Autopsie (pitva režiséra)

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Dramaturg ČT a spoluscenárista Herzových filmů (Habermannův mlýn a nyní nový projekt) Jan Drbohlav v posledních letech žil blízko uznávaného filmového a divadelního režiséra Juraje Herze, který se proslavil především filmem Spalovač mrtvol. Tento nyní už téměř osmdesátiletý člověk nikdy nenapsal ani neautorizoval žádnou biografii, proto jej J. Drbohlav přesvědčil, že už je čas… V životě JH jsou totiž etapy málo známé, ale o to zajímavější. Tak jako paměti Otakara Vávry byly téměř přehledem dějin českého filmu 20. století, Herz sice obsáhne „pouze“ jeho 2. polovinu, ovšem dá se říci, že byl u všeho důležitého – část dětství strávil v koncentračním táboře, pracovat začal v Semaforu v 50. letech, pak dělal asistenta dvojici Kadár/Klos u oscarového Obchodu na korze, pak přišel Barrandov a zmíněný Spalovač… Tím ovšem jeho život a sláva zdaleka nekončí. Následovaly třeba Petrolejové lampy, Morgiana, ale také Holky z porcelánu, Upír z Feratu apod., ale i problémy se socialistickým zřízením a zákazem činnosti, které řešil v roce 1987 emigrací. Herz umí výborně, vtipně a otevřeně vyprávět a Drbohlav z jeho paměti vydoloval mnoho zajímavého nejen pro filmové fandy. Dramaturg ČT a spoluscenárista Herzových filmů (Habermannův mlýn a nyní nový projekt) Jan Drbohlav v posledních letech žil blízko uznávaného filmového a divadelního režiséra Juraje Herze, který se proslavil především filmem Spalovač mrtvol. Tento nyní už téměř osmdesátiletý člověk nikdy nenapsal ani neautorizoval žádnou biografii, proto jej J. Drbohlav přesvědčil, že už je čas… V životě JH jsou totiž etapy málo známé, ale o to zajímavější. Tak jako paměti Otakara Vávry byly téměř přehledem dějin českého filmu 20. století, Herz sice obsáhne „pouze“ jeho 2. polovinu, ovšem dá se říci, že byl u všeho důležitého – část dětství strávil v koncentračním táboře, pracovat začal v Semaforu v 50. letech, pak dělal asistenta dvojici Kadár/Klos u oscarového Obchodu na korze, pak přišel Barrandov a zmíněný Spalovač… Tím ovšem jeho život a sláva zdaleka nekončí. Následovaly třeba Petrolejové lampy, Morgiana, ale také Holky z porcelánu, Upír z Feratu apod., ale i problémy se socialistickým zřízením a zákazem činnosti, které řešil v roce 1987 emigrací. Herz umí výborně, vtipně a otevřeně vyprávět a Drbohlav z jeho paměti vydoloval mnoho zajímavého nejen pro filmové fandy....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/204196/big_juraj-herz-autopsie-c8x-204196.jpg 4.636
Nahrávám...

Komentáře (12)

Kniha Autopsie (pitva režiséra)

Koka
19.08.2021

Mám radost, že této mimořádné a z mnoha hledisek vysoce (obsahově i formou) kvalitní knize jsou zde věnované zasvěcené a příznivé komentáře, plné porozumění a zaslouženého obdivu vůči Juraji Herzovi, jeho filmovému odkazu i vůči jeho životu, který opravdu "vydá na román". Nic výstižnejšího, než napsali čtenáři předemnou, nedovedu dodat.
Snad poznamenám jen jediné, což ovšem až tak s knihou zcela nesouvisí, ale při jejím čtení mně to přišlo na mysl: nikdy, nikdy, nikdy nepochopím židy, přeživší koncentráky, kteří pak - poté, co jejich česká nebo slovenská případně polská či maďarská vlast se k nim obrátily zády - emigrovali do Německa. Do Německa!!! Do toho Německa, odkud jen před pár lety podvyživení, zavšivení, pod lidskou důstojnost ponížení sotva vyvázli! Skutečnost, že takové něco udělal i Juraj Herz, mě vážně zaskočila.

Blue
24.10.2018

Velmi čtivě napsáno. Někdy jsou tyto životopisy klopotné, tento se čte jedním dechem.


Matty
08.05.2018

Přinejmenším stejně čtivé jako memoáry Miloše Formana (Co já vím?), které jsem v tomto ohledu dosud považoval za nepřekonatelné. Herz měl podobně fascinující životní příběh, byl výborným vypravěčem a zřejmě opravdu vynikal sloní pamětí, jak v knize píše.

Ke konci, se zmenšujícím se časovým odstupem, se text sice mění v uspěchaný výčet úspěchů na zahraničních festivalech (zejména hororových), ale až po emigraci do Západního Německa jde o velmi pronikavé, nesmlouvavé a povětšinou velmi věcné ohlédnutí za poměry v zestátněné kinematografii (přičemž Herz sám sebe líčí jako člověka, který nedělal ústupky a nemusel točit nic, co by mu bylo úplně proti srsti, což je sebestylizace, již přijmout můžete i nemusíte).

Většina „příhod z natáčení“ se týká konkrétních komplikací, které bylo třeba pro úspěšné dokončení filmu překonat. Nejde o samoúčelné odbočky k obveselení čtenáře. Do osobního života Herz vyjma dětství, kdy se filmařině ještě nevěnoval, moc nezabíhá (zpravidla opět jen tehdy, když se v něm objevil problém, jehož vyřešení bylo nezbytné, aby mohl dál točit). Poslední kapitola, nazvaná Katarze (po Expozici, Kolizi, Krizi a Peripetii), končí bez zbytečných slov zároveň s uvedením posledního filmu (resp. filmové povídky).

Oportunistům, kteří jej v minulosti podrazili, Herz ani po letech neodpustil, obšírně popisuje, čím mu ukřivdili, a uvádí jejich celá jména (případně dostatek indicií, aby se dalo dohledat, o koho šlo). Nemá potřebu a důvod se přetvařovat a malovat realitu na růžovo, což je přístup charakteristický i pro jeho tvorbu. Upřímnost především.

Díky množství detailů, které si zapamatoval (byť nemožno říct, zda správně), velmi živě líčí pekelnou cestu do koncentráku, podmínky v koncentračním táboře, kde strávil část dětství, i vysilující návrat domů (škoda, že už nemohl realizovat komedii o holocaustu, natočenou z pohledu malého kluka, nenapadá mne pro podobný námět vhodnější režisér).

Pro cinefily jsou přínosné zejména zevrubná shrnutí produkčních historií téměř všech Herzových filmů, někdy s cenným popisem toho, jak s kameramanem a dalšími členy štábu řešil konkrétní scény (montáž Spalovače mrtvol s extrémně podrobným technickým scénářem, nezvykle dlouhé a složité záběry ve Strace v hrsti).

Nejvíce podnětných, k dalšímu studiu vybízejících informací, se vztahuje k doposud pořádně nezpracované normalizační filmové výrobě (vč. vtipného a zároveň hrůzyplného vyprávění o koprodukčním natáčení Morgiany v Bulharsku nebo guerillovém pořizování záběrů pro Buldoky a třešně v Itálii).

Přidanou hodnotou pro hororové fanoušky je pak režisérova záliba v morbiditě: „V Plzni, těsně předtím, než jsme šli do krematoria točit, byla stěna ohozená zbytky utopence, který doslova explodoval při spalování.“ Výborný text v neposlední řadě doplňuje bohatý fotografický doprovod (zpravidla jde o hůře dohledatelné fotky z natáčení, nikoliv ze samotných filmů) a stylové grafické řešení s „krvavými“ předěly jednotlivých kapitol.

Z knih o českých filmových režisérech určených širší veřejnosti rozhodně jedna z nejlepších (z ranku těch odbornějších jsou velmi zdařilé také publikace o Gustavu Machatém od Jiřího Horníčka, Ivanu Passerovi od Jiřího Voráče nebo nebo Ladislavu Helgem od Petra Bilíka).

ondrej.b
30.03.2018

Přesně jak zde již napsali všichni ostatní. Ohromně zajímavé paměti, psané velmi čtivou formou a doplněny mnoha fotografiemi. Jelikož filmy pana režiséra mám rád, s chutí jsem si tedy přečetl tuto knihu, dověděl se tak plno informací a dostal chuť si tak znovu připomenout jeho filmy. Díky pane režisére!

marketa8129
28.03.2016

Velmi zajímavé, čtivé, zábavné a taky poučné. Třeba jsem vždy přemýšlela, proč ve filmu Znamení raka herce Lubomíra Černíka nadaboval Jiří Sovák. A vysvětlení najdete v knize.

marketa8129
13.03.2016

Jsem v polovině, ale nejde se odtrhnout. Výborně vyprávěno, zajímavé postřehy, neuvěřitelné osudy. Doporučuji.

topipig
25.01.2017

Tohle je zatím nejlepší autobiografická kniha, jakou jsem kdy četl. Velmi poutavě a čtivě napsáno. Navíc doplněno spoustou fotografií z archívu Juraje Herze. Tolik informací a zajímavostí kniha obsahuje, že jsem ji hltal každým dnem a za pár dnů byla přečtená. Kolikrát jsem se fakt od srdce zasmál anebo nevěřícně kroutil hlavou (zejména Herzovy trable s komunistickými mocipány). Takové zajímavosti si dám líbit, žádné bulvární výplody. Juraj Herz vzpomíná na svoje rodiče, své dětství, koncentrační tábor Ravensbrück, vojenská léta, na svoje začátky u filmu až po události do roku 2015. Je toho opravdu spousty přínosných informací nejen o československém filmu a jeho tvůrcích. Vyjímečná osobnost - vyjímečný režisér. A už vím, proč mám moc rád i režiséra Jana Švankmajera. S Jurajem Herzem byli kamarádi už od vojny a oba dva se narodili ve stejný den, měsíc i rok! Tomu říkám náhoda!

Kverulant
11.06.2016

Pro Herzovy příznivce je to díky spousta zajímavostem a příběhům ze zákulisí normalizačního Barrandova povinnost. Příjemným překvapením je kvalitně sepsané vyprávění, kdy jako výborný příběh funguje část o režisérově dětství a rodinných kořenech v setkání s druhou světovou válkou. Pohled dítěte na koncentrační tábor by sám o sobě vystačil na kvalitní knihu nebo film. Herz během své zajímavé kariéry spolupracoval se spousta zajímavými lidmi a tady se o nich dozvíme pár zajímavostí navíc. I přes svůj věk hodnotí své filmy bez nadbytečného sentimentu a občas překvapí upřímné přiznání, že některý film točil jen kvůli práci, nebo že něco ze své tvorby nesnáší. Životopis sahá až do současnosti, takže režisér vypráví i o porevolučních projektech (zapomenutá Pasáž nebo Habbermanův mlýn). Potěší kvalita provedení knihy, výtvarná stylizace i spousta fotografií, Herz si takovouto poctu zasloužil.

1