Červi v hlavě

28.12.2023

Další skvělá horová sbírka, která zahřála moje strachu chtivé srdéčko. Nejvíc se mi líbily povídka Houpací křeslo, Našeptávač a Márnice.

31.10.2023

Suprová hororová knížečka, která je jako stvořená pro zimní večerní čtení v houpacím křesle! Naprosto mě dostala povídka od Karin - Houpací křeslo, kde jsem zrovna seděla! Miluju napětí, strach.... Ty povídky byly prostě super!

30.10.2023

Kniha je poskládaná z dvanácti povídej různých autorů, jak už to bývá ne každá povídka sedne každému pro některé jsou málo děsivé/hororové pro jiné zase příliš

Jsem velká milovnice hororu a různých nechuťáren a zvráceností takže tato kniha mi sedla jak mé modré vlasy

Všechny povídky měly něco do sebe, každá byla svým způsobem originální a všichni autoři mají mé velké díky, ale ráda bych vyzdvihla tři které mě zaujaly nejvíce

Jako první určitě Houpací křeslo od Karin Novotné -

povídka byla perfektní , napětí bylo správně dávkované a Karin si skvěle prohrávala s naší zvědavosti a strachem, závěr byl famózní a dobře zapadl do celkové atmosféry

Druhá povidla je od Jiřího Koreše - prosím, potichoučku!

Tohle bylo úplně jiné kafe, člověk od začátku měl předtuchu kam to vlastně bude směřovat ale i tak během čtení mi běhal mráz po zádech

A závěrem opět od Karin Novotné - nekoukej ven

Tato povídka mě naprosto dostala, úžasně propojení scifi a hororu v jednom, autorka nám opět dává vše v malých dávkách, jak popis depresivního místa tak o okolnosti v jakých se nacházíme , úžasná povídka z které si dokážu představit i kompletní knihu popřípadě film ! Za mě největší topka v celé knize

06.10.2023

Tahle knížka je malá formátem, ale je to velikán svým obsahem :) Už na základní škole jsem se zamilovala do Stephena Kinga a jeho tvorby. Od té doby je hororové čtení můj oblíbený žánr, jen těch knih, které by opravdu stály za to, moc není :/

Ovšem v této knize povídek jsem měla tu čest na pár stránkách čelit svým strachům a fobiím a hrozně jsem si to užívala :D

Všechny povídky měly něco do sebe, ovšem ta jediná, při které jsem měla opravdu husí kůži byla Houpací křeslo od Karin - tam bylo vše, napětí, duchařina, i takový ten wtf moment, který prostě v knihách miluju :)

Další povídka, kterou bych si klidně přečetla i jako knihu, byla Nekoukej ven, opět od Karin - a wow, brutální postapo hororové sci-fi či kam tohle zařadit, ale svým způsobem reálné a o to víc děsivé :O

Dále na mě velmi zapůsobily povídky od Jarky Pelikánové, Márnice i Výzkumná činnost byly skvělé. Márnice byla strašně smutná, Filipa mi bylo celou dobu hrozně líto :( A Výzkumná činnost? Brutální a syrové morální dilema jako blázen, korporát a co vše jsou lidé ochotní udělat když jsou ve finanční tísni a chtějí ochránit své blízké? Hodně povedené :)

V neposlední řadě musím vyzdvihnout i ilustrace, které naprosto geniálně dokreslily celou atmosféru :)

Knihu doporučuji všem fanouškům hororů všeho druhu, bude se vám to líbit, každý si tam najde to své :)

10.09.2023

Svým způsobem výsledek jednoho kurzu tvůrčího psaní, na němž se sešli žánrově stejně postižený autor a autorky, nedopadl úplně špatně. No, na originalitu se tady vždycky tak úplně nehraje, ale i tak dokáží nápady a pointami (ale i stylem a napětím) některé povídky velmi mile překvapit (HOUPACÍ KŘESLO, JEN PŘES JEHO MRTVOLU, MÁRNICE, STATEK, VÝZKUMNÁ ČINNOST). Temnější, napínavé, dramatické příběhy pro ty, kteří upřednostňují mystérium, nadpřirozeno, neobyčejnost, znepokojivost, náznaky a atmosféru před přímou explicitností. A to v širokém věkovém rozhraní, což je taky fajn. Vlastně jako pozitivum a potěšující fakt vnímám, že bych nedokázal autora a autorky nějak seřadit podle oblíbenosti nebo toho, jak mě svou tvorbou zaujali. Každý/á z nich napsal nějakou zajímavou i slabší povídku. Líbily se mi tmavě laděné ilustrace, z nichž detaily vystupují až po delším sledování. Má to skvělou atmosféru.

15.08.2023

Dvanáct hororových povídek, které si získaly mé srdce. Každý autor má své specifické psaní a svého čtenáře si 100% najdou všichni.

Vybrala jsem pár nejlepších povídek. Pro mě.

Návštěva
Houpací křeslo - NEJLEPŠÍ povídka, kterou bych klidně četla pořád dokola
Dům na konci vesnice
Nekoukej ven

Tato úzká knížečka skrývá čtivé poklady, které jsou strašidelné a napínavé. A každý poklad se od sebe liší, takže se čtenář vážně nenudí. Odehrávají se na hřbitově, ve výzkumném centru, ale například i v autobuse.

Obrovské plus příběhům dodávají ilustrace, které obstaral @jiri.dvorsky. Nádherné! To v knihách prostě miluju.

Doporučuji všem, co mají rádi hororové příběhy. Pokud ale nemusíte povídky, tak nebojte! Tady vám určitě vadit nebudou.

12.06.2023

Asi jsem se ještě nesetkal s tak originální a nápaditou sbírkou povídek, jako jsou Červi v hlavě. A přitom se jedná o čtyři nadějné spisovatele, kteří se sešli na kurzu tvůrčího psaní, a kteří jsou pohromadě tak dobří, že jim Golden Dog dal možnost vydat i samostatnou knihu. Přiznám se, že na první dobrou mě hodně zajímalo, jaké ty povídky budou.

Povídek je nakonec dvanáct. Tři povídky na každého spisovatele. Jdoucí po sobě ve třech povídkových vlnách. A musím říct, že ve všech ohledech se jedná o povídky, které za přečtení jednoznačně stojí. A to i přesto, že se tu prolíná celá řada hororových témat a i když tu jisté spojitosti v rámci žánrů jsou, ve výsledku stejně nevíte, co s každou další povídkou přijde.

Od Jarky Pelikánové se mi nejvíc líbila povídka Dům na konci vesnice, psychologická duchaplná záležitost. Od Karin Novotné jednoznačně děsuplné Houpací křeslo, které si vysloužilo i nejlepší pointu ze všech povídek. Od Kristýny Lyach Jen přes jeho mrtvolu, která vypráví příběh duchů, co by se z onoho světa rádi dostali do světa živých a od Jirky Koreše doslova strašidelná psychologická Návštěva.

11.06.2023

Červy v hlavě

Počet strán : 216
Žáner: #horor
Vydavateľstvo: #goldendog

Spřízněnou duši můžete potkat kdekoli. Autoři této sbírky se setkali na kurzu tvůrčího psaní, kde se jim začalo říkat horor tým. Jestli milujete hřbitovy, přízraky, vetřelce, psychopaty, příšerná tajemství a čas od času vás děsí i vlastní děti, držíte v ruce knihu přesně pro vás.

Červy do hlavy vám nasadí Karin Novotná, Kristýna Lyach, Jarka Pelikánová a Jiří Koreš. O zbytek se postará svými ilustracemi Jiří Dvorský.

Tak čtěte, protože nikdy nevíte Hele, co se to té paní před vámi hemží ve vlasech?
--------

Mám veľmi rada takéto poviedkový knižky a hlavne v hororovom podaní, niektoré boli výborné duchariny niektoré úplne nezmysly ale zamrazili.

Najviac sa mi páčili
- Houpaci křeslo
- Dům na konci vesnice
- Márnice

Jiří Koreš - Návšteva

Karin Novotná - Hlupáci křeslo

Kristýna Lyach - Jen přes jeho mrtvolu

Jarka Pelikánová - Důn na konci vesnice

Jiří Koreš - Prosím, potichoučku!

Karin Novotná - Našeptávač

Kristýna Lyach - Tá druhá

Jarka Pelikánová - Márnice

Jiří Koreš - Statek

Karin Novotná - Nekoukej ven

Kristýna Lyach - Tvořitel

Jarka Pelikánová - Výzkumná činnost

Štafeta č.25

ďakujem za štafetový knihu @knihaopate a určite odporúčam prečítať

#kniznastafeta
#kniznarecenzia #knihomolka #kniznizavislaci

28.04.2023

Chtěl bych se připojit k nadšení ostatních hodnotitelů, ale bohužel tak v tomto případě učinit nemohu. Ne proto, že by tato kniha byla špatná, jen... ve mně nezanechala příliš výrazné pocity. U mnohých povídek jsem po načrtnutí situace prakticky ihned odhadnul, jak celá záležitost skončí. Technicky jsou povídky vystavěny zdatně, nicméně občas zapomínají čtenáře konfrontovat více do hloubky. Najdou se čestné výjimky, některé příběhy jsou velice fajn; jen by to chtělo nebát se přitvrdit.
Vzhledem k různorodým autorským stylům mi nepřipadá fér porovnávat autory mezi sebou; byť mi pochopitelně někteří z tvůrců seděli více a jiní méně. Z tohoto důvodu nemohu jmenovat ani oblíbené povídky (můj favorit či favoriti by z toho jasně vyplynuli), jen dodám, že všichni autoři odvedli slušný kus práce. Jen tak dál! Velkým plusem této sbírky jsou jednoznačně skvělé ilustrace od Jiřího Dvorského, které povídky vhodně doplňují; snad jen na závěr kacířsky zmíním, že jsem evidentně jeden z mála čtenářů, kterého nezaujala obálka.
Prima sbírka nadějných autorů, která potěší čtenáře klasičtějšího hororu.

28.04.2023

Další povedená hororová antologie z dílny Golden Dog, která zaujme už svou "šílenou" obálkou. Tentokrát kniha poskytla prostor pro tvorbu čtyř autorů, kteří do knihy přispěli každý třemi strašidelnými kousky. Jednotlivé povídky jsou nápadité a v člověku vyvolávají děsivé pocity s různou mírou strachu. Knihomil se nenudí, neboť každá podivná jednohubka má jinou příchuť anebo pachuť ? :-)
Každopádně doporučuji ochutnat.

26.04.2023

Asi zjišťuji, že povídky to se mnou budou mít těžký. Ale myslím, že oni to tak jednoduché nemají vzhledem k tomu, že jsou kratší, než příběh odehrávající se na 500 stránkách, a není tam takový prostor pro seznámení s postavami a budování delší atmosféry. A pro mě je to ten kámen úrazu, kdy mě málokdy něco zaujme.
Naštěstí povídek je v knize více a dokázala jsem si mezi nimi vybrat pár, které mě zaujaly a dokázali mě znepokojit. Přesto bych ocenila nějaké vysvětlení, ale já dávala vždy přednost jasným koncům a takové to domysli si sám nebylo pro mě.
U některých příběhů jsem tu nutnost pocítila víc, než u jiných a chtěla odpovědi na místo spoustu otázek.

Četlo se mi to každopádně dobře a neřekla bych, že jsem se nudila. Styl psaní mi sedl a ani při jedné povídce jsem se nenutila do čtení.

22.04.2023

Červi v hlavě - antologie (Karin Novotná, Kristýna Lyach, Jarka Pelikánová, Jiří Koreš)

Poslední dobou se mi do ruky dostává čím dál více povídkových knih. Nejčastěji hororového žánru a není tomu jinak ani v případě tohoto titulu.

Červi v hlavě jsou dílo "horor týmu", kdy se výše zmínění autoři, setkali na kurzu tvůrčího psaní. A musím uznat, že se jim kniha povedla.

Máme tu 12 různorodých povídek. Najdeme tu jak duchařské příběhy, tak krev, násilí a zvrácenosti. Jak už to tak bývá, v knize najdeme silnější i slabší kousky. Všechny bych ale označila za nadprůměrné a rozhodně nemohu říci, že některá z nich by se dala vytrhnout a vůbec by v knize nechyběla.

Jiří Koreš si mne získal díky povídkám Návštěva a Prosím,potichoučku!, kdy přetvořil naprosto běžné věci v něco, co vám způsobí mrazení v zádech a nepříjemný pocit. Obzvlášť, když Návštěvu budete číst před spaním.

U Karin Novotné bych ráda vyzdvihla Našeptávače, kdy jsem si myslela, že vím, o co půjde, ale autorka mne naprosto dostala s rozuzlením. Zbytek jejich povídek nebyl špatný, ale troufám si říci, že se autorka pohybovala v bezpečných vodách.

Kristýna Lyach mne nadchla povídkami Jen přes jeho mrtvolu a Ta druhá. Obě měly jádro, které je nám známé, pokud se orientujeme v hororovém světě, ale Kristýna zvládla vytvořit zároveň něco nového a neokoukaného.

Jarka Pelikánová mi asi byla nejbližší, protože tam jsem byla nadmíru spokojena se všemi jejími povídkami. Najdeme u ní právě zvrácenosti, lehce nechutné pasáže (alespoň pro mne lehce), ale i jednu duchařinku. Já osobně totiž tento typ námětu čtu nejraději.

Závěrem chci pochválit jazykovou stránku. To byla pastva pro mou duši. Třešinkou na pomyslném dortu poté byla graficky vyvedená obálka, včetně detailů v knize. To nakladatelství Golden dog umí.

Nesmím ale opomenout zmínit ještě jedno jméno. Jiří Dvorský dodal knize patřičnou atmosféru díky černobílým ilustracím.

Celkově hodnotím knihu 4,5/5

14.04.2023

Skvělá knížka plná hororových povídek! Líbilo se mi jejich uspořádání, nad kterým si zřejmě autoři dali záležet. Samotné náměty jednotlivých povídek byly originální, až jsem si říkala, že některé by stačily i jako skvělý podklad pro samotnou knihu. Oceňuji také dobré zpracování jednotlivých povídek, kdy jsem většinou četla se zatajeným dechem až dokonce. Kdybych si měla vybrat jednu, která ve mě rozhodně zanechala noční můry, byla by to povídka Houpací křeslo od Karin Novotné. U té nebylo nejrozumnější číst ji pozdě v noci.

09.04.2023

Neskutečně jsem se na tuto knihu těšila. Doufala jsem, že nebudu zklamaná a opravdu, co se týče nakladatelství Golden Dog a jejich hrůzostrašných knih, zatím jsem velmi nadšená.
V Červách najdete 12 povídek. Každá je jiná. Každá využívá strach v jiné podobě. Seznámíte se s psychopaty, přízraky dávných časů, vetřelci, děsivými dětmi nebo nebezpečným virem. Né všechny konce jsou uzavřené a spousta závěrů u povídek je otevřena fantazii čtenářů. To je přesně dle mého gusta.
Vyzdvihuji zpracování knihy. Ručím vám za to, že na konci každé povídky budete mít otevřenou pusu úžasem i děsem. Rozhodně doporučuji všem hororomilům.

25.02.2023

Sbírka 12 povídek od čtyř začínajících českých autorů, kdy každý z nich přispěl třemi svými povídkami. Přišlo mi, že sbírka se dá rozdělit na takové tři tématické celky - v prvním se objevují duchové, ve druhém červi a ve třetím směska hororu a sci-fi (postapa).

Líbilo se mi jak uspořádání povídek, nad jejichž pořadím zjevně někdo přemýšlel a nenasázel je za sebe jen tak hala bala, tak i témata, která se v nich objevovala. Všechny povídky jsou velice čtivé, poutavé. Mají často za mě originální náměty, skvělé zpracování i rozuzlení. Některé mají tak mrazivou, tíživou atmosféru, až se vám vkradou pod kůži, jiné jsou drsné svým námětem, další jsou dalo by se říct typické žánrovky.

Kvalitní sbírka. Našla se tu jen jedna povídka, která mi úplně nesedla - ale sto lidí sto chutí, třeba právě ona může jiného čtenáře nadchnout. Vybere si tu každý nadšenec. Nebála bych se sbírku doporučit i fandům postapa, protože se tu objevují i povídky, které už jsou tak nějak na pomezí mezi postapem a hororem - ty mě mile překvapily a byly brilantní!

Vybrat nějaké třeba vyloženě top tři povídky nejde, protože si téměř všechny drží nadprůměr a mají skvělou atmosféru. Rozhodla jsem se proto zmínit od každého autora tu (za mě!) nejlepší povídku z těch třech, které v této sbírce mají: Jiří Koreš - Prosím, potichoučku!, Karin Novotná - Nekoukej ven, Kristýna Lyach - Tvořitel a Jarka Pelikánová - Výzkumná činnost.

Červi v hlavě moc doporučuju vyzkoušet!

10.02.2023

V rámci možností realistické. Kvalitná, zľahka nadštandardná hororová antológia troch českých autoriek a jedného autora. Niektoré kusy sú priemernejšie, ale prítomnosť vyložene zlého/slabého som nezaznamenal. Väčšina kusov si v pohode a bez výraznejšieho prižmurovania očí zaslúži 4*. Je to temné a bez rušivého humoru, jednotlivé texty sú dlhé tak akurát, aby nezačali nudiť. Niektoré sú paradoxne možno až príliš krátke, ale lepšie krátke, ako únavne dlhé. Vzhľadom na obmedzenejší priestor sa samozrejme postavám nejak enormne pod kožu nedostaneme, ale štvorica autorov má dar poľudštiť ich a to i na menšom priestore, to po prvé a po druhé svoje robí uveriteľné tuzemské prostredie (lesy, mestá, autobus, vidiek). Potešia medailóniky autorov, tradične skvelá obálka Michala Březinu (Dáblův hřbet, ehm) a pôsobivé ilustrácie Jiřího Dvorského (Dokud nás smrt nerozdělí).

05.02.2023

Táto kniha plná hororových povídek byl neskutečným zážitkem a čtení jsem si po celou dobu užíval. Sbírku napsali dohromady čtyři autoři a povedlo se jim to.
Každá povídka měla v sobě určité kouzlo a napínavost až děsivost. Kdybych si měl vybrat tu nejlepší, tak by to snad byl ten nejsložitější úkol, protože opravdu byly všechny perfektní.
Nesmím opomenout, že každou z povídek doprovází vždy jedna ilustrace a všechny oné ilustrace jsou naprosto nádherné!
Rozhodně jsem knihu nečetl naposledy a domů si ji pořídím, protože toto chci mít doma a číst to znovu někdy za pár let.
Bylo příjemné dostat do rukou knihu, která bude zaručeně u mého hodnocení jako jedna z nejlepších knih roku 2023.

02.02.2023

Hm... Rádoby hororové povídky z dílny "horor týmu", na kterých není hororové zcela nic... Nemohu říct, že to bylo naprosto marné, ale... Bylo to spíš takové to "laciné české bububu", do kterého jsem se vůbec nedokázal začíst, natož abych pociťoval strach nebo napětí. Škoda, byla to jen další střela do vlastní nohy.

30.01.2023

Červi v hlavě jsou antologií dvanácti povídek. Můžeme si přečíst povídky Karin Novotné, Kristýny Lyach, Jarky Pelikánové a Jiřího Koreše. Prostou matematikou máme čtyři autory, přičemž každému náleží tři povídky. Tak a teď před námi leží Gordický uzel. Jak pojmout hodnocení? Zaměřit se na autory či jen na povídky? Porovnat jejich styl? Pokoušel jsem se rozebrat každý příběh, nakonec jsem se ale rozhodl vybrat tu nejlepší povídku od každého z autorů a něco vám o ní povědět. Samotný výběr byl ovšem obzvláště těžký.
 
Karin Novotnou zastupují tři povídky - Houpací křeslo, Našeptávač a Nekoukej se ven. V Karinině případě jsem se rozhodl pro povídku Našeptávač. Povídka vypráví o Janě, mladé slečně s velice bujnou fantazií, jíž využívá k psaní knih. Jednou, když čerpá inspiraci, potká cestou podivnou postavu, která ji nepřestane pronásledovat do samotného konce. Příběh nádherně využívá, i na těch pár stranách, práci s napětím, očekáváním a strachem. Občas se naskytne chvíle, kdy se zasmějete, ale ruku na srdce není jich mnoho. Povídka splňuje vše, co očekávám od žánru hororu, v tomto případě spíše psychologicky zaměřeného.
 
Kristýnu Lyach reprezentují Jen přes jeho mrtvolu, Ta druhá a Tvořitel. Myslím, že jen těsně zvítězila povídka Ta druhá, která vypráví příběh 30leté ženy s lehkou oblibou v alkoholu. Jednoho dne ovšem dávku ginu neodhadne a začne slyšet v hlavě podivné hlasy a v zrcadle vidět podivné obrazy. Neutichnou ani po řádném vystřízlivění. Nejde je umlčet. Hřích Kaina se dere napovrch. Jsem fanouškem psychologického hororu, který je zde doveden k pocitu šílenství.
 
Následují povídky Jarky Pelikánové, jedná se o Dům na konci vesnice, Márnici a Výzkumná činnost, která se mi líbila nejvíce. Je totiž tím typem hororu, ze kterého se vám udělá špatně. Krutost a surovost čpící z povídky je přímo hmatatelná. Postavy jsou skvěle napsané, hlavně se mi líbí vrchní sestra a samozřejmě Kristýna. Tyhle ženy si nechcete rozhněvat, nikdy. Z představy… ne, to už vám říci nemohu.
 
A zbývá už jen Jiří Kořeš, který napsal povídky Návštěva, Prosím potichoučku a Statek. Rozhodně nejlepší povídkou je Prosím potichoučku, která vypráví příběh puberťačky Evy žijící na samotě u lesa. Den co den musí docházet řádný kus cesty na autobus, cesta i čekání jsou úmorné. A co teprve když nefungují sluchátka. Jedinou společnicí cestou v autobuse se jí tak stane dáma v červeném klobouku. Příběh plyne tak krásně líně, až si říkáte, že se vlastně nemůže nic stát. Říkáte si, že nikdy neskončí…Dokud nedojde klidu.

Přestože je každý autor antologie odlišný, jedno mají společné, a to zvládnutí řemesla. V rozsahu několika málo stran je těžké zaujmout čtenáře, proniknout do charakterů postav, ale všichni tento úkol splnili. Neřeknu vám, kterého autora mám nejraději. Každý jeden autor předstoupil se třemi povídkami tak odlišných subžánrů, že je ani nemohu hodnotit mezi sebou. Předstoupili před nás a nyní čekají na usnesení poroty - čtenářů. Strana obhajoby má ovšem silné argumenty - rozsah povídek, protože čtenář bude chtít více, mistrně provedené ilustrace, doslova z nich mrazí. Jak porota rozhodne?

Můj verdikt je prostý, vinni v plném rozsahu. Vinni v budování napětí, strachu, znechucení a zábavy. Nicméně je dobré míti tvorbu Karin, Kristýny, Jarky a Jirky v hledáčku a sledovat co dalšího nám, snad brzy, naservírují.