Zlatý oblak
Stanislav Kostka Neumann
Románová prvotina autorova, koncipovaná jako první díl zamýšlené trilogie Lyrická léta, je především prozaickým doprovodem ke knihám milostné lyriky z konce dvacátých a z třicátých let. Na idyle lásky čtyřicetiletého malíře a mladé dívky v trampském táboře zachycuje myšlenkový kvas té části inteligence, která k dobové problematice zaujala protiměšťácký a levicově avantgardní postoj. Medailón o autorovi: Hana Hrzalová.... celý text
Přidat komentář
Těžce se to četlo a dočetla jsem pouze s velkým přemáháním. Smutná kniha o proletářích všech zemí, kteří ještě nevědí, že se nikdy nespojí a svou nespokojenost se stavem světa i sebou samých utloukají v kavárnách a při nekonečných rozhovorech na dovolené v "trampské" osadě.
Autorovy další knížky
| 1950 |  Kniha lesů, vod a strání |
| 1990 |  Proč nejsem komunistou |
| 2000 | Dějiny ženy |
| 1897 | Satanova sláva mezi námi |
| 1971 |  Rudé zpěvy |
Kniha Zlatý oblak je v
| Přečtených | 6x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 13x |
| Chystám se číst | 6x |
„Den ze dne přijímám Danae zlatý déšť mezi svá tvrdá stehna.“ Páni, jestlipak si Neumann uvědomoval, jak to může vyznít? Pravděpodobně jediný Neumannův román, který je ve skutečnosti spíše esejistickým slepencem různých myšlenek a pohledů (nejen své doby, ale i autorova světonázoru) na různá témata (láska, postavení ženy ve společnosti, homosexualita, práce vs. kapitál apod.) propojených romantickou linií mladé dívky a (po)staršího malíře. A vlastně to není úplně špatné, dá-li čtenář stranou nejednou až zapálenou snahu ventilovat autorovy myšlenky, dostane zajímavě napsaný obraz své doby (počátek 30. let), hezký romantický opar prostoru a času, a možná náhled určitých jedinců rozdílného věku v určitém časovém období. A v nejednom případě i zajímavé pohledy. Neumanna sleduju od jeho počátků, je mi sympatické jeho anarchistické období, pořád nemůžu pochopit jeho myšlenkový (vele)toč po roce 1918 (byť nebyl tak zřídkavý) a vždycky by mě zajímalo, co by říkal a dělal po roce 1948.