Ludmila Svozilová

česká, 1959

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Série
• Životopis
• Část díla
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Zemři, Kaine: Stín - Ludmila Svozilová

Nikomu se nesvěřuj. Ničemu nevěř, dokonce ani tomu, čeho se můžeš dotknout. Nevěř ani sama sobě. Nevíš, kdo vlastně jsi. Matyldiny životní jistoty se jedn... detail knihy

Nové komentáře u autorových knih

Zemři, Kaine: Svatyně

„Kniha se mně moc líbila, byla čtivá a napínavá. Celou knihu si pokládáte mnoho otázek proč,kdo za tím vším je a co tím sleduje? Děj vás vtáhne a udržuje v neustálém napětí co bude dál? Co se ještě musí stát? Střídají se emoce hněv,strach , napětí a dojetí. Konec mně úplně rozsekal.“... celý text
— Vlasta71

---

Zemři, Kaine: Stín

„Oproti prvnímu dílu, který informace dávkuje postupně a držel moji pozornost celou dobu, jsem se s první polovinou knihy nevídaně prala. Putování po kanadských jezerech se trochu moc táhlo, strašidelné prvky už na mě tolik nefungovaly a úzkostně depresivní ladění hlavní hrdinky mi bránilo se začíst. Mystických náznaků je mnoho, ale vysvětlení, alespoň částečného, se dočkáme až později, takže jsem se trochu ztrácela a vlastně jsem ani moc nebyla zvědavá, kam ty tajnosti povedou. Vše se pak ale zlomilo, částečná vysvětlení přicházela spolu se záplavou dalších informací a skvěle načasovanými zvraty. Od poloviny jsem už knihu nedokázala odložit a kochala se nádherně propleteným, logickým, zvráceným příběhem s přiměřenou dávkou erotiky a v tomto díle i sposty nadpřirozena! Celá duologie se mi ve výsledku ohromně líbila, určitě si ji s odstupem přečtu ještě jednou a užiju si všechny podrobnosti. A okamžitě objednávám další autorčinu knihu, protože mě prostě lapila. Děkuji za fantastický zážitek!“... celý text
— Kristina.W

---

Zemři, Kaine: Svatyně

„Na knihu Zemři, Kaine - Svatyně jsem dosud slyšela samou chválu. A musím říct, že je plně oprávněná! Přestože čtu nejraději fantasy, jednu dobu jsem chroustala ve velkém i severské detektivní thrillery. Jsem naprosto paf z toho, že mě @ludmila.svozilova zvládla pohltit stejně jako třeba Lars Kepler - ovšem v kulisách Prahy a s dotekem nadpřirozena, které je v první knize jen tak naznačeno, ale v druhé by se mělo naplno rozvinout (vlk slibuje). Ústřední hrdinka je na první pohled takový chudák se schopností čtení myšlenek. Namísto slíbených módních katalogů fotí bůhvíproč dětské mrtvoly, šéf je totální podivín a jeví se i jako cvok, druhý se ji snaží neustále ojet a v patách má čmuchaly, z některýchse pak vyklubou i sadističtí zabijáci. Postupně zjišťuje, že je už od dětství důležitou figurou v kultu, který mi občas připomínal takový shake mezi inkvizicí a nácky. Čtenář zase zjišťuje to, že Matylda vlastně vůbec není žádná chudinka, ale pěkně drsná holka. Bavila mě každá stránka a už mám rozečtený druhý díl! Knihu určitě doporučuji, ale rozhodně není pro slabší povahy“... celý text
— Kristina.W

---

---

Zemři, Kaine: Svatyně

„Ludmila Svozilova je velice zajímavé pozorovat v tvorbě. U sbírky povídek Hřbitov bílých králíčků si mohl čtenář přečíst pár lehce duchařských textů. V prvním díle Sběračka kostí už si autorka více hrála s motivem biblických příběhů a matením čtenářovi mysli. Pak přišel mysteriózní thriller Achernar a L. Svozilová se již ponořila do mnohovrstvého vyprávění a tajemných, téměř psychadelických scén. V roce 2022 vydala první díl románu - Zemři, Kaine: Svatyně a soudě dle čtenářských ohlasů, je vidět, že úroveň svého psaní opět pozvedla. Příběh o mladé Matyldě Eliáškové nás zavede do pražské firmy Wersent, kde pracuje jako fotografka. Protože si román už od počátku hraje s čtenářem jako grizzly s turistou v trepkách, bude trochu složité titul přiblížit a vyvarovat se spoilerům. Čím si u L. Svozilové můžeme být jisti, je to, že jde přímo k jádru věci. Už od prvních stránek, kde hlavní hrdinka a její lehce excentrický šéf fotografují mrtvá dětská těla, začíná být čtení hodně znepokojivé. Atmosféra a napětí knihy čtenáře od počátku nemilosrdně strhnou a otazníky, které se nad dějem vznáší, nechává z velké části prozatím stranou. Je jasné, že se ve Wersentu děje něco podivného, ale jak se stránky obracejí, nejsme si jisti, co. Je to něco mystického a nadpřirozeného? Nebo je to realita prožívaná vyšinutou psychikou? Děj se ohýbá, kroutí a stáčí jako klubko hadů a autorka bezohledně pokračuje ve svém příběhu dál. I v Zemři, Kaine – Svatyně je vyprávění zvoleno v ich – formě z pohledu hlavní hrdinky. Matylda Eliášková je postavou se silným ženským charakterem a vlastnostmi. V určitých pasážích a navzdory jejímu věku, je až neuvěřitelně vyspělá a zrála. Takový typ protagonistek je pro L. Svozilovou typický, což ale vůbec není na škodu. Dalším společným rysem jejich děl jsou, nejednoznačné scény, balancování na hranici reality a mystiky často s prvky biblických příběhů. V jedné z dřívějších recenzí jsem její texty přirovnala ke kaleidoskopu a za svým názorem si stojím. S každou další vydanou knihou je pro čtenáře obtížnější bezpečně se ve vystavěných kulisách orientovat. A tak mu nezbývá nic jiného, než pokorně čekat, co mu L. Svozilová naloží, aby se s tím popral. A co když už je to celé až zbytečně komplikované? V chytře vymyšlené zápletce je tolik odstínů, že se pravda stává lží a naopak. Čím více stránek však otáčíte, tím blíže jste k rozluštění tajemné záhady. A po dočtení si říkáte, jestli jste konečně na všechno přišli. Dovolte mi, abych vám dala odpověď: Ne! Titul nabízí více hlavních postav a to zejména mužů, kteří mají jako obvykle potřebu vládnout, řídit a množit se. Charaktery aktérů jsou přirozené, srozumitelné, a proto uvěřitelné. Mezi řádky cítíme bolest, zoufalství a nenaplněnou lásku, kterými postavy trpí, ale jejich osudy nikdy zcela nešokují ani nepřekvapí. Čtenář je zkrátka očekává a přijímá. To je od této autorky opravdu zajímavý a osvěžující způsob psaní. Závěr trpěl několika nelogičnostmi. Nejvíce pro mě vynikl nešvar v podobě jistého handicapu hlavního hrdiny, který v jednom napínavém okamžiku zmizel. Z hlediska důležitosti tohoto postižení to byla velká rána mezi oči. V Zemři, Kaine jsem se osobně setkala možná až se zbytečným kroucením příběhu, které mi ve finále nedávalo smysl, a jisté věci se setkaly s mým nepochopením. Ale to je jen názor jedné ženy. Zemři, Kaine – Svatyně do čtenáře vrazí jako náklaďák a nekompromisně jej drtí pod koly na placku. Poslední čtvrtina románu však celkem chladne a táhne se jako med. Konečné pasáže se už zase vrhnou do zběsilého a záhadného tempa a L. Svozilová si kypří půdu pro druhý díl. Každopádně jsem s titulem velice spokojená. Udrží vás v pozoru, řekne vám, co si máte myslet a jak na to reagovat. Kniha vás sejme a vyvolává ve správný moment otázky: Co bude dál?“... celý text
— Habana

---

Zemři, Kaine: Stín

„Jestliže první díl - Svatyně - byl plný tajemství, pak druhý je kromě tajemství nabit i nesčetnými překvapeními. Matylda s dítětem a její průvodce jsou na útěku. Ani daleká kanadská divočina je ale nedokáže dostatečně skrýt před jejich pronásledovatelem. Ale kdo - nebo CO - to vlastně je? Co chce? Kolem dvojice přibývá hrůzy a smrt je všude v jejich stopách. Kdo vraždí? Kdo pronásleduje? A kdo je kdo? Oproti Svatyni je zde více magie a více vysvětlení. Čtenář může snadno nabýt dojmu, že už to chápe. Mylného dojmu. Protože na další stránce se ukáže, že to byla lež, tvářící se jako pravda... Ovšem stejně tak je možné, že to byla pravda, tvářící se jako lež. Otázky se hromadí. Kdo nebo co je Stín? Kdo je Sajn? Je Matylda skutečně Matylda nebo někdo jiný? Nebo nikdo? Nebo všechny? Proč se to všechno děje? Děj uhání, komplikuje se a mění. Jako vždy je všechno stále jinak. Nikdo není jen zlý, nikdo jen dobrý. Matylda krok po krůčku objevuje to nejhlubší tajemství, skryté v ní samé. A nebezpečí je čím dál blíž... Realita se tu mísí s magií a mytologií v strhujícím koktejlu, kdy čtenář nakonec netuší, která bije, ale moc mu ten koktejl chutná. Musím se přiznat, že po dočtení jsem nebyla vůbec moudrá, jak to vlastně dopadlo. Ale nějak mi to nevadilo. Jedinou maličkou výtku mám k použití těch původních výrazů, které se nedají nejen vyslovit (protože nevíme jak), ony se nedají ani přečíst. Na druhou stranu to bylo zpestření a dodalo to vyprávění na věrohodnosti. Mimochodem, je znát, že autorka kladla opravdu velký význam na rešerše, aby zeměpisné reálie (nepochybuji, že i etnografické a jazykové) souhlasily do puntíku. Další, co mi nesouhlasilo, byla účast miminka v ději. Celou dobu se mluví jen o těch dvou, dítě je tam v podstatě jen zavazadlo - nevyvíjí se, nemluví, nepláče... Že by něco tak důležitého autorka opomněla? Kdepak! Nezapomeňte: v této knize nesmíte věřit VŮBEC NIČEMU A NIKOMU! Stejně jako Svatyně, ani Stín není oddechovka někam na pláž. Chce vaši pozornost a dokáže ji udržet. A když ta horská dráha dojede na poslední stránku, zůstanete zírat s otevřenou pusou, protože... Ne, není to lehká kniha. Ale je báječná.“... celý text
— TetaMadla

Žánry autora

Horory Povídky Thrillery Literatura česká Sci-fi Fantasy

Štítky z knih

horory mysteriózní, mystéria české krimi stalking milostný trojúhelník české horory kriminální thrillery

Svozilová je 5x v oblíbených.