eraserhead přečtené 1295

Těžká doba 1955, Vasilij Aleksejevič Slepcov

Obrazy z ruského venkova druhé půle 19. století.

Pustiny 2001, Francis Paul Wilson

Hodně povedená sbírka drsných, zábavných a atmosférických thriller, horror a jedné sci-fi povídky. Obsahově, (sub)žánrově i formálně hodně velký rozsah, od klasických (dobrých) horrorů (včetně gore agitky KOŽEŠINY, která se dostala i do seriálu Masters of Horror), přes jednu z mých nejoblíbenějších lovecraftovských povídek (titulní PUSTINY), příběh Jokera až po příběhy o autorově zjevně oblíbeném rock and rollu. F. Paul Wilson mi zatím sedl mnohem více jako povídkář, než romanopisec (jeho PEVNOST i volné pokračování mě lehce zklamaly). Tahle sbírka se mi díky jeho zajímavému stylu moc líbí celkově, i ty nehorrorové věci. Jen mě mrzí, že v ní není má Wilsonova nejoblíbenější povídka Ménage Á Trois. 4,5*... celý text

Sborový zpěv (Třicet let české poezie) 1975, Miroslav Florian

Jednou vás opustím, modré hladiny vod, vás, kopce, k horám tam v dálce nizoučký schod, vás, noci srpnové, k dávným milenkám zvoucí, vás, lípy s bzučivým rouchem, lučiny skvoucí, divizny, proti nimž chudnou plápoly svic, jednou vás opustím navždy, nebude nic. (František Hrubín) Hrozně jsem se těšil na výběr básníků a básní tří dekád, jenže pak jsem knihu otevřel a zjistil, že je věnována 30letému výročí osvobození republiky. A to mi trochu zablikala kontrolka a úvodní část výběru tomu taky odpovídala. Jako nic proti poezii jako takové a tvorbě S. K. Neumanna (mám rád jeho anarchistické období), ale z některých jeho příspěvků zde by člověk až blil. Naštěstí se mé očekávání naplnilo a po oslavně osvoboditelských ódách (některé jsou hezké) došlo na výběr. A výběr místy opravdu hezký. Rád jsem se seznámil s novými jmény a vybraná tvorba např. Jarmily Otradovicové, Miloslava Bureše či Kamila Bednáře mě zaujala takřka vším. Tematicky nakonec záběr opravdu široký (kdo by to byl řekl, že může být tak zajímavá báseň o kopání studny). Takže jsem nakonec vlastně spokojen. Piš o tom, že nevíš nic. Řeknou, že víš všechno. (Kamil Bednář)... celý text

O dracích a Sedmi 2022, Tereza Kadečková

Svižné, akční cyberpunkové sci-fi s mezidruhovými vztahy, draky, sympaticky nesympatickým hlavním hrdinou a úžo růžovou obálkou. 3,5*

Nejpodivnější sexuální obřady, obyčeje a zvyky 2001, J. Talalaj

Kdybych chtěl být nekorektně ošklivý, napsal bych, že jde o encyklopedii lidské hlouposti. Ale jako soubor zvláštních a zajímavých informací to jde. Jen ten název je trochu zavádějící, sexualitě se věnuje sotva první třetina.... celý text

Masky apokalypsy 2013, Robert R. McCammon

Osmdesátková postapa mají své kouzlo. Obzvláště ta horrorová, byť silně líznutá fantasy duhou (jo, asi přesně takhle bych to označil). Masky apokalypsy jsou dost monumentálně rozjetý příběh s hodně sympatickými záporáky (ten největší je fakt zábavný řízek, z něhož krásně mrazí), zajímavými scénami (nejednou krásně horrorovými) a zápletkou zajímavou a strhující natolik, že mi nevadily ani četné biblické odkazy, až vtíravě očekávané a předvídatelné scény či snad povinná předurčenost a osudovost některých postav a vztahů (což mi většinou docela vadí a dojem z příběhů kazí). Co mi naopak trochu vadilo a dojem trochu pokazilo je několikaletý skok uprostřed knihy. To mi nesedlo. 3,5*... celý text

Její bolest 2012, Lenka Daňhelová

Tak málo slov, o psech, o bolesti, o životě, a tolik toho řeknou. Měsíc se zatměl mimo naše zraky. Na co to čekám? Až naučím se nečekat.

Pařížský masakr 1971, Jean Cassou

Láska a smrt za časů Pařížské komuny. To propojení dramatu lásky, života i historického osudu je fakt poutavé, zároveň však žádná z těchto částí nevystupuje do popředí a neupozaďuje ty ostatní. Není to jen drama Francouzské komuny, tedy historicko-politická črta, je to opravdu plnohodnotný příběh jednoho města, jedné lásky a několika životů v určitém historickém období. S poměrně syrovým závěrem.... celý text

Katedra filantromatematiky 1955, O. Henry (p)

Sbírka smutně veselých, tragikomických a lehce idealisticky úsměvných příběhů ze života (nejen) své doby. Krásná hra se slovy a jejich významy.

Kokoro 2020, Sóseki Nacume

Kokoro () lze číst jako svědectví o jedné době, a o měnících se časech a hodnotách, ovšem stejně tak jej lze číst i jako román o vztahu jedince a světa, o snaze pochopit a nahlížet svět kolem sebe s empatií, a také o údělu individualismu jako zodpovědnosti vůči sobě samému i ostatním, píše v doslovu ke knize Igor Cima. A mě vlastně nenapadá lepší popis a zhodnocení románu, než těchto pár výstižných vět. Hodně niterná záležitost, která čtenáře spíše vtahuje dovnitř než aby by mu otevírala něco obšírného.... celý text

Lublaň 2017, Meta Kušar

Poesie je o souznění a napojení. Při tak čistě subjektivním umění však k němu někdy prostě nedojde. A nemusí to nutně být vinou básníka/básnířky. Za autorku této sbírky budou spíše mluvit její četné překlady a ocenění než můj komentář. Já se na Lublaň naladit nedokázal, vám se to třeba povede.... celý text

Black Metal. I, Evoluce kultu 2021, Dayal Patterson

Uf, co k tomu napsat? Black metal poslouchám přes 30 let. Vlastně to je má nejoblíbenější (sou)část metalu, byť já sám jsem nikdy součástí black metalu nebyl. Jen jsem ho poslouchal. Protože se mi zamlouvá svým misantropismem, nihilismem, svým způsobem anarchistickým pohrdáním, otevřeností a antikřesťanstvím (a ano, částečně satanismem jako myšlenkovým a filosofickým směrem). A ta hudba a částečně stylistika mě prostě fakt chytá za srdce svou agresivností, pochmurností, chladem a bezútěšností. Vždycky mi přišel směšný BM konzervatismus, úzkoprsost, stádní true myšlení a zapšklost, sraly mě oblasti, kam se black dostával (NSBM). Vždycky ale bylo mým snem hrát v black metalové kapele, třeba se to ještě někdy vyplní. A poslední dobou zase black metal poslouchám hodně a objevuju jeho různá a zajímavá (nebo naopak nehezká) zákoutí. A součástí toho je vlastně i tahle kniha. Pro mě v přeneseném významu vlastně něco jako BM bible. Otevřela mi dveře black metalu opravdu široce. Líbí se mi, jak se nevyhýbá prakticky ničemu (vždycky mě sralo to našlapování po špičkách kolem NSBM), přesto to pojímá co nejvíce nezaujatě a hlavně z té informační stránky. Kniha mi dala spoustu nových informací a podnětů, líbí se mi, že dává prostor samotným tvůrcům někdy i rozsáhlými citacemi z rozhovorů, takže to není jen o kapelách, ale i přímo o jejích členech, o tom, co je hnalo, žene a občas sžíralo. A že to nejednou jsou fakt příběhy a osudy. Black metal prostě není, jako většina hudebních/myšlenkových hnutí, tak jednoznačný a přímočarý, jak by se mohlo zdát. Spousta citací různých BM tvůrců mě, stejně jako BM hudba, chytala za srdce a jako by mi mluvila z duše. Ta kniha samozřejmě nepojala všechno (i proto existují další tři části) ale jako analytický úvod do black metalu svou misi plní. Nejen pro tu informační, ale i obrazovou část. Pro mě parádní záležitost, kterou jsem hltal slovo po slovu, obrázek po obrázku.... celý text

13 děsivých těstovin 2017, * antologie

Jako mnoho novinek, i creepypasta šla zcela mimo mě. Narazil jsem na to až před čtyřmi lety na CreepyConu, organizovaném sestavovatelem a vydavatelem této knihy. I pak jsme se ale míjeli, až doteď, kdy jsem se začetl do prvního svazku z celkem tří knih. Zajímavé je už úvodní slovo, zmiňující v podstatě rozetření, rozpití současné creepypasty. Vlastně bez informačních technologií se z creepypasty stávají jen další obyčejné povídky. Jako autor se občas nebráním myšlenkám, že technologický postup, elektronika a informační technologie ztěžují psaní horrorových příběhů, protože s nimi musí autor počítat (proto tak rád v příbězích zacházím do historie). Na creepypastě se mi ale líbí, že ona naopak s tímhle pracuje a technicky vzato na tom stojí (několik příběhů vychází z tzv ARG či Dark webu). Nejen co se týče formy, ale i obsahu. V knize se nachází třináct zahraničních a třináct českých příběhů. Možná nepřekvapí, že ty zahraniční jsou kvalitnější (obzvláště hned dvě úvodní ČERVENÁ A BÍLÁ a hlavně BEZDOMOVEC jsou fakt pecky z nichž mrazí). Creepypasta nejednou operuje s ARG, tedy hrou na alternativní realitu. Tohle jde zcela mimo mě, popravdě, aniž bych měl v plánu se někoho dotknout, dodnes nechápu, jak si mohl někdo myslet, že The Blair Witch Project je skutečný. Abych to shrnul, jak vychází i ze závěru úvodního slova, některé z příběhů se vlastně transformovaly do klasických horrorových povídek. Knize nechybí a je třeba ocenit zápal vydavatelů, zpracována je fakt hezky, od obálky, přes ilustrace až po členění textu a doplňkové informace. Co by kniha potřebovala je důslednější editorská práce, některé věci až bijí do očí. K nějakému zápalu pro creepypastu asi všechny čtenáře ta kniha nenadchne, poskytne alespoň hned několik zajímavých a v jistých oblastech nápaditých strašidelných příběhů.... celý text

Utajené bitvy 1979, Alena Vrbová

Kdo by to byl řekl, že báseň o rakovině může být tak čtivá. Zajímavý průřez tvorbou básnířky, od prvních básní až po ty čerstvé. Nadhled i alegorická přímočarost.... celý text

Brána do sveta príšer 2015, William Hope Hodgson

Ne první, ale jedno z prvních propojení detektivního krimi, kosmické hrůzy a mysteriózního horroru. Kvalita a zaujetí kolísavé, atmosféra však slušná. HVÍZDAJÍCÍ POKOJ je naprosto skvělá povídka. Výborný doslov. 3,5*... celý text

Snuff 2009, Chuck Palahniuk

Psychologické rodinné drama v poněkud netypických kulisách.

Výlet pana Broučka do XV. století 1955, Svatopluk Čech

V podstatě nadčasové dílo, trefně oslovující i dnes. Zajímavé plynulým přecházením od věcí zábavných a komických k poměrně vážným. Miluju starou češtinu.

Lunapark 2012, Richard Laymon

Ty, kteří už od něj nějakou knihu četli může Laymon překvapit, jak v tomto v podstatě drama thrilleru zpočátku s horrorem šetří. Na druhou stranu to může být ukázkou, jak i tento čistě béčkový autor dokáže být ve svých knihách pestrý a odlišný. Příběh to není vůbec špatný, závěr je fajn, jen to nemusí být úplně to, co by čtenář mohl očekávat.... celý text

Odkud to přichází? 2021, Vladimír Mikeš

Za protektorátu visely v řeznictví nápisy Děkujeme vám, že nemluvíte o politice. Nemluvili jsme o ní, nebylo o čem, hovořily o ní atrapy salámů v prázdném krámě. Uf, podobná setkání mám rád, i když mě často na nějakou dobu zaseknou. Já jsem vlastně vůbec nevěděl, do čeho jdu. Líbila se mi obálka, zpracování knihy, čekal jsem klasické básně. Tohle je v podstatě básnická (nerýmovaná) reflexe uplynulého století, od konce první republiky, přes okupaci, druhou světovou válku, poválečné nadechnutí, únor 48, padesátá léta, 68, normalizace, polistopadová euforie, Havel, Zeman, Bureš v subjektivních vzpomínkách. Historické detaily se mísí s osobními vzpomínkami, postřehy a poznámkami. Autorovi v době psaní bylo přes devadesát a ten odstup, poznání, (ne)smíření a smrt již na dohled číší z každého slova (a o to jsou ta slova krásnější). Občas je to tak brutálně, syrově a nemilosrdně silné, že jsem musel přestat číst, dát si čas rozdýchat, co jsem si právě přečetl, nechat to pořádně do/vyznít, usadit se, rozchodit to. Po What Good Girls Do od Jonathana Butchera je tohle letos druhá kniha, která mě fakt zasáhla. () Na mrtvé si člověk zvykne, oči měli zavřené, byli vyhublí na kost, už ani jako lidi nevypadali. Smrti jsme se dotýkali dřív než dívčích těl, asi proto jsme potom žasli na jejich zázrakem.... celý text

Divadlo 1910, Lev Nikolajevič Tolstoj

Tři divadelní dramata, i když si tak trochu nedokážu představit, že jsou realizovány na prknech. Ale to je možná otázka doby. L. N. Tolstoj byl filosof, sociální a kulturní kritik a myslitel. Dost často se do jeho děl dostávaly jeho vlastní myšlenky, stávaly se základem. To je silně cítit i z těchto tří děl. V první hře zajímavě rozebírá tehdejší (?) realitu, kdy společenský, tradiční a křesťanský/církevní pohled na rozvod omezoval, ničil a bortil život lidí. Ve druhé hře se projevuje Tolstého kritika církevního pokrytectví, ústupků od křesťanských/Kristových zásad a jejího pochlebování a podlézání moci. Má silný sociální, v jistém ohledu až revoluční kontext/podtext ohledně přístupu k majetku. Taky se v ní projevují jeho autobiografické prvky jako by se jedna postava z díla svými činy prolnula se samotným Tolstým (pokud znáte jeho životopis, přijde to člověku až úsměvné). Je škoda, že hra není dopsaná, končí jen krátkými, nerozvedenými poznámkami. Poslední hra je krátká věc, snad spíchnutá horkou jehlou a neutkví v mysli tak jako předchozí dvě.... celý text