1. Domů
2. Autoři
3. Alena Vrbová
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 37
• Bazar 32
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 37 knih

Nové komentáře u knih Aleny Vrbové

V erbu lvice

„Knihu jsem četla zrovna v době, kdy v Jablonném v Podještědí byla ukradena lebka sv. Zdislavy z tamějšího chrámu. Četba byla zajímavá, ale požitek z ní mi kazil místy použitý starý sloh. Autorka možná chtěla více čtenáře vtáhnout do doby, u mne to mělo opačný efekt. Hvězdu strhávám i za obálku knihy, kde je použita filmová obálka s postavou herečky, která Zdislavu ztvárnila ve filmu.“... celý text
— Shardlake

---

Rašení

„Opět přehledně vylíčené období našich dějin skrze reálné postavy, které vyprávějí své příběhy. K přečtení tohoto dílu je opravdu nutné přečíst i předchozí, jelikož rody dále pokračují a navazují i příběhy. Je pravda, že souvětí má opravdu dlouhá, jak zde už přede mnou někdo psal, ale podle mě to není na škodu a určitě se v ději neztrácíte. Rozhodně mohu knihu doporučit jako přínosnou i pro ty, kteří nemají moc v oblibě dějepisnou literaturu, jelikož je veľmi čtivá. Autorka používá krásný jazyk.“... celý text
— maca_t

---

Pod kardinálskou pečetí

„Kniha je označená jako druhý díl, ale lze číst i bez znalosti prvního dílu. Skrze fiktivní postavu Jana Jiříka Kiowského, který je polským šlechticem a v mladém věku najde útočiště v Praze při cestě ze své rodné země ve které již nechce žít “v područí, na kolenou, a se znamením na čele”… prožíváme na pozadí historických událostí jeho životní příběh. V průběhu děje se objevují i reálné postavy z dějin, opět velmi krásným jazykem autorčiným vyvedeny do neskutečných detailů. Jako zpestření doplnění historických událostí doporučuji přečíst, přestože se jedná o náročnější čtení.“... celý text
— maca_t

---

---

Když kohout dozpíval

„Autorka popisuje krásným jazykem, až bych řekla básnickým, konkrétní období dějin skrze reálné a známé postavy. Je obdivuhodné do jakých detailů autorčina představivost, ač založena na čerpání z dobových materiálů, dokáže zajít. Určitě doporučuji jako zpestření seznámení s našimi dějinami, přestože je to trochu náročnější čtení.“... celý text
— maca_t

---

Pod kardinálskou pečetí

„Jan Jiřík Kiowski býval maršálem konfederace Walewského a teď utíká z rodného Polska do Prahy. V dějinách Polska se žádný z rodu Kiowských nepostavil králi. Hladový válečný rok 1772 vyvrcholil dělením polské země a pro Kiowskeho už zde není bezpečno. A tak hledá azyl v matčině rodné zemi a očekává přízeň svého strýce pražského arcibiskupa Antonína Petra Příchovského. Ani v Čechách ale není klidno. Vznešená mocnářka Marie Terezie pomalu pouští žezlo z ruky a její syn, regent Josef hodlá přikročit k reformám. Ve Vídni se cosi chystá proti církvi. Ve vzduchu visí šarvátky na poli náboženském, propukají vzpoury selského lidu, zápas o stavovská práva a českou korunu. Jan Jiřík Kiowski se s podporou své věrné staré chůvy Jadwigy snaží začlenit do své společenské třídy. Majetek, se kterým z Polska odešel, se pomalu začíná vytrácet a zůstat na výsluní společnosti není lehké. O to víc, když je v očích okolí stále cizincem. A nepomáhá ani jeho slavný český původ z matčiny strany, který se váže až k rodu Harantů. Ten byl úzce spjatý s rebelií praprastrýce Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, který skončil pod sekerou kata na Staroměstském náměstí při popravě představitelů stavovského povstání. Přes veškeré těžkosti se Kiowski brzy aklimatizuje a cítí souznění se zemí i s jejím lidem. Díky svým dobrým jazykovým znalostem se dostává do kontaktu s tajným spolkem vzdělanců, u kterých má možnost zúročit své krátkodobé studium na Jagellonské univerzitě. Překládá důležitou korespondenci a je tak velmi blízko historicky známých osobností spojených s národním obrozením. Mezi ně patří František Martin Pelcl, který připravuje vydání Balbínovy Obrany. Spolupracoval s abbé Josefem Dobrovským, který prosazuje českou historii, jazyk a písemnictví. Osvojuje si postoje Ignáce Borna, který poukazuje na pokrokové tisky a moudrost v knihách francouzských autorů, vnímá osvícenství v duchu nové filosofie. Kiowskeho životní osudy přináší také komplikované vztahy s druhým pohlavím, které se ne vždy vyvinou podle jeho představ. Román zachycuje období od roku 1772 až po následné roky po dobytí Bastily, počátky 90. let 18. století. Převážná část se odehrává v Praze, ale nemine nás ani „výlet“ do sídelního města monarchie Vídně, díky kterému máme možnost porovnat pompéznost roztančených Vídeňanů s pochmurnou, ponurou a nemocemi postiženou Prahou. Právě ve Vídni Kiowski potká poprvé Mozarta, který ho naprosto uchvátí. A pak zde máme ještě jedno místo. Kdo četl předchozí část této volné trilogie, určitě ho zajímá, jak dopadl rod Linharta Mukena, kameníčka z lineckého rynku, který přivandroval a usadil se nedaleko Žinkovy. V samostatné dějové lince, (která pro čtenáře, kteří předchozí knihu nečetli, může dělat dojem, že je tam jaksi navíc,) se ukazuje, že se rod za století značně rozrostl. Největší přínos pro děj románu vidím v této dějové lince hlavně snahu ukázat, jak postupovaly nepokoje a stavovské vzpoury, které se formovaly a dále táhly ku Praze. A to jak zde od západu, tak z druhé strany z Podkrkonoší. Kniha je trochu náročnější na čtení. Text obsahuje spoustu archaismů, historismů a občas i stavba věty evokuje zastaralý styl projevu. Přesto ale není nijak složitě komponovaná a čtenář si velice brzy na tento způsob přivykne. Obsahem přináší ucelený pohled na velkou část české historie 18. století s návaznostmi na širší evropské dějiny. Autorka zakomponovala do příběhu nejen obecně známé historické souvislosti, ale obohatila ho i některými perličkami. Ať už to jsou třeba zdeformované ušní boltce Mozarta, nebo příkaz Josefa II. o zákazu nošení korzetů. Historický román „Pod kardinálskou pečetí“ je druhým dílem volné trilogie „Když kohout dozpíval“. Spojovacím článkem s předchozí knihou je rodový původ hlavního hrdiny Jana Jiříka Kiowskeho, jehož matka Sibyla Harantka Příchovská, byla dcerou bratra popraveného Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic. V prvním díle trilogie je postava Sibyly zmíněna velmi okrajově a nehraje v románu žádnou podstatnou roli. Jak odstup tří generací, tak časová proluka přes 120 let, umožňuje brát knihu jako samostatný historický román. Pokud ale patříte mezi milovníky historie, tak oceníte obě knihy, které nabízí návaznost dobovou atmosférou, posloupnost důležitých událostí a nálad v delším časovém horizontu našich českých dějin.“... celý text
— a.k