a zdech. Naháněčka ve školní chodbě bez osvětlení. Skupina teenagerů v opuštěné psychiatrické léčebně... a tak bych mohl pokračovat. Jenže Rjó je poskládal tak hezky k sobě, že vám to vlastně nebude vůbec vadit. A budete postavám fandit, i když víte, že nemají žádnou šanci. Jediné, co mi vadilo, je to, že jsme se nakonec vlastně nic nedozvěděli o prapůvodu toho zla, které se vtělilo do "malé sestry". Ale třeba se dočkáme v nějakém pokračování. Zfilmování by rozhodně nedělalo vedle všech Kruhů a Temných vod ostudu. Bonusové povídky mají rozhodně také něco do sebe. Chodba plná loutek v opuštěném domě je námět na horor jako dělaný. A v té druhé si, pravděpodobně po přečtení Misery nechce zemřít, Rjó smlsnul na redaktorech vydavatelství.
Autor sa (napriek názvu) nevyžíva v zvrátenostiach. Nie, že by mu boli cudzie. Nie, že by sa vyhýbal vraždám. Nie, že by sa vyhýbal úchylnostiam. To vážne nie. Ale zbytočne to s nimi nepreháňa. Oproti dielam Džundžiho Itóa (ktorého Tomie sa Rjó pri vymýšľaní konceptu vražedného desivého dievčenského mestského mýtu zjavne inšpiroval) sa ale nemusíte báť extrémneho masakru; aj keď sa autor predsa len odhodlá k niečomu nechutnému (alebo drsnému, prípadne k, ehm, zvrátenému), je to skôr len naznačené, než explicitne ukázané. Napriek tomu, alebo skôr práve vďaka tomu, to funguje. Príbeh je pútavý, ústredný hrdina sympatický (aj jeho sestra) a zaujíma nás, kto je „lolita“ (o čo jej ide, kde sa vzala atď.). Chuťovkou sú dva záverečné „krátkometrážne“ bonusy, pričom druhý pripomína istú knihu Stephena Kinga.
ZvrácenáKniha Zvrácená je v
| Přečtených | 164x |
| Čtenářské výzvě | 11x |
| Doporučených | 10x |
| Knihotéce | 69x |
| Chystám se číst | 31x |
| Chci si koupit | 13x |
| dalších seznamech | 7x |
Byl to horror, kdo mě částečně přivedl zpět ke komiksům. A z větší části těm japonským horror komiksům. Zvrácená je moc hezký, syrový a zvrácený příběh, s několika moc zajímavými detaily. Nejsem vlastně takový komiksový fanda, abych to dokázal pořádně ocenit, případně odhadnout nějaké chyby, nedostatky a tak. Prostě buď mě to vezme nebo ne. Zvrácená mě bavila od začátku do konce včetně dvou skvělých povídek na závěr. Takhle ty komiksy prostě můžu.