Lesní lišky a další znepokojivé příběhy

Obsahově pestrá sbírka tzv. suomikumma, tedy finského podivna, respektive weirdu. Na některé příběhy a podobný druh magického realismu jsem asi až moc přízemní, ale TRANSIT, KÉŽ BYCHOM TU BYLI TAKY a až temně horrorová TEMNÁ ZHOUBA, UZDA SMRTI mě velmi zaujaly. Jako setkání s finskou tvorbou a odskočení/vybočení od angloamerického mainstreamu poměrně dobrá volba.

Celkově velmi příjemná kniha. Některé povídky výborné, jiné slabší. A oceňuji to označení "znepokojivé příběhy", protože by bylo opravdu obtížné zařadit je do jednoho žánru (sci-fi, horory, fantastika..). A trochu mi to tím rozptylem přimělo povídky Raye Bradburyho, které jsem měl rád jako malý kluk.
P.S. V doslovu jsem se dočetl, že kniha vznikla "v rámci překladatelského semináře určeného studentům (...) oboru Finská filologie" - za mě skvělý počin: je krásné, když nás s kulturou vybrané země mohou seznámit ti, kteří ji aktuálně studují a nejspíše upřímně milují!

Po první povídce jsem byla trochu skeptická, ale ty další mě přesvědčily o opaku. Byly skvělé, nejvíc se mi líbil Gordonův příběh.

Knihu jsem četla do výzvy... Kdyby to tak nebylo, asi bych ji odložila. Abych byla spravedlivá, 2 povídky mě bavily dost

Povídky holt nejsou pro každého, pro mě tedy také ne. I když mám ráda nejasnosti, náznaky a tajemství, povídky jsou pro mě osobně prostě vždycky příliš krátké. Nejvíce mi sedla ta nejvíc klasická témata - Temná zhouba, uzda smrti (typická ponurá atmosféra, vlčí motiv), Kéž bychom tu byli taky (lehké a nepříliš originální scifíčko, ale tahle témata mě strašně baví tím, jak mohou být reálná) a titulní Lesní lišky, i když u těch jsem neustále čekala na fantaskní vyústění a závěr byl na můj vkus trochu plytký. Každopádně jde o zajímavou sbírku, která klidně mohla být bohatší.

Letel jsem na par dni pracovne do Lahti tak jsem udelal to co obvykle kdyz jedu do zahranici - pujcil si s sebou mistni literaturu. Snazim se o poznani mista tak, ze si prectu mistni knizku, dam mistni pokrm, projdu se po mistnim lese a okouknu mistni devcata (driv jsem mel snahu o vyssi mety ale single times are gone, fortunately).
Tohle tedy byla prapodivna volba, ani nevim jak jsem na to prisel. Hodne ujete povidky, bizarni fantasy s prvky folklorniho mysticna. Zaujala me povidka o narozeni vlkodlaka, jinak popravde nic moc... samotne "lesni lisky" me nebraly, v popisu lesa (a na ten ja si potrpim) si autor/ka odporuje.

Tato malá knížečka mě nadchla a objevila jsem díky ní finské podivno. Samozřejmě některé povídky byly lepší než jiné, ale objevila jsem díky nim, pro mě nové, autory.

Tato knížka se ke mně dostala spíš náhodou, ale koncept finského podivna mě nadchl, vůbec jsem o něm netušila. Začala jsem povídkou Kéž bychom tu byli, protože jsem si všimla, že autor patří mezi nejpřekládanější. Tím jsem hned na začátek nasadila vysokou laťku, ostatní povídky mě už tolik nezasáhly. Ale zase to bylo pestré, jako antologie bývají, což je jejich silná a slabá stránka zároveň.

Některé povídky zajímavé, jiné méně, ale celkově hezky sestavená antologie.

Něco z finského podivna jsem si chtěla přečíst už dávno. Řekla jsem si, že tyhle povídky by mohly být takovým dobrým začátkem abych zjistila, jestli se mi tento směr vůbec líbí.

Některé povídky se mi líbily víc, některé míň. Nicméně jsem zjistila, že finské podivno asi nebude úplně něco pro mě.
Pokud jsem to správně pochopila, tak ty povídky mají mít nějaký přesah, čtenář nad nimi má přemýšlet, mají z nich vycházet třeba nějaké otázky nad kterými se čtenář má zamyslet. A to já nevyhledávám a tyhle příběhy mě nijak zvlášť nebaví. Já preferuju příběhy, kde mi to autoři vysvětlí nejjednodušeji jak to jen jde, kde nad tím nemusím přemýšlet.

Abych to zakončila pozitivněji, nejvíc se mi líbila povídka Kéž bychom tu byli taky. Vím, že od autora u nás vyšly některé jeho knihy, proto nedám finskému podivnu ještě košem a přečtu si je.

Kniha je souborem povídek v žánru „finské podivno" - a lepší název již snad ani vzniknout nemohl. Celkově se setkáme se 7 jedinečnými příběhy s prvky fantasy, mají magický nádech, čtou se v podstatě samy. Nejvíce se mi líbily povídky Transit, Lesní lišky a Gordonův příběh.
Doporučuji všem, kteří se rádi obohatí něčím novým, nevšedním.

Zajímavá a pestrá ochutnávka "finského podivna" v podobě sedmi povídek, přeložených studenty finštiny na FF UK (jednou z překladatelek je moje kamarádka). Kniha mi trochu připomínala Bizarní povídky od polské autorky Olgy Tokarczukové.

Pro mě, jako milovníka všeho severského, je finská fantastická literatura, nebo-li finské podivno, objev roku. Právě ta podivnost je na všech povídkách to nádherné. Některé mě samozřejmě bavili více, jiné zase méně, ale to je přirozené.

"Podivný" se nachází mezi "divným" v negativním smyslu a "zvláštním" ve smyslu pozitivním. A Lesní lišky do své kategorie přesně zapadají. Antologie je dobře sestavená, je tu od každého (a pro každého) něco. Napětí (Transit), atmosféra (Čarodějná kolébka), psycho (Motýl), smutek (Gordonův příběh). Za mě je top povídka ve stylu Raye Bradburyho - Kéž bychom tu byli taky, a titulní Lesní lišky, obě stojí nejen za přečtení, ale i za zamyšlení. Jen poslední Temná zhouba, uzda smrti mi k ostatním nepasovala. Ale kouzlo antologií je právě v rozmanitosti.

Knížka je tenoučká a zabrala mi opravdu chvilku. Naštěstí, protože tohle mě nijak neohromilo. Ne že bych to čekala, ale trošku jsem doufala. První povídka mi přišla naprosto mimo, už ten styl vyprávění formou výslechu. Čekala jsem nějakou pointu, ale jaksi se to nedostavilo. A to se bohužel stalo u většiny povídek. Čekala jem marně na nějakou hlubší myšlenku.
V rámci sci-fi se opravdu povedla akorát tak "Kéž bychom tu byli taky" to mi dávalo trošku Black Mirror vibes. Nijak originální, ale dobře napsaná a bavila mě. Temná zhouba měla jistou mrazivou atmosféru a nádech fantasy, ale jinak mi zbytek přišel dost o ničem a průměrný, některé až podprůměrné, třeba Motýl nebo Čarodějná kolébka. Znepokojivé mi to zrovna nepřišlo. Místy divné, ale ne děsivé nebo znepokojivé.

Byl to můj první kontakt s finskými povídkami a určitě musím říct, že to není pro každého. Osobně jsem měla z povídek smíšené pocity, ale povídka Lesní lišky byla báječná. Mimo to jsem dala knihu přečíst i mé mámě, která je vášnivý fanoušek Jo Nesba a té se kniha zalíbila natolik, že o ní básnila ještě týdny.

Výborné povídky: Kéž bychom tu byli taky a Temná zhouba, uzda smrti. Každá byla zajímavá jiným způsobem, obě s dobrou zápletkou, líbily se moc. Transit a Lesní lišky se mi líbily o něco méně, ale pořád to bylo dobré. Čarodějná kolébka a Gordonův příběh mě nějak minuly, asi jsem úplně nepochopila, co tím autor chtěl říct. Povídka Motýl mi pak přišla úplně o ničem, stále jsem čekala, co z toho vyjde a ono nic.
Celkově ale bylo těch povedených povídek víc, takže hodnotím kladně.

Ako človek, ktorý miluje všetko spojené s Fínskom a fínskou kultúrou tak som po tejto knihe musela siahnuť. Niektoré poviedky boli dobré, na iné asi mám málo intelektu (?). Každopádne:

Transit (3/5) – fajn, bavilo ma to.

Čarodějná kolébka (2/5)

Lesní lišky (5/5) – naozaj dobré

Kéž bychom tu byli taky (5/5) – motív ktorý sa v scifi používa často, bavilo.

Motýl (0/5) – za mňa blud, sorry

Gordonův příběh (2/5) – vtáky namiesto ľudí, tu to chcelo veľa predstavivosti.

Temná zhouba, uzda smrti (5/5) – Yes! Finský folklor a zasadené do časov dávno minulých. Trefa.

Tohle nesedne každému ale já mám tyhle podivnosti ráda. Navíc Finsko je moje srdcová země, takže to byl must-read. Nejlepší povídky za mě byly Lesní lišky a Kéž bychom tu byli taky. Ale jako celek hodnotím kladně, spoustu skvělých myšlenek. Věřím že jsem něco nepochytila (jako třeba Čarodějnou kolébku), ale aspoň mám nad čím přemýšlet :).