eraserhead

Přečtené 1150



Hermafroditi a medicínská konstrukce pohlaví
září 2022 (21.-25.)
Hermafroditi a medicínská konstrukce pohlaví 2009, Alice Domurat Dreger

Jedna z nejzajímavějších knih, kterou jsem letos přečetl. Svým způsobem smutná kniha, ale plná nadějí. Kniha, kterou by si měli přečíst všichni vysokou školou života vzdělaní odborníci na pohlaví, gender a sexualitu a "věci proti přírodě".


Černá křídla Cthulhu 4
září 2022 (15.-21.)
Černá křídla Cthulhu 4 2019, * antologie

Už třetí křídla mě nezaujala a jak jsem trochu předpokládal, kvalitativně je tahle série dost sešup každým dalším svazkem. Z tohoto svazku mě nezaujalo prakticky nic. Nic nápaditého, zůstalo už jen samožerství zabalené do lákavého lovecraftovského pozlátka.


Herečka
září 2022 (10.-15.)
Herečka 1972, Emil Artur Longen

Herečka vcelku nesympatická kravka, Hauten docela samožerský trouba. Kniha pak repetitivně nevýrazná. Pořád to samé dokola. 2,5*


Izrael Potter
září 2022 (07.-10.)
Izrael Potter 1955, Herman Melville

Beru to k Bílé velrybě trochu oklikou. Tohle je takové… Přijde mi to nevyvážené, rozhrkané, trochu každá pes jiná věc. Chvíli je to fajn, pak se to rozplizne, jako by to nedokázalo u něčeho ani chvíli vydržet, jen naznačit a hned rychle pryč k něčemu dalšímu. Chvíli mi to přišlo jako vzdálený předchůdce Foresta Gumpa, chvíli jako komedie, jen jsem nevěděl jestli chtěná, chvíli jako historický obraz. Obecně to úplně špatné není, ale tu a tam jsem prostě ztrácel nit a minimálně třetinu knihy si teď už nevybavím. 2,5*


Holky nemaj ponětí
září 2022 (03.-05.)
Holky nemaj ponětí 2012, V. Sullivan (pseudonym)

Viana jsem si oblíbil coby autora absurdního (až dada) humoru . Snad právě proto mě tohle moc nevzalo, pro svou „normalitu“. Ale pobavila mě myšlenka, jak na tento gangsterský příběh dvou macho chlápků, převlíkajících se za ženy, co jsou přesvědčeni, že lesby jsou lesby jen proto, že jim to dosud žádný chlap neudělal pořádně a pár jich (v knize vykreslených dost tendenčně) na správnou cestu přivedou tím, že je znásilní, budou vnímat dneska. I nejen proto mi hlavní hrdina připadal krajně nesympatický, což příběhu hodně ubralo.


Kniha kovu II
září 2022 (01.-03.)
Kniha kovu II 2017, Václav Votruba

Spojení doom metalu a grind core, tedy nejpomalejší a nejrychlejší odnože rocku, v jedné knize, je docela zajímavý nápad. Obecně je kniha tradičně hodně dobře zpracovaná a přináší i lehce (a troufám si říci, že i více) znalému i tak dostatek nových a zajímavých informací. Domácí doom metal mě technicky skoro minul, v době kdy se rozjížděl jsem já zrovna z metalu uhnul k punku a hard core (a grind core!), ale Bigotry jsem ještě stihl a sem tam lehce o něco zavadil. Je trochu zvláštní, že vlastně takřka o jediných třech domácích doom metalových kapelách, které jsem pravidelněji poslouchal (nebo vídal naživo), tedy Parasophisma (jak já platonicky miloval jejich nádhernou houslistku), Confiteor a Tisíc let od ráje, v knize nepadne ani slovo. Dneska ujíždím hodně na Silent Stream of Godless Elegy. U grind core jsem vždycky hájil corovou frakci a ne metalovou. Popravdě, ještě pořád mi slézají nehty při zmínce, že grind core je metalový žánr (jsem na to alergický asi stejně, jako na prohlášení, že horror je součást fantasy, ale u toho grind core už to vlastně moc nehrotím). On to autor knihy na závěr i obhajuje poznámkou, ale i přesto, v té grindové části mi chybí např. ostravští Social Deformity, tepličtí Not nebo Lycanthrophy (a říkal jsem si, jestli padne alespoň zmínka o Křemílek a Vochomůrka, ale to už je fakt (nemetalový :-)) pravěk. I tak ale v obou případech jsem dostal jména, po kterých je třeba se podívat. Pan Votruba ví, jak potěšit.


V řetězech
srpen 2022 (28.-31.)
V řetězech 2016, J. Nowak (pseudonym)

Formálně to není špatně napsané. To jako knihy jdou Nowak lépe, než novinové články. Ale je to přesně ten styl fantastiky, který mě nemá čím zaujmout – předvídatelné, svým způsobem neoriginální historické (až super)hrdinské cosi plné rychlých koní, neohrožených (macho)hrdinů, mečů, božstev, osudových věšteb atd. Věřím, že tohle někomu sedne a má to rád. Mě to však ukrutně nudí. Z horroru tam toho moc nezůstává. Stálo mě to poměrně dost úsilí to dočíst. Místy mi přišlo, jako bych četl šestého až osmého Nekroskopa. Ne, že by to byla vykrádačka, to vůbec, jen prostě ten styl je podobný. 1,5*


Hovno hoří
srpen 2022 (27.-28.)
Hovno hoří 2005, Petr Šabach

Pelíšky a Pupendo jsou fajn, ale tahle námětová předloha je lepší. Při čtení mě napadlo, jestli si to dokáže tak dobře užít někdo, kdo tu dobu nezažil, kdo by teoreticky neměl jak hodit do placu nějakou svou "zábavnou" historku z té doby.


Zloděj duší
srpen 2022 (25.-27.)
Zloděj duší 1996, Clive Barker

Fantasy, řekne se. Pohádka, řekne se. Jenže v Barkerově podání je Zloděj duší spíše strašidelným příběhem s až horrorovou atmosférou (už jen názvy některých kapitol). Barkerovy inklinace k fantasy mě, pravda, nebaví a od Barkera coby autora mě spíše odtahují, ale tohle prostě není "jen" fantasy. Vnímám to jako strašidelnou pohádku, mrazivě temný příběh o dětství, o strhávání jeho pozitivního a fanfárového pozlátka. Obecně tohle není nic moc originálního, přesto vyšperkováno několika výbornými, klasicky barkerovskými nápady a drsnými scénami. Jako některá Barkerova díla, tohle je možné vnímat různě. Já to vnímám jako pohádkový horror. Kniha je doplněna výbornými a působivými Barkerovými ilustracemi.


Verše psané na vodu
25. srpen 2022
Verše psané na vodu 1956, Bohumil Mathesius

„Kdybych tak mohl – až přijde stáří – zavřít své dveře, zavolat: Hola! Pán se vám pěkně poroučet dává, že není doma!“ Naprosto dechberoucí výbor japonské „tanka“ poezie z 10. století (čtete dobře). Tanka, jedenatřicetislabičná pětiveršová báseň dominovala japonské poezii před příchodem haiku. Krátké, ale pronikavé a hluboké básně převážně romantického charakteru o lásce ale i o přírodě a životě. Krátce řečeno, prostě jedna báseň. „Měsíce odraz hladinou vodní chvěje se, mihotá: chyť si ho – tu je! chyť si ho – kde je? Měsíci, nejsi obraz ty života?“


Deník komorné
srpen 2022 (15.-20.)
Deník komorné 1979, Octave Mirbeau

Kopanec přímo doprostřed ksichtu pokrytecké morálky. U takřka haškovského příběhu o odsekávání penisu z kostelní sochy jsem si smíchy takřka krupl do textilu.


O pravdě a lži ve smyslu nikoli morálním
15. srpen 2022
O pravdě a lži ve smyslu nikoli morálním 2010, Friedrich Nietzsche

„Absolutní vědění vede k ‚pesimismu‘: lékem proti němu je umění.“ (…) „‚Člověk se stal poznávající bytostí náhodou‘, neúmyslným spárováním dvou kvalit. Jednou skončí a nic se nestane. Dlouho lidé nebyli, a když sami přestanou existovat, nic se nebude dít. Jsou bez dalšího poslání a účelu. Člověk je vysoce patetické zvíře a všechny své vlastnosti bere tak vážně, jako by se v nich otáčely stěžeje světa.“ (…) „Sáva je mylná v tomto: nikdy nikdo znovu nezažije pocit tvůrce, jak ho pocítil tvůrce sám. Takže není možné ani dokonalé ocenění.“


Otec u porodu
srpen 2022 (13.-14.)
Otec u porodu 2018, Miroslav Pech

Otcovství sedí, grind core sedí, anarchismus sedí, jen ty Motörhead trochu a omamné látky vůbec, ale jinak Pech píše prostě ze života. Někteří autoři mi sedí jen v určitém žánru/stylu, jakmile přehodí výhybku jinam, projíždí mimo mě. Pech patří k těm autorům, kteří, sedne-li vám jejich styl, vás ukecají čímkoliv. Mám jeho styl hodně rád. Klidně bych se nestyděl i říct, že mu ho trochu závidím. Protože je výborný.


Žalozpěvy
srpen 2022 (12.-13.)
Žalozpěvy 1953, Publius Ovidius Naso

Přijde mi, že k tomu, co chtěl Ovidius sdělit, by mu bohatě stačila tak třetina rozsahu Žalozpěvů, zbylé dvě třetiny vyplňuje květnatá a někdy se opakující vata.


Østrov
srpen 2022 (11.-13.)
Østrov 2019, Peter Balko

Na knize je fakt skvělé to, že v sobě obsahuje patrně nejvýstižnější a nejlepší zhodnocené sebe samotné, cituji: „‚Začne sa to jako vzťahová dráma medzi otcom a synom, pokračuje jako magicko-realistická detektívka a končí sa to jako hororová rozprávka o fantázii.‘ V teletóne sa rozhostilo ticho. ‚No dopiče!‘ ukončil vydavateľ hovor.“ Ano „no dopiče“ mi znělo hlavou někde od třetiny knihy až do jejího závěru. Protože… tohle je naprosto úžasný příběh o vztahu syna a otce, až důkladný rozbor tvůrčího procesu a pohledu na psaní a přístupu k němu, doslova zhmotněná vize oživlého literárního života. Protože příběhy a jejich postavy žijí. A, samozřejmě, o fantazii. Svým způsobem (a s fakt velkým nadsázkovým nadhledem), je to dospělá verze Nekonečného příběhu. Tohle je výrazný a obrovský protiargument mé skepsi k fantasy. A ano, ta zmínka o horroru v citaci je velmi trefná, občas mě z toho opravdu mrazilo. Ostrov je úžasná kniha, dala mi něco, co jsem od ní opravdu nečekal. Je chytrá, přemýšlivá, nebojácná, naprosto výborně napsaná. Až je škoda, že to mainstream neocení. „V knihách ma zaujíma najväčšmi to, čo v nich nie je – před začiatkom a po konci. Predstava, že sa literárne postavy pohybujú iba v napísanom príbehu, je smiešna.“


Sloni a jejich příbuzní
srpen 2022 (09.-10.)
Sloni a jejich příbuzní 1981, Zdeněk Veselovský

Tuhle edici jsem hrozně rád četl jako dítě. Obzvláště svazky o medvědech a pandách, papoušcích a tučňácích byly v kolektivu velmi oblíbené. Slony u nás v knihovně tehdy neměli, tak jsem se do něj milerád začetl po letech. I přes své stáří knih dala spoustu zajímavých i nečekaných informací a zajímavostí. Obzvláště kapitoly o příbuzných slonů mě hodně nadchly. Damani působí jako velmi sympatická zvířata. Budu se muset podívat po dalších svazcích. Podobné knihy čtu hrozně rád.


Astrální dvojník Gifforda Hillaryho
srpen 2022 (04.-09.)
Astrální dvojník Gifforda Hillaryho 1994, Dennis Wheatley

Kniha mate vzhledem. Kdo bude čekat horror, může být zklamán, dostane totiž v podstatě mysteriózně-okultní detektivku s lehkou příměsí sociálního románu a špionážního thrilleru. Počáteční vojensko-geografický úvod může dost odradit od dalšího čtení. Asi by to byla i škoda, ten příběh není úplně špatný, jen mu škodí klasické krimi „náhody“ a občas neskutečně šroubované konstrukty, ženoucí příběh tam, kde je třeba. Samotný závěr už je docela úlet. Hlavní hrdina mi byl dost nesympatický. 2.5*


Desatero
srpen 2022 (01.-03.)
Desatero 2022, Roman Bílek

„Můj výstřel na ni neměl žádný účinek. Akorát ji nasral.“ – takže nějaký účinek přece jen měl, pane spisovateli. Pokud už nic, Bílkovo Desatero je naprosto ukázkovým argumentem proti plošným odsuzovatelům samonákladového vydávání. Protože tato kniha je hned v mnoha rovinách naprosto parádní a skvělou ukázkou, že i samonákladem se dá vydat ne dobrá, ale kurva skvělá kniha. Jen to chce trochu snahy. Jedna z mála knih, která doslova uchvátí už jen svou formou a zpracováním. Tady si někdo hodně vyhrál. Vizuální stránka knihy je prostě skvělá (díky, díky, díky za tu fuchsiově růžovou). Minimálně třetinu povídek jsem četl už jinde, ale v tomhle balení se (opětovně) četly hodně dobře a některé z nich zaujaly i více, než při prvním. Obsahově jde o fantastický žánrový mix – od fantasy a mysteriózní příběhy, přes mutantní animal horror, erotický thriller až po temný mysteriózní horror. Tu a tam v úsměvnějším provedení. Ona pestrost není nijak na škodu, povídky jsou seřazeny tak povedeně, že se přeskakuje z jedné do druhé, jako když jedete na klouzačce. Moc často se mi to nestává, ale dost mě zaujal font, jímž je kniha vytištěna. Nevím proč, ale je hrozně příjemný a pěkný. Mám-li u Bílkovy tvorby s něčím (čistě subjektivní) problém, jsou to konce/závěry některých příběhů. U některých z nich jako by ani nešlo o to, jak příběh skončí, ale spíše hlavně o samotnou zápletku, její rozvinutí a odvyprávění děje. Některé ty konce jsou „jednoduché“, „rychlé“, „nemile překvapující“ a nejeden nápad si je snad ani nezaslouží. Není to však nic, co by mi výrazně kazilo dojem z Bílkovy tvorby, byť závěru skvěle rozjeté LA PETITE MORT mi přišlo až škoda a líto. Špatná není ani jedna povídka, nejpovedenější a nejlepší v mých očích jsou VŮNĚ LEVANDULOVÉHO POLE, ROMERO ODEŠEL DO LOŽNICE, CARRIE PIJE MLÉKO A HITCHCOCK SPÍ (druhé čtení mnohem působivější než první), ŠVÁBI V BŘIŠE a RAPORT ČERVENÉ KONTROLKY. Romane, ty cype jeden ostravski, dobra jazda, kurde.


Na jih od hranic, na západ od slunce
červenec - srpen 2022
Na jih od hranic, na západ od slunce 2004, Haruki Murakami

Existuje-li něco jako ženský román (ve smyslu román o ženách), tohle je mužský román. Pohled do nitra muže, okořeněný přídavkem pohledu do japonské společnosti osmdesátých let v té individuálnější rovině. Možná to je nějaká slepota, vycházející z mého zalíbení ve skoro všem japonském, ale japonské knihy mě prostě baví.


Návrat starého mistra a jiné povídky
červenec 2022 (27.-29.)
Návrat starého mistra a jiné povídky 1953, Kuo Mo-žo

Zajímavé číst tyto zpracované staré čínské legendy a pak si přečíst, kdo je jejich autorem. Zajímavý kontrast. Tyhle příběhy vlastně nabídnou přesně to, co čekáte.


Bony a myš / Po stope novej topánky / Starí mládenci z Broken Hillu
červenec 2022 (11.-17.)
Bony a myš / Po stope novej topánky / Starí mládenci z Broken Hillu 1976, Arthur William Upfield

Klasické detektivky si dávám jen jednou za čas, jako ozvláštnění toho, co čtu. Nejsem jejich klasický čtenář a nedokážu si je náležitě vychutnat, naopak, snad mi na nich více věcí vadí než aby mě zaujaly. Např. překombinovaný konstrukt a náhodnost (v této konkrétní knize případ druhého a třetího příběhu). Ve druhém příběhu jsem se už dost ztrácel, ve třetím prostě jen na závěr vysvětlily co se vlastně stalo. Výrazněji mě tak zaujal pouze první případ, celkově pak australské reálie (včetně sociálně-kulturních) a slovenský překlad. 2,5*


Listování
červenec 2022 (09.-10.)
Listování 1988, Jan Werich

Zajímavý mnohovrstevnatý pohled na život jednoho umělce a takt trochu jiný život své doby. V jedné ze statí se Werich zajímavě věnuje strašidelnému a temnému žánru. 3,5*


Přeludy a přízraky
červenec 2022 (04.-08.)
Přeludy a přízraky 1991, Aleš Haman

Antologie strašidelných a tajemných novoromantických příběhů ze druhé půle 19. století, které, kromě titulu knihy, spojuje hlavně dvojí zaměření tematické/obsahové zaměření – milostný přízrak a strašidelný přízrak/přelud. Dojmově jeden z nejvíce rozpačitých povídkových výběrů. Jak mě některé povídky bavily hodně moc (Nerudova „TY NEMÁŠ SRDCE!“, Maupassantovy HORLA a ON? či l´Isle-Adamova VĚRA) jiné mě nebavily takřka vůbec (Bulver -Lyttonův neuvěřitelně přetažený a k uzoufání nudně vysvětlující STRAŠIDELNÝ DŮM, Hoffmanův DON JUAN či Poeova LIGEIA – Poeovi prostě nedokážu přijít na chuť, byť má pár dobrých věcí). Zbytek lavíruje někde na pomezí ne/zajímavého průměru. Co však mám hrozně rád, jsou ilustrace, kterými jsou povídky doplněny, tenhle styl jsem měl vždycky rád. 2,5*


Muzeum snů
červenec 2022 (01.-03.)
Muzeum snů 2022, Glen R. Krisch

Ryzí horror. Syrový, svým způsobem přímočarý, nepokoušející se o nějaké zdánlivě převratné veletoče. Naopak, plně využívá to, co horror dělá horrorem a to ho činí tak dobrým, přičemž k dobru a netuctovosti mu přidává fakt, že v závěru si čtenář legendu musí trochu dotvořit sám. Tohle je radost číst. Muzeum snů může přitížit pouze malicherné, nepřemýšlivé a pofidérní označení (byť ne přímo negativní) za kingovský horror. To se však zdaleka nebude zakládat na pravdě. Krish je svůj. Je dobrý svým vlastním způsobem. 4.5*


Vyzvědači z Tel Avivu
červen - červenec 2022
Vyzvědači z Tel Avivu 1979, Václav Pavel Borovička

Košer James Bond.


Oživené hroby
červen 2022 (23.-28.)
Oživené hroby 1953, Karel Sabina

Několik charakterů a osudů z vězeňské cely. Vlastně ani ne ucelený příběh a překvapivě ani ne tak smutný, jak by se dalo očekávat. Asi „nejpozitivnější“ literární věznice, co jsem zatím četl. 2,5*


Pasačka koz aneb Návrat marnotratné dcery
červen 2022 (05.-15.)
Pasačka koz aneb Návrat marnotratné dcery 1983, Jorge Amado

První Amadův román se v mé knihovně objevil ani nevím odkud. Prostě tam byl a já si ho jednou přečetl. A bavil mě. Na druhý jsem narazil v knihovně při výprodeji a bavil mě ještě více. Při výprodeji v místní knihovně jsem už bral každou knihu s jeho jménem. A tahle je naprosto výborná. Formou i obsahem velmi květnatý příběh z jihoamerického maloměsta druhé půle 60. let, v němž Amado prolíná dramatický román, komedii, romanci, satiru, velmi jiskrnou erotiku, ironii, politiku, sociální kritiku i ekologii. Moc nemám rád, když si dílo (nebo autor jeho prostřednictvím) povídá přímo s odběratelem (čtenářem, divákem), ale tady je to skvělá součást příběhu. Obsahem výborná, formou naprosto skvělá kniha. Amado si mě dokázal získat hodně rychle.


44 známek punku
červen 2022 (02.-05.)
44 známek punku 2018, Vítek Formánek

Hodně zajímavá kniha míst hodně zajímavých rozhovorů s kapelami, které mám rád již několik desítek let nebo jsem je naopak dosud vůbec neznal.


Utrpení těla
květen - červen 2022
Utrpení těla 2021, Monica J. O’Rourke

Tahle kniha ukazuje a dokazuje hned dvě věci. Napsat dobrý a působivý extrémní hardcore horror není jen tak. Hodně rychle a lehce to může sklouznout k povrchnímu vršení jednoho bezobsažného extrému za druhým. A podle mých dosavadních (čistě subjektivních, samozřejmě) zkušeností extrémnímu hardcore horroru mnohem více sluší kratší forma. Když jsem Monicu J. oslovoval se žádostí o rozhovor a povídku do Howarda a ona poslala EXPERIMENT S PODSTATOU LIDSTVÍ (který je součástí i této knihy), naprosto mě svou povídkou rozsekala. Jde patrně o nejintenzivnější, nejdrsnější a v jistém ohledu (krajně nepříjemně) nejpůsobivější text, co jsem dosud četl. Text, který jen potvrzuje mé první prohlášení na začátku a dokazuje, že O´Rourke napsat výborný a nezapomenutelný hardcore horror umí. Fakt jako, že jo. Dokazuje to i druhá povídka z knihy JASMÍN A ČESNEK. Obě povídky doslova drtí svou intenzitou, neustupujícím a neustále vzrůstajícím tlakem a v neposlední řadě nápaditostí, aby vás nakonec nemilosrdně dorazily pointou a vyvrcholením. Obě povídky patří k naprosto ukázkovým dílům extrémního hardcore horroru – takhle to má vypadat. Nejen samoúčelné násilí a sex, ale hluboce pronikavý obsah a záměr. Naneštěstí titulní krátký román UTRPENÍ TĚLA naopak potvrzuje mou druhou domněnku. V delší formě se ta důraznost a obsažnost vytrácí. Něco tam prostě chybí, něco, pro co po extrémním hardcore horroru sahám. Ani tento detailní nedostatek však Monice nezabraňuje v tom, aby vám mysl rozsekala na sračky. Protože ona moc dobře ví co dělá, a když se jí to podaří (v případě této knihy hned ve dvou zářezech ze tří), může na ní být tento specifický a krajně sofistikovaný subžánr jen a jen hrdý. Utrpení těla (***), Jasmín a česnek (*****), Experiment s podstatou lidství (*****)


...a vyberte si
květen 2022 (28.-31.)
...a vyberte si 2013, Jan Pelc

Od Pelce jsem dosud četl jen jeho snad už kultovní „… a bude hůř“ (v patnácti vám tahle kniha prostě sedne) a dodnes je to jedna z mých nejoblíbenějších knih. A pak půlku pokračování té knihy (vadný výtisk, chybělo v ní pár desítek stran, tak jsem to vzdal). No a tak jsem si říkal, že bych mohl zjistit, jak je na tom s povídkami. A jako jo. To si takhle čtete místy úsměvné, místy smutné, místy drsné převážně (post)emigrantské povídky a najednou jeb ho, uprostřed knihy brutální horrorový nářez. Ač bych patrně nebyl tradičním Pelcovým hrdinou a k náplním jeho příběhů mám daleko, baví mě jeho syrová ryzost, kousavost a krutá realističnost zabíhající až ad absurdum.


Pamflety proti příživníkům
květen 2022 (25.-28.)
Pamflety proti příživníkům 1952, Paul-Louis Courier

Místy by ta satira byla i úsměvná, kdyby člověku nakonec nedošlo, že to vlastně je spíše smutné.


Italské listy / Anglické listy / Výlet do Španěl / Obrázky z Holandska
květen 2022 (16.-20.)
Italské listy / Anglické listy / Výlet do Španěl / Obrázky z Holandska 1960, Karel Čapek

Italské listy docela nuda, nejvíce se mi líbily Anglické listy a Výlet do Španěl. Holandsku jakoby něco chybělo.


Architekt temna
květen 2022 (15.-16.)
Architekt temna 2022, Marko Hautala

Zkrácená verze komentáře: Chci dalšího Hautalu. Rozvinutější verze: Tak nějak asi i chápu, že někomu Hautalovy romány nesednou, protože nepíše přímočaře a polopaticky. Mě se ale naopak právě tento styl zamlouvá, dokáže vytvořit nádhernou atmosféru a vtáhnout mě do ní. Architekt temna je neobyčejně temný román. Skvělý, atmosférický, mrazivý. Jsem rád, že se po pauze u nás začal zase vydávat a to bez nesmyslných a jeho tvorbě a knihám škodlivým přívlastkům označujícím ho za finského Kinga. Hautala je svůj, originální a působivý. To jeho tvorbu činí jedinečnou a skvělou.


Hrdinové, fantomy, myši
květen 2022 (09.-14.)
Hrdinové, fantomy, myši 1984, Iordan Chimet

Na můj vkus místy až zbytečně moc filozoficky obrazně rozlítaný pohled na několik (ne nutně jen) filmových žánrů (poslední část se věnuje komiksu). Působí spíše jako pozdější soubor samostatně psaných esejí, než uceleně tvořené dílo. Nejlépe v mých očích vycházejí části věnované westernu a hrané grotesce. Kniha je zajímavá z pohledu svého vzniku (1970), několika výbornými postřehy a obsáhlým obrazovým materiálem. Zjištění, že tu ve své době vyšlo něco takového pro mě bylo milým překvapením.


Dotek zla – Exalticon speciál
květen 2022 (07.-09.)
Dotek zla – Exalticon speciál 1992, * antologie

Co do žánrové pestrosti a "historického" rozstřelu velmi zajímavá antologie. Opravdu literární horror ve všech jeho možných podobách a odstínech (chybí snad jen vyloženě explicitněji hardcore a erotické věci). V knize prakticky není špatná povídka, mezi ty nejlepší patří klasika VĚC NA PRAHU DVEŘÍ, krásně děsivě škodolibá STRACH V NOCI, weird záležitost VEČERNÍ PRVOSENKA, Bradburyho klasika HROBNÍK (kdyby někdo pochyboval, že autorsky patří ke stěžejním základům moderního horroru) či vnitřně drásající SUP. Pár nesouhlasných komentářů (ohledně historie českého horroru) bych měl k doslovu, ale to na knihu jako takovou nemá vlastně žádný vliv.


Vítejte v Pokušení
květen 2022 (04.-07.)
Vítejte v Pokušení 2001, Jennifer Crusie

Hodně rád sahám po knihách, o nichž nevím vůbec nic. A když pak mile překvapí, je to radostnější setkání. Tahle kniha na mě před lety čekala ve vlaku. V kupé byla jen ona. Když se o ni nikdo nehlásil, při odchodu jsem ji vzal k sobě domů. Po letech jsem si ji vzal na cestu do vlaku. Nevěděl jsem i co jde, její název maloval spoustu různých možností. Ale stačilo pár stran a příběh i narušení zatuchlé "normality" jednoho US maloměsta mě strhl. VÍTEJTE V POKUŠENÍ je ryze odpočinkový mix erotické romantiky s krimi a humorem. Vědět předem o co jde, asi bych potom nesáhl, možná pro mě to tak bavilo.


Dracul
duben - květen 2022
Dracul 2020, Dacre Stoker

Musím říct, že jsem se té knihy dost obával. I přes pochopitelnou neoriginálnost mě však Bramův příběh hodně rychle chytil a zaujal. Dokázal vytvořit velmi působivou a minimálně v první půli temnou až děsivou atmosféru. Nakonec mi kniha nabídla hodně dobře zpracovaný upírský román a ukázala, že pořád, i se všemi již odhalenými a stokrát využitými prvky, jde vybudovat poutavý a působivý příběh.


Jakub
duben 2022 (26.-29.)
Jakub 1951, Alexander Lange Kielland

Postavově hodně skvěle vykreslený vzestup jednoho malého člověka až do biblických Jakubovských výšin. Líbí se mi absence katarze, výborně podaná dobová maloměstská atmosféra a syrový nádech krutého realistična ve vlastně pozitivně hozeném hávu vyprávění.


Kniha o kundě
duben 2022 (22.-23.)
Kniha o kundě 2012, Karel Utte

Tematický výběr z literatury napříč časem i prostorem. Naprosto skvělá kniha odhalující krásu jazyka a lidské představivosti a fantazie. V neposlední řadě kniha, která vás může přivést k hromadě jiné skvělé a krásné literatury. A ty doprovodné ilustrace a fotografie… Prostě nádhera. Tahle kniha je čiré nadšení.


Čítanka z dějin filosofie
duben 2022 (15.-22.)
Čítanka z dějin filosofie 1978, Jan Halada

S filosofií to mám stejně jako s poesií - ne vždy to chápu, ale hrozně rád to čtu. Byť, s ohledem na dobu vydání (ale rád čtu knihy, které jsou stejně staré jako já), lehce zabarvené (jak pozdějším výběrem, tak některými komentáři), ale přesto zajímavý výběr z historie filosofie. Líbí se mi, že to není jen povídání o něčem (historická a osobnostní shrnutí dané doby), ale že je hodně prostoru věnováno přímo (obsahově pestrým) citacím a výběrům z děl zmiňovaných autorů. 3,5*


1 ...