eraserhead přečtené 1295

Vila nad mořem 2023, Stefan Grabiński

Jsem rád, že se nám můj oblíbený polský mysteriózní a horrorový povídkář a romanopisec představuje i jako dramatik. Mnohými přirovnáván k E. A. Poeovi, mě se však jeho tvorba zamlouvá mnohem více, než Poeova. Vila nad mořem je krásně napínavé mysteriózně okultní drama o vyústění jednoho milostného trojúhelníku. Možná lehce čitelné, přesto s krásnou atmosférou. Tradičně moc hezké zpracování, nechybí ani obrazová příloha.... celý text

Líp už bylo 2022, Jiří Sivok

Svého času jsem měl hodně rád 80./90. filmová postapa, protože tam většina postav vypadala jako pankáči a součástí jejich oblečení byly kusy starých pneumatik Tohle se mi vybavilo při čtení Líp už bylo. Dnes postapo vnímám jako hru, kterou hrajete často, znáte už karty, používáte zažité a vyzkoušené triky, ale pořád vás ta hra baví. Jo, určitě hodně dělají ty jižní Čechy a místa, která znám. Četbu mi zpříjemnily a hodně mě potěšily dvě věci. Příběh je v rámci hesla, že mnozí lidé páchají zlo proto, že v danou chvíli mohou a myslí si, že mohou, až ne/příjemně realisticky syrový a drsný, se svými postavami se nemazlí. A má překvapivě zajímavý závěr. Negativa? Tak nějak mi do postapa nesedí popkulturní odkazy. 3,5*... celý text

Sluneční hodiny 2023, Shirley Jackson

No páni V podstatě sociální, weird, psychologické, předapokalyptické horrorové drama. Sociální proto, že je silně, v některých místech až groteskně karikaturní satirou tepající do nešvarů (nejen své) doby. Přesně tak, jak to Jackson skvěle a výstižně uměla. Weird, protože svým způsobem je to opravdu divný román. V tom příjemném a lehce mrazivém smyslu. Psychologické, protože snad ještě více, než v Domě na kopci, se proniká do charakterů postav a mezilidských a společenských vztahů. Hodně prostoru dostávají také (skvěle) filosofující pasáže. Předapokalyptické, protože zápletka skvěle vychází z toho, že postavy věří pofidérnímu varování, že skončí svět tak, jak je dosud znám, a zachrání se jen ti, kdo budou v určitém domě a podle této víry jednají. Horrorové, protože stejně jako z jiných autorčiných příběhů, i z tohoto zvláštně a nepříjemně mrazí, obsahuje hned několik horrorových pasáží (hamletovská duchařská pasáž, opravdu mrazivá scéna v mlze), ale hlavně, ryzí a nekompromisní horror, protože se v příběhu pálí knihy. Drama, protože z výše řečeného je doufám jasné, že jde o zajímavé a poutavé drama.... celý text

Bizarropolis 2022, * antologie

Hrůzy v Michiganu 2022, Pavel Bartáček

Drsná akční jízda schopně propojující prostředí sporadicky obydlených michiganských lesů konce 19. století, mrazivě krutou zimu a krví stříkající a až do morku zalézající bolestivé souboje. Na můj vkus se však nakonec až moc repetitivně opakují v podstatě jen dvě sekvence – souboj/odpočinek/souboj/odpočinek, až z toho vyprchá napětí a atmosféra a zůstane jen ta akce. Taky mě tu a tam za oči tahal slovosled a větná stavba. Milovníky a milovnice krvavé monster akce zcela jistě potěší potěší. Pochválit musím moc hezké ilustrace a plně funkční obálku.... celý text

Loterie a jiné povídky 2022, Shirley Jackson

Svým způsobem zvláštní kniha, u níž by díky jménu autorky mohl někdo očekávat horror. A pak dojde překvapení, že to není horrorová sbírka. Byť ji tedy uzavírá ultimátní horrorová povídka, jedna z nejlepších v žánru, co kdy byla napsána Loterie a i z některých dalších docela dost mrazí a při troše dobré vůle překračují či minimálně nakukují přes horrorovou hranici (DÉMONICKÝ MILENEC, MŮJ ŽIVOT S R. H. MACYM, ČERNOKNĚŽNÍK či SOLNÝ SLOUP). Jedno se Jackson musí nechat, až do morku kostí má přečtené lidi, všechny jejich očividné či neuvědomělé šmouhy a dokáže tím čtenáře chytnout, pobavit i jej vlastně zahanbit (když se v některé postavě pozná), případně rozesmutnit. Jackson neagituje, ale poměrně slušně tepe. Natolik, až i z okatě nehorrorových příběhů mrazí.... celý text

Lesní duch 2023, Graham Masterton

Až na jednu chybějící všechny správné a dobré Mastertonovy ingredience, namíchané v atmosférický příběh, který táhne a mně osobně překvapil zajímavým závěrem. Chci další knihu.... celý text

Na krchově koná se slavnost 2023, Václav Votruba

Takřka každý, kdo píše, se jednou dříve či později pokusí o verše. Václav Votruba k tomu šel trochu oklikou prostřednictvím skládání textů (a já si troufám tvrdit, že textařství a poesie ne vždy jsou jedno a totéž), ale nakonec se k poesii odhodlal, sebral své verše z let 20-23 a vydal tuhle sbírku. A jak je Votruba nadaný muzikant, tak se zdá, že má talent i pro veršování. Takových těch tendenčních a „neoriginálních“ veršů a rýmů je ve sbírce pomálu, naopak, dost často dokáže Votruba šlehnout pronikavým, hlubokým a svým způsobem dojímavým veršem či popisem. Krásně melancholické věci se prolínají s životními odhodláními, zkušenostmi, i vnitřními rozvahami. Popravdě a upřímně, tak dobré jsem to ani nečekal. ODPLIVNUTÍ Spát klidně před soumrakem bytí? proč by ne, když jsou mi lidé k zblití jsem snad nihilistův potomek? ne, jen unavený starý pohůnek... celý text

Písně pouličního metaře 2022, Dustin LaValley

Drsná oddechová četba. Pokud vás vážně serou lidi a máte k nim antipatie, kniha přesně pro vás. Zaujal mě autorův střízlivý a sympatický přístup. Z čistě pocitového pohledu bych prohodil druhou a třetí povídku. Druhá se mi líbila nejvíce.... celý text

Chopinův klavír 1983, Cyprian Kamil Norwid

Chmury a melancholie. Při pohledu na autorův život je div, že jeho poesie není ještě chmurnější a melancholičtější.

Kuželník 1988, Jozef Kot

Často mám rád, když se mi do rukou ke čtení dostane kniha, o které vůbec nic nevím. Kdo ví, jak se ke mně Kuželník vůbec dostal, snad z nějaké krabice knih, kterých se chtěl někdo známý zbavit. Ale proč ne? Ten krok do neznáma je fajn. A tenhle pozdně socialistický příběh o kontrolorovi, jedoucí na kontrolu jednoho podniku na výrobu nábytku, který shodou náhod vede jeho bývalý spolužák a hlavní hrdina stojí před morálním dilematem být hajzl obecně, ale spravedlivý, nebo být hajzl vnitřně, ale oblíbený, byl nakonec i docela zábavný. Z dnešního pohledu snad i ukázka toho, jak se to pomalu hroutilo.... celý text

Kniha o čuráku 2012, Karel Utte

Opravdu tvrdá kniha. Tak akorát do ruky.

Ta, co jde první 2022, Livia Llewellyn

(S lítostí ke všem zainteresovaným) Tohle Medusino hádě mě, kromě dvou max. tří scén, nijak nezaujalo. Nepomohla tomu ani HPL příchuť, naopak, v kontextu autorčina doslovu mi přišla až zbytečná a ke zlu věci. Nezajímavé, bez schopnosti přimět mě napojit se na to.... celý text

Pár much a já 1996, Macuo Bašó

"Jedné noci poctil mě návštěvou zloděj a vzal s sebou rok." Prostě krása. Opravdu nádherná kniha. Jsem unešen. Tady se nedostává slov. "Slimák jde spát a vstává tak jak je."... celý text

Vyprávění 2016, Ursula K. Le Guin

„Hora je matkou řeky.“ Takřka pravidelně prohlašuji, že mě (obzvláště literární) fantasy nebaví a jde prakticky mimo mě. Samozřejmě, jako prakticky u všeho, i tady existují výjimky. Tou největší a nejzářivější je právě Ursula K. Le Guin. Ona se do mě prostě dokáže dostat, dokáže mě chytit a nemilosrdně vláčet příběhem (a hlavně jeho obsahem) navzdory mému pohledu na fantasy. Ona mi dokáže a umí dokázat, že fantasy může být a je fajn. A nejinak tomu bylo i u tohoto úžasného, kouzelného a neskutečně dojemného příběhu. V medailonkovém doslovu nakladatel cituje jednu moskevskou čtenářku, která napsala, že po dočtení jisté Ursuliny knihy plakala. Bez bázně a hany přiznám, že jsem měl na krajíčku při čtení Vyprávění hned několikrát. Protože tohle není nějaký akční pozlátkový příběh vedoucí z bodu A do bodu B, tohle je o vyprávění (pardon, Vyprávění), které vede odkudkoliv přímo do nitra vaší duše. A srazí vás na kolena. Ursula je neodbytná milovnice svobody, je to anarchistka, jak ve své tvorbě dokázala hned několikrát (např. v mém oblíbeném Vyděděnci). Ursula je, ať už to zní jakkoliv, prostě zlatíčko. Děkuji za nádhernou knihu, děkuji za skvělý (a jistě komplikovaný) překlad. Takovéto fantasy já můžu. Jedna z nejlepších knih, co jsem letos četl. Tady pětihvězdičková škála hodnocení prostě nestačí. „Jste můj nepřítel. Pravověrný. Spravedlivý člověk ve službách spravedlnosti. Ten, který posílá lidi do vězení za to, že četli knihy, a který knihy pálí. Který pronásleduje lidi za to, že cvičí nesprávným způsobem. Který vysype léčivé byliny na zem a vymočí se na ně. Který zmáčkne knoflík a vyšle drony, aby shodily bomby. A ukrývá se v bunkru a nic se mu nestane. Pod ochranou Boha. Nebo státu. Nebo jakékoliv lži, kterou využije k tomu, aby zakryl svou závist a soukromé zájmy, zbabělost a touhu po moci.“... celý text

Donské povídky 1955, Michail Alexandrovič Šolochov

I když se odmyslí to propagandistické zaměření, pořád jde o formálně a stylisticky hezky napsané dobové příběhy.

Firemní návrh na dabing 2021, Básník Ticho (p)

Na přelomu sto/tísíciletí jsem s autorem občas sdílel stejný „akční“ sociálně/životně/stylový prostor. Co si hodně matně vybavuji, už tehdy mi jeho tvorba moc neseděla. Teď jsem se v tom jen ujistil. Na mě až moc experimentální, absurdně a výrazově expresivní. Většinou mi to přijde jako volně pohozená halda slov, z nichž jen tu a tam někdy některá vytvoří zajímavé sousloví či dokonce myšlenku. Zápal se upřít nedá, řada vydaných publikací svědčí o tom, že jde jistě jen o čistě subjektivní pocit a vztah. Poesie se ale vždycky hrozně blbě hodnotí, většinou se dá pracovat jen na kontrastu sedne/nesedne. Tady to nesedlo.... celý text

Vymazlené vraždy 2 2022, Milan Skála

Říká se, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Už se ale neříká, že to může být řeka lepší. A VYMAZLENÉ VRAŽDY 2 jsou lepší než ty první. Předně větší orientací na postavy a jejich charaktery. Pachatel prvního případu je sice v konečném kontextu dost blbec, ale jinak mě přesun koncentrace od „proč a jak“ na „kdo“ (ve smyslu charakteru) přijde mnohem zajímavější a poutavější. V prvních dvou povídkách sice pořád jde o v podstatě oddechové žánrové čtivo, s již zmíněnými zajímavými charaktery, smyslem pro humor a dobovými odkazy, ale na vyšší úrovni (čtivosti, dosahu, spokojenosti) než v prvním svazku. Co dvojku ovšem zvedá ještě mnohem výše, je příběh poslední, který se z tradičního krimi mění v hodně hluboké a mysl zasahující psychologické drama, které ve čtenáři i po dočtení nechá čistě soukromé zmatení a řešení – kdo je zde vlastně oběť a kdo padouch? Musím říct, že ŽANETA mě dost rozsekala a ještě teď, kdy píšu tyto řádky, ji pořád přemílám v hlavě. NÁVOD NA ZABITÍ MANŽELKY (***), NEVĚRA ŇOUMY (****), ŽANETA (*****).... celý text

Kniha kovu III 2018, Václav Votruba

„Dvacetkrát svý desky vobracím a pokaždý je to nářez, příbuzní se raděj vytrácí, říkají – ten kluk je blázen“ I (zatím?) poslední díl Knih kovu je pro mě zčásti nostalgická jízda (do první půle 90. let – Metal Celebration od Titanic byl snad vůbec můj první metalový vinyl, společně s Radegast a podle mě nejlepší českou heavy metalovou deskou Vzhůru přes oceán od Vitacit sjíždím dodnes, Kreyson mám rád dodnes, jejich první dvě desky patří ke zlatému fondu 90. let (Křižáci jsou hudebně grandiózní, textově bych z nich blil) a na zábavách Calibos jsem v 93/94 užil nejlepší část puberty), zčásti informativní záležitost o době (od cca 94/95), kdy jsem tuhle hudbu zcela vypustil. Ze zmiňovaných kapel té doby znám a poslouchám akorát Ascendancy a ty jsem poznal jen kvůli jejich bývalé klávesistce, která hrála v jednom horrorovém kraťasu a já ji zpovídal do Howarda. Na rozdíl od předchozích dvou dílů si mně neznámé kapely asi dohledávat a naposlouchávat nebudu, i přesto je to tradičně skvěle zpracovaná kniha. Vlastně, svým způsobem mě možná tenhle díl bavil nejvíce (snad pro tu naprostou neznalost). Byť tenhle styl metalu není úplně můj šálek, jsem rád, že se hraje pořád.... celý text

Doteky záhrobí 2009, * antologie

Ellen Datlow je pro mě už takřka sázka na jistotu. Nemusí mě nadchnout všechny povídky v jejích antologiích, vždycky jde ale minimálně o zajímavé příběhy. Protože to, kromě žánrového zařazení, Ellen hledá příběhy. A nejinak je to mu i u této duchařské antologie. Přiznám se, že jsem byl díky tomu specifickému tématu lehce na vážkách, ale nakonec to Ellen znovu dokázala. Žádná povídka není vyloženě špatná, navíc se zde kromě několika oblíbených autorů a autorek (Tanith Lee, Joyce Carol Oates či Stephen Gallagher) najde i plno nových zajímavých jmen a příběhů. Některé jsou spíše poetické, než aby vyloženě děsily, jiné zase opravdu hluboké až smutné (např. poslední TANČÍCÍ MUŽ kombinující Prahu, židovský holokaust a mystiku původních amerických obyvatel). Duchařiny pořád dokáží být obsahově i pestré i nápadité. Alespoň v této knize.... celý text