Zemři, Kaine: Svatyně
Ludmila Svozilová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/502258/bmid_zemri-kaine-svatyne-hd7-502258.png
5
40
24
Zemři, Kaine série
1. díl >
Pětadvacetiletá Matylda Eliášková před nedávnem nastoupila do firmy Wersent. Fotografovala luxusní zboží a připravovala katalogy – nic zvláštního. Až na přemrštěný plat a sem tam divné ponouknutí: „Soustřeďte se, Matyldo, zkuste nám říct, na co modelka zrovna myslí.“ Věděli snad, že umí číst myšlenky? Ale jak by mohli? Plíživé Matyldino podezření, nad nímž neuváženě přivírá oči, se záhy ukáže opodstatněným, jakmile jí místo orientálních čajů předloží první mrtvolu zavražděné holčičky. A záhadných obětí přibývá. Co jsou ty děti zač? Proč policie všechno ignoruje? Matyldu pálí nenechavé otázky, jenomže ti, kteří o tom něco vědí, zarytě mlčí. Brzy nato začnou sledovat i Matyldu samotnou a nezadržitelné události v ní probudí hluboko pohřbené vzpomínky. Zdá se, že je mnohem víc než krásná fotografka. Přežila vlastní smrt. Je Nedotknutelná.... celý text
Přidat komentář
Na knihu Zemři, Kaine - Svatyně jsem dosud slyšela samou chválu. A musím říct, že je plně oprávněná!
Přestože čtu nejraději fantasy, jednu dobu jsem chroustala ve velkém i severské detektivní thrillery. Jsem naprosto paf z toho, že mě @ludmila.svozilova zvládla pohltit stejně jako třeba Lars Kepler - ovšem v kulisách Prahy a s dotekem nadpřirozena, které je v první knize jen tak naznačeno, ale v druhé by se mělo naplno rozvinout (vlk slibuje). Ústřední hrdinka je na první pohled takový chudák se schopností čtení myšlenek. Namísto slíbených módních katalogů fotí bůhvíproč dětské mrtvoly, šéf je totální podivín a jeví se i jako cvok, druhý se ji snaží neustále ojet a v patách má čmuchaly, z některýchse pak vyklubou i sadističtí zabijáci. Postupně zjišťuje, že je už od dětství důležitou figurou v kultu, který mi občas připomínal takový shake mezi inkvizicí a nácky. Čtenář zase zjišťuje to, že Matylda vlastně vůbec není žádná chudinka, ale pěkně drsná holka. Bavila mě každá stránka a už mám rozečtený druhý díl! Knihu určitě doporučuji, ale rozhodně není pro slabší povahy
Ludmila Svozilova je velice zajímavé pozorovat v tvorbě. U sbírky povídek Hřbitov bílých králíčků si mohl čtenář přečíst pár lehce duchařských textů. V prvním díle Sběračka kostí už si autorka více hrála s motivem biblických příběhů a matením čtenářovi mysli. Pak přišel mysteriózní thriller Achernar a L.
Svozilová se již ponořila do mnohovrstvého vyprávění a tajemných, téměř psychadelických scén.
V roce 2022 vydala první díl románu - Zemři, Kaine: Svatyně a soudě dle čtenářských ohlasů, je vidět, že úroveň svého psaní opět pozvedla.
Příběh o mladé Matyldě Eliáškové nás zavede do pražské firmy Wersent, kde pracuje jako fotografka. Protože si román už od počátku hraje s čtenářem jako grizzly s turistou v trepkách, bude trochu složité titul přiblížit a vyvarovat se spoilerům.
Čím si u L. Svozilové můžeme být jisti, je to, že jde přímo k jádru věci. Už od prvních stránek, kde hlavní hrdinka a její lehce excentrický šéf fotografují mrtvá dětská těla, začíná být čtení hodně znepokojivé.
Atmosféra a napětí knihy čtenáře od počátku nemilosrdně strhnou a otazníky, které se nad dějem vznáší, nechává z velké části prozatím stranou. Je jasné, že se ve Wersentu děje něco podivného, ale jak se stránky obracejí, nejsme si jisti, co. Je to něco mystického a nadpřirozeného? Nebo je to realita prožívaná vyšinutou psychikou?
Děj se ohýbá, kroutí a stáčí jako klubko hadů a autorka bezohledně pokračuje ve svém příběhu dál.
I v Zemři, Kaine – Svatyně je vyprávění zvoleno v ich – formě z pohledu hlavní hrdinky. Matylda Eliášková je postavou se silným ženským charakterem a vlastnostmi. V určitých pasážích a navzdory jejímu věku, je až neuvěřitelně vyspělá a zrála. Takový typ protagonistek je pro L. Svozilovou typický,
což ale vůbec není na škodu.
Dalším společným rysem jejich děl jsou, nejednoznačné scény, balancování na hranici reality a mystiky často s prvky biblických příběhů. V jedné z dřívějších recenzí jsem její texty přirovnala ke kaleidoskopu a za svým názorem si stojím.
S každou další vydanou knihou je pro čtenáře obtížnější bezpečně se ve vystavěných kulisách orientovat. A tak mu nezbývá nic jiného, než pokorně čekat, co mu L. Svozilová naloží, aby se s tím popral.
A co když už je to celé až zbytečně komplikované?
V chytře vymyšlené zápletce je tolik odstínů, že se pravda stává lží a naopak. Čím více stránek však otáčíte, tím blíže jste k rozluštění tajemné záhady. A po dočtení si říkáte, jestli jste konečně na všechno přišli. Dovolte mi, abych vám dala odpověď: Ne!
Titul nabízí více hlavních postav a to zejména mužů, kteří mají jako obvykle potřebu vládnout, řídit a množit se. Charaktery aktérů jsou přirozené, srozumitelné, a proto uvěřitelné.
Mezi řádky cítíme bolest, zoufalství a nenaplněnou lásku, kterými postavy trpí, ale jejich osudy nikdy zcela nešokují ani nepřekvapí. Čtenář je zkrátka očekává a přijímá. To je od této autorky opravdu zajímavý a osvěžující způsob psaní.
Závěr trpěl několika nelogičnostmi. Nejvíce pro mě vynikl nešvar v podobě jistého handicapu hlavního hrdiny, který v jednom napínavém okamžiku zmizel. Z hlediska důležitosti tohoto postižení to byla velká rána mezi oči.
V Zemři, Kaine jsem se osobně setkala možná až se zbytečným kroucením příběhu, které
mi ve finále nedávalo smysl, a jisté věci se setkaly s mým nepochopením. Ale to je jen názor jedné ženy.
Zemři, Kaine – Svatyně do čtenáře vrazí jako náklaďák a nekompromisně jej drtí pod koly na placku.
Poslední čtvrtina románu však celkem chladne a táhne se jako med. Konečné pasáže se už zase vrhnou do zběsilého a záhadného tempa a L. Svozilová si kypří půdu pro druhý díl.
Každopádně jsem s titulem velice spokojená. Udrží vás v pozoru, řekne vám, co si máte myslet a jak na to reagovat. Kniha vás sejme a vyvolává ve správný moment otázky: Co bude dál?
Svatyně je jedna z knih, kde jsem okamžitě po dočtení sáhla po druhém dílu, ale před napsáním hodnocení jsem ji musela pár dnů "vydýchat".
Shodně s jinými recenzenty a hodnotiteli musím začít tím, že to není lehká kniha.
Dokonce bych si troufla tvrdit: Tahle knížka není pro blbý. A není pro každého. Ale rozhodně je velmi čtivá, řemeslně dokonale napsaná a propracovaná.
Matylda pracuje jako reklamní fotografka. Tak to bude dobrá profese, fotit modelky v krajkovém prádélku...
Haha. Už ve chvíli, kdy si toto pomyslíte, jste vedle - a tak to bude po celou knihu. Matylda ke svému úděsu bude nucena fotit úplně jiné objekty. Děs a pocit nebezpečí se na vás pověsí už asi tak od pátého řádku. A nepustí.
Všechno je jinak, než to vypadá. Všichni jsou jiní, než vypadají. Nebo ne?
Všichni lžou všem. Nebo lže jen někdo někomu? Nebo snad všichni mluví pravdu?
O co tady jde? Kdo jsou Alex, Sajn a kdo je sama Matylda?
Co je realita a co magie?
Na každém kroku další tajemství. A když už máte pocit, že víte - bác ho, rozuzlení úplně nečekané. A navíc to není rozuzlení, to se ale dozvíte později a máte hlavu zamotanou ještě víc.
Děj je bohatý, komplikovaný a s pokračujícím časem jsem se stále méně "chytala", o co vlastně jde. Rozhodně vás nepustí - nesmíte ani na okamžik polevit v pozornosti, jinak se v ději ztratíte a utečou vám souvislosti. Upřímně - je dost pravděpodobné, že vám utečou i tak. Ale musíte číst dál. Prostě musíte.
Wau! Tohle byla neskutečný příběh. Většinu knihy jsem vubec nechápala co se děje a když uz jsem si myslela, že jsem na něco přišla, tak mne vzápětí aurorka vyvedla z omylu. Nejčastější slova, která ze mě šla, bylo - Tohle jsem nečekala. Od začátku po konec se motáte v příběhu, mozek se vám může zavařit a prostě hltáte jednu stranu za druhou.
Postavy jsou brilantní. Hlavní hrdinka je sympatická a inteligentní postava. U dalších postav prostě myslíte, jak jsou fajn a za nedlouho měníte svůj názor a nebo naopak. Sajn mne velmi zaujal, ja do poslední chvíle netušila co si o něm mám myslet.
Smekám klobouk před autorkou a jejím umem navodit tu spravnou tajuplnou atmosféru v příběhu a nemůžu se dočkat, jak se mi do ruky dostane druhý díl.
Recenzovat tuhle knihu po takové době není vůbec jednoduché. Ona sama kniha není vůbec lehká záležitost a jsem si jistá, že mi během čtení toho uteklo spoustu. Po přečtení bylo těžší poskládat si všechny mé myšlenky a poskládat si dohromady příběh do jednoho celku a ani stále teď si nejsem jistá, kde je realita a kde ne.
Autorka příběh podává v jednu chvíli protkaný nadpřirozenem - hlavně mytologií, a vy vážně věříte, že se tam děje něco mimo naše chápání, ovšem během příběhu Vám dává vysvětlení, jenž jsou pro náš svět uvěřitelné a vy si řeknete, že se nic nadpřirozeného neděje, aby Vám tam za pár stránek mohla hodit vidle a nechat Vás pochybovat. Vlastně jsem se nesetkala s ještě žádnou knihou, která by měla tolik zvratů za tak krátkou dobu a s každou další stránkou může být úplně všechno jinak. Možná proto jsem měla problém se v tom vyznat.
Jistý si nebudete ničím, až do samotného konce a už vůbec ne, pokud jde o postavy. Zjistíte, že nevíte, komu byste měli věřit, a kdo je ten ,, dobrý. Ani samotná hrdinka, Matylda, jenž Vám vypráví svůj příběh není až tak důvěryhodná. Přesto byla Matylda celkem sympatická postava a po celý příběh jsem jí fandila. Kdo mě opravdu, ale zaujal byl Sajn. Jeho zpočátku chladná postava muže, co je jedna velká záhada, přitom se postupně odhaluje a ukazuje Vám jeho další vrstvy, to je postava přímo pro mě.
Sajn není jediný kolem, kterého se točí jedna záhada za druhou, i kolem pár dalších postav se točí dost nezodpovězených otázek. Doufám, že v dalším díle dostanu odpovědi a nebudu tak zmatená, jako jsem teď.
Tenhle příběh není asi úplně pro každého. Musíte tomu jednoduše přijít na chuť. A já jsem přišla. Byla jsem napjatá a v jednom místě jsem se zasekla - nelíbilo se mi, kam příběh směřuje a bylo pro mě těžké pokračovat. Což u mě většinou značí, že mě kniha pohltila, že mě příběh zajímá a prožívala jsem ho.
Jsem zvědavá na další díl a třeba se jednou dostanu k opětovnému čtení, abych mohla příběh lépe pochopit
Co to bylo? A jak to jako skončilo? Lhář lže ulhanému lháři, který lže? Ech...Musím říct, že ačkoliv mi z toho jde hlava kolem, četlo se to výborně. Autorka nás vhodila do příběhu, který vypadá naprosto jasně a srozumitelně. Matylda nastoupila do práce, kde fotí módní katalogy a jeden šéf jí nadbíhá, druhý se jí straní. Pak začne idylka mizet, Sajn, ten co se straní, vezme Matyldu na focení ven a najednou fotí mrtvou holčičku a pak ji pohřbí. Matylda chce volat policii, Sajn jí to bez vysvětlení zatrhne. A pak už jen čtete a čtete, protože chcete zjistit, co se to děje. Matylda to chce taky zjistit, ale přitom to začíná vypadat, že tuší, že asi snad možná ví, proč děti umírají a nikdo to nikde nehlásí. S Matyldou je to jako s celým příběhem. Chvílemi se chová jako blbka, pak si vzpomene, že umí číst myšlenky, tak se něco dozvíme, aby nám to bylo vzápětí vyvráceno. A i další postavy jsou více méně podivné. Druhý šéf, ten co jí nadbíhá, se tváří, že se nic divného neděje. Jejich otec, majitel firmy, se zase chová jako bůh. Pak je tu tajemný spisovatel, co možná není tak úplně spisovatel. Cikánka, jež umí věštit z karet i číst z křišťálové koule...Mysteriózní thriller je naprosto přesné označení. Po dočtení tohoto příběhu chci hned číst další díl a pevně věřím, že se dozvím, co byla pravda a co lež!
Matylda, která na první pohled získala práci snů, a to focení katalogů. Když ji šéf vezme vyfotit mrtvou holčičku a poté ji sám pohřbí, začíná jí být jasné, že tahle práce bude spíš peklem. Matylda se začne snažit zjistit, o co vlastně jde. Všechno a všichni jsou tajemní jak hrad v Karpatech a pozor, nejvíc vlastně samotná Matylda.
Autorka čtenáře mystifikuje od prvních stránek, důležité informace dávkuje naprosto nepředvídatelně... Tápala jsem, snažila se číst mezi řádky, ale příběh vrství jednu otázku za druhou... Ale možná právě všechno tohle vytváří tu geniální atmosféru.
Jsem si jistá, že tuhle knihu si potřebuju prečíst znova, abych pochytila opravdu všechny spojitosti a provázanost tohoto příběhu a těším se na to.
Osobně mi nesedla ta část Matyldy s Alexem, co si všechno od něj nechala líbit. Chápu, že pro příběh to bylo důležité, ale pro mě dost těžko stravitelné...
'Nevíš, jak obrovskou sílu má myšlenka. Jakou moc má, když ji vyslovíš. Zhmotní se. Lidé ji začnou sdílet. Usídlí se v jejich myslích. Začnou o ní přemýšlet, milovat ji, začnou se jí bát. Budou hledat, jak by se před ní ukryli, jak by ji zabili, nebo vyzdvihli na oltář....'
Má-li někdo ze stáje Golden Dog v malíčku umění mystéria, je to bezesporu Ludmila Svozilová, která má svůj velmi osobitý styl. Protože měl-li bych její příběhy, co jsem zatím četl, popsat jedním slovem, bude to právě mystérium. Skvěle vystavěné, promyšlené, napínavé a strhující mystérium. Tohle je mysteriózní, až magické thriller drama, v němž se nedá věřit nikomu, dokonce pomalu ani hlavní hrdince ne. Hodně se mi líbilo, jak příběh ve slovech neodhaloval úplně všechno, jak jeho svět plynul paralelně i mimo vyřčené věci. Tady pravda vlastně není ani tam venku. Tady možná není vůbec nikde.
Matylda Eliášková, pětadvacetiletá žena, která pracuje jako fotografka luxusního zboží a připravuje katalogy pro firmu Werner. Na první pohled nevinné a obyčejné zaměstnání. Až na to, že ne tak úplně! Místo typické pracovní náplně Matyldě přibyde další povinnost - focení mrtvých dětí. Co jsou ty děti zač? A tuší snad její zaměstnavatelé, bratři Wernerovi, že umí číst myšlenky?
Spousta tajemství, rituálů a mystiky. Polopravdy, lži a nevyřčené skutečnosti jsou prvním dílem duologie Zemři, Kaine doslova nasáklé. Čtenář se v tom velkou část knihy plácá a nemá páru, komu může vlastně věřit. Od prvních stran se příběhem prolíná tísnivá mystická atmosféra, která zalézá pod kůži. Hlavní hrdinka Matylda je postavou, která vám nevyloží všechny karty o svém životě na stůl během prvních pár stran. Kladete si otázku, kdo Madylda vlastně je? Jak je možné, že umí číst myšlenky? A co má společného se záhadnou Mayan? Firma, pro kterou pracuje, čtenáři nenabídne a mnoho méně otázek.
Autorka před čtenářem hodně mlží a svá tajemství si pečlivě střeží až do té správné chvíle. Ne, že by se ale čtenář mohl spoléhat na to, že informace, které dostává jsou opravdu pravdivé. Ve Svatyni se nedá věřit nikomu! Ani vypravěčce. Je třeba pozorně číst a vnímat každé slovo, každý detail, který s postupem čtení začne zapadat do skládačky, která se vám však nejednou nečekaně rozsype pod rukama.
Zemři, Kaine: Svatyně je velice zvláštní kniha, pro jejíž popis se těžko hledají ta správná slova. Jedno čtení zkrátka asi nestačí a věřím tomu, že Kain je právě jednou z těch knih, ve kterých s každým dalším čtením najdete víc a odhalíte střípky, které vám poprvé unikly. Vypravěčský styl je zároveň čtivý i složitější. Stránky plynou, ale žádají si čtenářovu plnou pozornost.
Ludmila Svozilová vytvořila příběh, kde se nápaditě mísí mystické rituály, legendy, záhady a polopravdy s lehounkou krimi linkou a mrtvými dětmi. Po dočtení vás donutí přemýšlet, co se v knize vlastně všechno stalo a s poslední otočenou stránkou budete chtít okamžitě sáhnout po dalším díle. Skvělá práce!
Ahojky, tak se hlásím s další recenzí.
Takmohu říct, že se mi hodně líbila.
ZEMŘI, KAINE - SVATYNĚ -
autorka Ludmila Svozilova
345 stran
Tak tuto hororovou knihu jsem Teda opravdu četla a vychutnavala si snad každou stránku.
Už od začátku jsem byla vtazena do velmi zajímavého děje knihy.
Je obestrena hodně tajemnem a záhadnými postavami.
Teda teď sama nevím, jestli bych dokázala to, co Matylda. Hlavní hrdinka, která ještě než oslavila svých 25 let nastoupila do práce a ne ledajake.
Pro mnohé z nás práce snů, fotit do katalogů prestižní firmy WERSENT luxusní zboží. A za tuto práci má samozřejmě hodně dobře zaplaceno.
Jenže, má to menší háček. Už po prvním focení ji zaveze její zaměstnavatel, jménem Sain do podivného prostředí a tam má fotit mrtvou holčičku.
Nelíbí se jí to, začíná se bát a podezrivat své zaměstnavatele přestává jim důvěřovat.
ALE časem zjistí, že ji samotnou někdo sleduje a Sain se svým bratrem Matyldu chrání.
ALE před čím???
Dokáže zjistit pravdu dokonce i o sobě samotné???
Co jsou vlastně zač a ona je vůbec tou osobou, za kterou se sama vydává???
Co všechno Matylda musí odhalit, aby zjistila pravdu??
Klobouk dolů před paní autorkou #Ludmilou Svozilovou, jestli je opravdu žena, tak dokázala napsat hodně hustou knihu a já se vrham na další díl.... Bojím... Bojím...
Nechybí tu vůbec nic, akce, napětí, dokonce i ta erotika se tu trochu otírá.
Dávám 5 z5
A ještě jednou děkuji za možnost si knihu přečíst v rámci #spoluprace #nakladatelství GOLDEN DOG.
(SPOILER)
Zemři, Kaine: Svatyně je kniha, ke které se mi opravdu těžko hledají slova. Komplikované příběhy Ludmily Svozilové mi zkrátka nedají spát ani po jejich dočtení.
Matylda Eliášková je podobně jako Patricie z autorčiny starší knihy Achernar poměrně nesympatická a nespolehlivá vypravěčka, která si stejně jako právě Patricie projde peklem. Jenže to její se rovná nebezpečné sektě rozprostřené po celém světě a dvěma mužům, kteří ten nebezpečný kolotoč spustí, ale zároveň se jí budou snažit udržet naživu.
Hned na začátku zjistíme, že Matylda není jen tak obyčejná mladá žena, jelikož dokáže číst myšlenky. A i když by neměl, její šéf Sajn to očividně ví taky. Bere jí k mrtvým, které nikdo nehledá, nutí ji se na ně napojit a hlavně všechno nafotit. Dívka chce sice jít na policii, ale nakonec to neudělá. Proč vlastně? Kdo by jí to všechno uvěřil?
Spolu s Matyldou tak sledujeme její podivnou práci ve Wersentu, skrze kterou odkrývá pozadí tajemné sekty a své místo v jejím mystériu. Brzy také zjišťuje, že je možná nedoknutelná, ale také pod pečlivým dohledem. Když se vrátím k analogii s Patricií, ani ona nehodlá přistoupit na hru, do které byla zatažena a prostě a jednoduše rebeluje. A stejně jako Patricie dá všanc život muže, kterého miluje.
Jenže oproti Achernaru je Svatyně komplikovanější, provázanější a pro své téma možná i o něco tíživější. Už Achernar pro mě byl topka, ale Svatyně ho mílovými skoky překonala a i po druhém přečtení mě vystřelila až někam k Yuggothu. Přestože jsem děj znala, tak neztratil nic na své tísnivosti a atmosféře, možná naopak. Čím víc se určité pasáže blížili, tím silněji jsem jejich atmosféru a dopad vnímala. A i na druhé čtení jsem obětovala spánek, abych se dostala na konec a ani napodruhé toho ani maličko nelituju.
(SPOILER) Musím s potěšením říci, že mě tento zajímavý počin Ludmily Svozilové velice příjemně překvapil. V první řadě mě zaujala krásná obálka, která je už sama o sobě plná mystiky a tajemství. Knihu jsem začala číst bez velkých očekávání, ale rychle jsem se do tohoto tajemného příběhu ponořila a nechala se na stránkách unášet tajuplným, magickým a napínavým dějem. Některá odhalení mě dost zaskočila, určité skutečnosti jsem tušila, nějaké věci a souvislosti mi úplně nehrály dohromady, ale jako celek mi román skvěle sedl a líbil se mi.
Hodně zvláštní román. Nic není černobílé, na starém tisku je sice bílý gryf a černý gryf, ale nesymbolizují dobro a zlo, stejně jako malý ptáček neznamená bezmoc, zvlášť když se na pozadí skrývají dravčí křídla a zoban. Hlavní hrdinka Matylda dokáže číst myšlenky a vidí situace, které se odehrály. Děj se proměňuje přesně podle pravidla "nikomu nevěř". Popisy nezdržují děj, naopak umocňují atmosféru a vyvolávají husí kůži - zanedbaná zahrada v sychravém březnovém počasí je tajemná, studená, úplně to člověk cítí. Autorka má úžasný smysl pro detail, pro mrazivý detail ("Drobné prstíky se zbytkem vodovek za nehty."). Není to jednoduché čtení, celé nás to ovine rudou stuhou a na oči položí mince.
,,Noc uprostřed vody a šlehání blesků. Zvuk zuřící bouře. Vypij to. Plameny vysokých svící. Oneiros. Něco řekla. Nevěsto temnoty. Požehnaná...,,
Matylda je vcelku obyčejná, byť výjimečně nádherná, mladá žena. Liší se jen takovou drobností a tou je čtení myšlenek ostatním lidem. Jejím úkolem ve firmě je fotit produkty a modelky do katalogu. To se však změní v den, kdy ji zaměstnavatel Tobias vezme k lesu, kde najdou mrtvé děvčátko a přikáže Matyldě, aby jej nafotila. Od té chvíle se rozjíždí bizarní kolotoč událostí, kdy mrtvá těla přibývají, policie je nečinná a záměrně slepá a Matyldu začne někdo stalkovat a vyptávat se na ni.
,,Za soumraku se zatáhlo. Obloha se fialově napudrovala jako před karnevalem. Teplý vítr, co dovnitř vanul oteřevřenými okny celý den, utichl. Nechci, aby se setmělo. Za dveřmi stojí smrt a klepe na sklo čistě vybělenými klouby. Nechci žádné další svítání, žádný další den, žádný další večer. Protože ten už bude poslední.,,
Jestli jsem do téhle knihy byla paranoidní, tak po ní už se hodlám uzavřít někde v bunkru 10 metrů pod zemí. Nemůžete věřit ničemu a nikomu. Dokonce ani sami sobě. Tisíce let stará organizace, pokrývající zemi jako pavoučí síť nenápadná, ale příliš silná na přetnutí. Podjaté a zkorumpovaé soudy, policie, lékaři. A k tomu Kainův gen.
,,Drápek iraciálního děsu mě zašimral mezi lopatkami. Tenkrát jsem měla možnost couvnout. Neudělala jsem to.,,
Lidi znáte mě, jak jsem ukecaná, že? Jenže tahle kniha mi na chvíli zavřela zobák! Pořád jsem si pro sebe psala poznámky, cože tam nesedí. Co tam je za nesmysl! Proč je Matylda tak naivní! Jenže! Autorka má vše do detailu zmáknuté, no nestačila jsem zírat. Na konci do sebe vše zapadne takřka nadpozemsky lehce, nenásilně a s přesnou logikou. Přidejte si k tomu božské ilustrace v čele s uměleckou obálkou a získáte tenhle skvost nadupaný mystikou, tajemnem, sektářským fanatismem, propracovanými postavami se zajímavými osudy, příběhu v příběhu a geniální zápletku.
Vytkla bych jedinou věc občasné nepochopitelné uvažování Matyldy. Zabijou jí někoho blízkého a ona neudělá nic, jen zkouší volat. Přijde domů a cítí přes dveře násilníkovi myšlenky, ale stejně vejde dovnitř? Ale jsou to jen lehké stíny na impozantním díle, takže hodnotím 4,5/5 a děkuji nakladatelství Goldendog za poskytnutí knihy.
Přesně ten druh knihy, u které vůbec nevíte, co čekat. Přečtete si popis a netušíte, podíváte se na obal a cítíte z toho až takový mytologický nádech něčeho naprosto zvláštního a jedinečného. Pustit se tedy do takového příběhu je čirá radost. Překvapit Vás totiž může naprosto čímkoliv.
A ve výsledku to tak opravdu dopadlo. Ludmila Svozilová má štěstí na nakladatelství, protože podobný pocit ve mně vyvolala i její předchozí kniha Achernar a v obou případech jsem si jejich čtení opravdu užil. Byť jsou v případě této knihy popisy mnohdy dost rozvláčné a zbytečně se protahující. K životu je úplně nepotřebujete, ale o to více přidají na atmosféře.
Zajímavé také je, jak se kniha vyvíjí. Začíná jako něco netušeného. Dění v ní, dle očekávání, překvapuje, místy hodně děsí, ale nejvíce zaujme nečekaným hulvátstvím, se kterým je mnohdy děj a chování postav popisován. Postupem času si ale i na to zvyknete a jste zvědaví, kam se samotný příběh dál odvine. A ten se dle očekávání z autorčina předchozího díla odvine solidním thrillerovým, ale o to zajímavějším směrem.
Dômyselne zapletený, prepletený a vypletený mysteriózny triler s uveriteľnými postavami. Možno predsa len pridlhý a teda jemne stagnujúci. Postupne, ako vrstvy cibule, odhaľované tajomstvo. Nikdy si nebudete môcť byť na istom ohľadom toho, čoho ste sa práve stali svedkami (mňa najviac odrovnal majstrovsky utajený hendikep istej osoby). Nevraviac o tom, komu môžete veriť. A či vôbec niekomu. Môže človek veriť vlastným očiam, alebo už ani to nie? Za mňa sú tieto veci v podstate istým spôsobom oveľa väčším hororom, ako upír či monštrum z močiarov, takže ak niektorí ľudia radi vravia o tom, že horor je pre úchylákov, nech si prečítajú túto knihu a možno pochopia, že reálny život je ten najdrsnejší horor. Zlovestný román. Skvelé ilustrácie Pavla Popelku.
Tak tohle bylo něco zajímavého.
Sice se to začalo odvíjet takovým dost divokým směrem, oproti očekáváním z anotace, ale stálo to za to. Pro mě velké plus je hlavní hrdinka, zejména tedy i ze subjektivních důvodů - já sama jsem z Liberce, žila jsem v Praze nějakou dobu a už pár let mám zrzavou palici, takže pro mě měla bonusové body (samozřejmě s lehkou nadsázkou).
Vyprávění z pohledu první osoby tomu velmi sedlo, Matylda je zajímavou protagonistkou, ať už svým vystupováním nebo schopnostmi, které si běžně do CV nezapíšete (aneb ostatní schopnosti: umím číst myšlenky). Jakmile čtenář přistoupí na tuhle eventualitu, může se rovnou připravit na spirálovitý pád rovnou do hlubin všeho možného a nemožného, střet paranormality, fanatismus s náboženským podkresem, tajné organizace, nevěrohodní vypravěči, fikce překrývající skutečnost, čemu věřit, komu věřit, co se tedy sakra vlastně stalo? Mysterióznost tady eskaluje až do pomyslných výšin a objasnění situace někdy spíš to tajemno přiživí, než poodhalí.
Osobně bych tu nemusela mít romanci, ale rozumím tomu, že je podstatným článkem příběhu.
Poslední třetina knihy mi solidně zamotala hlavu, určitě jsem něco nepochytila nebo nevyčetla mezi řádky, ale nevadilo mi to. To, jak byl konec už vyhnaný do extrému pro mě bylo už trošičku přes čáru, ale jako celek se mi to líbilo, stejně tak styl psaní. A poslední slovo mám k obálce - je naprosto nádherná, přesně to, co zaujme na první pohled, navíc ty detaily... Krása.
(SPOILER)
Bohužel z této knihy nesdílím nadšení ostatních. Téměř polovinu knihy jsem pořád uvažovala že ji raději odložím. No nakonec jsem se prokousala do konce, ale celé je to pro mne jedno velké WTF... hlavní hrdinka se neustále chová absolutně nereálně, což mi vadilo hlavně v začátcích. Jakože - jedu pracovně fotit pro obchod, místo toho fotím někde na poli mrtvý dítě, který ještě pomůžu pohřbít, ale řeknu si jen něco jako "no co no, policajtům bych stejně nedokázala říct kde to bylo", jedem dál...
A co se týká celé té sekty, tak to jsem taky sakra vůbec nepobrala co to jako bylo, během sotva dvou generací se infiltrovali v takovým měřítku?
No nic, abych jen nekritizovala musím ještě podotknout, že kniha má nádhernou obálku.
Kniha s podivným názvem a se znepokojivě záhadnou, ale krásnou obálkou z dílny Milana Popelky.
Mysteriózní thriller s hororovým nádechem. Hlavní hrdinkou je pětadvacetiletá Matylda, která pracuje jako fotografka luxusního zboží pro firmu Wersent. Jenže na první pohled pohodová práce s nadmíru slušným platem se záhy po jejím zaběhnutí ve firmě začne postupně měnit v noční můru, stejně jako její pracovní náplň. Co jsou zač její zaměstnavatelé Alex a Sajn? Proč místo focení orientálních čajů začnou po Matyldě chtít fotit mrtvoly zavražděných dětí? A jak to všechno souvisí s její vlastní dávno zapomenutou minulostí? Pátrání po pravé totožnosti jejích zaměstnavatelů a odkrývání stop vedoucích až k vlastním hrdinčiným kořenům zavedou mladou fotografku až na samý pokraj příčetnosti. Příběh vyprávěný v ich-formě je nesmírně sugestivní a čtenáře po pár stránkách vtáhne do děje. Svozilová dokáže perfektně budovat a čím dál více prohlubovat tíživou atmosféru a hrdinčin strach a beznaděj umí dobře prodat. Stejně jako mystickou stránku věci. Protože tohle je příběh o síle slov, a kořenech mýtů a náboženství. Kdybych měl v souvislosti s touhle knihou zmínit jiné autory, tak by to byl asi Dan Brown a Miloš Urban. Ale zatím co Šifra mistra Leonarda se belhá vyšlapanými cestičkami, Kain jde svou vlastní originální stezkou. Tak snad tedy Santiniho Jazyk. Jenže ani ten nesahá Svozilové po kotníky.
Štítky knihy
mysteriózní, mystéria české krimi milostný trojúhelník kriminální thrillery
Autorovy další knížky
| 2021 |  Achernar |
| 2022 |  Zemři, Kaine: Svatyně |
| 2015 | Hledá se autor bestselleru 2015 |
| 2019 | Sběračka kostí |
| 2023 | Zemři, Kaine: Stín |
Kniha Zemři, Kaine: Svatyně je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 41x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 63x |
| Chystám se číst | 46x |
| Chci si koupit | 18x |
| dalších seznamech | 1x |
Kniha se mně moc líbila, byla čtivá a napínavá. Celou knihu si pokládáte mnoho otázek proč,kdo za tím vším je a co tím sleduje? Děj vás vtáhne a udržuje v neustálém napětí co bude dál? Co se ještě musí stát? Střídají se emoce hněv,strach , napětí a dojetí. Konec mně úplně rozsekal.