eraserhead přečtené 1295

Černé květy 1970, Cyprian Kamil Norwid

„Číst, to znamená prohlubovat výrazy, tak jako tesat sochu neznamená jen olizovat, což dokáže s kamenem i vlna tak jako malovat to neznamená natírat barvou. Tak jako žít a milovat to neznamená občas se setkat a srdečně se obejmout.“ S polským básníkem, malířem a ano, myslitelem, C. K. Norwidem jsem se poprvé setkal, když jsem pro antologii Polské noční můry překládal povídku Łukasze Radeckého Vade-mecum, který Norwida učinil jedním z hlavních hrdinů svého příběhu a protkal ho úryvky z jeho básní. Já si tak musel pořídit hned dvě knihy s Norwidovými básněmi, abych pochopil a správně přeložil. K úplnému přečtení první z nich jsem se ale dostal až teď. A musím říct, že si mě Norwid získal. Patřil k těm básníkům, jimiž život doslova vláčel, nejen po světě, ale i bídou a utrpením. Což se, samozřejmě, projevilo i do jeho tvorby, která je až nádherně temná, chmurná a melancholická. Jak je u této edice Klubu přátel poezie zvykem, kniha nepředstavuje jen výběr z autorovy básnické tvorby, ale i z jeho myšlenek, dopisů, prohlášení o autorovi od jiných lidí a úvodní životopisnou esej. „Když slzy tečou, šátkem je stírají; když vytéká krev, s hubkami spěchají, ale když duch crčí pod knutou moci, nikdo s ochotnou rukou nepřiskočí, až bůh bleskem rozštěpí mrak. Teprve pak!“... celý text

Cabal - noční rasa 1995, Clive Barker

Asi jsem NOČNÍ RASE musel dospět, protože před tím čtvrt stoletím mi poprvé moc nesedla. Pak jsem byl zřejmě ovlivněn filmovou adaptací a teď jsem překvapen, jak hodně se ta adaptace od románové předlohy liší. Např. hlavní postavou, protože v románu děj táhne ženská postava Lori. Teď mi CABAL sedl perfektně, teď jsem si užil hloubku tohoto příběhu o lásce, individualitě a jinakosti i všechno jeho poselství (tolik je v něm z Barkera samotného). Je zajímavé to srovnání po letech, kdy se ví více než tehdy. Najednou spousta věcí dostává nový a jasnější výraz. CABAL je strohý a krátký, ale říká toho tolik.... celý text

Zlatý oblak 1975, Stanislav Kostka Neumann

„Den ze dne přijímám Danae zlatý déšť mezi svá tvrdá stehna.“ Páni, jestlipak si Neumann uvědomoval, jak to může vyznít? Pravděpodobně jediný Neumannův román, který je ve skutečnosti spíše esejistickým slepencem různých myšlenek a pohledů (nejen své doby, ale i autorova světonázoru) na různá témata (láska, postavení ženy ve společnosti, homosexualita, práce vs. kapitál apod.) propojených romantickou linií mladé dívky a (po)staršího malíře. A vlastně to není úplně špatné, dá-li čtenář stranou nejednou až zapálenou snahu ventilovat autorovy myšlenky, dostane zajímavě napsaný obraz své doby (počátek 30. let), hezký romantický opar prostoru a času, a možná náhled určitých jedinců rozdílného věku v určitém časovém období. A v nejednom případě i zajímavé pohledy. Neumanna sleduju od jeho počátků, je mi sympatické jeho anarchistické období, pořád nemůžu pochopit jeho myšlenkový (vele)toč po roce 1918 (byť nebyl tak zřídkavý) a vždycky by mě zajímalo, co by říkal a dělal po roce 1948.... celý text

Zpěvy sladké Francie 1956, * antologie

Jedním slovem: Krása.

Lunapark 2013, Stephen King

Až na pár výjimek (Řbitov zviřátek) miluju horrorového (!) Kinga 70., 80. a 90. let. Napsal ten nejlepší horrorový román co jsem kdy přečetl a nepředpokládám, že ho někdy někdo překoná. Naše cesty se rozešly po roce 2002, kdy jsem znechuceně dočetl Čaroděje a sklo. Od té doby jsem četl jen pár Kingovek (asi bych je spočítal na jedné ruce) a ty mě dvakrát nezaujaly (Za soumraku) nebo přímo zklamaly (Puls). Výjimkou je jen román Ostrov Dumma Key (ale to jen proto, že v něm King vykradl sám sebe právě z 70. až 90.) a výborná povídka N ze sbírky Za soumraku. Proč tak dlouhý úvod? Protože jsem měl chuť LUNAPARK okomentovat jen výčtem Kingových knih, které mi při jeho čtení vyskakovaly na mysl (od Mrtvé zóny, přes Cyklus vlkodlaka, Pavučinu snů až po Pytel kostí). Od počátku století mi prostě King už patrně nemá co nabídnout, nic, co by mě fakt zaujalo. LUNAPARK je jen tendenční, neoriginální, předvídatelný, ohledně postav kingovsky tuctový a kýčovitý, nezajímavý příběh balancující na hraně nudy, do níž nespadne jen díky Kingovu umění čtenáře prostě a bezostyšně ukecat (a tady se mu to povedlo jen tak tak). S dalším (po)mileniálovým Kingem si dám zase dlouhou pauzu (a spravím si chuť nějakým jeho předmileniálovým horrorem). 2,5*... celý text

Saturnské básně / Galantní slavnosti / Romance beze slov 2016, Paul Verlaine

Zpočátku jsem se nemohl naladit, pak jsem ale došel ke skvělé a nádherné básni V LESÍCH a od ní už to šlo. Kromě zmíněné básně se mi hodně líbily celé GALANTNÍ SLAVNOSTI.... celý text

Zlatá kniha komiksů Vlastislava Tomana 2013, Vlastislav Toman

Možná je můj komiksový skepticismus lehce zvláštní, když jsem na nich vyrůstal. Přesně tady na těch. Jako jo, bylo a je to fajn dobrodružství, byť Kruan mi přijde pořád to samé dokola a vždycky mě štval nevyužitý potenciál Hor-tidů, to držení se při zdi u nich a jejich rychlé konce. Zasloužili by si mnohem větší prostor. Jako souborné vydání je to ale moc hezká práce. Hvězdičku navíc z nostalgie.... celý text

Hřbitov šílenců 2003, Ray Bradbury (p)

Já tedy nejsem žádný velký znalec Bradburyho díla, ale něco takového jsem od něj nečekal. Druhá Bradburyho kniha, u níž forma předbíhá obsah (aniž by mu nějak škodila). Ten příběh není tím, čím by se mohl zdát a je možné, že si každý v něm objeví trochu něco jiného. Při čtení mi na mysl částečně vyskakovaly knihy jako Mistr a Markétka, Malpertuis nebo můj oblíbený autor Bret Easton Ellis. Kdo by to byl řekl, že z toho nakonec vyleze až magicky mysteriózní detektivka o pátrání po stopách jedné dvacet let staré autonehody, vysvětlujícím závěrem zacházející až do krvavého románu. 3,5*... celý text

Hry a semináře – úplné vydání 2009, Zdeněk Svěrák

Možná trochu paradox, mám rád cimrmanovský humor (byť mi občas místy přijde lehce infantilní), mám rád filmový humor Svěráka i Smoljaka (Svěrák dokáže vymyslet skvělý vtip, Smojlak ho zahrát) ale lidsky mi oba moc neseděli a nesedí (Svěráka v podstatě nemůžu skoro vystát). DJC je v podstatě úkaz, nikdy jsem je neviděl naživo, znám jen z gramofonových a televizních záznamů, jsem hodně rád, že je mám teď souborně i v knize. Co k tomu napsat? Po kokot citování hodných a již vlastním životem žijících hlášek (Kam se hrabe Bitner, to se nedá srovnat!), skvělý slovní, popkulturní a ze života humor. Lidský, živý, úsměvný, nejednou sdílený. Má nejoblíbenější pětice her: Záskok, Dobytí severního pólu, Dlouhý široký a krátkozraký, Akt a Švestka.... celý text

Červi v hlavě 2022, * antologie

Svým způsobem výsledek jednoho kurzu tvůrčího psaní, na němž se sešli žánrově stejně postižený autor a autorky, nedopadl úplně špatně. No, na originalitu se tady vždycky tak úplně nehraje, ale i tak dokáží nápady a pointami (ale i stylem a napětím) některé povídky velmi mile překvapit (HOUPACÍ KŘESLO, JEN PŘES JEHO MRTVOLU, MÁRNICE, STATEK, VÝZKUMNÁ ČINNOST). Temnější, napínavé, dramatické příběhy pro ty, kteří upřednostňují mystérium, nadpřirozeno, neobyčejnost, znepokojivost, náznaky a atmosféru před přímou explicitností. A to v širokém věkovém rozhraní, což je taky fajn. Vlastně jako pozitivum a potěšující fakt vnímám, že bych nedokázal autora a autorky nějak seřadit podle oblíbenosti nebo toho, jak mě svou tvorbou zaujali. Každý/á z nich napsal nějakou zajímavou i slabší povídku. Líbily se mi tmavě laděné ilustrace, z nichž detaily vystupují až po delším sledování. Má to skvělou atmosféru.... celý text

Billy Silver 2022, Daniel J. Volpe

Nemíním to nijak negativně a průřez celou dosavadní edicí Zrnek to některými pozicemi popírá, ale v rámci žánru nabízí tato edice nejednou ryze oddechové čtení. V tom nejpozitivnějším smyslu slova. A Billy Silver je čisté oddychové extrémně horrorové čtení. Zápletka je v podstatě banální, ale o ni vůbec nejde a tohle je zrovna případ, kdy to nijak nevadí a není na škodu. Bude to znít jako brutální klišé, ale extrémní/hardcore horror není pro každého, ne každý ho zvládne a dokáže si ho užít, ne každému sedne. Billy Silver by mohl být jakýmsi lakmusovým papírkem tohoto vztahu. Abych to tedy shrnul svižná žánrová jednohubka, která se neohlíží na nic a nikoho, včetně čtenáře. Potěší toho, komu tyhle ingredience chutnají, odpudí toho, komu ne. Chápete? Když vám nechutná kafe, můžou ho udělat sebelepší jak chtějí, ale neoceníte to. Mě kafe nechutná, extrémní hardcore horror si dávám s nášupem. Četl jsem lepší extrémní horrory, ale i spousty horších. 3,5*... celý text

Sestry Makiokovy 2010, Džuničiró Tanizaki

Tři sestry po japonsku. Ony jsou vlastně čtyři, ale jedna je dost v ústraní a ústřední jsou dvě nejmladší dosud neprovdané. V podstatě je obecným rámcem celého monumentálního příběhu snaha provdat druhou nejmladší. Román hodně zvláštní svým stylem. Tanizaki jako by se nesnažil napsat příběh, ale zachytit, vykreslit, zakonzervovat dobu předválečného Japonska. Tradice, zvyky, sociální i lidské pochody. Popisně rozmáchlé dílo zachycující myšlenkové pochody, pohledy hned z několika stran, fungování určitých věcí (opravdu nádhera, živě vidím, jak by dnešní redaktoři škrtali jak najatí). Tohle mě až uchvátilo. Tím vším se však prolíná v podstatě hned několik dějových linií charakterově různých a odlišných čtyř sester. Ač se děj odehrává v době jistých zvyků a tradicí, v době kdy zřejmě to nejdůležitější bylo co na to řeknou lidi a jak před nimi budeme vypadat, v zemi, kde ještě dnes obecně ženy nemají na první pohled úplně tak svobodné postavení, příběh skvěle vykresluje, že i v těchto mantinelech se dalo poměrně obstojně kličkovat a ženy si dokázaly vydobýt jakýsi vlastní manévrovací prostor. Nejkrásnější na díle je fakt, že dokáže čtenáře přenést do místa dění, vtáhnout ho do popisovaných věcí, učinit ho jejich součástí.... celý text

Cigánské melodie a jiné písně 1955, Adolf Heyduk

Hodně dobře zvolený výběr z díla, zobracující celou autorovu básnickou šíři a schopnost naplňovat slova obrazy.

Černá křídla Cthulhu 5 2020, * antologie

V úvodu knihy editor S. T. Joshi píše o tom, že jsme vystaveni nebývalé záplavě tvorby, která nese označení lovecraftovská, že už se ozývají hlasy, jež se dotazují, zda jsme svědky jakési bubliny, která jednoho dne praskne a že jako v každé jiné sféře i v současné lovecraftovské fikci existuje spousta tuctových věcí. A já za potvrzení těchto slov považuji od třetího dílu právě tuto sérii antologií. Poslední dobou mě u komentářů k posledním dílům této série baví komentáře typu tohle ocení každý, kdo má rád HPL apod. Právě proto, že mám tvorbu HPL hodně rád mě tohle fakt nebaví. Ze zdejších dvaceti příspěvků mě zaujala jen ŽENA V PODKROVÍ a částečně DENÍK PŘÍČETNÉHO ČLOVĚKA. Jinak je to prostě nezáživná a nudná šmíra bez špetky invence, napětí a mrazení. O hrůze nemluvě. Spíše než zajímavý příběh se autoři a autorky snaží napsat lovecraftovský příběh a jde to prostě vidět. Proti gustu žádný dišputát, ale než tohle, to raději samotného mistra. Do šestky už nejdu.... celý text

Závěť a jiné balady 2018, François Villon

A já si říkal, odkud některé ty verše znám. A ono z Majora Zemana. Občas krásná hra se slovy, schopnost prásknutím bičem vyjádřit hromadu věcí. Občas úsměvné. Četlo se to fajn, ale jsem hned připraven jít o dům dál, tam, kde vítr mě lehce vál. A další verše prohrábnout hráběmi očí, slova se totiž do strany bočí, protože sejde-li z nich, do mysli jako by kdosi pích. A frrr, z mozku proudem pryč si fičí, byly tu, ale už jsou v... celý text

Slovensko - Krimi 2022, * antologie

Na této knize byl odveden fakt kus hodně dobré práce. Nejen, co se týče (žánrového) výběru jsou tu klasické krimi, akčnější krimi, až dojemně smutné příběhy, drsnější thrillery a v několika případech příběhy zabíhají až k pomezí mrazivého/temného horroru. Nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, že krimi může být tak pestré. Kniha je však opravdu nádherná už svým provedením barevné ilustrace, sazba, úvody k povídkám, autorské medailonky. V tom úplně nejlepším provedení nabízí komplexní box, v němž kromě klasické knihy najdete 3CD a flash audio zpracování s originálním hudebním podkresem. Slovenský výběr uzavírají povídkou dvou českých autorů. Tohle je kniha dělaná fakt s nadšením a radostí.... celý text

Omen: Ďáblovo znamení 1992, David Seltzer

Samozřejmě jsem, počátkem devadesátek, viděl jako první sedmdesátkovou filmovou adaptaci, hezky v kině, na velkém plátně a (coby náctiletý satanistickým black metalem ovlivněný smrad) náležitě si ji užil, byť jsem u hřbitovní scény s rottwailery kvůli mé tehdejší fóbii ze psů z kina málem utekl. Ke svému překvapení a štěstí jsem jen o pár dnů později v knihovně narazil na literární předlohu a ač mám ten film hodně moc rád a řadím ho ke svým nejoblíbenějším horrorům, jsem si knihu užil ještě více. Protože je o něco temnější a atmosféričtější. A já jsem prostě knihomol, který má raději písmenkově-slovní formu ve spojení s vlastní představivostí. A tak se zrodila má obliba satanských a démonických horrorů. A bylo to dobré. Tohle je prostě ve své lehkosti, přímosti, údernosti, působivé strohosti a temnotě pecka, kterou si užívám pokaždé, když se k ní vracím. Zatím nejlepší a nejpůsobivější horrorové zapojení biblických prvků, co znám.... celý text

Petr píše :-) 2015, Petr Fiala

Jen mi zvolna docházelo, že jednou z nejdůležitějších svobod je svoboda prožít svůj život, jak sám chci. Už žádní Oni, žádné výmluvy, žádné kdyby, žádný ažpak. Mňága & Žďorp byla pro mě dlouho přesně ta kapela, kterou jsem si nikdy záměrně nepouštěl ani ji nevyhledával, ale tak nějak jsem o ní stejně věděl. Poprvé jsem ji pořádně slyšel až před dvěma lety, kdy jsem navštívil jejich koncert (protože když dojeli z té jejich prdele do té naší prdele, to se cení a člověk má chuť podpořit). Ke svému milému překvapení jsem zjistil, že navzdory výše zmíněnému, jsem si s nimi stejně tak třetinu setu broukal, protože jsem to znal. A na tom koncertě jsem si také koupil tuhle knihu, protože Protože jsem měl hrozně rád pořad Ladí neladí, který Petr spolumoderoval a přišel mi tam hrozně sympatický, obecně i jeho názory. A hrozně sympatický mi přišel i na tom koncertě, stejně jako kapela, kterou jsem od té doby začal poslouchat záměrně. No a když jsem letos navštívil Mňágu podruhé, tak jsem se na tu knihu konečně vrhl. A Fiala je mi sympatický zase o něco více. Líbí se mi jeho rychlost trefného postřehu a smysluplné reakce, líbí se mi jeho smysl pro humor a krásnou hru se slovy. Líbí se mi jeho nadšení. Je to přesně ten muzikant, který se blíží mé idealistické představě. Tohle všechno mi kniha odhalila a dala. Kdybych měl její obsah shrnout jednou větou, zněla by asi takhle nějak: Ukáže, co dělá muzikant v době, když vy si pouštíte jeho písně. Mnohovrstevnatý náhled do chodu a fungování kapely, do soukromí a zázemí muzikanta, do jeho myšlenek, života a ohlížení se (tyhle vzpomínkové pasáže mě bavily nejvíce, u jeho vzpomínání ohledně Rytmuse jsem se málem pochcal smíchy). Možná jsem si k Petrovi a Mňáze hledal cestu dlouho, ale jak zpívá klasik, i cesta může být cíl Takže? Takže dobrý! Svět je samozřejmě jen jeden, všechno ostatní jsou povídačky pro hloupé děti, kterými bohužel všichni tak trochu jsme. Vzduch ani slunce nikomu nepatří, že?... celý text

Lovci duchů 2016, Neil Spring

Spíše rodinné drama než duchařský horror. Spíše pro konzervativní tradicionalisty.

Flanderské legendy / Svatební cesta 1979, Charles de Coster

A taktéž z Lille, z Gentu a z Brug přicházely jsou k němu najkrásnější hofarty lehké a panečnice helmbrechtné, ježto mají na pažích cejch svůj hanbivý vypálený, a frejovaly a nešlechetně a hovadsky se spojovaly s ním i jeho kumpány (). Spolu s řečenými merhyněmi, hurvami a harpannami hejrali a trejrali pánové svrchu jmenovaní bez přetrží a loupilo všeckno hubencům svým poddaným, obilí, sejry, slepice, kokoty, krávy, telata a selata. Jako já chápu, že to dneska dá málokdo, ale ten jazyk, ta archaická čeština Flanderských legend, je prostě úchvatná a okouzlující. Čtyři příběhy na pomezí legend a mysteriózních příběhů a jedna realistická novela o fakt obr svini. První zaujme svým podáním, druhé vykreslením postav. Kterýž, vletěv do vody hlavou před se, prorazil břich psa zcepenělého juž dávno a unášeného proudem, jakož mají mrchy ten zvyk a obyčej. A vrazil sobě řečeného psa na hlavu tak znamenitě, že ho nemohl zbýti, an měl obě ruce zaměstnány plaváním, a tvář měl všecknu zmazánu od smradlavého slizu a hňusu.... celý text